autor: Lady Kay
Zpěvákovo srdce tlouklo jako splašené, stál uprostřed pódia, pod ním hystericky křičely tisíce dívek. Najednou se ozvaly první tóny kytary, Bill přiložil mikrofon k ústům a… Nic. Ticho. Jeho hrdlo se stáhlo nervozitou a on nebyl schopen ze sebe dostat jeden jediný tón. Bylo mu do breku, tisíce párů očí se na něj upíraly, očekávajíc, co udělá. Bill poplašeně přelétl pohledem Gustava i Georga, oba se ho snažili pohledem uklidnit a vybízeli ho, aby pokračoval. Když se jeho zrak stočil k Tomovi, hrklo v něm, kytarista ho hypnotizoval pohledem a pobaveně se poškleboval. Žádný náznak povzbuzení nebo soucitu. Tím úšklebkem mu dával najevo, že je vítěz, protože od samého začátku věděl, že Bill nemá na to, aby stál na velkém pódiu, aby zpíval pro tisíce fanoušků. Je nula a teď to dokázal. Chlapcovy oči se zalily slzami, upustil mikrofon a proběhl kolem Toma do zákulisí, doprovázený smíchem jak fanoušků, tak samotného kytaristy. Tohle je konec, konec všeho.
Bill se uprostřed noci probudil celý zpocený, srdce mu bušilo, až měl pocit, že mu za chvíli vyskočí z hrudi a po tváři mu stekla jedna osamělá slza. Oddechl si, když zjistil, že všechno byl jen a jen sen. Přesto měl strach, dnešní koncert byl jeho premiérou. Ještě nikdy nestál na pódiu a nevystupoval před lidmi. Byl spíše stydlivý a nerad se stával středem pozornosti, většinou patřil spíš mezi outsidery. A teď? Nyní seděl v šatně společně s Géčky a s Davidem, jeho ruce se třásly, žaludek měl jako na vodě a nebyl schopen vnímat, co manažer říká. Viděl pouze, že otvírá ústa, ale obsah slov mu unikal. Kde byl Tom, neměl nejmenší zdání. Hned po zvukové zkoušce, která proběhla až na pár drobností zcela bez komplikací, se vypařil neznámo kam. Alespoň dneska by mohl odhodit masku nepřístupnosti, zapomenout na to, co bylo a snažit se Billa nějak uklidnit. Jedno jediné slůvko povzbuzení od něj by Billovi pomohlo mnohem víc, než všechny povzbuzující řeči od Davida a ostatních. Géčka mu vyprávěla o svém prvním koncertu a chlácholila ho, že i oni byli nervózní, ale jakmile stáli před fanoušky, nervozita rázem opadla a oni si neuvěřitelně užívali atmosféru koncertu. Celý tým Billovi věřil, každý byl přesvědčený, že mladý zpěvák to zvládne. Jenže je Bill přesvědčovat nepotřeboval. Pouze jedné osobě chtěl dokázat, že není nicka, za kterou ho považuje, že i on něco dokáže. Kvůli Tomovi byl ochoten podstoupit případné ponížení se, tolik toužil spatřit v těch nádherných mandlových očích něco jiného než jen pohrdání jeho osobou, když už ne lásku, tak alespoň uznání.
„Bille…“ oslovil jej hlas, který patřil Georgovi. Chlapec se rozhlédnul kolem sebe a viděl, že jsou zde sami. „Už je čas…“ oznámil mu, a když si všimnul jeho vyděšených očí, dodal: „To zmákneš, věř mi.“ Bill byl vděčný basákovi, že jde s ním, kdyby tam nebyl, určitě by utekl nejbližším východem. Čím víc se blížili k sálu, tím řev fanoušků nabíral na intenzitě. Bill naprázdno polknul, stál za pódiem, Georg někam zmizel a Gustav už seděl za bubny. Najednou ho čísi ruka chytla za rameno a prudce jím otočila. Bill hleděl do mandlových očí a podlomila se mu kolena, horký dech ovanul jeho tvář. Hlava se mu točila, ještě nikdy nemohl být Tomovi tak blízko, zcela zřetelně cítil jeho vůni, do posledního detailu si jeho oči mohly prohlédnout tvář kytaristy.
