The Icon 1.

autor: Bitter

Podrazák
původní montáž by Allegator
„Tommy, pojď sem honem…“ Blonďatý chlapec, který doteď znuděně sledoval televizi a těšil se na večeři od svého miláčka, zbystřil a prudce vylítl do sedu ve chvíli, kdy na obrazovce spatřil známou tvář.
„Co se děje?“ Tom vběhl do obýváku a Andreas ihned zesílil zvuk televize, aby Tom pochopil, že se má dívat na televizi a ne na něj.
„Zlato, mě tyhle módní magazíny nezajímaj, kolikrát ti to mám říkat.“ Připomene mu Tom káravě a zakroutí hlavou.
„Tohle tě zajímat bude, věř mi.“ Kývl na něj blonďáček a Tom se s povzdychem posadil vedle něj. Automaticky ho vzal kolem ramen a Andreas si opřel hlavu o jeho rameno.
„Proč si myslíš, že by mě to mělo zajímat?“
„Mlč a koukej se… Otrávili jednoho modela…“
„A co je mně po tom. I kdyby ho odstřelili, o jeden vymatlanej mozek míň, no…“ Ušklíbne se Tom pobaveně a Andreasovu káravému pohledu nevěnuje pozornost. Jeho miláček přece moc dobře ví, že svět modelingu je něco, co ho absolutně nezajímá a taky moc dobře ví proč…

„Jenže je to Bill… tvůj brácha.“ Dodá, když Tomovi v první chvíli nic nedojde.
„A co mu je?“ Odvětí Tom bez špetky zájmu.
„To nevím, ukázali jen, jak spadnul z mola a řekli, že ho někdo otrávil…“
„No tak mi pak řekneš, jak je na tom, já musim dodělat večeři.“ Odpověděl mu a odešel zpátky do kuchyně. Asi za deset minut za ním přijde Andreas.
„Málem ti zabijou bráchu a tobě je to jedno?“ Vyčte mu a opře se o linku těsně vedle něj.
„Tamto, to už není můj brácha a ty víš moc dobře proč…“ Vrátí mu Tom stroze a jasně tím dává najevo, že už o něm nechce slyšet ani slovo.

„Tome, prostě využil situace, to by na jeho místě udělal každej…“ Brání svého kamaráda a dá se říct i idola, co se modelingu týče. Bill byl ikona téhle branže a kde se něco dělo, tam byl i on.

„Ty ne, ty bys to neudělal.“ Vrátil mu Tom a zamíchal omáčku. Nabral trošku na vařečku.
„Na, ochutnej… mám tam dát ještě bazalku?“ Přistrčil ji k Andreasovým rtům, ale ten ucukl a přísně se na něj podíval.
„Ani tě nezajímá, jak na tom je?“
„Tak fajn, jak na tom je?“ Odsekne Tom podrážděně.
„Pozítří ho pustěj z nemocnice…“
„Fajn, takže nic vážnýho, ochutnáš už to konečně?“ Andreas si jen povzdychl a konečně ochutnal.
„Hmmm, skvělý…“
„Děkuju.“ Usmál se Tom a našpulil rty. Vyfasoval pusu a omáčku odstavil.
„Chceš těstoviny nebo rejži?“
„Těstoviny.“ Špitl Andy a opřel se o linku o kousek dál. Natáhl ruku po plátku okurky na oblohu, ale Tom ho výchovně plácnul přes prsty. Nevinně se na něj uculil a Tom mu zahrozil vařečkou.
„To ti ho není ani líto?“ Začal Andreas znova.
„Mělo by?“
„Jo… jste dvojčata… Vždycky vám na tom druhým záleželo…“
„To sice jo, ovšem do doby, než tě podrazil.“
„Ale notak, Tommy…“
„Ne, prostě je to podrazák a bohatej spratek. Konec debaty, nehodlám se o něm dál bavit, a už vůbec se kvůli němu nebudeme hádat.“ Skončil Tom debatu a vrazil Andreasovi do rukou talíř s jídlem.
Beze slova se usadili u stolu a jedli. Takové ticho nepamatoval ani jeden z nich.
Tom byl myšlenkami naprosto jinde…
Jasně, že ho zajímalo co s Billem je, jenže za to, jak kvůli kariéře podrazil Andrease, ho nenáviděl.
Pamatoval si moc dobře, jak je dva nikdo ve škole neměl rád a jak jim nadávali, ale jim to bylo fuk, nedali bez sebe ani ránu a spolu se hnali za svým snem, který zářil ve světle blesků z fotoaparátů a reflektorů, ozařujících přehlídkové molo.
Nebyl den, aby neseděli u internetu a nehledali nejrůznější konkurzy. Nebyl den, aby neprošli alespoň jeden módní časopis a nebyl den, kdy by si nepřísahali, že toho všeho dosáhnou spolu.
Jenže touha po slávě udělala své, na konkurzu je sice vybrali oba, ale Andreas onemocněl a Bill, přestože mu slíbil, že bez něj nikam nepojede, odletěl na focení do Francie, řekl, že Andreas ztratil zájem a z něj se stala hvězda. Andreas si od té doby ani neškrtl.
Bill přerušil školu a naplno se věnoval modelingu. Čím dál tím míň se ukazoval doma a z veselého a upřímného kluka se stal slizskej podrazák, vidící jen prachy.
Andreas se tenkrát sesypal a nebýt Toma, spáchal sebevraždu.
Sice už se svého snu vzdal, kupovat si ale módní časopisy a sledovat nejrůznější pořady a přehlídky si neodpustil. Věděl ale moc dobře, že bez Toma by se jeho svět dávno zhroutil jak domeček z karet.
Byli spolu už šest roků a z toho čtyři spolu bydlí. Ani jeden už si nepamatoval, jak se vlastně nevinné přátelství stalo láskou, ale to jim bylo jedno, hlavně, že je jeden s tím druhým.

