autor: Rachel
Malý chlupáček zvědavě zamrkal svými černými korálky a stulil se na vyhřátou podlahu v kuchyni. Jeho teploučký pelíšek byl sice mnohem příjemnější, stačilo však, aby Bobík jen malinko pozdvihnul hlavičku a naskytl se mu pohled na svého páníčka, který se širokým úsměvem na rtech vyklízel jeho klec. Oba chlapci teprve před chvilinkou dosnídali, a zatímco šel Tom ven, černovlasé stvořeníčko se s chutí pustilo do vyklízení domečku v Bobíkově kleci. Podestýlka byla od králíčka už úplně sešlapaná a celá klec potřebovala pečlivě vyčistit. Bill opatrně sundal vrchní část, a jakmile se mu naskytl pohled na podestýlku, plnou malých černých bobků, sprásknul ručkama a hlasitě si povzdechnul.
„To je ale nepořádek,“ zalamentoval a vrtíc při tom střapatou hlavinkou, si přitáhnul pytlík na odpad blíž k sobě. Ani si nevšimnul uculujícího se dredáčka, který k němu právě přicházel s čistou podestýlkou v ruce. Už zvenku uslyšel Billovo sprásknutí packama a musel se tomu usmát. Zadíval se na to malé černé nadělení v Bobíkově kleci a potom stočil pohled na spokojeně dřímajícího králíčka. Pomalu si kleknul k Billovi a sám vzal pytlík do rukou.
„Pomůžu ti, Billí,“ krásně se na něj usmál a když mu odpovědí byla Billova rozzářená očka, rychle sesypal špinavou podestýlku do odpadkového pytlíku.
Práce jim šla pěkně od ruky. Netrvalo dlouho a celá klec se za pomoci vody a rukou obou chlapců skvěla ve své původní kráse. Teď už jen zbývalo počkat, než vyschne a dát do ní novou podestýlku a čerstvé seno. Bill moc dobře věděl, že se po něm chlupáček může utlouci a také si v něm rád hoví. Zvědavě se ohlédnul za sebe a jeho mandlová kukadýlka chvilinku rejdila po kuchyni, až spatřila spící chlupaté klubíčko. Billova očka se rozzářila a Bill se zaculil jako sluníčko jen při pohledu na dřímajícího králíčka, který nerušeně spinkal u rohu stolu, malou hlavičku položenou na předních tlapkách. Bill radostně vykníkl.
„Tomí, podívej,“ vypískl mile a prstíkem ukázal na pochrupkávajícího Bobíka. Tom se otočil a nato se na jeho rtech rozlil milý úsměv. Králíček vypadal opravdu sladce a se zavřenýma kukadýlkama vypadal jako plyšové zvířátko. Tom stočil pohled zpět k Billovi a jakmile spatřil Billovy vyceněné přední zoubky a jeho rozzářená očka plná štěstí a radosti, jeho srdíčko vesele poskočilo a rozbušilo se snad ještě víc, než předtím.
A Tom věděl pro koho. Cítil krásnou čistou lásku. Lásku k tomu roztomilému trdýlku před ním, které tleskalo ručkama a zvonivě se chichotalo. A Tom věděl, že jen když budou ty nádherné oči zářit, budou zářit i ty jeho. Jen když se bude Bill smát, bude se smát i on. A že šťastný může být jen tehdy, když bude mít u sebe svou lásku, svého krásného Billa, který se sice často choval jako malé dítě, právě to na něm však Tom miloval. Cítil, že jen tomu černovlasému andílkovi chce dát všechno, co má. Svou ochranu, lásku, zároveň ale i to nejvzácnější. Své srdce. Své zamilované srdíčko, ve kterém vzrostla během několika dní ta nejkrásnější a nejčistší láska, kterou Tom kdy pocítil. Nikdy se ještě do nikoho nezamiloval tak moc, jako právě do toho šťastného blázínka před sebou. Zářivě se usmál a mile na Billa mrkl.
„Bobík nám asi spinká,“ špitl s úsměvem, zvednul se a pomalounkým krokem zamířil ke spícímu Bobíkovi. Opatrně a jemně jej vzal do dlaní a jakmile na něj mrkly dva ospalé korálky, vztáhl prst a poškrabkal s ním Bobíka za krčkem.
„Ahoj, ty spáči,“ zašeptal se smíchem a jeho prsty začaly mazlivě hladit králíčkovu srst. Bobík se spokojeně stulil v Tomově náruči a nechal se laskat jeho teplými dlaněmi. Bill se mezitím vrátil ke své práci, najednou však uslyšel Tomův tichý smích. Pozdvihl oči a jeho tvářičku po několika vteřinkách rozzářil široký úsměv. Před ním stál rozesmátý Tom s malým chlupáčkem v náručí a mírně s ním pohupoval, což se Bobíkovi moc líbilo. Zvědavě očichával dvě měkké dlaně, které byly příjemně teploučké, stejně jako packy jeho páníčka.
Králíček moc dobře poznal, že teď se s ním nemazlí jeho pán, ale někdo úplně jiný. Stačilo, aby se jeho bílé tlapky setkaly s něčím, co se ani v nejmenším nepodobalo hebkým černým vlasům. Tohle byly jakési dlouhé hnědé provázky, které zvířátko ještě nikdy nevidělo. Jeho zvědavost však byla mnohem silnější a než se Tom nadál, chlupáček už si pohrával s konečky jeho dredů a neustále je zvědavě očichával. Tom se rozesmál. Ještě nikdy jej nikdo takhle netahal za dredy jako právě ten malý bílý králíček. Se smíchem si s ním pohupoval, nevšímajíc si Billova šťastného úsměvu. Černovlasé stvořeníčko jen zářilo a nemohlo se vynadívat na Toma před sebou. Bill jej ještě nikdy neviděl v takovém rozpoložení, v jakém byl teď. Vesele se smál, dlaněmi hladil hrajícího si králíčka a mile na něj mrkal. V tom však na sobě ucítil dvě čokoládová očka a to jej přinutilo stočit pohled k uculujícímu se Billovi. Pomalu přešel blíž, nespouštějíc ze své lásky oči. Nevěděl, čemu se Bill usmívá, proto si k němu i s králíčkem kleknul a zadíval se do toho nádherného moře čokolády.
„Copak?“ optal se s milým úsměvem Billa, který se po jeho otázce rozzářil ještě víc. Přisunul se blíž k Tomovi a něžně jej ručkou pohladil po tváři.
„Jsi neuvěřitelně sladkej,“ vypískl roztomile a za okamžik už si užíval nádherného úsměvu svého prince. Věděl, že patří jen jemu. Ještě nikdy neviděl zářivější úsměv, než jaký měl právě jeho miláček. Vrátil se k čisté podestýlce a s úsměvem dával do klece čerstvé seno.
Tom dál choval chlupáčka ve své náruči a úplně zapomněl na všechno kolem. Byl tolik zabraný do Bobíkových měkkých pacek, že si ani nevšimnul, že králíček začíná malinko netrpělivě vrtět zadečkem a nervózně v Tomově náruči přešlapovat. Uvědomil si to až ve chvíli, kdy na své ruce ucítil něco nepříjemně teplého a mokrého. Pomalu vytáhnul svou ruku zpod králíčka, když ji však spatřil, málem se mu zatmělo před očima. Bobíkovi bylo nejspíš v jeho novém pelíšku tak dobře, že úplně zapomněl na to, že si teď nehoví v podestýlce, ale v něčem úplně jiném. Malinko netrpělivě zavrtěl svým zadečkem tak, jak to dělával vždy, když potřeboval vykonat svou potřebu, což se po pár minutách jeho tichého vyčkávání opravdu stalo. Spokojeně se znova stulil do svého pelíšku, když však uslyšel jakýsi slabý výkřik, zvednul svou malou hlavičku a zadíval se do Tomovy tváře, ve které se z minuty na minutu objevil neidentifikovatelný výraz. Tom rychle pustil Bobíka na zem a zděšeně si prohlížel svou pravou ruku, na které šla ještě vidět jakási průhledná, Tomovi neznámá tekutina. Tom si však rychle domyslel, co asi je to mokré na jeho dlani a prstech.
