autor: Bitter
,,Ale to přece nemůžeš! Přece ho nemůžeš nechat samotnýho, potřebuje tě, vždyť polovinu věcí neví a…“
,,Já to musím udělat! Já… on toho ví dost, aby se o sebe postaral sám, ale já s ním v jednom domě bejt nemůžu. Prostě to nejde.“ Dokončí Tom a ani on, ani Gustav, si nevšimnou postavy stojící ve dveřích. Bill jen prudce zamrkal, aby zahnal slzy a potichu se vrátil do ložnice…
Kdyby jen zůstal, pochopil by…
,,Srabe.“
,,No jistě! Já jsem srab! Takže když sem tam jel, abych ho odtamtud dostal, tak jsem podle tebe srab?!“
,,A co jinýho? To jako čekáš, že ti s Kir pomůžem zabalit, a pak se budem o Billa, kterej se z toho na sto procent zhroutí, starat!?“
,,Sem pro něj cizí, bude mu to úplně jedno!“ Opáčí prudce Tom a třískne do stolu.
,,Nejsi cizí! Jen potřebuje čas!“
,,Žádnej čas nepotřebuje, nikdy si nevzpomene, slyšíš, NIKDY!! Bojí se mě… pokaždé, když se ho dotknu, tak ucukne, jak kdybych mu to všechno udělal já, nikdy mě nebude znova milovat, protože se mě bojí! Myslí si, že já můžu za to, co Andreas proved a myslí si to právem a já se nehodlám podílet na tom, aby trpěl ještě víc! Já ho miluju, ale tohle už prostě nezvládám!“
O týden později
Bill zamžourá do ranního sluníčka a s povzdychem se otočí na bok. Dneska se nechtěl probudit. I když je venku krásně, neprší, nefouká a je typické babí léto, pro něj je to ten nejhorší den tady.
Poprvé sám… Bez Toma, Melody, Kirsten… prostě beze všech. Jen on a naprosto prázdný dům.
Ještě víc se schoulil do teplé přikrývky a přemlouval sám sebe, aby vstal a šel si připravit snídani.
V tuhle chvíli to pro něj byl nadlidský výkon, přece se ale po nějaké době zvedl a rozhlédl se po ložnici. Druhá půlka obrovské postele byla naprosto nedotčená a na nočním stolku bylo prázdno. Žádná fotografie, hodinky, mobil, sklenice s vodou… nic a úplně stejné to bylo, když sešel do kuchyně. Jindy by se na něj už u dveří sápala Melody a Tom by mu podával kafe, ale teď nic. Jen ticho a prázdno.
Ticho které mu řvalo do uší ještě víc, než nějaká metalová vypalovačka a prázdno, ve kterém se dusil. Stěny se přibližovaly a braly mu všechno přesvědčení o tom, že tohle zvládne, a že Toma nepotřebuje… Vždyť je to pro něj prakticky cizí člověk, tak jak mu může tolik chybět?
Vždycky se mu příčilo, že by ho měl jenom obejmout, tak proč má teď nutkání rozběhnout se za ním, ztrácet se v jeho pevném objetí a nechat si do vlasů špitat slova útěchy.
Po tváři mu steče pár slz, ale Bill je rozhodně utře a dojde si udělat pořádně silný kafe.
Zapne si rádio, přece jen to ticho je naprosto nesnesitelné.
,,A teď si trochu zavzpomínáme na jednu mega úspěšnou kapelu, za jejímž koncem stála vražda jejich dvou členů… Tokio Hotel, Rette mich!…“
Bill si zaleje kafe a posadí se ke stolu…
Zum ersten mal alleine in unseren Verstek…
Pohled se mu stočí na fotku na stěně…
Ich she noch unsere namen an der wand
Und wisch sie wieder weg…
Ich wollt dir alles anvertrau´n
Warum bis du abgehau´n?
,,Tome…“
Komm zuruck nimm mich mit…
Komm und rette mich
Ich vebrenne innerlich…
Komm und rette mich
,,Ich schaff´s nicht ohne dich….Rette mich.“ Špitne a teprve když se z rádia ozvou stejná slova, leknutím div nevyskočí.
Co?… Co to bylo? Vždyť tu písničku nikdy předtím neslyšel…
Pozorně poslouchá dál, ale nic víc ho už nenapadá… jen ta jedna věta…
,,Tak to byli Tokio Hotel a singl Rette mich… když už jsme u Tokio Hotel, jejich bývalá kytaristka Kirsten Hallová má holčičku a konečně světu odhalila také otce, je jím Gustav Shäfer, bubeník této již neexistující skupiny…“
Dopije kafe a vrátí se do ložnice, kde zapne notebook, najede na vyhledávač a zadá dvě jednoduchá slova – Tokio Hotel.
Rázem se mu zjeví nespočet odkazů. Otevře jeden z nich a zalapá po dechu. To přece… Ten zpěvák vypadá naprosto stejně jako on na těch fotkách, co našel u Toma v laptopu.
