Zapleten v lásce 4.

autor: Ivetka

Bill věděl, že to, co chce udělat, je bláznivé, a že když na to některý z nich přijde ještě dřív, než se mu podaří utéct, tak to zřejmě bez žádných fyzických napadení nepřežije. Ale byl odhodlaný, jeho další vlastnost, nevím, jestli dobrá, nebo špatná, byla, že byl moc odvážný a dovolil si mnoho. Bill byl jeden z těch hrdinů, co neznal strach, ale bolest znal až moc dobře, bylo tolik lidí, co ho v životě zranilo, nejvíce však jeho vlastní rodiče od kterých by dítě zradu čekat nemělo.
Počkal si na večer, až všichni usnou, Billa už ani nepřivazovali, jen zamykali do pokoje, což by pro Billa nemělo být překážkou, když byl totiž malý, učili ho, jak se odemyká zámek u dveří kancelářskými sponami, které našel na stole v jídelně. Narovnal je, aby z nich byly dva drátky a začal se s nimi potichu šťourat v zámku. Strašně se mu ulevilo, když uslyšel vítězné cvaknutí, které odpovídalo, že dveře jsou odemčené a jdou otevřít. Rychle popadl do rukou své boty, aby nedělal rámus, potichounku otevřel a s nenápadným vystrčením hlavy zjistil, zda není někdo na chodbě. Postel byla připravena – peřiny napucované, jakoby to vypadalo, že v nich někdo leží. Tiše za sebou zase dveře zavřel a potichu se vydal ke schodům. Všichni v domě už zřejmě spali… Nikde se nesvítilo, v baráku bylo hrobové ticho a Bill skoro ani nedýchal, aby tento klid nijak nenarušoval. Potichu seběhl schody, plížil se doslova jako duch ke dveřím od zahrady. Otevřel je, dělaly sice trošku rámus, ale ne takový, aby se kvůli tomu někdo z horních pater vzbudil. Dva dobrmani, se kterými si Bill ještě odpoledne hrál, najednou zvedli hlavu z velké terasy a začali pozorovali, co se děje…

,,Ššš… To jsem já“ zavřel rychle a došel k nim. Podrbal je oba na hlavě a znovu je uspal.

Rychle si nazul boty a běžel k plotu, odsunul růže a snažil se podlézt tou skulinou, co si odpoledne vytvořil. Nevadilo mu, že možná bude špinavý od hlíny, hlavně, když se odtud dostane. Dokonce byl i tak šikovný, že si sehnal zpátky svůj mobil, doklady, dokonce pobral i nějaké peníze, když šel vrátit ty kleště, musel jít okolo kanceláře Luckyho, kde to v zásuvce všechno našel. Plánoval svůj odjezd zpátky do Německa nejbližším letadlem.
Podlezl plot asi po 5ti minutách, rychle tam ty růže vrátil, aby nebylo nic poznat, zkontroloval, jestli je všechno v pořádku a v tu chvíli se rozeběhl. Hned za rohem se zastavil a s hlubokým vydechnutím začal skákat a tiše pištět radostí, že se mu to podařilo, nevzbuzoval ale příliš velký rozruch. Došel do nejbližší trafiky, která ještě naštěstí byla otevřená, a koupil si mapu místního okolí.
Dozvěděl se, že pokud se chce dostat na letiště, bude muset jet ještě přes 20 km na sever. Nevěděl, jak se tam dostane, ale to bude už to nejmenší. Psali tam, jak se tam jmenuje zastávka autobusu nebo metra, takže už mu zbývalo jen najít metro nebo autobusovou zastávku. Autobusovou zastávku našel asi po půl hodině, což mu přišlo náramně vhod, když se dozvěděl, že autobus jede přímo k metru. Počkal si 15 minut, než přijel další, koupil si přestupní lístek a čekal, až dojede na místo. Mezitím si nandal kapuci, aby ho nemohl nikdo poznat.

—

Překvapeně stál před velkým letištěm, nevěřil tomu, že se mu podařilo dostat se až sem. Nadšeně se proti němu rozeběhl, ještě, že uměl dostatečně anglicky, aby se tam dorozuměl. Přiběhl hned k první přepážce, co našel a začal drmolit, že potřebuje co nejbližší let do Německa. Místní letuška mu vyhověla a sdělila mu, že na nejbližší palubě do Německa mají ještě několik málo volných místo a že to letadlo odlétá přesně za necelou hodinu, což Billa přivádělo ještě do většího ráje. Hned si jí koupil, dokonce mu ještě nějaké peníze zbyly na doma, aby se měl jak dostat do města, kde bydlí. Ihned jí z ruky vytrhl letenku a utíkal k terminálu, ze kterého se mělo odlétat… Nemohl se dočkat, teď už mu přece nemohlo vůbec nic zabránit… Vůbec nic…

— Tom —

,,Pánové, na zítřek si vážně nic neplánujte, podařilo se mi zamluvit několik lístků do té Itálie, odlet je hned zítra ráno, takže se nezdržujte a pospěšte si, abyste byli v 10:00 nejpozději na letišti, jasné?!“ upozorňuje Tom své kolegy na pokračování ,,záchranné akce“…