Weightlessness

autor: Deni

Deni

***

„Promiňte? Promiňte, pane.“ Muž se světle hnědými vlasy přibližně kolem 30-ti let poklepal na rameno prošedivělému chlapíkovi před sebou.

„Ano?“ Sebastian Herbert, vedoucí celého projektu, se s úsměvem otočil. „Ah, to jste vy. Lukas, že?“ Muž proti němu přikývl a přihodil úsměv. „Děje se něco?“ Podrbal se na nose a stále se usmíval. Byl to opravdu sympaťák, každý ho tady měl rád a on, až na nepatrné výjimky, měl také rád všechny. Tvořili tady jednu velkou rodinu.

„No víte… já jen… jak bych to…“ Rozpačitě se drbal za krkem a nevěděl, jak se vymáčknout, nechtěl nikoho urazit.

„Prostě to vezměte přímo,“ usmál se na něj Sebastian a nahlédl do papírů, které držel v rukou. Sice by si rád s tím milým chlapíkem povídal, ale opravdu na to neměl čas. Měl důležitější věci na práci.

„Viděl jsem svůj tým a… Myslíte to vážně? Vždyť ti dva kluci jsou ještě děti a ta slečna nevypadá na to, že by uměla do desíti napočítat, s prominutím.“

Sebastian odtrhl pohled od čísílek na papíře a zamračil se. Tak on mu bude kritizovat tým? „Lukasi,“ usmál se. „Když dovolíte, výběr týmu nechte laskavě na mě. Ta slečna samozřejmě není hloupá jen proto, že má blonďaté vlasy a ti kluci? Jsou opravdu šikovní a plní nadšení, budou se vám tam hodit. Takže když dovolíte,“ použil úsměv, kterým jasně dával najevo, že o tom dál nehodlá diskutovat. „Musím jít, mám ještě spoustu práce. A vám doporučuji se s nimi seznámit, konec konců, budete spolu téměř 10 dní v kosmu.“ Bez jediného dalšího pohledu se otočil a odešel. Lukáše nechal za sebou, ať si pění vzteky, jak chce.

A tak se také stalo. Opravdu nedokázal pochopit, že to myslí vážně. Vždyť jestli těm klukům bylo sotva dvacet, tak to bylo moc! Nabroušeně se otočil a ráznými kroky mířil zpět do místnosti, kde na něj tři, již zmiňovaní, čekali. Sotva otevřel dveře, vypěnil ještě víc. Ti dva tam právě poskakovali kolem stolu, pokřikovali na sebe a hlasitě se smáli. Drobnější blondýnka je hlasitě povzbuzovala a smála se. Přeci po něm nikdo nemůže chtít, aby se na tyhle lidi spoléhal v otázkách, kdy jde jemu, a ostatně i jim, o život!

Hlasitě bouchl dveřmi a pozornost všech se stočila k němu. Oba kluci poslušně zastavili, blondýnka se přestala usmívat. Již na první pohled z něj šla autorita. „Jmenuji se Lukas Alouett a vy,“ na všechny tři ukázal prstem a došel k jednomu volnému křeslu. „Vy mě budete poslouchat, jasný? Nevím, proč vybrali zrovna vás, ale bohužel budete ti, na které se budu muset spolehnout. Takže doufám, že je vám to jasné. Co řeknu já, to je svaté a to platí. Rozumíme si?“ Usadil se do křesla a začal si pročítat své poznámky a pokyny. Chtěl být stoprocentně připravený. Možná neletěl do vesmíru poprvé jako tihle bažanti, ale o to lépe věděl, že příprava se nemá nikdy podceňovat.

Kluci se po sobě podívali se zdviženým obočím, vyšší z nich se zašklebil. Druhý si odkašlal, obešel stůl a opřel se o něj zadkem těsně před Lukasem.

„Promiňte, jak že jste říkal to jméno?“ Muž pozvedl pohled od papíru a vzápětí protočil oči. Doufal, že ta písklata pochopila, že s nimi nehodlá komunikovat, nebude-li muset.

