autor: Ivetka
,,Ahoj, Bille, chtěla jsem ti tohle říct už dřív, ale nepovažovala jsem to za nutnost, navíc, když máš teď ty problémy doma, tak jsem tě tím nechtěla zbytečně zatěžovat. Ale… Znáš toho Toma odvedle ze třídy? Takovýho toho kluka s dredy. On se na mě včera na obědě usmál, líbil se mi už dřív, já jsem se asi zamilovala…“ při hodině matematiky mi na lavici přistál do kuličky zmuchlaný papírek, podle písma jsem poznal, že mi to napsala moje nejlepší kamarádka Claire. Zhluboka jsem se nadechnul a začal přemýšlet, co jí mám napsat, spíš, jestli jí mám vůbec odepisovat.
,,Jo, znám ho od vidění, ale pořádně ho neznám. A upřímně, on nevypadá moc na to, že by si hledal dlouhodobý vztah. Ale když se ti líbí, tak ti ho samozřejmě schvaluju. Ale dej si na něj prosím tě pozor…“ odepíšu jí a nenápadně jí ho hodím do přední lavice.
„Děkuju, za to schválení. Ale… vy spolu jezdíte stejným směrem domů. Bydlíte i ve stejném městě. Myslela jsem, jestli by ses s ním nechtěl nějak seznámit… Kvůli mně, Bille, prosím…“ Odjakživa jsem nesnášel tyhle její úkoly, ale strašně mi na ní záleželo, mnohokrát mě podržela nad vodou a pomohla mi, byla ke mně vždycky upřímná, dokázala mě rozesmát, prostě kamarádka do deště. ,,Uvidíme“ odepsal jsem jí a raději jsem se dál věnoval matematice, mám co dohánět, když jsem byl teď týden nemocný…
„Děkuju, za to schválení. Ale… vy spolu jezdíte stejným směrem domů. Bydlíte i ve stejném městě. Myslela jsem, jestli by ses s ním nechtěl nějak seznámit… Kvůli mně, Bille, prosím…“ Odjakživa jsem nesnášel tyhle její úkoly, ale strašně mi na ní záleželo, mnohokrát mě podržela nad vodou a pomohla mi, byla ke mně vždycky upřímná, dokázala mě rozesmát, prostě kamarádka do deště. ,,Uvidíme“ odepsal jsem jí a raději jsem se dál věnoval matematice, mám co dohánět, když jsem byl teď týden nemocný…
—
,,Sakra, nemůžeš dávat…“ do někoho jsem na chodbě vrazil, zrovna po poslední hodině, když jsem pospíchal domů ke skříňce, abych se rychle převléknul a stihnul vlak, který mi jel asi za 20 minut. Mezitím jsem psal SMSku tátovi. Ani jsem se nekoukal na cestu, takže tohle jsem mohl čekat. Rychle jsem se podíval, kdo to byl a začal nadávat, náhodně jsem dokonce vrazil do toho Toma, do kterýho je Claire poblázněná. Nejdřív začal nadávat, to ke mně stál ještě zády, ale hned jak se na mě otočil, tak změnil tón.
,,Ježiš, promiň. Nestalo se ti něco?“ začal se zajímat.
,,Ne, v pohodě. To já jsem do tebe strčil, omlouvám se.“ Pomůžu mu sebrat sešity, co mu popadaly na zem.
,,To ne… Neměl jsem stát uprostřed chodby… Hlavně, že se nikomu nic nestalo…“ pousmál se. Taky jsem se na něj usmál a raději se rychle vytratil. Tak tohle je vážně úspěch. Vážně skvělý moment na seznámení… Rychle jsem se přezul, vzal na sebe koženou bundičku, do uší nasadil sluchátka a vyrazil na nádraží. Stihnul jsem to jen tak tak, protože jsem po cestě hledal ještě peněženku, abych si mohl koupit něco k pití.
Naskočil jsem do vlaku a začal hned hledat místo, kde bych si mohl sednout. Vyšel jsem do druhého patra vlaku a začal se rozhlížet.
,,Nechceš si sednout ke mně?“ vůbec nevím, kde se tu ten kluk vzal, ale najednou tu seděl, asi jsem nějak zaspal… Otočil jsem se k Tomovi a vděčně přikývl – všude bylo narváno a on seděl v koutku pro čtyři osoby sám.
Naskočil jsem do vlaku a začal hned hledat místo, kde bych si mohl sednout. Vyšel jsem do druhého patra vlaku a začal se rozhlížet.
,,Nechceš si sednout ke mně?“ vůbec nevím, kde se tu ten kluk vzal, ale najednou tu seděl, asi jsem nějak zaspal… Otočil jsem se k Tomovi a vděčně přikývl – všude bylo narváno a on seděl v koutku pro čtyři osoby sám.
,,Díky…“ řekl jsem raději nahlas a přisedl si k němu…
,,Zrovna dneska jsem o tobě přemýšlel…“ spustil hned. Zasmál jsem se.
,,Zrovna dneska jsem o tobě přemýšlel…“ spustil hned. Zasmál jsem se.
,,A na co jsi přišel…?“ otevřel jsem si pití.
,,No, že mě překvapuje, že se nějak nebavíme, i přes to, že bydlíme ve stejným městě a dojíždíme takovou dálku na stejnou školu… A najednou do mě vrazíš, jaká náhoda…“ pokrčí rameny.
,,No… taky jsem nad tím hodněkrát přemýšlel…“ zalžu, konec konců s lidmi jako on se moc nebavím. Podle mě nemají ten správný cit pro přátelství, normální konverzaci, ba i něco víc.
,,Tak můžeme jezdit ráno spolu ne? A když nám to odpoledne vyjde, tak můžeme jezdit i odpoledne…“ mrkne na mě. Začínám pochybovat o své normálnosti. V duchu protáčím oči a mlátím ho tou flaškou, co držím v ruce, do hlavy, ale navenek se mile směju, protože tímhle pomáhám mé nejlepší kamarádce získat kluka, kterého chce.
,,To by bylo fajn,“ přikývnu a sklopím pohled do země… Raději…
autor: Ivetka
betaread: Janule
ten Tom je nějakej moc milej xD. Ale pěknej začátek:-)
Jojo, to jsem četla i na blogu. Vypadá to slibně, jsem zvědavá.
pkěný, těším se na další dílek… hlavně aby byl co nejdřív… 🙂
Krásný začátek….=) Těším jsem zvědavá, jak to bude pokračovat….;)
Těším se na další díleček…Tak snad bude brzy=)
Ivet proč mě chceš odrovnat 😀 Jako by nestačilo že to prožívám u tebe 😀
Hej jako! xDD Tom bude zamilovanej a Bill ne co?? Ale to předbíhám, vypadá to luxusně
peknyyyy takzhe ctu dalsi na pokracowani…zblaznim se ty o:SD::D:D:m ale je to perfectni zacatek
Už teď je mi jedna věc jasná -chudák kamarádka xD
To se ještě zvrtne 😀 Chudák Claire, už i teďka ji lituju 😀 Z toho nebude rozhodně láska, ta se bude konat někde úplně jinde. Holt, bohužel 😀 Sakra, já zas nebudu vědět o co go 😀 Další vícedílná story, kterou čtu. Panebože 😀 Já to nechci číst, ale je to taaak úžasný že to prostě nejde 😀
To vypadá zajímavě honem dáál
dále je to boží!
To se mi nějak nezdá, že je tom tak hodnej xD xD
prej raději…xD
Tom se nějak snaží chudák Claire.Ma asi šlus.