Flashback
„Bille, to přece nemůžeš udělat!“ Křikl Tom na bratra a prudce přibouchl dveře jeho pokoje.
„Co máš na mysli?“ Bill zvedl nechápavě obočí a zakroutil hlavou.
„Mluvil jsem s mámou, říkala, že letíš do tý Francie.“
„Jo ty myslíš tohle… no, letim.“
„Ale co Andreas?“
„Ten ne, je nemocnej.“
„Ale dyť jsi mu slíbil, že počkáš, až bude v pořádku…“ Křikl Tom naštvaně.
„Něco někomu slíbit je jedna věc, jestli to dodržim je věc druhá.“ Sykl na něj Bill a otevřel kufr, ležící na posteli.
„Ale to je normální podraz!“
„Udělal by to samý.“
„Ne, to teda neudělal!“ Bill si jen povýšeně odfrkl.
„Tome, prober se, stejně by vybrali jen jednoho z nás…“
„Bojíš se, že by vybrali jeho nebo co?“ Rozhodil Tom afektovaně rukama a opřel se o stěnu.
„Ne.“ Štěkl na něj Bill a vrhl na něj vražedný pohled.
„Tak proč to děláš?“
„A proč ne.“ Pokrčil rameny a úhledně složil tričko do kufru, který ležel otevřený na posteli.
„Jestli to uděláš, tak jsme spolu skončili…“
„No jistě… kdybys s Andreasem nezačal chodit, nikdy by tě nic takovýho nenapadlo, to by jsi mě ještě podporoval.“
„Blbost.“
„To, že jsi s Andym?“
„Ne!“
„Tak se nerozčiluj…“
„Nerozčiluj? Sakra, je to tvůj nejlepší kámoš, přece ho nemůžeš takhle podrazit!“
On mě jo, a já jeho ne? No to se ještě uvidí…
„Můžu, co chci, je mi už osumnáct, tak co?“
„Změnil jsi se… hodně jsi se změnil.“ Špitl Tom a opustil jeho pokoj.
To, jak Bill vztekle shodil kufr z postele, neviděl, ani jeho slzy, které se v tu chvíli spustily z jeho černě podmalovaných očí.

Tom jel jako každou sobotu domů za rodiči. Bylo kolem desáté ráno, ale sluníčko už pražilo. Rozhlížel se po krajině a jako pokaždé, když jel sám, na něj padla nostalgie. Ta ho však přešla ve chvíli, kdy si všimnul u domu zaparkovaného Ferrari. Oranžová barva zářila všemi směry a poukazovala na nejoblíbenější barvu majitele. Jen on byl tak výstřední a odvážný, aby si něco takového pořídil.
Tom na chvilku zastavil. Má tam jet? Má se vrátit?
Ale co, zůstane jen na oběd, to se snad nic stát nemůže.
Zaparkoval svou firemní dodávku trochu dál, než obvykle a loudavě se rozešel k domu.

autor: Bitter
betaread: Áďa

18 thoughts on “The Icon 1.

  1. teda Bitter ty ses nějak rozepsala ne? To je dobře. Hodně mě to zaujalo. Jsem zvědavá na další díli. Věta "on mě jo a já jeho ne" ve mě vzbuzuje různé představy. Tak už to sem sázej 🙂

  2. jo a ještě jsem zapomněla….ten obrázek je mega moc výbornej.
    Takhle by se mi mohl vystavit doma v pokoji 😀

  3. Ten obrázek miluju, kvůli němu jsem si toho hned všimla. xD
    A začíná to moc zajímavě, i když ve mně spojení Tom+Andy vyvolává dávicí reflex.

  4. Tak to by mě zajímalo jak se z tohohle vztahu dá Bill s Tomem dohromady… jestli se teda vůbec daj xDxDxD

  5. Uhh… Ten obrázek je fakt úžasný xD Stejně jako povídka xD No, nicméně, Bill mi v takové roli naprosto vyhovuje xD Snad je ještě pořád tím namyšleným zbohatlíkem xD Tuhle roli na něm miluju… ._.

  6. Otrávenej model :)))) No jo, to není k smíchu, chudáček malej, nešťastnej a bohatej 🙂
    Teda ale tak nějak nechápu, proč by měl Andreas páchat sebevraždu? Ten promarněnej konkurz snad nebyl jedinej  na světě, ne? A souhlasím s Terezkou, Andreas + Tom = dávicí reflex 🙂 Ale doufám, že se složení dvojic do budoucna trošičku pozmění 🙂

  7. Wy jste wážně zlatíčka!! Na to že todle wzniklo jen tag z nudy sem nečekala, že se to bude až tagle páčit:-D ste zlatíčka, že komentujete díky moc:-* :-* :-* :-* :-* :-*

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics