autor: ZoE
„V tom musely být nějaké sakra tvrdé drogy jako herák, LSD, rok plesnivý pomeranč olezlý zákeřnou bílo-zelenou plísní totálně matoucí smysly nebo alespoň Tomovy měsíc neprané zrající ztvrdlé rozkošně zapáchající fusky (které i po jednom dni jsou schopné vás přivést do úplného bezvědomí, natož po celém měsíci, to už byste se mohli začít pomalu rozkládat), páč za normálního stavu a vnímání vícehrbé reality, by na toho tvora teda na tu tvořici stopro nevlez!!“
Z Z Z Z
Bill chce ze sebe nějak dostat ten Tomův x-tý podraz.
Vztek, který jej doma popadl, se ani intenzivním během nezmírnil. Naopak, Billova agrese narostla do gigantických rozměrů. Potkat teď například Terminátora, vyčistil by si s ním boty, zmuchlal jej do placičky o velikosti mexického dolaru a použil jej jako minci do telefonního automatu… kde by se nejspíš na druhé straně aparátu ozvalo… halóó, tady kužátka… což by mělo za následek, že by si Bill tímto telefonním automatem vyčistil i druhou botu jako před chvílí s hromadou šrotu jménem Terminátor…
Tak na Billa působí fakt, že jej jeho drahá polovička podvedla s příslušnicí ženského pohlaví, které Bill vždy akceptoval maximálně jako prodávající prvek za pultem nebo pochodující mlékárnu pro malé děti.
Teď ovšem dostal skvělý nápad, jak se Tomovi pomstít. Vtrhne do té špinavé, zvrhlé a drsné čtvrti a požádá první bukvici, kterou potká, ať ho pořádně ošuká. Ať Tom vidí, že i on si umí užívat. Dvě kozy a dva otvory to sice nebudou, páč Bill je pořád při smyslech, ale nevěra to bude, a to pořádná. Bill ví, že tohle Tomovi vyrazí dech na hodně dlouhou dobu, protože si je Billem více než stoprocentně jistý a hlavně ví, že nikoho cizího by na sebe nenechal sáhnout ani skrz neprůstřelné sklo, natož aby mu dovolil vzít si jeho dokonalé tělo a vykonat na něm svou nízkou potřebu.
Bill doběhl na kraj temné uličky (ve zmíněné čtvrti v prvním díle) a věděl přesně, co chce udělat. Postavil se do ní čelem a rozhlédl se. Na první pohled mu nepřišla vůbec tak hrůzostrašná, jaxe o ní vykládalo. Viděl… mno tedy viděl, byla tma jako… no jako v noci, takže viděl kulové. Bylo vidět jen dým uprostřed ulice, který se vznášel vysoko od přeplněného kontoše v záři jediné pouliční lampy, která svítila v této „malebné“ uličce. Bill se zhluboka nadechl, takže nasál zdejší smrad, který x-násobně překročil povolené městské i hygienické limity a odhodlaně vyrazil kupředu… Jeho krok byl pomalý, zato velmi jistý. Jeho chůze připomínala Clinta Eastwooda v různých westernech, jen ten kolt mu nevisel proklatě nízko… Tedy visel mu proklatě nízko, jenže to už se nebavíme o koltech xDD.
Dnes tady bylo liduprázdno, jen párek hladových krys proběhl kolem, když zmerčil jakési pohybující se menu na dvou nohách. Když ovšem přiběhlo hladové duo blíže, zjistilo, že tohle menu má na sobě asi toliko masa jako ony samy, takže se uraženě otočilo a odběhlo. Bill mezitím došel až ke kontejneru, ze kterého stoupal dým. Jaké však bylo jeho překvapení, když zjistil, že dým nestoupá z narvaného smeťáku, ale z ohromné hroudy sádla v kožené vestě (pěstující na sobě snad na zakázku druhý Boubínský prales, kam je všem žiletkám, vosku i depilačním strojkům vstup přísně zakázán, o lejzru ani nemluvě) sedící u stěny za popelnicí. Ten kouř i puch linoucí se na první pohled z onoho popeláče, patřil tedy tomuto muži (kterého jsem snad dostatečně vykreslila v předešlém souvětí) a který nešťastně zíral na řídítka svírající ve svých obrovských tlapách. Ano řídítka, která patřila nějaké velmi velké, silné a luxusní motorce. Jenže zbytek motorky byl bůhví kde!
Tak takhle si Bill drsné chlápky z této vyhlášené čtvrti nepředstavoval, tedy až do okamžiku, dokud se tohle monstrum nezačalo snažit stavět na svá prostorově rozlehlejší kopýtka o velikosti 59, čímž lehce připomínal kachnu.