„Slyšíš to? Přišli, protože mě a ostatní milují. Přisahám, že jestli něco poděláš, udělám ti ze života peklo, rozuměls? Tak rozuměls?!“ Tom zatřásl Billovým hubeným tělíčkem a očima jej probodával. Černovlasá osůbka se nezmohla na víc, než slabé přikývnutí, po kterém se stisk kytaristových dlaní povolil a on se vztyčenou hlavou odešel. Naivně doufal, že mu přišel Tom popřát hodně štěstí. Nemusel by mluvit, stačilo by, kdyby jej poplácal po rameni nebo objal. Místo povzbuzení mu přišel vyhrožovat. Bill zamrkal, aby zahnal neposednou slzu, která si razila cestu ven. Zhluboka se nadechnul a napřímil se. No, počkej, Tome Kaulitzi, já ti ještě ukážu!
Ozvaly se první tóny, Bill přivřel oči, zcela jasně viděl Tomovy prsty, jak kmitají po strunách, následně na to se přidala basovka zavěšená na Georgově těle a po chvilce viděl i paličky v rukou Gustava, jak se rozeběhly po bicích. Teď byl na řadě on, v duchu si odpočítával rytmus a pak přišel jím dlouho očekávaný moment. S prvními slovy písničky vyběhl na pódium ke svým kolegům. Obličeje neviděl, dokázal vnímat jen ohlušující jekot a hudbu. Géčka měla pravdu, nervozita i obavy rázem zmizely. Bill do zpěvu vkládal kus ze sebe, kus svého srdce, snažil se vydat ze sebe maximum. Nechtěl zklamat fanoušky, kteří sem dnes přišli, aby kapelu viděli a očekávali nezapomenutelný zážitek a zároveň chtěl Tomovi dokázat, jak moc se v něm spletl. To se mu dařilo, Toma zarazilo, s jakou vervou se Bill pustil do zdánlivě nesnadného úkolu. Už při prvním songu se zdálo, že si získal fanoušky na svou stranu a s každým dalším s ním dav začal více spolupracovat. Tom tomu nemohl uvěřit, jejich fanoušci byli jedni z nejnáročnějších, očekával, že Billa vypískají, ale oni ne. Dokonce to vypadalo, že si nového člena zamilovali během několika vteřin. Dívky při pohledu na něj šíleně ječely, ještě snad víc než při pohledu na kytaristu, chlápci, postávající pod pódiem, museli několik děvčat vytáhnout z davu a předat do rukou záchranářů. Tom už nerozuměl ničemu, přitom by měl být rád, že to dopadlo takhle, dík Billovi se kapela pomalinku vracela na vrchol, z kterého před několika měsíci spadla. Jenže to by to nesměl být Tom…
Koncert utekl jako voda, fanouškům se podařilo doslova vydupat si dva přídavky, a i když skupina opouštěla pódium, nepřestávali nadšeně vykřikovat jednotlivá jména členů. K Tomově nelibosti se Billovo jméno neslo celou halou a co hůř, ozývalo se ještě častěji než jeho vlastní. Kytarista kráčel chodbou směrem do šatny, Géčka šla před ním a nadšeně hodnotila koncert, po jeho boku kráčel Bill. Neustále svá hnědá kukadla zabodával do Toma, jako by ho chtěl přimět ke slovu, bohužel marně. Nakonec se odhodlal a promluvil sám. „Bylo to úžasný… Fanoušci, Géčka a i ty.“ Pochvalou chtěl Bill naznačit svůj obdiv a náklonnost k jeho osobě a zároveň se pokoušel začít rozhovor. Teď už přece Tom nemůže pochybovat o jeho schopnostech. Dneškem mu dokázal, že v něm něco je. Kytarista se zničehonic zastavil, čímž přiměl Billa, aby jej napodobil. Tom krokem zkrátil vzdálenost mezi nimi, jeho oči se zúžily, ošklivě se v nich zablýsklo a zhluboka se nadechnul.
