Perfect Symetry 24.

autor: B-kay

Z tmavé oblohy pomalounku padaly drobné kapky deště. Stejně jako se zvyšovala jejich síla a intenzita, stejně tak se zvyšovala zvláštní touhou zastřená atmosféra Tomova pokoje. Oba ještě pořád leželi na zemi, jejich nahá těla byla smyslně propletená a svět kolem nich, jakoby se zastavil. Nevnímali nic kolem. Nic pro ně nemělo hlubší význam, nic nedávalo takový smysl jako to, co se právě chystali udělat. Nepřemýšleli nad tím, jaké to bude mít následky. Bylo jim jedno, jak se jejich vztah od zítřka změní, nebo zdali se vůbec ještě změní. Všechny starosti a problémy se rozlehly v prach… v nepodstatný, nenápadný prach…

Tom dlouze líbal Billovy poddajné rty. I když už se chtěl tolikrát odtáhnout a zkusit něco víc, nenašel v sobě dostatečnou odvahu. Billovy polibky a dlouhé smyslné doteky způsobovaly to, že sex byl pouhým slovem. Vnímal jeho vůni a se zavřenýma očima se snažil zapamatovat si každý milimetr jeho křehkého těla. Každý záhyb jeho kůže a naléhavé dýchání. Chvěli se, jakoby tančili v tom dešti společně. Jejich těla ovládl třes z nepoznaného a touha udělat to, po čem tak dlouho toužili. Tom si Billovo tělo připravoval nekonečně dlouho. Mohly to být minuty, dokonce hodiny, co se jenom tak mazlili a užívali si tu krásnou blízkost. Bill malinko napjatě přijímal Tomovy jisté doteky, a i když se snažil nebát, hlodalo jej svědomí. Přecijen to bylo úplně poprvé.

„M-mám se otočit?“ zavzdychal ve chvíli, co ucítil Tomovy rty klouzat po svém podbřišku. Nedočkavě zvrátil tvář dozadu, nevědomky přitom tlačíc Tomovu tvář níž. Chtěl to cítit znovu… Tehdy ve sprše to bylo dokonalé, ale nic se nedokázalo vyrovnat tomu, když je přitom nevyrušovalo hlasité bubnování kapek vody. Déšť tomu všemu dodával zvláštní podtón jemnosti a všechna zvířecí touha pomalounku hasla. Tom věděl, že na Billa nesmí tlačit. Nikdy by mu nedokázal ublížit a už vůbec jej nechtěl vyděsit.

„Neotáčej se. Dívej se mi do očí, ano? Pořád se mi do nich dívej,“ zasténal a hladově jej políbil. Jakmile Bill poslušně přikývl a vryl se svým pohledem do jeho očí, Tom se zhluboka nadechl a horkou dlaní projel Billovo hubené bříško. Nemohl mu to udělat, ne teď…

Bill se na Toma překvapeně zahleděl, když jeho bratr váhavě zakýval hlavou a odsunul se od něj. „Nemůžu ti to udělat,“ zašeptal a otočil se k němu zády. Snažil se ignorovat Billův bodající pohled plný zklamání. Byl tak zmatený…

„Co mi nemůžeš udělat?“ Bill se s vypjetím sil pomalu posadil a přikryl své holé tělo dekou, která byla pohozena na podlaze, vedle něj.

„Bille, copak tomu nerozumíš? Nejde to… Ty mi nabízíš něco tak osobního a já bych byl sobecký hlupák, kdybych to od tebe přijal. Po tom všem, co jsem ti udělal a co nás ještě čeká, na to nemám právo,“ moc jej to mrzelo, v očích jej dokonce tlačily horké slzy, přesto věděl, že dělá to nejsprávnější, co kdy mohl.

„Ale já tě přece miluju. Copak záleží na tom, co bylo? Já chci být tvůj,“ Bill si klekl na kolena a popošel blíž k bratrovi, který se viditelně třásl. „Tome,“ zašeptal a jemně jej pohladil po nahých zádech. Kdyby jen tušil, jak moc se v tu chvíli musel Tom krotit, aby dokázal odolat. Tak moc po něm toužil a dal by cokoliv za to, aby se s ním mohl milovat…

V podstatě byl i on panic. Nikdy nezažil jiný styk, krom toho s Bellou a ten se milováním nazvat nedal. Nikdy ji skutečně nemiloval, nikdy s ní nespal proto, že by po ní toužil. Spal s ní jenom proto, aby své lásce, ukryté hluboko v srdci, uštědřil ještě větší ránu. S Billem to však bylo všechno jiné. Miloval jej, jako ještě nikdy nikoho, a právě proto jej odmítl. Možná ve chvíli, kdy za ním roztoužený Bill přišel, se ovládnout nedokázal, ale teď, když slyšel, jak tiše pláče, se ovládnout dokázal bez váhání. Trvalo mu sice několik vteřin, co v sobě našel odvahu zadívat se na utrápeného bratra, přesto tak udělal a po čtyřech se k němu připlazil. Beze slova vzal jeho uplakanou tvář do dlaní, a i když se mu Bill slabě bránil, věnoval mu měkký polibek, do kterého vkládal všechno to, co cítil. Ten polibek byl přesycen emocemi, láskou i trápením, něhou a důvěrou. Pomalounku jej líbal a Bill se v jeho dlaních stával hadrovou panenkou. Už se nedokázal bránit, nebo vzpírat. Nespolupracoval, jenom tiše přijímal Tomovy polibky. Ve chvíli, co jej vzal Tom do náruče, se k němu smutně přitulil a nechal se ním položit na postel. Tom přes něj přehodil teplou přikrývku a položil se vedle něj.