„P… potřeboval bych vaši p… pomoc, pane…“ Špitne Bill tak, že se ani sám nemohl slyšet. V tom momentě se již zmíněná hromada uvedla do pohybu, až převyšovala Billa minimálně o hlavu. Z čehož tedy vyplývá, že bez pár cenťáků má tento drobeček dva metry. Rázem jakoby ulice ožila. Když se Bill rozhlédl, bylo v ulici takových chlápků, které nemůžete nikdy přehlednout, asi deset. V tom okamžiku si Bill vzpomněl, proč chtěl právě sem. Proč jej Tomova zrada přivedla do tak odporného místa. Bill už dávno pochopil, že věrnost Tomovi nic neříká, ale takové ponížení, takový nekonkurence schopný akt, který provedl tentokrát, nechtěl nechat jen tak bez odezvy. Proto se rozhodl, že to Tomovi oplatí. I když né tak úplně, protože použít k tomu ženské tělo by nebyl schopen ani ve snu, zkrátka všechno má své hranice.
„O co ti jde, číčo?“ zahromburácí vychlastaným hlasem neforemně vyhlížející motorkář, soudě tedy podle řídítek, nechutně dlouhých a nepěstěných vousů, milionu tetování, kožených oblečků, tedy původně snad kožených, a hlavně toho neuvěřitelného množství tuku, před kterým má respekt i Kateřina Cajthamelová.
Bill nemá náladu chlápkovi vysvětlovat, že není žádná číča, ale divoký a luxusní kocour.
„Potřebuji, aby si mě ošukal… a pořádně!“ řekne bez dalšího přemýšlení. „Tady a teď! Zmákneš to, baby?“ dodá Bill přidrzle a přejede si piercem po vrchním rtu.
Dvěstěkilový drobeček si hřbetem ruky utře mastnou hubu, vilně se olízne a z kapsy vytáhne pět kondomů v různobarevných obalech.
„Když jinak nedáš, baby…“ procedí mezi zuby a dá Billovi na výběr.
Ten bez přemýšlení sáhne po první šprcce a rázně dodá: „Můj zadek je ti k dispozici, ale na líbání zapomeň, drobku. Kapišto?“
„Tohle se mi fakt líbí, číčo. Vojedu tě tak, že tě vlastní bratr nepozná!“
„Hm… o to mi taky jde.“ Proletí Billovi hlavou.
Otočí se čelem ke stěně a začne si rozepínat pásek, knoflík u riflí i zip… V příští chvíli ucítí, jak z něj ten tlustokožec serval džíny až ke kotníkům, jednou rukou si jej nadzvedl vysoko nad zem, aby mohl rifle strhnout úplně. Odhodil je někam stranou a postavil Billa zpátky na zem. Jeho ruce opřel o zeď, nohou kopl nejdříve do jeho pravé nohy, poté do levé, aby docílil kýženého širokého Billova rozkročení. Ten jen napolo odhodlaně, napolo vyděšeně oddechuje, ale nedává na sobě nic znát. Za svými zády slyší, jak ze sebe ten King Kong sundává mohutný opasek a zápasí s prošoupanýma džínama, jež se mu zasekly někde u kolen, možná už na stehnech a on se k nim přes to své peršanem pokryté „bříško“ nemůže dostat. Po chvíli také uslyší, jak jeho nový milenec divoce funí, a to ještě vůbec nezačal.
Jakmile zvítězí nad svými XXXXXXXL džínami, ladně dvěma prsty odtrhne vrchní část obalu a vyndá růžový kondom. Dvěma prsty na druhé ruce uchopí někde velmi hluboko v podbřišku svůj nástroj, párkrát prsty zapohybuje a nasadí si šprcku (netuším na co, páč pod ten pupek fákt není vidět, ale když myslí, že to má na co nasadit, nebudeme mu brát iluze, hm). Stoupne si těsně za Billa a též roztáhne nohy, aby klesl níž a nerval mu ho mezi lopatky, to by měl pak nejspíš Billda novou díru k dýchání. A protože si zapomněl brýle na dálku, myslím i na blízko, musel se ještě jednou ohnout a pořádně se podívat, kam tu růžovou gumku se svým náčiním vlastně pichne.
Billův zadeček se mu vleze do jedné ruky, proto je pro něj téměř nepochopitelné, že ještě někde mezi tím by měl být nějaký otvor…
autor: ZoE
betaread: Janule
Klikni na anketu, díky J. :o)
Já se picnu xDDD. Proč od takovýho kozla?:D Si nemohl nají nějakýho fešáka hubenýho xDDDDDD.
ješiš to je ale nechutná představa. Bille to sis raději měl najít tu chodící mlíkárnu a ne tohle. Fůůjky. Ale pobavila jsem se opět 😀
Panebože xD Zoe, já z tebe zešílím xD
Drobeček prej xD Stokilový chlap (ne – li vícekilový) a drobeček xD Tak to já jsem mořská panna xD Jen ať to Bill Tomovi spočítá xD
Ježiš, ted jsem se udusila bombony!!! Teda ZoE! xDDDD To je bomba ale jako Bille… xDDDD LOL
A jéje, Zouííí, to ti muselo být předem jasný, že tohle se mi líbit nebude :)))
Ale nevadí, pro jedno kvítí… 😉
Fuuj xDDD Takovýho kopra zrovna 😀
A já si myslela že nemuže bejt větší hovadina než Puzzle xDD Hej to je dokonalý xD Dál xD
aaa fuj Bill, že sa nehambíš 😀 si si krajšieho mohol nájsť 😀
ZoE seš nechutná!!!!
kde se to v billovi bere