„Lukas Alouett, a ty jsi?“

„Tom Kaulitz, a ocenil bych, kdybychom si vykali, co vy na to? Přece jen, já neznám vás, vy neznáte mě.“ Lukas svraštil obočí. Pokrčil rameny ve znamení naprosté lhostejnosti. „Super, takže jsme si vyřešili tohle. Teď dál,“ Tom se zašklebil na své dva společníky, Lukasovi však věnoval vskutku vřelý úsměv.

„Co dál?“

„Tohle,“ otočil se Tom a ukázal na chlapce za sebou. „Je Bill Kaulitz, můj bratr. A tohle,“ otočil se na blondýnku, která se lehce začervenala. „To je Keri Lang.“ Lukas přikývnul, nelíbilo se mu, jakým stylem s ním tenhle fracek mluví.

„Ještě něco?“

„Jo,“ přikývl Tom s úsměvem. Doslova se vyžíval v tom, jak moc lezl Lukasovi na nervy, a to se znali sotva 5 minut. „My budeme poslouchat vaše pokyny, pokud,“ na slovo pokud dal velký důraz, „pokud s námi nebudete jednat jako s usmrkanci, co nevědí, o co jde, jasný?“ Lukas nestačil zírat. Na jednu stranu mu tenhle kluk neuvěřitelně cuchal nervy, ale na stranu druhou jej jistým způsobem obdivoval. Ještě snad nepotkal nikoho natolik průbojného, jako bylo to pískle před ním. „Možná je nám teprve dvacet a ano, možná jsme opravdu pro projekt práce ve vesmíru opravdu ještě mladí, ale víme, co a jak dělat. Všichni jsme prošli výcvikem stejně tak jako vy, takže si jsme, myslím, rovni. Rozumíme si?“ Tom se předklonil a probodával Lukase tvrdým pohledem. Tom byl opravdu milý, praštěný kluk, ale pokud na to přišlo a bylo ohroženo jeho ego, dokázal nepřítele velice snadno usadit.

„Myslím, že my dva se v lásce mít nebudeme.“

„Fajn, první věc, ve které spolu souhlasíme.“ Tom se odrazil zadkem od lesklé desky stolu, poplácal Lukase po rameni a se širokým úsměvem mířil ke dveřím. „A teď, když mě omluvíte, musím na záchod.“ Rozpustile se ušklíbl na svého bratra a s provokativním pobrukováním opustil místnost.

***

„Takže je vám všem všechno jasné? Žádné další dotazy?“ Sebastian, spolu s další desítkou lidí, stál před naší čtveřicí a naposledy se ujišťoval, že všemu dobře rozumí, že nikde není žádný háček. Obzvlášť velký důraz kladl na oba bratry. Byli to sice opravdu chytří a šikovní kluci se zapálením pro astronautiku, ale bál se. Zaručil se za ně u těch nejvyšších a měl strach, aby ti dva nezklamali.

„Jasný, naprosto,“ usmál se Tom a prsty si zajel do vlasů. Nepatrně zatahal za jeden spletený dred, který jej svědil, a vyplázl špičku jazyka na bratra. Ani jeden si s tím těžkou hlavu nedělal, přece mají ještě pár hodin čas, než si sednout do raketoplánu, který je vynese mezi tisíce hvězd. Cítil nepatrné chvění v žaludku, když si to jen představil. Už jen pár hodin a jemu se splní dětský sen o kosmonautech. Už jen pár hodin a bude téměř na dosah hvězdám. Zachvěl se.

„Tome,“ Sebastian si stáhl brýle z nosu a zabodl do něj přísný pohled. „Já to myslím vážně. Nesmí se nic pokazit, budete tam odkázáni jeden na druhého.“ Tom shodil nohy ze stolu, protáhl si záda a zářivě se usmál.

„Neboj se, Sebe, všechno bude v pořádku, vážně.“ Keri s Billem mu jen tiše přikyvovali, Lukas se tvářil, jako by ses jej konverzace ani netýkala.

Sebastian si povzdechl. „No dobře, nezbývá mi, než vám věřit. Tak jo, teď si jděte ještě trochu odpočinout a v pět ať jste všichni nastoupeni dole na rampě, jasný?“ Poskládal papíry na stole před ním a s nejistým pohledem sledoval, jak se všichni čtyři postupně zvedají a opouštějí místnost.

„Tome?“ Bill právě zavřel dveře od jejich společného pokoje a otočil se na bratra, který už seděl na posteli a stahoval ze sebe volné triko a kalhoty. Už je nebude potřebovat, až se vyspí, rovnou se oblékne do kombinézy, a pak do skafandru.

„Copak?“ S úsměvem zvedl hlavu k bráškovi a cukavými pohyby pracně skopával kalhoty. Bill se zasmál a došel až k němu. Posadil se vedle něj a také si přetáhl triko přes hlavu. Neunikl mu Tomův mlsný pohled, usmál se.

„Bojíš se?“ Skopl kalhoty vedle těch bratrových a natáhl se k němu na ne příliš pohodlnou postel. Tom se na něj usmál a natáhl k němu ruce.

„Pojď sem, šmudlo.“ Přitáhl si jej těsně k sobě a vtiskl mu polibek do vlasů. „Víš, nebojím se, prakticky ani není čeho,“ prsty se probíral v bratrových jemných vlasech a užíval si nepatrného škrábání na břiše. „Jen se posadíme do vééééélikánský rakety, ta nás vynese tam nahoru, a pak už to bude naprosto nádherný, víš? Všude to ticho, hvězdy, slunce a měsíc.“ Zavřel oči a opět se zasnil. Už jako malý kluk, když se díval na Apollo 13 s Tomem Hanksem, snil o tom, že se jednou taky podívá tam nahoru. Trvalo hodně let, než pochopil, že to byl opravdu jen film, žádná skutečnost. Ale i tak se svého snu nevzdal a vlastně jím nakazil i svého bratra. A teď jsou oba tady a čekají, až uběhne nezbytných 12 hodin ke splnění jejich dětských snů a tužeb.

„Nebojím se, Bille.“ Konečně otevřel oči, setkal se s bratrovým sladkým úsměvem. Bill vždycky obdivoval Tomovo nadšení pro tuhle věc, vlastně, on jej obdivoval celého a pro všechno. „A ty se taky neboj, lásko. Budu celou dobu s tebou.“ Nahnul se nad něj a zlehka se rty otřel o ty Billovy. A na odezvu nemusel čekat moc dlouho, trvalo jen pár vteřin, než Bill svá ústa pootevřel a přivítal mezi nimi Tomův jazyk.

„Nebojím se, už ne,“ usmál se Bill a přitiskl se na bratrovu hruď. Oba zavřeli oči a snažili se nemyslet na to, co je za chvíli čeká. „Miluju tě, Tomi.“

„I já tebe.“

***

„Připraveni?“ Tom sebou cukl, když na něj někdo promluvil v jeho helmě. Trvalo mu asi dvě vteřiny, než si uvědomil, že je tak propojen s velením. Usmál se nad svou vlastní blbostí, všechno přičítal nervozitě. Cítil, jak se třese a žaludek se mu nepříjemně svíral.

„Ano, Hustone.“ Lukas krátce odpověděl za všechny vědom si toho, jak jsou tihle zelenáči podělaní až za ušima, a kontroloval různé kontrolky a světýlka, na která Tom sotva ze svého místa viděl.

„Dobře, Atlantis 03.“ Zase to křupání, když na ně mluvili přes mikrofon. „Do zážehu zbývá 5 minut, tak doufám, že se vám nikomu nedělá nevolno.“ Slyšel, jak se Sebastian, a za ním v pozadí ještě pár lidí, zasmál. On se oproti tomu zašklebil a snažil se dýchat zhluboka. Čím více se start blížil, tím více se mu svíral, obracel a kroutil žaludek.

Střelil rychlým pohledem na Billa po své levici. I přes ztmavené sklo přilby bylo vidět, jak bledý je. Nejspíš na tom byl stejně jako on sám. Natáhl k němu ruku a povzbudivě jej chytil. Bill se na něj s vděčným úsměvem otočil a stisk mu opětoval. Lukas si toho samozřejmě všiml a protočil nad nimi oči.

„Zelenáči.“ Tichá poznámka však Tomovi neunikla, všichni byli propojení jedním komunikačním systémem, takže i když to Lukas zašeptal, on to slyšel, jakoby stál vedle něj. Zamračil se, ale protentokrát nechal své poznámky stranou.