„Nechci, abys plakal. Tys přeci neudělal nic špatnýho,“ dlouze jej pohladil po tváři a krátce mu vydechl do vlasů. Bylo mu do pláče. Pořád jej jenom trápil. Jenomže kdyby se s ním miloval, měl by nekonečné výčitky svědomí, že to udělal, aniž by byl mezi ním a Bellou konec. Dokud nebyl skutečně svobodný a bez závazků vůči nějaké osobě, nemohl se s ním milovat. Bill by mu přeci dal to nejcennější, co má a co by mu vrátil on? Strach, úzkost, bezmoc a zbytečnou bolest. A to by vůči Billovi nebylo fér.

„Tome?“ Bill se na něj unaveně zadíval, i když dokázal jenom stěží rozeznat obrysy jeho tváře.

„Ano?“ Tom jej chytil za ruku a pevně tiskl rty, aby se nerozbrečel.

„Budeme někdy šťastní?“ zněla Billova utrápená otázka, která však způsobila, že v tu chvíli už plakali oba dva.

„Budeme. To ti slibuju,“ své vzlyky tlumil v Billových polibcích, stejně jako on v těch jeho…

Poté, co Bill usnul, Tom ještě dlouho hleděl do vzduchoprázdna před sebou a přemýšlel. Bill ležel na druhé půlce postele, stočen do klubíčka, a klidně oddechoval, zatímco jeho bratr horlivě uvažoval nad tím, co by bylo nejsprávnější. Než se i on poddal spánku, konečně věděl, co se svým životem udělá…

„Dobré ráno,“ jakmile se ve dveřích kuchyně zjevila Tomova ospalá tvář, Natálie se na něj mile usmála a naložila mu na talíř několik obložených chlebíčků. Tom se zmohl na strohou odpověď a posadil se. „Kde je máma?“ rozespalýma očima se zahleděl na hodinky a zjistil, že je až příliš brzy na to, aby byla vzhůru. On se však v posteli déle neudržel.

„Ještě spí. Nechtěla sem jí přidělávat zbytečné starosti, a tak sem zaběhla nakoupit a udělala snídani,“ položila před něj talíř s chlebíčky a hrnek kakaa. Tom se na ni zamyšleně zadíval, chvilku váhal, zdali se smí zeptat, nakonec však tak udělal. Nesměle na ni pohlédl a vyslovil svou otázku.

„Jak se má Natálka?“ Natálie v tu chvíli ztuhla a na okamžik se zdálo, že ji bude muset Tom zachytit, kdyby náhodou omdlela.

Natálka byla tříletá dcerka Natálie, která se však díky uplacenému soudci a „srdečnosti“ její sestry, dostala do spárů svého otce. Natálie proti nim nezmohla vůbec nic. Už několik měsíců ji neviděla. Neměla o ní žádné zprávy, nic. Tehdy Bellu nenáviděla, ale čas ji pomalounku hojil její rány.

„Tome, nech to být. Prosím, já se o tom bavit nechci,“ ve tváři viditelně zbledla a její milý úsměv, byl rázem minulostí. „Už jsem si zvykla, že je to takhle a nechci to měnit. Stejně by to bylo zbytečné. Věřím, že je spokojená a šťastná,“ povzdechla si, přesto když k ní Tom natáhnul ruce, naléhavě se k němu přitulila. „Proto nechci, aby ti vzala Billa. Já jsem si na své trápení zvykla, ale vy dva nemusíte. Je těžké se jí vzepřít, ale pokud je ve hře něco tak silného, jako vaše láska, jistě to dokážete,“ láskyplně jej pohladila po tváři a lehce jej políbila. Byl to od ní projev přátelství a nekonečné důvěry. Tom ji tehdy pomohl vyrovnat se se ztrátou své holčičky, ona mu to teď chtěla oplatit. Chtěla, aby byli oba šťastní stejně, jako se ona cítila teď u nich.

„Proč o ní nezkusíš ještě zabojovat? Vždyť ten chlap ji vůbec neměl rád. Pomohli bychom ti. Jistě by to dopadlo jinak,“ Tom se jí snažil nějak rozveselit, ale bylo pozdě. Raději se jí neměl na nic ptát.

„Tome, je to malý dítě. Neunesla by to. Sama ji nechci vystavit takovému riziku. Věř mi, nemělo by to smysl.“

„Tak to ne. Cos mi řekla, když jsem ti přesně tohle řekl já o lásce s Billem? Taky jsem tomu nevěřil a podívej se, jak to dopadlo. Řekla si mi, že bych měl bojovat a já se nevzdal,“ cvrnknul ji do nosu. Natálie se trošičku pousmála a poté se k němu ještě krátce přitulila. „Děkuju, že se mi snažíš pomoct,“ zašeptala a poté se od něj se smíchem odsunula, jak mu zaškrkalo v bříšku…

autor: B-kay

betaread: Janule