„Co čekáš? Že padnu na kolena a začnu ti vděkem líbat ruce?! To bys chtěl, hm? Po tom náš miláček touží, co? Jestli to budou dělat ostatní, tak já rozhodně ne! Na to zapomeň!“
„To… To ne, Tome, já… Jen… Chtěl jsem být jen milý…“ Poslední slova Tom bohužel neslyšel, protože se chlapci ztratil za dveřmi šatny. Bill se sesunul podél zdi a skryl tvář do dlaní. Nevěděl, co má dělat. Ať se snaží sebevíc, nikdy nebude pro Toma dost dobrý, nikdy jej neuzná. Přitom po něm nechtěl vděk nebo chválu, nechtěl, aby mu, jak sám řekl, líbal ruce, toužil po jediném, aby jej měl alespoň malinko rád. Jenže právě tohle jeho přání, jeho jediné opravdové přání, se zdálo být nesplnitelným…
autor: Lady Kay
betaread: Janule
chudák bill 🙁 to by mě zajmalo, co pohne toma k tomu, aby byl milejší a z toho vyplývá, že se děsně těšim na další díl…je to skvělý!
oh jak já Toma v týhle roli bezcitnýho hajzla miluju 😀 Doufám, že bude ještě dlouho takovej. Ne že bych snad chtěla našeho Billiho trápit, ale takhle je to prostě mega akční 😀 Už se těšim na další dílek
Ten tom je takowej parchant! Ae jinak pěkná powídka!
Tomík zlobí xDD Rychle dál je to super
hele ale už by se Tom mojl sklidnit ne
Uf, je to pěknej nátlak na nervy, číst tohle. Autorka nás pěkně napíná. Už 5 dílů je Tom zlej a ledovej jak kus ledu. To to bude trvat dlouho, než se trošku rozpustí… Ale vůbec mi to nevadí. Miluju tohle dílko.
Uff… tohle mi nedělej, LadyKay… 😀 Myslela jsem si, že ten Billův sen je skutečnost, prostě čistá realita… Ale ono nééé, autorka nás chtěla jenom pořádně napnout 😀 Tohle bylo dost zákeřný 😀 Co kdybych tady zkolabovala? Bylo by o jednoho čtenáře víc a ještě k tomu by mě ostatní litovali (ehm… tak to zas ne, o jednu LoFinQu víc nebo míň xD)… Pche 😀
No ne, okay, končím s tímhle nesmyslným proslovem, ještě bych si tady mohla někoho zprotivit 😀 Líbí se mi, že je Tom takový zlý ♥♥♥ Doufám, že to tak bude ještě dlouho 😀 Jen ať se Bill snaží…
Tak ať se Bill nesnaží… šak on by dolezl…
Tom je ale pěkně hnusnej!
Tak pri tom úvode som takmer zinfarktovala 😀 Krásny príbeh, len Tom mi už lezie na nervy. Billa mi je ľúto. Dúfam, že sa už niečo stane a azmení sa to.
Na začátku jsem fakt myslela, že ej to pravda a pomalu mi přestalo bít srdce. Pak se mi vážně strašně moc ulevilo, že je to jenom blbý sen 🙂
Jsem strašně ráda, jak to Bill všem ukázal a hezky to Tomovi natřel. Navíc Billa vážně obdivuju! 🙂 Po těch Tomových výhružkách před koncertem, bych na to podium už nevlezla.
Tom je díl od dílu horší a horší. Je mi z toho vážně smutno 🙁