autor: Lady Kay
„Skvěle, Bille!!! A teď se otoč takhle a podívej se na mě… Tááák, výborný. Jsi úžasnej!!!“ vykřikoval Sasha, fotograf s nímž skupina spolupracovala už od začátku jejich kariéry. Nadšeně pobíhal kolem Billa, nešetřil slovy chvály. Byl s chlapcem nadmíru spokojený, práce s ním pro něj byla víc než příjemnou. Bill přesně věděl, jak se v který okamžik natočit, jak se usmát. Zatímco nad zpěvákem se celý rozplýval, na Toma celou dobu jen řval. Jednou měl špatně ruku, pak se „blbě“ tvářil, jindy špatně stál. Ať se snažil sebevíc, nikdy to nebylo dostatečně, aby byl pochválen. Fotograf si vždycky našel něco, za co jej mohl zkritizovat.
Tom měl všeho po krk, zdálo se mu, že se celý svět proti němu spiknul. Každý byl z nového člena nadšený, ani David nebyl výjimkou. Alespoň od něj očekával kytarista podporu, které se mu, bohužel pro něj, nedostalo. Stačil jediný tón a David byl unešený, jeden jediný tón zhatil všechny Tomovy plány. Manažer se o Billovi vyjadřoval v médiích jako o zázraku, neprozradil o něm zhola nic, neřekl jméno, věk, žádné bližší informace, jenom pořád dokola opakoval, že jeho hlas je naprosto jedinečný, že on je přesně to, co kapela potřebuje a podobné řeči, které Toma přiváděly k šílenství.
Den ode dne se jeho averze vůči nováčkovi zvyšovala, jeho touha zbavit se jej narůstala přímo rychlostí blesku. Bohužel nevěděl jak to udělat… Všechno hrálo proti němu, nemohl počítat s pomocí nikoho z týmu, Bill se totiž rázem stal miláčkem všech. Jen člověku, kvůli kterému všechno dělal, byl trnem v oku. Přízeň všech by vyměnil za jeden jediný Tomův úsměv, za jeden jediný pohled, kterým by mu dokázal, že mu není lhostejný, za jedno jediné vřelé slůvko. Ani jednoho se nedočkal.
První dny byly pro chlapce krušné, Tom pro něj nenašel jediné vlídné slůvko, na jeho otázky odpovídal jednoslovně, mnohdy se ani s odpovědí nenamáhal. V posledních dnech předstíral, že je Bill vzduch, nestál mu ani za jeden kraťoučký pohled. Ačkoliv Bill moc toužil, aby se spolu sblížili, teď by byl možná i rád, kdyby jej kytarista nenáviděl. Nenávist je přece jen citem. Ať na něj klidně řve, nadává mu, ale jen ať jej proboha neignoruje. To totiž bolelo dvakrát tolik, než kdyby po něm házel vším, co by mu přišlo pod ruce. Gustav i Georg ho neustále chlácholili, opakovali mu, že je Tom tvrdá palice, že časem povolí a oblíbí si jej stejně jako oni dva. Jenže tohle mu slibovali už v den, kdy se stal členem kapely. Od té doby uplynulo několik měsíců a nic se nezměnilo. Chlapec měl spíš pocit, že se propast mezi ním a Tomem prohlubuje. Přesto se nedokázal vzdát naděje, že si k hoperově srdci najde cestu. V hloubi duše doufal, že se stane zázrak a Tom jej přijme nejen jako člena kapely, ale že v něm najde i přítele a bude mu důvěřovat alespoň jako Géčkům. Bude se s ním smát, bavit se, třeba i někdy hádat, ale bude jej mít rád. Bill se nikdy nevzdával bez boje, proč by to měl udělat teď? Tento boj, ač se mohl mnohým jevit jako předem prohraný, byl nejdůležitějším v jeho životě. Na něm závisel další běh jeho života…