Stále pevně svíral bratrovu ruku v ohromných rukavicích, zatímco hlavu otočil směrem ke Keri. Nevypadala na to, že by snad měla strach nebo se jí dělalo nevolno. Odfrkl si, i ta holka je teď silnější než on. Byl rád, že o tom ví jen on sám, jeho ego by tím velice utrpělo.

„Dvě minuty, Atlantis 03, vše v pořádku?“ Neodvažoval se promluvit, jen těkal pohledem z Lukase na všechny ty blikající žárovičky před nimi. Zhluboka se nadechl, posledních 120 vteřin.

„60 vteřin, Atlantis. Tak se všichni připravte, a hodně štěstí.“

„Díky, Hustone, budeme ho potřebovat.“ Lukas střelil rychlým pohledem ke trojici za sebou a v duchu se pokřižoval, tohle bude opravdu dlouhých deset dní.

„10, 9, 8, 7,…“ Tom křečovitě svíral bratrovy prsty a byl na jednu stranu rád, že mají oba silné rukavice, byl si jistý, že jinak by jeho stisk mohl Billa až bolet. Žaludek se mu svíral strachy a po zádech se mu spouštěly kapičky ledového potu.

„5, 4, 3, 2, 1, zážeh!“

Všechno kolem nich začalo neskutečně hučet, chvět se, cukat. Neuvěřitelný tlak je přitiskl do sedadel a Tom nevnímal téměř nic, kromě hlasitého řevu motoru a neskutečného chvění své vlastní sedačky. Trvalo to neuvěřitelně dlouhou dobu, přišlo mu to jako celé hodiny.

A najednou bylo ticho, chvění ustalo, tlak povolil.

Byli ve vesmíru.

Nejprve otevřel jedno, a pak druhé, oko. Pootočil hlavu a vydechl tichým úžasem. Všude kolem nich byla inkoustově černá tma s milionem zářivých bodů. Předklonil se a měl tendence odepnout svůj pás a přesunout se k okýnku, aby viděl lépe. Nemohl tomu uvěřit, doopravdy se to dělo, byl ve vesmíru.

„Takže panstvo,“ Lukas se otočil čelem k nim, z hlavy sundal helmu a nasadil si obyčejná sluchátka. „Jak vidíte,“ odepl si pásy a jeho tělo se samovolně vzneslo do vzduchu, „není tu žádná gravitace. Vím, že vás na to připravovali v kurzu, tak k tomu nebudu nic říkat, jenom dávejte bacha, ať nikde nic neurvete, až tu budete dělat kraviny.“ Zabodl ostrý pohled do obou bratrů, kteří se jen nevině usmívali, jakoby se jich to ani netýkalo. „Samozřejmě bych byl radši, kdybyste si blbosti nechali až na zem, ale vím, že tolik od vás žádat nemůžu. Takže,“ jedním odrazem se přenesl vzduchem do zadnější části, kde kontroloval nějaké kontrolky, „přibližně za 24 hodin se připojíme k vesmírné stanici na oběžné dráze. Dovnitř se mnou půjde Keri, vy dva,“ prstem ukázal na dvojčata, která právě odepla své pásy a odstrkovala se proti sobě, „zůstanete tady, pokud vás nutně nebudu potřebovat uvnitř, jasný? Počítám s tím, že se vaší společnosti nevyhnu, ale rád bych to minimalizoval. Hvězdičky můžete pozorovat i odtud.“ Provokativně se usmál na Toma a otočil se ke své práci. Tom se užuž nadechoval k hořké odpovědi, ale Billova ruka na rameni jej zastavila. „Jo, a abych nezapomněl, čůrat do hadiček,“ zasmál se ještě a pak už je opravdu všechny ignoroval.

„Já vás zabiju! Normálně vás zabiju! Tak jste vy vůbec normální?! Jak vás… Ne, já vás zabiju!!“ Tom s Billem podvědomě couvali co nejdál od Lukase, který hrozil výbuchem vzteku jako sopka. Copak oni za to mohli? Byla to nehoda.

„Vás dva člověk nemůže nechat ani na 5 minut samotný! Nepochopím, vážně nikdy nepochopím, jak vás dva mohli navrhnout na tuhle misi!“ Šlehal kolem sebe ostrá slova nadávek a snažil se napravit škodu způsobenou dvojčaty. Oni přece nemohli za to, že když se vášnivě líbali, Bill se zasekl kombinézou o jednu trubku, která se posléze vytrhla a začala kolem sebe syčet.

„Jak se vám to, krucinál, povedlo?!“ Bill se rozpačitě drbal za uchem, Tom s nevinným úsměvem krčil rameny. Ta jejich nevinnost doháněla Lukase k šílenství. „Nejradši bych vás teď oba chytl a vypustil vás ven, fakt že jo!“

„To bys neudělal.“ Tom se usmál, jeho sebejistota byla zpátky. Ten chvilkový zkrat, kdy opravdu propadal panice, byl pryč.

„Nepokoušej mojí trpělivost, nebo se o tom sám přesvědčíš.“ Lukas se k němu přiblížil na nepatrnou vzdálenost, oba se propalovali nenávistnými pohledy a nejspíš by si nejradši skočili po krku, kdyby se oba nebáli, že se tu zase něco stane. „Jsi jenom obyčejnej spratek, Kaulitzi.“ Odtáhl se od něj a opět kontroloval onu trubku s přívodem vzduchu do kabiny.

Tom si pohrdavě odfrkl. „Trhni si, ty kreténe.“ Lukas se pomalu otočil a opravdu to vypadalo, že po sobě ti dva skočí, ale Bill se rychle přesunul mezi ně.

Bill se moc často nezlobil, ale když už, tak to stálo většinou za to. „Tak dost! Dejte oba dva pokoj. Ty se vrať na základnu, Lukasi, a ty,“ otočil se na Toma, který před ním klopil pohled, „koukej klidnit hormon, nebo uvidíš.“ Tomovi zacukaly koutky, a tak se raději rychle otočil zády k nim oběma. Živě si představoval, jak by mu Bill nasekal na holou. Slyšel, jak Lukas ještě nadává, ale už ho nevnímal. Jedním odrazem se přesunul k okýnku a opět se zadíval na tu nádheru tam venku. Byli tu už čtvrtý den a on si na to ještě nezvykl, pořád jej to fascinovalo.

Slyšel klapnutí víka a vzápětí ucítil kolem pasu Billovy ruce. Usmál se a položil na jeho dlaně ty své. „Je to nádhera, viď?“ Bill jen s úsměvem přikývl.

„Je to neuvěřitelné.“ Natáhl hlavu a svými rty se otřel o Tomův krk. Ten se s úsměvem na rtech zapřel ještě více do bratrovy náruče a dál s jiskřičkami v očích sledoval tu krásu před sebou. Téměř už zapomněl na incident před malou chvílí, který je mohl všechny stát život. Zapomínalo se na to tak snadno, když měl u sebe Billa a celý vesmír téměř na dotek.

„Kdybych natáhl ruku, a nebylo tam sklo, skoro bych se jich mohl dotknout, Billy,“ zašeptal Tom a pootočil svou hlavu tak, aby se nosem mohl otřít o bratrovu tvář. „Kdybych mohl, jednu z nich bych ti přinesl,“ pokračoval tichounkým šeptem dál a pomalu se otáčel čelem k němu, rty už se pomalinku otíral o Billovu pokožku.

„To je krásný, romantický,“ zašeptal Bill a nepatrně zaklonil hlavu, jak se Tomovy rty otíraly o jeho krk. Cítil, jak se Tom proti jeho kůži zasmál, i jemu samotnému se na rtech vykouzlil úsměv.

„No, no, no…“ Odtáhl se od Toma a okamžitě sesunul jeho prsty ze zapínání na jeho kombinéze. „Myslím, že problémů už bylo na jeden den dost, nebo ne?“ Tom se jen potutelně usmál a opět si začal pohrávat se zipem.

„Ale no tak, už tu není žádná trubka, kterou můžeme vyrvat, fakt. A navíc, už jsem tě neměl tak dlouho. Víš, co jsou to 4 dny bez tebe? Bez tvého těla? Bože, Bille!“ Za boky si přitáhl bratra těsně na své tělo a rty se přitiskl na jeho rameno, které se mu podařilo odhalit po rozepnutí vrchní části kombinézy. Bill se ještě trochu vzpíral, ale Tom měl pravdu. Čtyři dny byly opravdu hodně, vezmeme-li v úvahu, že byli zvyklí spolu spát každý den, klidně i několikrát.