„On mě počůral,“ vykřikl úlekem a pohledem vyhledal Billa, který udiveně vzhlédnul už od skoro hotové klece. Jakmile však jeho očka spatřila Tomův vyděšený výraz a jeho mokrou ruku, jejich majitel se vesele rozesmál. Nejdřív jen potichu, čím víc však jeho pohled setrvával na Tomově počůrané dlani, tím víc a hlasitěji se Bill smál. Z očí mu málem tekly slzy smíchu a Bill pohledem těkal od Toma k Bobíkovi a zpět. Zadíval se na Bobíka, který už jen klidně seděl na podlaze a svýma černýma kukadýlkama si zvědavě prohlížel svého smějícího se páníčka. Bill si jej pomalu vzal do dlaní, nepřestávajíc se zvonivě smát.
„Ale to je úplně normální, Tomi. Bobík přeci také potřebuje čůrat, viď, ty můj šmudlíku,“ zašišlal na králíčka a vůbec si nevšímal Tomova překvapeného výrazu. Tomovi se na čele vytvořila vráska. Nechápal už vůbec ničemu. Bobík jej tu počůral a Bill místo toho, aby jej alespoň trochu vychoval a Bobíkovi lehce stříhnul přes ouška alespoň jednu výchovnou, se mu teď směje jako největšímu nešikovi a místo, aby pusinkoval jeho, pusinkuje Bobíka a ještě se ho zastává. To se Tomovi ani v nejmenším nelíbilo, zároveň se mu však během několika vteřin zrodil v hlavě geniální nápad. No počkej, Bille. Naštvaně si odfrkl.
„Ano, to je přeci úplně normální. Až se mi Bobík vykaká na obličej, tak to bude taky normální,“ odsekl uraženě, v duchu si však tleskal. Naštvaně zamířil ke schodům nahoru do koupelny, aby zažehnal to nadělení. Jeho odchod byl doprovázen dalším Billovým smíchem, při kterém se černovlasé stvořeníčko celé otřásalo. Bill se zvonivě chichotal, jakmile však uslyšel uražené hlasité kroky po schodech nahoru, úsměv z jeho tváře pomalinku vymizel.
Bill položil chlupáčka na zem a zapřemýšlel. Nevěděl, že by to mohlo Toma až tak naštvat, ve svém srdíčku však cítil, že Tom svou naštvanost tak trošku hrál. Bill si dal kolínka pod bradu a několik dlouhých minut hledal ve své hlavince vhodné řešení. Na jeho rtících se po několika chvilkách opravdu usídlil vítězoslavný úsměv a Bill si sám pro sebe zatleskal ručkama. Už věděl, jak na Toma a svůj nápad se rozhodl co nejdříve uskutečnit.
Tichounkým krokem se vydal po schodech nahoru a opatrně našlapoval k pootevřeným dveřím od koupelny. Pomalounku nahlédnul skrz škvíru dovnitř a při pohledu na Toma, umývajícího si pečlivě svou pravou ruku, se sám pro sebe usmál. Tichounce začal dveře otevírat stále víc a víc a úsměv na jeho tváři se čím dál tím víc rozšiřoval.
Tom si umýval ruce mýdlem, zatímco se jeho myšlenky stočily ke smějícímu se Billovi. Tom byl velmi zvědavý, jak se Bill zachová a co udělá. Právě proto se snažil tvářit se naoko naštvaně a uraženě. Chtěl si Billa prozkoušet, v duchu se však sám sobě musel smát. I mu přišlo to celé jako velká sranda, nechtěl to však dole dát najevo. Srdíčko mu poskočilo radostí, když si vzpomenul na to rozesmáté černovlasé trdýlko. V tom však za sebou uslyšel tichounký smích.