„Pro dnešek jsme hotovi,“ prohlásil Sasha a začal si balit svoje věci, dál si nevšímaje obou chlapců. Fotky s Tomem dokončil už před více než hodinou, přesto kytarista nemohl odejít. David měl na dnešek domluvenou důležitou schůzku, takže Toma pověřil, aby Billa odvezl domů. Kytarista málem vyletěl z kůže. Jak po něm může něco takového vůbec chtít? Copak je Bill nějakej malej spratek, aby ho musel každej vodit za ručičku?! Vřelo to v něm, seděl ve studiu, nadával v duchu na celý svět a propaloval Billa pohledem. Přesto zůstal, David by ho seřval jak malýho kluka, kdyby tam jeho miláčka nechal samotnýho a on by pak chudáček musel přes celý město sám. Co kdyby se náhodou ztratil? Tomovi by to vůbec nevadilo, ba právě naopak, jedině by to uvítal, alespoň by už dál nemusel přemýšlet, jak ho vyštípat z kapely. Ať Bill řekl nebo udělal cokoli, Toma vytáčel. Vadil mu jeho hlas, jeho úsměv, jeho pohled, který k němu často zabloudil, možná i to, že Bill dýchá. Ten kluk s dikobrazím účesem vpadl do jeho života a celý ho převrátil naruby. Ukradl mu jeho kamarády, přízeň Davida a celého týmu a chystá se ho jistojistě připravit o mnohem víc. Musí pryč a to co nejrychleji!
Bill pomalinku přistoupil k Tomovi a chystal se posadit vedle něj. Jsou tady jen oni dva, třeba se mu podaří nějak s ním navázat rozhovor. Třeba se s ním Tom bude bavit, když není nablízku ani Gustav a ani Georg. Opět se spletl, Tom prudce vstal, zamumlal něco ve smyslu, že můžou teda vyrazit, kdyby milostpán neměl nic proti a vystřelil ze dveří. Bill popadl svou tašku, rozloučil se s fotografem a rozběhl se za Tomem. Dostihl ho až u auta, kytarista zrovna usedal za volant. Chlapec chvilku váhal, nakonec přece jen usedl na místo spolujezdce a svá hnědá kukadla upřel na osobu za volantem. V hlavince se snažil vymyslet nějaké téma k rozhovoru, nechtěl celou cestu jen mlčet, to ticho mezi nimi jej ničilo.
„Kam mám jet?“ zavrčel hoper. Z tónu jeho hlasu bylo jasné, že není odvázaný, že musí Billa odvézt, že je mu to proti srsti a dělá to jen proto, že musí. Černovlasé osůbce bylo do breku, přesto se udržel, nemohl se rozbrečet, ne před Tomem. Sklopil hlavu, téměř neslyšně vyslovil název ulice a po chvilce se auto rozjelo. Uvnitř bylo ticho, které rušil jen zvuk motoru. Bill sledoval z okýnka dění venku, Tom se soustředil na řízení. Ani jeden z nich se nepodíval na sedadlo vedle sebe. Zpěvák se bál pohlédnout na kytaristu, aby ho nesjel, co na něj zase čumí. Tom zase neměl potřebu se dívat na jeho obličej, stačilo mu jen, že sedí vedle něj, rozvaluje se v jeho milovaném autíčku. Cesta se mu zdála být nekonečnou, proto si oddechl, jakmile se ze sedadla spolujezdce ozvalo, že jsou na místě. Tom zastavil a čekal, až Bill vystoupí. Ten ale stále seděl a nevypadal, že by se v následujících vteřinách chystal opustit auto. To má snad vystoupit, jít mu otevřít dveře a ještě mu pomoct ven?! Hoper prsty bubnoval na volant, mandlové oči zabodával do osůbky krčící se vedle něj a vyčkával.
„Ty Tome…“ ozval se po chvilce tichý hlásek. Panebože, za co mě tak trestáš?! Proč právě já? On si se mnou ještě snad chce povídat!!!
„Co je??“ štěkl po Billovi a nepřestával na něj zírat. Už ho měl plný zuby, nejenže musel v jeho společnosti strávit celý odpoledne, musel ho odvézt domů, a teď ještě bude muset poslouchat jeho kecy. Copak je tak zabedněnej, že nepozná, že ho nemá rád?!
Bill nevěděl, jak zformulovat svou otázku, hlavně se bál Tomovy následné reakce, přesto to musel zkusit. Tom mu hlavu neutrhne, teda snad.
„Nechtěl bys jít na chvilku nahoru?“ upřel na něj svá hnědá očka a v duchu se modlil, aby neodmítl. Vždyť mu to nic neudělá, a jestli bude chtít, nikomu neřekne, že byl u něj. Může to zůstat jen mezi nimi.
„Cože?“ Tom měl pocit, že špatně slyší. Tohle přece nemohl Bill vypustit z pusy, ledaže by mu přeskočilo. I když často pochyboval, zda je vůbec zpěvák normální, ale tohle by neřekl ani ten největší šílenec.
„No, ke mně… Já nevím, třeba na kafe nebo jen tak…“ Billova kukadla sledovala Tomův překvapený výraz. Panebože, prosím, ať řekne, že ano, že půjde.
„Tak hele, myslel jsem, že jsem ti to dal už jasně najevo, jak ale vidím, jsi ještě zabedněnější, než jsem čekal. Aby bylo mezi náma dvěma jasno… Nikdy, rozumíš, nikdy z nás nebudou kámoši. Nemám zájem se s tebou bavit, a už vůbec nestojím o to jít k tobě!!! Teď bych ocenil, kdybys laskavě otevřel dveře a vypadnul z mýho auta. A pokud seš tak neschopnej, stačí říct, rád ti pomůžu…“ Tomův hlas s každým dalším slovem sílil a Billovi se každé slovo zabodávalo do srdce jako ostrý šíp. Otevřel dveře auta, špitnul pozdrav a vystoupil na chodník. Tom nastartoval a po chvilce mohl Bill sledovat, jak auto mizí v zatáčce. Teď už se nesnažil bránit slzám, ještě teď slyšel, jak na něj Tom křičí, před očima viděl jeho rozzuřený obličej. Co dělá špatně? Proč ho nemá alespoň malinko rád? Takhle to přece být nemělo, takhle si to nepředstavoval…
autor: Lady Kay
betaread: Janule
Klikni na anketku, díky. J. :o)
taky na něj nemusí tak křičet! Je hroznej ten Toman…
Tomje tak hnusnej..
To je ale ignorant ten Tom. No tuhle povídku nevidim na happyend. Už jen z toho názvu a ten vývoj tady se mi ale vůbec nelíbí. 😀 Teda obrazně řečeno. Je to výborná povídka
No dneska jsem zhltla všechny 3 díly, jelikož předtím jsem se k postupnýmu čtení nedostala.. a musim říct, že povídka je úžasná. 🙂 Už se těším na další díl :o)
Dááááááááááááááááááááááááááááááááááááál!!!!!
Tome ty si zabedněnej! Woe ti jednu cáknu, neštwi mě:-D
mě to upe rozbrečelo…. to je smutny…. proč je na něj tak zlej?… *fňuk*
:´( Chudák Bill… Tomane, Tomane, dostaneš po papuli, hned jak tě dostanem 😀 tohle by se přesně hodilo na tu jeho zabedněnou palici, pěknej průplesk. Takový ignorant, wááá 😀 Nicméně pěkný dílek ♥♥
Achjo, další autorka, která mi lehce dovede vehnat slzy do očí. :´-( Moc chudáčka Billa lituju…
heja, pěkná povídka, těším se jak se to vyvine, snad se ten tom trochu uklidní leze mi na nerva, hroznej idiot:)
Je mi to tak ľúto, že je Tomi taký blb. Chúďatko Bill.
Tom by potřeboval dostat pohlavek,aby se spamatoval.
Teda..já doufala, že kdy spolu pojedou sami domů, tak se budou bavit a Tom na Billa změní názor 🙁
Je mi moc líto, že je na Billa takhle zlý 🙁 A ještě k tomu bez důvodu. Vůbec nedal Billovi šanci, prostě jej začal automaticky nenávidět. Je to škoda 🙁