autor: Doris
Tom nevnímal jednotlivé minuty, které ubíhaly. Koukal na svojí zakrvácenou ruku. S tím, jak ztrácel krev, ztrácel i myšlenky na Billa. Už se začínal cítit malátný. Z posledních sil se vzepřel, namočil ručník do ledové vody a pevně si ránu ovinul. Neřízl se hluboko. Chtěl prostě jen na chvíli zažít uvolnění. Zatímco ledovým ručníkem zastavoval krvácení, našel ve skříňce obvaz a pevně si jím zápěstí převázal. Simone nejspíš někam odešla, nebo tvrdě spala, jinak by dávno přiběhla. Tříštící se zrcadlo muselo být slyšet po celém domě. Tom se se zavázanou rukou malátně odpotácel do svého pokoje a ulehl na postel. Rána sice ještě trochu krvácela, ale nebylo to nic drastického. Už dlouho necítil takovou úlevu, jako když mu ostří skla rozřízlo kůži. Věděl, že to není správné, ale potřeboval to. Netrvalo dlouho a on vysílením a smutkem usnul.
Bill mezitím ležel na své nové posteli a nepřítomně koukal do stropu. Cítil se zvláštně. Odešel, aniž by Tomovi cokoliv řekl. Ale on zkrátka musel. Kdyby snad měl ještě čekat na to, aby si s ním promluvil, už by neodešel. Věděl to. Ale neuměl si ani představit, jak mizerně se bude cítit. Všechno se v něm mísilo. Věděl, že Tom bude nešťastný, jakmile zjistí, že je Bill pryč. Taky ho to bolelo, ale copak oni dva můžou zůstat spolu? Zvládnou to. Oba to zvládnou, ale každý zvlášť.
Bill se na posteli posadil a díval se na několik kufrů, co ležely na zemi. Nějak nemohl sebrat odvahu k tomu, aby je vybalil. Už je tu několik hodin a ještě se neodhodlal je ani otevřít. Měl v sobě zabudovaný pocit, že dokud všechny ty věci nenaskládá do skříní a polic, tak ještě vlastně zcela neodešel. Jenže on musí odejít. Jednou provždy musí zmizet z Tomova srdce. Sám sebe přesvědčoval, že se tak určitě stane, ale zatímco ještě před nedávnem by za to byl nesmírně rád, dneska při té myšlence zažíval zvláštní pocity. Pomalu se zvedl a otevřel jeden z kufrů. Chvíli se v něm přehraboval a pak s ručníkem a mýdlem zamířil do koupelny. Cítil se náhle tak prázdný. Chyběla mu polovina života. Polovina srdíčka. S nepřítomným výrazem ze sebe sundal oblečení a vlezl do sprchového kouta.
Automatickým pohybem ruky pustil teplou vodu. Hodně teplou. Stál se zavřenýma očima a nechal na sebe dopadat proudy vody. Vlasy se mu okamžitě lepily na obličej. Vnímal dopad kapek na své tělo a v mysli se neustále vracel k Tomovi.
„Ach Tome,“ vydralo se z jeho úst slabé zavzdychnutí a tělem mu náhle projela vlna vzrušení. Rukou automaticky sjížděl přes břicho níž a níž, až ke svému mužství. Náhle jako by na svém těle cítil každý Tomův dotyk, který mu kdy jeho bratr věnoval. Včetně těch včerejších. Nebo spíše dnešních nočních. Těch nebezpečných, ale ať už si to Bill chtěl připustit nebo ne, těch překvapivě jemných. Billovy štíhlé prsty ovinuly jeho penis a začaly se v pomalém, pravidelném rytmu pohybovat. Bill měl stále zavřené oči a vnímal Tomův obraz, který se mu tak vytvářel v mysli. Nechtěl je otevřít. Chtěl při svém uspokojení vidět Toma. Jeho ruka přidala na rychlosti. Bill jen zrychleně dýchal a vzrušeně zaklonil hlavu. Teplá voda mu dopadala přímo na obličej a rozpíjela jeho, tak pečlivě udělaný make-up.
