autor: Rachel
Hnědá čokoládová očka vykoukla zpod bílé peřinky a zadívala se na okno před sebou, ozářené sluníčkem. Jejich majitel vytáhl packy z vyhřátého pelíšku a s dlouhatánským zívnutím se protáhnul, nastavujíc svou rozespalou tvářičku ranním paprskům vycházejícího sluníčka. Netrvalo dlouho a Bill ucítil jemné pohlazení po tváři a příjemné slunečné teplo. Sám pro sebe se usmál a potěšeně se zavrtal zpět pod peřinku, v hlavě si rychle vybavujíc, co je dnes za den. Jakmile mu však došlo, co si včera spolu s Tomem na dnešek plánovali, jeho rtíky rozzářil široký úsměv a Bill tiše vykníknul. Moc dobře si pamatoval, jak včera večer ležel ve svém pelíšku a ze všech sil se snažil usnout a utéci tak všem zvědavým otázkám, které jeho mysli nedaly ani na chvilinku pokoje. Přesto, že věděl kam půjdou, neustále mu v hlavince vrtala jedna skutečnost. A tou byly dva telefonáty, které včera od Toma zaslechl. Sice věděl, že Tom musí zamluvit bazén, proč ale volal dvakrát? A proč měl tak spokojený a veselý hlas? Proč to nešlo zamluvit najednou a on volal ještě podruhé? A kam vůbec volal?
Všechny tyhle myšlenky se honily v Billově hlavince a on z nich byl chudáček stále zmatenější a zmatenější. Přesto se moc těšil a nemohl se dočkat, až budou spolu s Tomem v bazénu, jen oni dva a jejich vroucí polibky.
Rychle vyskočil z postele a hnal se k pootevřenému oknu. Stromy se tiše chvěly v teplém letním vánku a jejich listy se zvláštně leskly v ranním sluníčku, které se koupalo v zlatavé záři a rozčesávalo si své jasné vlasy. Bill pootevřel okno ještě víc a z plných plic se nadechl toho čerstvého ranního vzduchu, který se mu okamžitě vlil do žil. Rozproudil jeho krev a roztáhl každičkou cévku v jeho drobném tělíčku. Bill prudce vydechl a přivřel oči, aby si mohl užít té nádhery, která mu proudila do plic. Dnes byl den jako stvořený, krásný den jen pro ně dva a jejich polibky, jejich vzájemnou lásku. Lásku, která vzrostla v Billově zamilovaném srdíčku a kterou chtěl Bill dávat jen tomu jedinému. Tomovi….
Tom!!! Billovo srdíčko se při těch třech písmenkách, které dávaly dohromady to nejkrásnější jméno na světě, rozbušilo jako na poplach a Bill se šťastně zaculil. Tolik se těšil na jejich společný večer, že ani teď nedokázal jen tak sedět a vyčkávat, až se Tom vzbudí. Ba právě naopak.
Na nic nečekal a jen v pyžámku a s bosýma nožkama rychle vyběhl ze dveří svého pokoje na chodbu. Se širokým úsměvem položil ručku na kliku od Tomových dveří a bez sebemenšího zaváhání vešel dovnitř. Naskytl se mu pohled na svého spícího miláčka, který se ještě procházel v říši těch nejkrásnějších snů a ze spaní se mírně usmíval, nic netušíc, že jej teď pozorují dvě mandlová kukadýlka, která tolik miloval. Bill s úsměvem vycenil přední zoubky a vesele se rozběhnul k Tomově posteli.
„Tome!!! Tomíííííííí!!!“ Bill vesele zapištěl a rychle skočil na prostornou postel rovnou k Tomovi. Jemně s ním zatřásl a vzal do prstů jeden jeho dredík, aby jej s ním mohl pošimrat pod nosíkem.
„Vstávej, ty ospalče,“ vypískl mile a když uviděl, jak se Tom s úsměvem protahuje a otáčí, v duchu si tleskal. Jediným výsledkem však bylo, že se Tom jen přetočil na druhý bok a s jakýmsi nesouhlasným zamručením se rošťácky zaculil. Chtěl Billa malinko potrápit. Bill vzpurně vyšpulil pusinku a na čelíčku se mu vytvořila vráska jako vždycky, když se mu něco nelíbilo. Rychlostí blesku spustil nožky z postele a nasupeně oběhnul celou Tomovu postel.
„Lenochu jeden líná,“ brblal si pod nosíkem a posadil se k uculujícímu se Tomovi z druhé strany. Rozhodl se pro to nejúčinnější a nejosvědčenější řešení, které na Toma vždycky zabralo. Pomalu se sehnul k jeho rtům a něžně jej políbil.
A opravdu. Tom pootevřel víčka a jakmile nad sebou spatřil rozesmátého Billa, sám mu věnoval jeden ze svých nejkrásnějších úsměvů. Najednou byla slova zbytečná, nepotřebovali mezi sebou mluvit. Stačily jen jejich zamilované pohledy a úsměvy, aby věděli, na co ten druhý myslí. Tom si něžně pohrával s pramínky Billových vlásků, v hlavě se mu však honila jedna myšlenka za druhou. Nevěděl, proč ho Bill tak naléhavě budil a proč tak brzo. Hodiny ukazovaly teprve sedm hodin ráno, jindy si ještě oba užívali spánku, teď však byli dokonale probuzení. Tom si namotal pramínek Billových vlásků na prst a jemně jej pohladil po tváři.
„Proč jsi tak roztomile pištěl, Billi?“ zeptal se, jako by to byla ta nejautomatičtější otázka na světě, ovšem Billův malinko udivený výraz však jeho myšlenku vyvrátil. Bill se malinko začervenal, nato se však mile usmál.
„Copak ty nevíš, Tomi? Přemýšlej,“ vybídnul ho a s výrazem, plným očekávání si měřil Tomovu tvář. Tom se zamyslel. Napadaly jej různé věci, avšak žádná z nich nevysvětlovala Billovu velkou radost a jiskřičky v jeho rozzářených očkách, které se teď na něj upíraly. Bill se k Tomovi nedočkavě nahnul a prstíkem mu přejel po líci.
„Dneska přeci spolu půjdeme plavat, Tomi. Jupííííí,“ vypískl šťastně, jakmile však spatřil Tomův zamyšlený výraz, ve kterém nebyla ani stopa po jeho obvyklém krásném úsměvu, jeho šťastný obličej vystřídal zklamaný.
„Nebo ty… t-ty se netěšíš?“ Bill malinko smutně svěsil hlavinku a veškerá jeho radost byla tatam. Tom se však mile usmál. Trvalo mu trošku dýl, než si uvědomil, co je dnes za významný den. Jakmile si však vzpomněl na své včerejší telefonáty a na překvapení, které si pro Billa přichystal, celý se rozzářil a něžně Billa pohladil po vláscích.
„Copak tě to napadá, broučku? Už se těším a moc,“ přiznal s úsměvem a jemně Billa líbnul na spánek. Bill se rozzářil jako sluníčko. Něžně Toma pohladil po tváři, v tom však ucítil na svém pasu dvě měkké dlaně, které se kolem něj pomalounku ovinuly a dva něžné naběhlé polštářky, které se lehce otřely o jeho ouško.
„Jdeme tam ale až v pět večer. A do té doby se můžeme ještě pomazlit,“ zašeptal Tom vábivě a sehnul se k Billovu bílému krčku, aby na něj mohl vtisknout lehký polibek. Bill zapředl jako koťátko a za pár vteřinek Tomova něžného líbání mu polibky začal jemně oplácet.
Černovlasá osůbka se s mírným úsměvem posadila před velké zrcadlo a zadívala se na stolek, plný různých kosmetických přípravků a líčidel. Byly skoro už čtyři hodiny odpoledne, když se dveře Billova pokoje otevřely a dovnitř vešel Bill s malinko sevřeným bříškem. Vše už měl předem naplánováno ze včerejšího dne – jak se učeše, co si vezme na sebe, jak se namaluje. Toužil být nejkrásnější a také ten, nad kterým Tom přestane dýchat úžasem. Rozhodl se pro jednoduchý účes, který si upraví těsně před tím, než půjdou do vody, a proto se první rozhodl pro líčení. Natáhnul ruku po své nejoblíbenější voděodolné řasence a vytáhnul kartáček spolu s úzkým štětečkem. S úsměvem se nahnul k zrcadlu a nanesl na své už tak dlouhé řasy první vrstvu.
Z jeho myšlenek jej vyrušilo až tiché cvaknutí dveří a teplý závan vzduchu, vycházející z chodby. Bill se napřímil, jakmile však uviděl v zrcadle Tomův odraz, na jeho tváři se rozhostil široký úsměv. Tom mu jej oplatil a pomalu k němu přešel. Sám se ještě nepřevléknul, rozhodnul se jako první sbalit jim tašku s plavkami a osuškami. Teď se však zadíval na Billa s řasenkou v ruce a s potutelným úsměvem. Klekl si za něj a jeho dlaň spočinula na Billových vlasech.
