Trümper + Stringiny = Kaulitz 1.

autor: DarkAngel

Ahojky kuřátka xD tak jsem konečně dopsala svojí první vícedílovku. Nebudu to tady zbytečně okecávat, pusťte se do toho =) Snad se vám to bude aspoň trochu líbit…

Bill:

1.9. – tenhle datum bych nejraději z kalendáře vymazal. Stalo by se něco extra, kdyby měl místo toho srpen 32 dní? Vlastně ani ne – narodili bychom se poslední srpnový den, nic jiného by se nezměnilo.

Každý je šťastný, když má narozeniny, já ne. U nás je to den smutku. Posledních 10 let je to pořád stejné: mamka se zavře v koupelně, já ve svém pokoji a oba vyroníme menší potůček slz. Dnes je nám s Tomem 18 let. Tom… Kde asi je? Když mu bylo osm, nevrátil se ze školy. Policie to po týdnu pátrání odložila. Mamka i já už také přestáváme věřit, že se ještě někdy objeví…

Tom:

„Do Německa? Proč?“
Nechápu. Deset let žiju v Londýně se svými nevlastními rodiči – ti vlastní zahynuli při autonehodě a můj mladší bráška Bill také. Vůbec si nepamatuju pohřeb nebo něco takovýho, asi jsem byl v dost velkým šoku. Kdo by nebyl, že.

Ujal se mě tenhle pár, Miley a Richie (xD). Nejsou špatní, ale mé vlastní rodiče nenahradí a má nevlastní sestra Britney mé dvojče Billa už vůbec ne. Je rozmazlená a děsně otravná.
„Dostala jsem tam práci, třikrát víc placenou a ještě dostaneme v Magdeburgu byt.“
V Magdeburgu? To už jsem někde slyšel… ale kde?
„A kdy odjíždíme?“ Doufám, že na konci školního roku, přinejhorším v pololetí, kvůli škole, kámošům…
„Asi tak za čtrnáct dní.“
„Cože?! To nejde! Já nechci! Nechci se stěhovat!“
Rádoby mile se usměje: „Víš, Tome… já se tě neptám, já ti to oznamuju. Ale abys neřek… můžeš svůj odjezd oslavit s klukama někde v klubu a tu noc nemusíš domů ve dvanáct.“ Spiklenecky na mě mrkne.

Zvednu levý koutek rtů. No né, dnes je mi 18 a já si můžu s laskavým svolením rodičů zapařit v klubu. Ani mě nehne. Stejně tam zas bude jen milion tuctovejch holek, který jsou dobrý tak akorát na sex, ještě k tomu každá jednou, napodruhé to obvykle nemá cenu. Žádná mě nedokáže opravdu uspokojit. Zatřesu hlavou. Budu se stěhovat a myslim na děvky. Teď budu mít určitě jiný starosti. Ach jo, proč zrovna já nemam obyčejnej, poklidnej život?

*o 10 dní později*

Bill:

Další protivný ráno. Jako každý den.
„Mami, musim tam jít?“ zkouším už jen tak ze zvyku.
„Zlatíčko, obávám se, že musíš. Už ti schází jen necelý rok do maturity, to už vydržíš.“
Povzdechnu si a razim do školy.

Mé oči bloudí po školním dvoře – nikde není. Třeba je nemocná, napadne mě a hned se mi zlepší nálada. Najednou na mě odněkud skočí, až spadnu.

„Ale Billinko, už jsem ti přece říkala, že při anorexii budeš mít zdravotní problémy, jedním z nich je snížený tlak s následkem závratí… Tak si laskavě něco vyhrabej, ať nejdeš alespoň sílu vstát!“ Nato přede mě vysype popelnici, něco tekutého na mě spadne, fuj! Strašně to smrdí! Její parta se zachechtá a spokojeně s Natálií v čele odkráčí.

Zato mně je do breku. Půlce školy neušlo, že mě opět ponížila o 2 roky mladší holka. Loni jsem ji naštval, když jsem přišel do školy se stejným šátkem jako měla ona. Začala se do mě navážet, že nosím holčičí věci. Že byl v pánském oddělení, mi samozřejmě nikdo nevěřil. Od té doby mám ve škole peklo, Natalie je hvězda školy, holky se snaží vypadat jako ona a všichni kluci – kromě mě – ji balí.

Co nejrychleji se zvedám a mizím na záchodky, abych ten smrad aspoň trochu smyl.

Tom:

„Ty ještě nemáš sbaleno? By mě zajímalo, jak to chceš za 3 dny stihnout.“
Uááá, už je tu zas!
„Jednoduše to za čtvrt hoďky naházím do tašky a jedu. Na rozdíl od tebe nepotřebuju milion zbytečnejch krámů, který zaberou deset kufrů.“
Britney se jen ušklíbne. „Nevíš, co je důležitý, Tomíku.“
„Vypadni, prosím tě!“
„No když tak hezky prosíš…“
Hbitě za sebou zavře dveře, takže má bota dopadne na mou bíle povlečenou postel. Neřeším to a dál čumim do blba.

„Tome, to snad nemyslíš vážně! Boty patří na nohy nebo na podlahu, rozhodně ne do postele!“ No jistě, Miley se mnou zas mluví jak s pětiletým fakanem.
„Dejte mi všichni pokoj!“ vybouchnu a zmizím v koupelně.

Unaveně si sednu na vanu. Nejradši bych zůstal tam, kde jsem. Sice je to tu většinou na prášky, ale v nějakým Magdeburgu to určitě nebude o nic lepší. Nebo jo?