„Tomí má počůranou ruku,“ rozesmál se Bill, to však ještě nevěděl, co má Tom v úmyslu. Rychle zastavil tekoucí proud vody a s hlasitým smíchem se za Billem rozběhnul. Bill jen tak tak stačil uhnout, nato se však se svým zvonivým chichotáním rychle rozeběhnul po schodech dolů do kuchyně. Věděl, že má vyhráno. V uších mu zněl Tomův veselý smích, ozývající se za ním a to jej utvrdilo v tom, čím si potřeboval být jistý. Nepotřeboval žádné jiné důkazy, aby poznal, že Tom se na něj ve skutečnosti vůbec nezlobil, ba právě naopak. Celou dobu jej zkoušel a sám se v duchu smál s ním.
Bill však neměl teď čas nad tím přemýšlet. Rychlostí blesku prosvištěl kolem Bobíka ke kuchyňskému stolu a otočil se za sebe. Tom se za ním řítil se širokým úsměvem a vysíleně dýchal. Celým domem se ozýval smích dvou chlapců, kteří se neúnavně honili kolem stolu. Každý z nich čekal na okamžik, až se ten druhý vzdá a řekne, že je konec. A Bill se odhodlal. Sám už sotva dýchal a pohled na Tomovy hořící tváře jej ujistil o tom, že jeho láska je na tom stejně. Rychle kolem něj se smíchem proběhnul a unaveně se sesunul na koberec v obýváku. Nemusel ani počítat do tří a ucítil na sobě tělo uculujícího se Toma, který se nad něj sehnul a rukama se zapřel někde u jeho hlavy.
„Tak ty se mi budeš smát?“ Tom se zatvářil naoko přísně a pozvednul obočí. Odpovědí mu byl další příval Billova roztomilého chichotání. Bill si ručkou přikryl ústa a snažil se nesmát, ovšem při pohledu do Tomovy přísné tváře to bylo téměř nemožné. Tom tedy zavrtěl hlavou a sehnul se k Billovi blíž.
„Copak s tebou udělám?“ zapřemýšlel nahlas a na jeho tváři se usídlil zářivý úsměv. Už teď věděl o tom, jak chce s Billem strávit několik příštích okamžiků. Bill nevědomky pokrčil útlými ramínky a mile sladce se na Toma usmál. Tom mu úsměv oplatil.
„Za trest ti dám alespoň milion pusinek, hm?“ nabídnul mu lákavě, a když se jeho oči setkaly s Billovýma rozzářenýma kukadýlkama, už teď věděl, že lepší trest si pro toho černovlasého smíška nemohl vybrat. Ucítil, jak Bill obmotal své ruce kolem jeho krku a pomalu si jej za týl přitáhnul k sobě. Mírně se zaculil.
„Tak to bude ten nejkrásnější trest, jaký kdy dostanu,“ zašeptal tichounce a za okamžik spojil jejich rty v první dětské pusince. Nedostali se však ani k páté a jejich pusinky přešly v něco jiného. V něco mnohem mnohem nádhernějšího. Pro oba neexistovalo nic krásnějšího, než líbání, které právě prožívali. Jejich srdíčka tloukla jako splašená a jejich rtíky si spolu mazlivě pohrávaly. Přesto, že každý z nich už znal rty toho druhého a polibky, které uměly dávat, si oba připadali, jakoby se líbali poprvé. Tak krásně a něžně, až se Billovi málem motala hlava.
Jeho rty opustily ty Tomovy a Bill se zadíval do dvou oříškových očí, které na něj hleděly.
„Zlobíš se?“ špitl malinko smutně, avšak Tomův úsměv jej přesvědčil o opaku. Tom mu něžně odhrnul vlásky z čela.
„Jak bych se mohl zlobit na takového roztomilého smíška?“ zaculil se a jemně políbil Billovu ručku. Cítil se tak šťastně, jako ještě nikdy a to jen díky tomu rozchichotanému andílkovi pod ním. Z jeho myšlenek jej vytrhla až další Billova otázka.
„A na Bobíka se zlobíš?“ Bill zvědavě vykulil očka a přeměřil si jimi Tomovu tvář. Tom se usmál a stočil pohled na králíčka, který už si hověl ve svém novém pelíšku s čerstvou podestýlkou. Tom se se šibalským úsměvem sehnul k Billovu oušku.
„Když nás teď chvilinku nebude rušit, tak se na něj zlobit nebudu,“ pošeptal mu do něj a začal jej zasypávat lehkými polibky.
Bylo už po poledni, když byla kuchyně čistá a Bobík spal ve svém dřevěném domečku. Tom se posadil na gauč v obýváku a vysíleně se opřel. Bill ještě v kuchyni uklízel nádobí od oběda a vesele si něco pobrukoval. Tom se zamyslel. Už od včerejška si pohrával s jednou myšlenkou, která se mu moc líbila, nevěděl však, jestli s ní bude Bill souhlasit. Rozhodnul se, že se jej na to alespoň zeptá a proto tiše vyčkával, až k němu Bill přicapká se svým zářivým úsměvem.
Nemusel čekat dlouho. Bill vesele přicupital až ke gauči a pomalounku se posadil na Tomův klín. Ručky obmotal kolem jeho krku a pohladil ho po drsných dredech. Neuniklo mu, že je Tom už od oběda nezvykle zamlklý a zamyšlený. Líbnul ho na čelo a přisunul se malinko blíž.
„Nad čím přemýšlíš, lásko?“ zamrkal mile a zadíval se do Tomových očí, které k němu vzhlédly. Tom se nadechnul.
„Víš, Billí, něco mně včera napadlo,“ začal pomalu a přesně očekával Billovu zvědavou otázku.
„Co tě napadlo, Tomi?“ zeptal se Bill automaticky a ucítil, jak mu Tom stisknul ručku a objal jej kolem pasu.
„Víš, Billí, napadlo mě, že bychom si třeba zítra mohli jít zaplavat,“ navrhnul Tom a setkal se s Billovýma překvapenýma očkama.
„A kam?“ Bill Toma dál hladil po dredech a nespouštěl z něj oči. Tom se usmál.
„Do takových malých lázní tady ve městě. Je tam několik bazénů a mohli bysme tam být jen sami dva. Je to tam senzační,“ dodal a hladil Billa po hebkých černých vláscích. Nebyl si už dlouho zaplavat, a tak jej napadlo, že by mohli jít s Billem spolu. Bill však malinko posmutněl a smutně svěsil hlavinku mezi ramínka.
„Když… když já neumím moc plavat, Tomi,“ povzdychnul si nešťastně a ucítil, jak se jeho tvářičky začínají pomalounku červenat. Základy uměl, ve vodě si však byl jistý jen tehdy, když nožkama dosáhnul na dno. Nechtěl se před Tomem ztrapnit. Ještě úplně nezapomněl na den, kdy jej děti z domova shodily do toho nejhlubšího bazénu a chudáček Bill jen bezmocně plácal ručkama ve snaze udržet se nad hladinou. Tom jej však něžně pohladil po tvářičce a natočil si ji k sobě ve snaze zadívat se do těch nádherných mandlových očí, které před těmi jeho stydlivě uhnuly. Tom Billa jemně pohladil po vláscích.
„Billí, miláčku, za to se přeci vůbec nemusíš stydět. Já také neumím plavat zrovna nejlíp. Slibuji, že budeme jen tam, kde dosáhneš na dno a kde si budeš jistý. Tedy… pokud budeš chtít,“ Tom se na Billa tázavě zadíval a ručku mu něžně políbil.
„Nechci tě do ničeho nutit, Billí. Jestli nechceš, můžeme jít třeba někam jinam. Jen mě to napadlo,“ zašeptal a sklopil pohled k jejich propleteným prstům. Bill se krásně usmál. Myšlenka v bazénu se svým miláčkem mu připadala víc, než krásná. Byl si jistý, že Tom svůj slib dodrží a že se s ním nemusí ničeho bát. Se smíchem jej objal kolem krku a šťastně mu skočil do náruče.
„Tak dobře, Tomi,“ pošeptal mu do ouška a vesele se rozchichotal. Tom jej šťastně objal a líbnul do vlásků. Nato však uviděl Billova malinko posmutnělá očka, která se na něj po pár vteřinkách upřela.
„A-ale, Tomi, j-já… já nemám plavky,“ pípnul Bill tichounce, v tom ale ucítil na svých rtech Tomův jemně položený prst.
„Já ti nějaké půjčím, Billi,“ ujistil ho s úsměvem a vyzval jej k sobě nahoru do pokoje. Měl patery plavky, a proto nebyl problém jedny Billovi půjčit.
A zatímco se za Billem zavřely dveře jeho pokoje a Bill si šel plavky zkoušet, Tom seběhnul dolů do kuchyně a do rukou si vzal svůj mobil a dvě telefonní čísla. Už teď věděl, že zítřejší večer bude jeden z nejkrásnějších v jeho a v Billově životě.
autor: Rachel
betaread: Janule
A chci vidět haldu komentů a ódy na pomstychtivého Bobíka:-D
Bože, bože, Rachel…ať už je další díl…!
Já vím, jsem děsněj nedočkavec…O:o)
A Bobík je pěknej mizera! Takhle počůrat Tomína :oD
Bobíka nemám ráda už od začátku.A teť mi ještě pičůrá Tomíka.Fůj prase jedno.Už chci další díleček a čáíst jak Bill se pokouší plavat.
xD on ho počůral…. jo! xD xD
Na toto jsem se celí týden těšila..a Rachelka nezklamala! Jako vždy je to dokonalí! Jejda, chudák Tomi xD Já bych za to toho králíčka asi upekla k obědu:-))) Ale opravdu nádhera Rachel, tleskám
Počůral ho… Mno, ale Tomi si to tak trochu zasloužil, stejně jako Billí 😀 Nečistí mu klec, nedávají mu napapat… No tohle! 😀 Mimochodem, moc mě pobavila věta: "Ano, to je přeci úplně normální. Až se mi Bobík vykaká na obličej, tak to bude taky normální," zejména proto, protože si pokakaného Toma nedovedu představit ani v nejmenším 😀
Ty jsi prostě neuvěřitelná. Když se humor přidá k něžnosti, je z toho rázem dokonalá povídka.. ♥ A těším se na další díl, Billy v bazénku… ♥♥♥ Úžasná představa :))
Jako Bobík si to u mě podělal a na plný čáře. Sice Toma nekousl, jak jsem se bála, ale i tohle přehnal. Počůrat měl Billa, on je jeho páníček, on mu nevyčistil klec a ještě ho týrá hlady. Chlupáč jeden zákeřnej! Pobavila mě ale Samara: Já bych za to toho králíčka asi upekla k obědu:-)) Sice nejsem nějakej sadista, ale tohle mi udělat, tak by nestačil valit ta svoje kukadla.
Nicméně se těším na další díl. V duchu jsem si přála, aby ti dva někam vyrazili. Tom a Bill v bazénu… Nechám se pžekvapit x)
Tomí je počůranej…..hih…super…
no tak ale to by jednoho naštvalo. já se se Simoninou klecí musím dřít sama a ona místo aaby chrněla někde bokem, tak mi u toho asistuje tak, že ten bordel roztahá všude a já pak musim zametat celej byt!! no toto jako, to fakt není fér :´( a ódu na pomstychtivýho Bobíka teda neuslyšíš! prostože Síma mi tohle u VéKáVéček jednou udělala taky… a garantuju, že jsem měla tisíc chutí ji za ty její dlouhé uši pověsit ze šestýho patra do průvanu!! 😀 nicméně musí se nechat, že to teplíčko bylo zpočátku příjemný… než mi došlo, co to je 😀 a navíc… to je teda mrtě trest, milion pusinek… bože, já chci mít starosti těhlech dvou 😀
Díky za komenty, holky, vidím, že názory na Bobíka se liší:-D Nesmíte mu tolik křivdit, chlupáčkovi, vemte si příklad z Billa: Bobík přeci taky potřebuje čůrat:-D Děkuju Vám moc, moc jste mě potěšily:-D