„Ale co když sem někdo přijde, Tome?“

„Kdo by sem chodil? Lukas má sto chutí nás zabít a Keri je tam s ním. A nikdo jiný ze základny nemá důvod sem chodit. Bille, prosím.“ Tom zvedl ke svému bráškovi pohled plný nenaplněné touhy. „Tahle šance se už nemusí opakovat. Kdo ví, jestli nás Lukas ještě někdy nechá samotný, tak lásko,“ přitiskl se k němu a zatímco polibky zkoumal Billův krk, pomalými pohyby mu stahoval kombinézu z horní části těla. A Bill už se mu nevzpíral, naopak spíše své tělo sám nastavoval.

„Bože, tak moc tě chci, Billy.“ Tom klouzal svými rty po Billově hrudi, hrál si s jeho bradavkami, prsty hnětl jeho boky. Opět se přitiskl svým tělem na to Billovo, které se opíralo o malé okýnko. Vzrušeně oba vydechli, když se Tom otřel dlaní o Billův probouzející se klín. Líbilo se jim to oběma stejně. Bill miloval Tomovy doteky a Tom miloval, když se Billa směl dotýkat.

Tomovy rty byly zaměstnány Billovým podbřiškem, zatímco jeho prsty obratně rolovaly kombinézu až k jeho kotníkům. Rád by mu ji sice sundal celou, ale mohutné boty mu to nedovolovaly. Spokojeně zamručel, když rty přejel přes lem bratrových boxerek a nepatrně jimi stiskl přes látku bratrův penis. Už se nemohl dočkat, až jej zase ucítí hluboko ve své puse. Oba ukazováčky zahákl za okraj bratrova spodního prádla a lehce zatáhl. Proti jeho obličeji se v okamžiku tyčilo bratrovo vzrušené, kompletně tvrdé mužství.

Bill se zachvěl, když vsál Tom jeho vrcholek mezi rty. Jemně jej cumlal, přejížděl po něm jazykem a nepatrně stiskával rty. Prsty zatím přejížděl bratrovi po stehnech a sem tam sjel až k jeho varlatům, které jemně šimral. Líbily se mu Billovy steny, každý další vysílal silnou dávku vzrušení do jeho těla, do jeho vlastního tvrdého klína.

„Bože, Tome!“ Bill prudce zaklonil hlavu, když jej bratr nasál do úst celého. Bylo to tak úžasné, to příjemné vlhko, miloval bratrova ústa, ať už byla kdekoliv na jeho těle. Tom se spokojeně pousmál a dál pracoval jazykem, v pravidelném tempu nasával bratra stále hlouběji do krku a snažil se bez zadušení čelit jeho přirážení. Bylo to tak úžasné, když měl Billa v puse, miloval jeho chuť. Pevně držel bratrovy boky, tiskl jeho zadek k chladnému okénku a rychle jej uspokojoval. Podle tichých nářků soudil, že už to nebude trvat dlouho, a Bill se udělá.

„Tomi!“ Billova ruka zmizela v bratrových vlasech a silně si tiskla jeho hlavu ještě více do svého klína. Tom se v první chvíli téměř udusil, ale rychle si zvykl na silné přírazy. Nebylo to poprvé, co Bill v návalu slasti zapomněl na toho, kdo mu ji způsobuje, a naprosto bezostyšně ojížděl bratrova ústa. Trhavě cukal boky vpřed, Tom pocítil na jazyku pár slaných kapek, připravoval se na to, že za malou chvilku se Bill udělá. Měl před sebou těžký úkol, musel spolykat naprosto všechno, nesměla mu uniknout ani kapka, která by se pak klidně mohla vznášet ve vzduchu kolem nich. Spokojeně zamručel, když ucítil první dávku bratrova spermatu. Semkl rty těsně kolem jeho penisu a polykal.

„Tomi,“ zašeptal Bill rozněžněle, když se bratr vyhoupl zpět nahoru k němu a zlehka jej políbil na rty. Ještě stále z nich cítil svou vlastní chuť. „Děkuju,“ zašeptal a Tom se do jejich polibku pousmál.

„Není zač, lásko.“ Prsty mu pročísl rozcuchané vlasy a trochu se od něj odstrčil. Bill se zatajeným dechem sledoval, jak si Tom rozepíná vlastní kombinézu, jak pomalinku odhaluje další a další části svého těla. Bylo to tak vzrušující, Tom se před ním sám moc často, a takhle vyzývavě, nesvlékal. Tomova kombinéza sklouzla ke kotníkům stejně tak, jako ta Billova, a pod jeho trenkama už se rýsovalo silné vzrušení. Bill tiše zakňučel a natáhl k němu ruku, kterou si bratra přitáhl zpět k sobě. Okamžitě se přitiskl na jeho rty a nekonečně dlouhé minuty se jen vášnivě líbali, rukama prozkoumávali svá těla.

„Bude to hodně těsný,“ zašeptal Tom vzrušeně, když pomalu otáčel bratra zády k sobě. Chtěl se mu sice dívat do očí, ale jinak to v jejich situaci nešlo.

„Jo, to bude,“ přikývl Bill a už teď se vnitřně připravoval na to, co zažije. Díky kombinéze nemohl pořádně roztáhnout nohy od sebe, a také neměli nic, čím by si Tom usnadnil vstup do jeho těla. Dneska to bude opravdu těsné. „Tak už dělej, Tome,“ zavzdychal, když se o něj bratr otíral svým vzrušením. Byl smířený s trochou bolesti, věděl, že bolest záhy vystřídá naprosté blaho a rozkoš.

„Bude tě to bolet, nemám nic…“

„Já vím, tak si ho nasliň,“ vydechl Bill, ale vzápětí se otočil bratrovi čelem. „Nebo ne, já sám.“ Usmál se a přidržel se ho za boky, aby mohl sklouznout hlavou k jeho klínu. Vsál mezi rty špičku jeho tvrdého penisu a cumlal jej. Tom zatím tiše vzdychal, snažil se něčeho chytit, ale ve vzduchu kolem něj nic nebylo. Bill jej vsál do úst celého a pořádně jej naslinil.

„Tak jo,“ vydechl, když očima přelétl Tomův nateklý, lesklý penis. „Myslím, že to nějak půjde.“ Tom němě přikývl a nohou se odrazil od druhé stěny, ke které se během bratrovy práce dostali. Oba je opět přimáčkl k okýnku, až Bill tlumeně vydechl. Jediným pohybem k sobě Billa otočil zády a přitiskl se k jeho tělu. Prudce vydechl, když se špičkou otřel o Billovu dírku. Nemohl se dočkat chvíle, až bude opět v jeho úzkém, horkém těle.

„Můžu?“ Stále se otíral svým tělem o to Billovo a funěl mu do ucha. Bill jen přikývl a snažil se co nejvíce uvolnit svaly, když u svého vstupu ucítil Tomův tvrdý penis. Ten si po něm ještě jednou přejel nasliněnou rukou a pak nepatrně zatlačil. Bill prudce vydechl a přitiskl dlaně na ledové sklo. „Bolí to?“ Tomův hlas nepatrně přeskakoval, ta těsnost Billova těla byla patrná už teď, ještě nikdy jej nesvíral tak těsně, jako právě nyní. A to v něm ještě nebyl celý. Třásl se nedočkavostí, už chtěl být uvnitř něj.

„Dobrý, dělej.“ Bill odhodlaně stiskl víčka a sám se pokoušel vyjít vstříc bratrovu tělu. Tom jej uchopil silně za boky a pomalu pronikal celý do jeho těla. Nedokázal v sobě držet spokojené steny, Bill byl tak dokonale uzoučký, tak horký. Nemohl popírat, že se mu do bratrova těla dostává mnohem hůř než jindy, ale stálo to za to.

„Bože, seš tak úzkej,“ vydechl Tom, když se dostal na doraz do Billova těla.

„Jo, a ty tak velkej,“ odpověděl mu Bill a snažil se uvolnit svaly kolem bratrova penisu. Ještě nikdy se necítil tak plný jako teď. Tom se jen pousmál a konečně se odvážil poprvé pohnout. Oba hlasitě zasténali, jeden rozkoší, druhý nepříjemnou bolestí.