„Viď, že se dnes nebudeš malovat,“ zaprosil tiše a prosebně se zadíval na Billa v zrcadle. Bill se pousmál.
„Neměl bych?“ odpověděl protiotázkou, odpovědí mu však bylo Tomovo zavrtění hlavou.
„Ne. Takhle se mi líbíš mnohem víc,“ pošeptal mu do ouška, zatímco mu pomalounku vytrhl řasenku z ruček. Opatrně odhrnoval všechna líčidla z malého stolečku a něžně Billa líbal na ouško. I přesto, že byl Bill krásný i když byl namalovaný, Tomovi se mnohem víc líbila jeho přírodní krása. Podle něj Bill nepotřeboval žádný make-up, řasenku a linky, aby vypadal krásně. Byl krásný tak, jak ho krásným udělala příroda, malovátka byla podle Toma úplně zbytečná. I když se mu moc líbilo, jak o sebe Bill dbá a jak se mu chce líbit, chtěl ho alespoň jednou spatřit bez líčidel a bez malování.
Bill se pousmál. Udělal by cokoli proto, aby se Tomovi líbil, proto jej teď pohladil po dredech a mile se zaculil.
„Moje plavky jsou támhle,“ prstíkem ukázal na svou postel, kde ležely Tomovy složené plavky, které si rozhodl dnes vzít na sebe. Tom mu úsměv oplatil a naposled jej jemně líbnul do voňavých vlásků.
„Počkám tě dole,“ zašeptal u dveří a s plavkami v rukou rychle vyklouznul z pokoje ven.
Hodiny na stěně ukazovaly už třičtvrtě na pět, když Bill dodělával poslední úpravy oblečení a vlasů. Cítil se dobře a sám se v duchu musel pochválit. Snad se mu budu líbit. Do rukou vzal ještě malou černou kabelku, ve které měl to nejnutnější a po posledním zhlédnutí se v zrcadle pomalounku vyklouznul na chodbu. Tiše scházel schody dolů, jakmile však spatřil osůbku stojící pod nimi, ztratil se mu hlas. Bylo vidět, že i Tomovi nebyl jeho vzhled lhostejný. Na sobě měl XXL džíny jako obvykle a dlouhé XXL tričko a kšiltovku, sladěnou do červenobíla. U nohou měl položenou středně velkou tašku na rameno, dívajíc se někam ke dveřím.
Bill se sám pro sebe usmál a jemně, aby jej nevylekal, položil svou ruku na Tomovo rameno. Za několik málo vteřinek už se díval do Tomových oříškových očí, které k němu obdivně vzhlížely. Tomovi se zatmělo před očima. Tohle že byl jeho Billi? To roztomilé trdýlko, které se pořád něčemu chichotalo? Kdepak. Teď před ním stál vysoký štíhlý mladík s mírným úsměvem na rtech a s nervózně se třesoucími ručkami. Tom to poznal. Přesto, že byl teď Bill jiný, dokonce i vypadal mnohem krásněji a neobvykleji, Tom v něm pořád poznával svého Billa, svou lásku, svého anděla, kterého nadevše miloval. Hebké černé vlásky nebyly v dikobrazím účesu jako obvykle. Teď byly volně spuštěny podél jemného obličeje, který se skvěl svou přírodní krásou. Nebyla na něm ani stopa po malování, přesto byl Bill krásnější než obvykle. Dal si opravdu záležet. Pod černým tričkem s potiskem se rýsovalo hubené tělíčko a štíhlé boky obepínaly tmavé džíny s černým koženým páskem a stříbrnou sponou uprostřed. To vše doladil Bill malou černou kabelkou se všemi nezbytnostmi, kterou teď nervózně svíral v ručkách, očekávajíc Tomovu reakci. Cítil, že si jej Tom prohlíží, proto malinko stydlivě sklopil hlavinku a nato ucítil známou červeň ve tvářích. V tom však ucítil jemné pohlazení ve vlasech a Tomovu dlaň, která stiskla tu jeho v něžném dotyku.
„Můžeme jít,“ zašeptal Tom polohlasně a jakmile mu odpovědí bylo souhlasné pokývnutí a milý úsměv, dal si tašku na rameno a s rukou v té Billově vyšel se svou láskou ven.
autor: Rachel
betaread: Janule
Takhle to useknout! Že se nestydíš Rachel! xDD Jako já už se těšila na to překvapení a ono nic:-))) Takžeb nás moc nenapínej a honem dál
Bože, Rachel, to se dělá to takhle napínat ? :oD
proč všechno tak rychle zkončí????
Ty jsi ale… Jednou mě budeš mít na svědomí, děvče xD Člověk je celej natěšenej, že se dozví, co si Tom na Billa přichystal a nic se nedozví. Zase musím čekat x( Sama moc dobře víš, jak jsem zvědavá! Do tý doby bude moje fantazie pracovat na plný obrátky. Se těším, až ti dva budou v tom bazénu a hlavně na to třeštidlo Billa x) Doufám, že se nenaplní to, co psala u minulýho dílku Áďa xD Nevím, zda by v Tomově podání nebyla první pomoc spíš pomocí poslední… Nějak si ho u toho nedovedu představit. I když on je přece princ, takže by měl ovládat i toto, ne?
Ještě něco – Takový probuzení… V mým případě by mi Bill buď způsobil infarkt a nebo by mu přistál nějakej polštář na hlavě. Takhle mi nalítnout do pokoje…
Asi nemusím podotýkat, že se těším na další díl a na Tomovo překvapení, že? xD
Jakoo, Rachel, kdes zanechala slušný chování? 😀 Vždyť my tady všichni praskneme 😀
Mně už, holka, přijde trapný pořád opakovat úžasný díl, když vím, že to je fáááákt slabý slovo 😀 No, tak, co podle tebe mám psát, když mi každá věta týhle úžasný povídky naprosto bere dech? 😀 Vždycky se až divím, že se mi podaří pohnout prsty.
Dneska jsem už chtěla po přečtení pár povídek a zkouknutí několika kreseb zalehnout, ale vtom jsem uviděla Prince a plán na příštích pár minut byl okamžitě změněn. A musím upřímně podotknout, že nejsem vůbec ráda, že jsem si díl přečetla teď. Protože, kdybych si ho přečetla až zítra, byl by kratší čas čekání do další části 😀 Holt, co nadělám… Moje zvědavost mi prostě nedala, bohužel, mám to za trest 😀
Každý díl mi zpočátku připadá tak neuvěřitelně dlouhý, že se mi ho občas ani nechce číst. Ale jsem teprve ve čtvrtce a už smutím kvůli tomu, že je to opět šíleně krátký a v duchu tě proklínám 😀 Tím samozřejmě neviním tebe, ale mně, protože jsem totální závislák na týhle povídce – znova, přesně jako od začátku 😀
Asi se už nezbavím domněnky, že se tam začíná konečně něco dít. Zase to není nic extra, co by pořádně zamíchalo dějem, ale baví mě to mnohem víc než společná rána mazlení a věčného nicnedělání. Na další díl se neuvěřitelně těším, doufám, že se konečně dočkám toho vytouženého bazénu 😀 A jestli se stane to, co předpovídala Áďa, tak umělý dýchání budu potřebovat spíš já 😀 To by sis nikdy neodpustila, Rachel, já to vím, protože jsem vševědoucí dítě 😀 Ok, to zase ne, ale prostě… ráda bych tuhle povídku dočetla až do konce, ne v ní přestala pokračovat jen proto, že budu hnít pod kytičkama. Jako, tohle vážně nemám v úmyslu 😀
Sakra, zase jsem se tady rozepsala… Už mizííím 😀
Děkuju za komenty, jsem zvědavá, co teď napíše Áďa, určitě něco, co mě opět spolehlivě rozesměje. Ale zdá se mi, že na to, kolik je v anketce hlasů, je tady těch komentů minimum. Budu muset zapřemýšlet, čím pohrozím, aby jich tu bylo víc.
Jak psala LoFinQa*TWC (aneb BalunQa) xD – opět kopíruju nick, jsem zbabělá, vím to xD – opravdu už se tam začíná něco dít. Nebudu říkat co, to poznáte sami za pár dílků. Jenom vyčkejte…
A já doufám, že vás nezklamu. Děkuju ještě jednou moc a na ten počet komentů se zkusím zaměřit.
Děkuju moc:-D Pa Rachel xD
no a Áďa trucuje, páč koment psala už včera a ted kouká, že se tu záhadným způsobem neobjevil!!! zatr sakr… mno tak dobře, ještě jednou. napřed do bazénu… pak do sebe… let´s go, hoši, let´s go 🙂
jééééé…já se těšim na další dílek…