Jsi jenom můj! 7.

autor: Anett483

Tom seděl na gauči a pozoroval to roztomilé spící stvoření, které právě omotalo svoje dlouhé štíhlé ručky kolem jeho pasu. Pousmál se… Bill usnul už v letadle. Postěžoval si Tomovi, že mu není zrovna dvakrát dobře a že je unavený. Tom měl hned po příjezdu na hotel jiné plány, ale Billova nevolnost a únava mu to mírně překazila.

Z okna jejich hotelového pokoje byl krásný výhled na moře. Tom se s úsměvem díval na zapadající sluníčko a rukou čechral Billovy jemné vlasy. Vymýšlel plán na zítřek. Tak nějak tušil, že když Bill téměř celý dnešek prospal, bude zítra čilý až do pozdních večerních hodin.
Tom pomalu vstal a došel na balkón. Takhle nějak si představoval ráj. Jen on a Bill. Tady se s Billem mohl držet za ruku, aniž by se bál následků. Pravděpodobnost, že by tu potkali někoho známého, byla nulová.

Ze snění ho dostaly dvě ručky, které se omotaly kolem jeho pasu a heboučká ústa, která se mu přisála ke krku. Tom se jen pousmál a dál se díval na zapadající sluníčko.
„Vyspinkali jsme se do růžova?“ zeptal se a ucítil, jak se Billovy nenechavé ručičky snaží dostat pod jeho dlouhé tričko.

„Nevím jak ty, ale já docela jo…“ zašeptal Bill a usmál se, když se mu konečně podařilo propašovat svoje ručky pod Tomovo tričko, kde dál zkoumal Tomovo ploché bříško. Tom trošku zaklonil hlavu a opřel si hlavu o Billovo rameno.
„Co kdyby jsme se šli projít?“ zeptal se Tom a konečně se otočil k Billovi čelem. Bill byl nenalíčený a rozcuchaný, a tak se Tomovi taky líbil nejvíce. Bill kývl na znamení souhlasu a oba se vydali na pláž, kde jim společnost dělalo jen zapadající slunce a šumějící vlny moře…

*****************
„Tomí, prosím…“ žadonil Bill a snažil se z Toma stáhnout peřinu. Tom jen něco nesouhlasně zamručel a znovu si přetáhl peřinu přes hlavu. Dneska neměl na nic náladu. Nejradši by se jen válel v posteli a mazlil se s Billem, který se ho teď, proti jeho vůli, snažil z té krásně měkké postele dostat.
„Lenochu!“ dupl si Bill a vzdal boj se svojí lenošnou láskou. Chtěl, aby se spolu šli podívat na východ slunce a jeho drahá polovička dneska nejspíš ani nemá v plánu vylézt z postele.
„To je teda dovolaná…“ odfrkl si Bill a sedl si na postel. Tom se přetočil na záda a rozespale se na Billa podíval.
„Jo… To je dovolená…“ kývl s úsměvem Tom.
„Asi máme o dovolený každej jinou představu…“ odpověděl mírně naštvaným hlasem Bill.
„Víš, jak si já představuju dovolenou? Vstávat až se mi bude chtít nebo nevstávat vůbec,“ řekl s úsměvem Tom, přemohl svoji lenost a ospalost, klekl si a pokračoval.
„A to nejhlavnější… to nejhlavnější je být s tebou,“ usmál se a po čtyřech se přesunul se k usmívajícímu se Billovi na kraj postele, aby ho následně mohl políbit.
„Víš, že jsi roztomilej a sladkej, když chceš?“ usmál se Bill a oplatil Tomovi sladký polibek.
„Vím to o sobě…“ řekl s hrdým úsměvem Tom a následně mu na hlavě přistál polštář.

****************
Dnešek si opravdu užili. Po polštářové bitvě si na pokoj objednali snídani a po snídani se vydali na pláž, kde strávili vlastně téměř celý den. Buď jen tak leželi a opalovali se, a nebo dováděli ve vodě.

„Už si přemýšlel, co podnikneme večer?“ zajímal se Bill, když se vraceli z pláže do hotelu.
„Vlastně ještě ne… Ale něco vymyslíme, neboj…“ usmál se Tom, vzal Billa kolem ramen a vlepil mu dětskou pusu na tvář. Ozvalo se zvonění Billova mobilu.
„Ano? Jé, ahoj, mami!“ výskl Bill a mrkl na Toma.
„Nepozabíjeli jste se doufám? A jak se máte?“ usmála se Simone, když slyšela, že Billův hlas zní šťastně a spokojeně. Přece se usmířili… prolétlo jí hlavou.
„No, jak se má Tom? Tom v klidu odpočívá a já právě uklízím ty krvavý skvrny, co po něm zůstaly a policie už je na cestě…“ Tom se na Billa zděšeně podíval a několikrát překvapeně zamrkal s myšlenkou, že teď nejspíš jejich mamka klidně neusne.
„Ale ne, mami! Dělal jsem si srandu! Notak, Tom se má fajn… Bože, mami…“ Bill prokroutil očima a podal Tomovi mobil se slovy, že s ním jeho starostlivá maminka musí mluvit.
„No? Ahoj, mami. Žiju a myslím, že mi nic nechybí, ani nepřebývá a mám se fajn… Já vím, že to byla hloupá sranda. Já ho potrestám, neboj…“ řekl s úsměvem Tom, čímž Simone zrovna dvakrát nepotěšil.
„Ne, teď vážně. Máme se oba dobře. Jo, zrovna plánujeme, co podnikneme večer…“ usmál se Tom a mrkl na Billa, který se k němu přitulil.
„Okej, dobře. Ještě si zavoláme a pozdravuj od nás tetu Nat…“ Tom ukončil hovor a usmál se na Billa.
„Tak ty mě chceš potrestat, jo?“ zeptal se Bill a následně skončil na zemi pod váhou Tomova těla.
„Jo a to hned…“ zasmál se Tom a začal Billa lechtat…