„Bille, řekl bych ti, že přestanu, ale…“

„Pokračuj,“ vydechl Bill a vystrčil na bratra zadek. Věděl, že bolest pomine ve chvíli, kdy do něj začne bratr přirážet, když se bude dotýkat jeho prostaty. Tom milerád jeho nepřímý rozkaz uposlechl a začal se v něm pohybovat. Bylo to sice těžké, neměl se o co zapřít, nohy mu visely jen tak ve vzduchu, ale snažil se. Chtěl způsobit tu samou rozkoš, kterou cítil on sám, i Billovi.

„Ah, bože!“ Bill se celý prohnul, když se Tom poprvé svou špičkou otřel o bod uvnitř jeho těla. „Dělej, Tome, ještě!“ Snažil se mu co nejvíce otevřít, chtěl to cítit znova. A Tom se taky opravdu snažil. Silně tiskl Billovy boky a tvrdě přirážel do jeho těla. Oba hlasitě sténali a sklo před nimi se mlžilo pod jejich dechy.

„Jaké to je…“ vydechl Tom a opět silně přirazil do Billova miniaturního zadečku. „Milovat se mezi všemi hvězdami… při pohledu na naší planetu… milovat se ve vesmíru… Líbí se ti to?“

Bill jen tiše zaúpěl a sám přirazil proti bratrovi. „Je to dokonalé! Vz-vzrušující…“ Bill sotva popadal dech, nemohl zároveň mluvit a soustředit se na pohyby uvnitř jeho těla. Tom se nesoustředil vůbec na nic kolem něj, sotva by si všiml, kdyby teď stál někdo vedle něj. Oči měl zavřené, jeho rty vypouštěly jeden hlasitý sten za druhým, a jeho tělo momentálně ovládal čistý chtíč. Úzkost Billova těla mu způsobovala naprostá slastná muka, věděl, že už to dlouho nevydrží, ale chtěl to ještě na chvíli oddálit, ještě se nechtěl udělat, miloval pocit, být uvnitř něj.

Nedokázal zastavit. Prudce přirážel do bratrova těla, ani jeden nekontroloval své vzdechy, Bill rychle kmital rukou ve svém klíně a oba se společně blížili k vrcholu.

„Billy…“

„Jo, já taky,“ vydechl Bill a silně stiskl svaly kolem bratrova penisu. Tom hlasitě zaúpěl a trhavě přirazil do Billa. A zase, znova. Ve třech silných dávkách se do něj udělal. Byl vyčerpaný. Opřel si hlavu o bratrova zpocená záda, všiml si, že Billova ruka se ještě stále rychle pohybuje nahoru a dolů. Na poslední chvíli si uvědomil, co by se stalo, kdyby se Bill vystříkal jen tak, do vzduchu.

Ačkoliv se mu líbila představa chytat jednotlivé kapky Billova spermatu po celé kabině, opustil teplo Billova těla a jedním rychlým pohybem se dostal svými rty k jeho vzrušenému klínu, který každou vteřinou sliboval svůj výbuch. Rychle kolem něj obemkl své rty a už po druhé během půl hodiny si vychutnával bratrovo sperma.

„Tomi,“ špitl Bill a tahal bratra k sobě. Chvěl se po celém těle, takový sex nezažili už hodně dlouho.

„Miluju tě, Billy,“ špitl Tom a opět se přitiskl na bratrovy rty. Líbali se dlouho, mazlivě se o sebe otírali svými rty. Jejich láskyplný polibek, do kterého vkládali veškeré své emoce, přerušilo až chvění Billova těla. Byla mu zima. Jim oběma.

Nemotorně se nasoukali zpět do kombinéz a přitiskli se k sobě. Jejich láska k tomu druhému z nich zářila široko daleko, kdyby někdo otevřel poklop, dokázala by zaplnit celý nekonečný vesmír a ještě by přebývala.

„Hele, tam někde dole je naše mamka,“ zašeptal Bill a poťouchle se usmál, když si všiml Tomova výrazu.

„Jo, a myslím, že by nebyla moc nadšená z toho, co jsme jí právě dělali někde nad hlavou.“ Oba se hlasitě rozesmáli, tiskli se jeden ke druhému a tiše doufali, že se jim v dalších šesti dnech ještě naskytne příležitost si tohle zopakovat.