autor: Ivetka
,,Tome, nechceš to už vypnout? Kde jsi tohle sehnal? Vždyť… ti kluci vypadají úplně stejně jako my dva…“ přemlouvá mě už dobrých 20 minut Bill.
,,Ne teď to nevypnu, teď to bude nejlepší…“ usměju se a sleduju jeho výraz. Po chvilce ale zavře oči a nasucho polkne… ,,Dobře…“ řeknu otráveně a vypnu to…
,,Děkuju. Sakra, o co ti jde, Tome? Dostal jsem zákaz, ale ty děláš všechno pro to, abych ho co nejdřív porušil…“ strčí do mě.
,,Já? Já nedělám nic!“ dotčeně si položím ruku na srdce.
,,Ne to teda ne. Taky máš zákaz na mě něco zkoušet, je ti to jasný? Máš zákaz, nesmíš to!“ zamračí se…
Nic neříkám, dosti mě to překvapilo, ale musím mu dát za pravdu. Vždyť já jsem se snažil o to, aby to porušil, ale co bych dělal potom? Zase mu to vyčítal? Vyčítal bych to sám sobě.
,,Změníme téma, co říkáš?“ usměju se, nejradši bych se ale zakopal do země.
— o dva dny později —
Konečně se mi podařilo přemluvit kluky, aby šli ven, protože včera už to bylo jen tak tak, že jsem po Billovi zase nevyjel. Nechápu tyhle svoje stavy, chvilku mám pocit, že je to nejdůležitější člověk na světě a chvíli si zase vyčítám to, že myslím na někoho takového, jako je Bill.
,,Tak pojďte ale jinam… jestli mě tady někdo uvidí, tak jsem v prdeli,“ řekne nervózně Andreas. Po chvíli se tedy všichni zvedneme a jdeme si sednout do naší klubovny. Po tátovi jsem zdědil takovou malinkou budovu. Spíš místnost, kde se s klukama scházíme, když není zrovna hezké počasí. Navíc, aspoň teď budeme mít chvilku času to tu zase hodit do kupy, protože zima se pomalu blíží a letos, co jsem slyšel, by mělo hodně sněžit, tak abychom tu nebyli v zimě.
,,Tak, Bille… tady je naše malé království. Tady jsi ještě nebyl, tak si to tu pořádně prohlédni…“ postrčím ho jako prvního do dveří.
,,Kluci, pamatujete si, jak jsme tu jednou, když jsme byli mladší, spali? Jak jsme se tu sami báli?“ začne se smát Rick. Ostatní se k němu přidají a na tohle téma horlivě diskutují, já ale nějak nevnímám, zaujal mě Billův pohled. Nějak zvláštně mě sleduje.
,,Tohle je moje křeslo, tady sedím jedině já,“ pousměju se, když zpozoruju, kde sedí.
,,O, tak to se omlouvám…“ začne se zvedat…
,,Ne, v klidu, klidně tam seď…“ mrknu na něj a sednu si naproti němu.
,,Mělo to něco znamenat, že jsi mě tu nechal sedět?“ usměje se Bill…
,,No, ber to, jako že jsem slušně vychovaný, a že nechám starší lidi sedět…“ pousměju se. Až do této chvíle jsem si myslel, že je Bill starší než já.
,,A kolik ti je?“ usměje se Bill…
,,No… 16,“ stručně odpovím.
,,No mě taky… a narodil jsem se 1. Září 89. Takže posuzuj, kdo je starší,“ směje se. Mně ale nějak úsměv zmrzne.
,,Em, Bille? Nic… nic proti, ale tohle bude asi vážně dost těžké posoudit to. Protože já jsem se taky narodil 1.září 89,“ nasucho polknu a sleduju, jak i jemu ztuhnul jeho dokonalý úsměv.
,,Hele, to je docela náhoda…“ začne se zase po chvíli smát.
,,Jo…“ usměju se taky po chvíli. Asi na tom něco bude no. Takovouhle náhodu jsem ještě nezažil.
,,Hele, kluci. Tak jsme přišli s Billem na to, že jsme se narodili ve stejný den i rok…“ řeknu klukům, když se konečně trošku uklidím.
,,No vida, tak to budu mít příští rok s penězi bledě, když budu kupovat dva dárky najednou,“ zavtipkuje Andreas.
,,Joo, jasně… Peníze, to je tvoje, ještě říkej, že jich máš málo, když tě pořád zálohuje táta a taky nesmím opomenout tvojí babičku s dědečkem…“ směju se spolu s klukama. Potom mi zase pohled nenápadně sjede na Billa, který mě sleduje stejně svůdným pohledem, jako předtím…
autor: Ivetka
betaread: Janule
No Bille xDD Koukej po něm vyjet! xDD
a z péčka nic nebylo… no dovol xD
xDxDxD Z toho nemůžu… Tohle je prostě další maxi výtlem xD Jako ale od toho péčka jsem si slibovala přinejmenším provzdychanou noc… xDD Pche, taková drzost xD
Ježiši kluci, vzájemně se přitahujete, tak po sobě konečně skočte xD
Oj, rozkošný. 😀 To je ale fakt. Jsem doufala, že s tím péčkem bude bůhvíco a ono prd. xD
Bóže já se z toho picnu:-DD
no joooo…….hezky do křesla