„Ach,“ vydralo se mu z hrdla další hlasité zasténání, když si představil, že jeho ruku právě vystřídala Tomova ústa. Ještě trochu přidal na rychlosti, a už nijak netlumil svoje steny. Stačila vzpomínka na to, jak se Tomova ruka v noci dotkla jeho mužství a s posledním zasténáním, které obsahovalo Tomovo jméno, se udělal. Nohy už ho neunesly. Podlomila se mu kolena a on se roztřeseně sesunul podél orosené zdi. Jeho stále ještě zrychlený dech se teď mísil s bolestnými slzami.
„Nezvládnu to,“ zabořil svůj obličej do dlaní.
„Miluju tě Tome,“ vydechl téměř neslyšně a konečně udělal to, co měl udělat už dávno. Přestal se obelhávat. Seděl ve sprše objímaje svoje kolena a jeho slzy se mísily s vodou, která stékala po jeho obličeji. Připadal si ztracený. Když byl s Tomem, bolelo to, ale když je teď bez něj, bolí to snad ještě víc. Pomalu se zvedl a vodu vypnul. Vylezl ze sprchy a zadíval se na sebe do zrcadla. Jeho černé stíny a oční linky byly rozmazané až po lícní kosti. Vypadal tak zuboženě, jako by ho právě propustili z mučírny. A on se tak i cítil. Hřbetem ruky si otřel rozmazané líčení, čímž ho rozmázl ještě víc a odešel zpátky do svojí ložnice. Natáhl na sebe trenky a roztřesenýma rukama začal postupně vyndávat obsah svých kufrů a rovnat ho do skříní. S každým dalším vybaleným tričkem jako by se víc a víc vzdaloval od Toma.
„Musím na tebe zapomenout.“ Šeptal si neustále dokola, ale přitom sám moc dobře věděl, že tohle se mu nikdy nepodaří.
„Nesmím tě milovat.“
autor: Doris
betaread: Janule
Smutný. :´-(
Stejně za všechno můžou debilní pravidla! Kdyby byl styk dvojčat dávno povolenej, nemusel by mít výčitky svědomí a odcházet…
Bille ty debile už přestan.Mo c sám dobře víš,že Toma miluješ.Tomi neplakej brzy to bude dobré.A běda ti jestli se ještě jednou podřežeš.Zabiju tě.
Teda Doris :'-( Já ybch toho Billa liskla! On si jako při myšlence na Toma vyhoní a pak řekne že ho ensmí milovat toto není možný!
proč to dělá? :'(
prák a ještě krypl sobeckej, Ty jsi tedadala Billovi charakter
Doris, do toho!!
Doris, do toho!!
Doris, do toho!!
Vítězné skandování 😀 To zní jako já 😀 Hej, proč tady všichni pomlouvaj Billa? 😀 Jako, co to je?! *ouplně nechápavý výraz tříletýho děcka* 😀 Vždyť za to všecko může Tom, který si ho málem vzal násilím! 😀 Lidičky, bože, co to s vámi je 😀 Já bych se k Tomínovi nevrátila ani za nic… takový strach, který bych prožila… brekeke 😀
Doris, do toho!!
Doris, do toho!!
Doris, do toho!!
Jestli se přidáte k pokřiku, tak jste u mě naprosto úžasný osoby 😀 A jestli přestanete vinu házet na Billa, ale o tom si asi můžu nechat jenom zdát, co? 😀 Jak je ten svět krutý, to snad není možné 😀 BTW: Mei – krypl sobeckej? Ježiši 😀 To je snad Tomy, a ne Billy… 😀
honem dál….
Ale no tak, Bill… nech sa na všetkých ľudí a blbé zákony vykašle, láska sa predsa nedá súdiť. Keď raz príde tak je nemožné újsť pred ňou. Dúfala som, že sa rozbehne domov k Tomimu 🙁 ale zrejme som sa zmýlila 🙁 je mi to strašne ľúto.