Najede na info a začne číst…
Večer
,,Tatí, kdy už přijede paní učitelka?“ Nahodí Melody jen tak mimochodem u večeře.
,,Cože?“ Vytřeští Tom na Melody oči.
,,Paní učitelka? Co by tady prosím tě dělala?“
,,Dneska mi říkala, že za tebou přijde.“
,,A víš to určitě? Já o ničem nevím.“ V tu chvíli se Melody plácne přes pusu.
,,Jůůůů, to mělo bejt asi překvápko, když o tom nevíš!“ Vypískne a majzne se do hlavy.
,,No, ty jsi taky takový překvápko… tak jez, každou chvíli tady budou rodiče Moniky.“ Napomene ji Tom a Melody se znova pustí do jídla.
,,Halo, ahoj Kir, to jsem já…“
,,Ahoj, jak se máš?“
,,Jo, jde to, potřebuju se na něco zeptat.“
,,Poslouchám.“
,,Co máme společnýho já a Bill Kaulitz?“
,,Jak… jak o něm víš?“
,,Něco jsem hledal na netu a narazil jsem na to… Kirsten, jsem to já?“
Tom si kecne na gauč a zapne televizi. Melody odjela ke kamarádce ze třídy na pižamopárty nebo jak tomu ty děcka dneska říkaj, a on si naplánoval klidnej večer o samotě, jen on a jeho myšlenky. To mu však překazilo zazvonění. Že by něco zapomněli?
Otevře a zůstane stát v němém úžasu. Před ním stojí Melodiina učitelka v krátkých červených šatech. Takže Melody opravdu nekecala…
,,Dobrý večer, neruším?“ Špitla a oslnivě se usmála.
,,Ne.. nerušíte, jen jsem nečekal, že přijdete… Potřebujete něco?“
,,Ne, jen jsem vás chtěla vidět. Jestli ale ruším, můžu jít…“
,,Ne to ne… pojďte dál…“ Linda se znovu usměje a vejde kolem Toma dovnitř. Samozřejmě, že nezapomene pořádně zavlnit boky, čímž Tomův pohled upoutá přesně tam, kam chtěla.
Bill stojí před zrcadlem a tužkou na oči dotáhne poslední linku na oku. Trochu od zrcadla poodstoupí a sám sebe si se zájmem prohlídne. Vlasy mu volně splývají na ramena a oči měl obkroužené linkami, stíny protažené skoro až po obočí. Teď to byl on… ne Filip ani Bill Berger, ale Bill Kaulitz.
Věděl teď všechno o sobě a Tomovi, něco se dozvěděl na internetu a mezery mu doplnili Kirsten a Gustav. Sice tomu příběhu chyběly vzpomínky, ale to mu teď bylo jedno, hlavně, že ví, co musí teď udělat. Zapnul si koženou bundu a vydal se ven, potemnělým Berlínem za Tomem.
,,Nééé, Ježiši kriste, ty mě zabiješ…“ Smála se Linda na celý kolo a spokojeně sledovala, jak flaška vína v Tomovi mizí jako voda. Ještě pár skleniček a bude.
,,No počkej, to není všechno, on se za tejden vrátil a zkoušel to na recepční.“ Dal Tom svému vyprávění korunu a Linda se zase začala hlasitě smát. Jakoby omylem skončila její ruka na Tomově stehně.
Tom se zadívá na její ruku, ale nesundá jí. Přece jenom, Lindě odolal málokdo a Tom v sobě měl skoro celou flašku vína, a jakmile v sobě měl alkohol, a to nebylo dobré… ne pro něj.
Linda se mu zadívala do očí a ruku pomalu posunula výš.
,,Lindo, já…“
,,Pšššš….“ Špitla a položila mu na rty ukazováček. Tom jen zamrkal a těžce vydechl, když Lindina dlaň zatlačila na jeho rozkrok. Ladně se vyhoupla Tomovi na klín a začala se chtivě vpíjet do jeho rtů.
autor: Bitter
betaread: Janule
A teď jsem se naštvala! mě se chce brečet :'( Proč ty debilní ženský musí všechno zkazit? Bitter, ty jsi opravdu hvězda! Ale prosím, že to nedopadne špatně, to už bych nepřežila:-((
šikulka Bill, není tak blbej, jak vypadá 😀 vida, jak to jde… co dokáže jediná písnička, to je mazec 🙂 ale jako Bitter! tu mrchu na konci jsme si nedomluvily! žádný rudý šaty s výstřihem ani vrtění boky mě nezajímá, at mě Tom nesere a kouká ji vykopnout, nebo začnu jódlovat!!!
Bith!
*Bitch
p*ča p*ča p*ča to je! ne kua…já sem v prdeliuž, takhle dost a teď ještě tohle…ne tpc…mě z toho světa už vážně jebne
Jaaaa to vedelaaaaa, ze ten jeji prvotni stek nebude jen tak! No teda ale tohle, jestli ji udela dite, tak se fakt po..!!