I can’t help myself 6.

autor: Ivetka

,,Tak koukám, že kdybych jel dneska s našima k babičce, tak by tam byla mnohem větší zábava…“ řekne znuděně Robert. Jsme zase na hřišti, ale dneska jsme nějací divní. Někteří mají po včerejšku pěknou kocovinu, někteří se nudí, stejně jako já. Sedím na houpačce, Bill na druhé vedle mě a nohou si kreslí něco do písku. Nesleduju co, jenom koukám do země.
,,Tak co se dneska bude dít?“ řeknu znuděně, pohled ze země však nezvedám.
,,Nevim, dneska od toho moc nečekej, Tome,“ řekne Andreas, který jen tak tak zadržuje zvracení. Včera to trošku přepísknul.
,,Měl by ses jít domů vyspat,“ řekne Bill, vstane a jde naproti mně na lavičku. Chvíli na sebe koukáme, on je však první, kdo uhne pohledem a začne si prohlížet zbytek skupiny.
,,Tak běžte domů, jestli je vám blbě. Není nejlepší být venku v tomhle počasí…“ zvednu se. ,,Ne, to ne, máti by mě zabila, kdyby mě takhle viděla. To radši budu tady.“ Mrkne na mě Andy.
,,No… tak jak chcete, no… Pochybuju, že někdo z vás zejtra přijde do školy. Já na to taky kašlu,“ prohodím.
,,Tak neuděláme nějakou akci?“ zeptá se Bill…
,,A co máš na mysli?“ kouknu na něj.
,,Já budu muset dělat, že je mi blbě, takže budu muset zůstat doma. Matka je staromódní, pořád mě bude kontrolovat. A asi si budu muset dojít i k doktorovi…“ řekne Michael. Někteří se k němu přidají.
,,Tak… jste srabi“ zasměju se.

O_o

,,Co budeš dělat ty zítra?“ koukne se na mě Bill, když jdeme domů. Máme to stejným směrem, takže jdeme spolu.
,,Nevím…“ pokrčím rameny.
,,Tak… mám se stavit?“ usměje se. ,,Jak se ti bude chtít. Máti doma nebude, takže budu mít doma privátek…“
,,Dobře, tak, já ti ještě napíšu, tak se měj, ahoj…“ mávne na mě Bill a uhne do ulice, kde bydlí. Usměju se a jdu domů. Až teď jsem si uvědomil, že Bill to asi vzal dost vážně, když jsem ho prosil o to, ať na mě už nic nezkouší. Od té doby neudělal ani náznak toho, že by na mě chtěl něco zkusit.
— druhý den —

,,Okay, budu tě tu čekat“ odepíšu Billovi na SMSku, že přijde okolo 9:00. Tenhle týden oba nejdeme do školy. Ani nevím, jak jsem to u máti ukecal, prostě jsem jí řekl, že mi není dobře a že do školy nepůjdu. Ona sice měla nějaké řečičky, ale nakonec povolila. Ani nevím, co chce Bill dělat, ale uvidíme. Přijde mi sice trošku nebezpečné, že tenhle týden budeme každý den a celý den spolu sami, ale aspoň se naučím nějak odolávat.
,,Sakra, Bille, lekl jsem se!“ okřiknu ho, když mu jdu otevřít a on na mě skočí s taškami. ,,Promiň…“ zasměje se.
,,Co v tom máš?“ trošku se zamračím a nakouknu do jedné z tašek.
,,Sladkosti, pamlsky, abychom neměli hladík,“ zasměje se a zatlačí mě dál do chodby, aby mohl zavřít dveře. Koukám na něj nevěřícně s otevřenými ústy.
,,To jsi utrácel tolik peněz, abys koupil tohle všechno?“ řeknu trošku naštvaně. Utrácet peníze za takové… zbytečnosti…
,,Ne! Vzal jsem mámě stravenky…“ směje se.
,,Ah… aha, ale stejně…“ zavrtím hlavou.
,,Hele, broučku, vzal jsem ti i pivo, Andreas říkal, že tuhle značku miluješ… Nemohl jsem si pomoct…“ usměje se a bez ostychu jde do kuchyně, kde to všechno začne vyndávat. Nasucho polknu a Scooty, co se mi pořád motá pod nohy, odstrčím a jdu za ním. ,,Děkuju… zítra kupuju já, jasný?“ upozorním ho a dojdu k němu a začnu si to všechno prohlížet. To jeho oslovení jsem dělal, jakože neslyším, ale když mi řekl ,,broučku“, málem se mi podlomila kolena.
,,Dobře, zítra to nechám na tobě, ale silně pochybuji, že tohle sníme ještě dnes…“ směje se. ,,No… a jaký jsi vůbec vymyslel plán na dnešek?“ dodá.
,,Já? Myslel jsem, že to budeš mít promyšlené ty.“ Trošku couvnu.
,,Přemýšlel jsem nad tím, ale… koukání na film, koupání v bazéně… to je všechno tak strašně stereotypní. Jenom předem upozorňuju… Počítačové hry nehraju, ani Play Station ne.. Nebo jak se tomu nadává… No… a… flaška ve dvou se hrát nedá. Minule to dopadlo tak, že jsem musel nahý oběhnout celý rybník, takže od té doby to taky nehraju,“ začne se smát a já s ním. ,,Tak v tom případě mě nic nenapadá.“ Podrbu se v dredech.
,,No, my něco vymyslíme…“ mrkne na mě Bill a podá mi to slíbené pivo.

O_o

,,Ne, Tome, to už je moc… Na porno se s tebou koukat nebudu…“ směje se Bill…
,,No taak.. To není klasika… to je něco víc… Navíc, jeden ten kluk, co tam je, ti je strašně moc podobný…“ pousměju se.
,,Tome…“ nedokončí,. Protože ho přeruším.
,,Nebuď jak kluci… nebuď srab, Bille…“ zamračím se.
,,Tak… dobře, ale říkám ti, že jak… prostě to vypneš, když se mi nebude něco líbit…“ ukáže na mě prstem. Jen kývnu a okolo něj projdu, abych mohl do pokoje, a ještě si neodpustím poznámku, kterou mu pošeptám do ouška: ,,Jsi sladkej, když se červenáš…“
Odejdu do pokoje, kde to rychle najdu a hned seběhnu dolů. Bill už sedí na sedačce a nervózně si poklepává nohou… ,,No tak… Bude se ti to líbit,“ usměju se a vsunu CD do DVD rekordéru.

autor: Ivetka

betaread: Janule

8 thoughts on “I can’t help myself 6.

  1. Dokážu si naprosto přesně vybavit, jak to jejich koukání na péčko dopadne 😀 To bude zábava jak něco, tím si buďte jistý 😀 A předpokládám, že jeden z nich odletí jak namydlený blesk do koupelny s hláškou že: "potřebuje nutně na malou" xDD

  2. Zase v takový slibný chvilce useknout? Bóže, bóže… xD
    Mno, jen aby tam místo péčka nenaskočilo video z Tomových pátých narozenin, kde se do kamery šklebí s napůl bezzubou papulou. To by se asi červenal někdo jinej! xD

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics