autor: Bitter
Čaulitz, děcka, tak je tady konec Meere… Twe sama nemůžu uwěřit, že jsem se dokopala k 22 dílům…. Sice byla tahle řada z hecu a já chwílema neměla šajn, co budu psát, pak ale byly chwíle kdy jsem psala jak zjednaná no a wýsledek je todle XD
Tag doufám, že se wám 1000 Meere alespoň trochu líbilo a já se s touhle powídkou asi definitivně loučím. W nejbližší době by tady ode mě mělo přibýt i něco nowýho, ale bude chwilku trwat, než se do toho pořádně dám, ptž toho teď mám moc…
No už zase moc žwanim, tag hezký počtení a děkuju Wšem co wydrželi od prwního dílu až sem, děkuju za každej komentář a děkuju hlawně Ádě, bez který by tadle řada ani nebyla a tímto ti jí wěnuju :-))
Tágže etě jednou Díííííííky, mám wás wšecky ráda, Waše Bitter
Tom neprotestoval. Neměl na to sílu a navíc, tolik mu chybělo cítit něčí doteky a polibky… Dřív nebo později by si stejně někoho našel, tak proč nevyužít situace… Billa stejně milovat nepřestane, snad má ale právo na to, být alespoň trošku šťastný, když je mu teď tak zle, a i když je to teď teprve pár dní, co s ním není, věděl, že se po zbytek života bude cítit, jako by to bylo včera, co odešel.
Nechal Lindu, ať si s jeho tělem dělá co chce, sám nespolupracoval, snad aby mohl když tak couvnout. Věděl, že on je pro ni to, co pro něj všechny ty dívky před Billem, ale na tom teď nezáleželo. Chtěl se alespoň na chvilku cítit milovaný… chtěl alespoň na chvilku zapomenout na to, že jeho láska se ho už nikdy nedotkne, protože nemá páru o tom, kdo je… Snad možná, kdyby věděl všechno od začátku, a ne jen to malinko….
Sakra, zase moc přemýšlel… Linda se snažila a každý jiný muž by z ní dávno ty zatraceně krátký šaty strhnul, ale jemu byla putna. I jeho tělu byla lhostejná, ať se vrtěla jak chtěla. Chtě nechtě, bude to muset zarazit, už se chystal ji odstrčit, ale zazvonění domovního zvonku ho předběhlo.
,,Já tam dojdu… bude to chvilka.“ Špitla mu Linda smyslně do ucha a přejela jazykem po jeho ušním lalůčku. Ladně z něj seskočila, narovnala si šaty a šla otevřít. Ve chvíli, kdy otevřela dveře, málem omdlela. Přišlo jí, že vidí ducha a kdyby nevěděla, že Tomův manžel zpívá ve skupině, co dělá revival Tokio Hotel, přísahala by, že naproti ní stojí sám Bill Kaulitz.
,,Dobrý večer… přejete si?“
,,Jo, přeju, ale tebe ne. Kde je Tobi?“ Sjel ji Bill ironickým úšklebkem a sám se divil, kde se to v něm vzalo… Asi další vlastnost, o které doteď nevěděl.
,,Tak zavoláš mi ho, nebo na mě budeš zírat?“ Štěkl na ni, ale Linda jako by se konečně probrala. Tak tohle ne, takhle se k ní nikdo chovat nebude!
,,A co Tobimu chceš?“
,,Do toho ti nic není… a vlastně na co se tě ptám.“ Odvětil Bill a suverénně se kolem ní protáhl do chodby.
,,Co si to dovoluješ? Co si myslíš, že seš?“ Vztekala se Linda, ale k ničemu jí to nebylo. Bill se automaticky zul a sundal si bundu.
,,Co jsem, Tobiasův manžel, a co seš ty? Štětka? Vypadá to tak… tak kolik bereš, ať ti můžu zaplatit a ty vypadneš.“ Linda zůstala stát s otevřenou pusou.
,,No, moc to nebude, jak tak na tebe koukám…“
Linda se už chystala mu něco říct, ale to už se na chodbě zjevil Tom.
,,Co se děje… Filipe?“ Tom se jen nechápavě podíval na Billa a málem omdlel. Byl tak nádhernej… a ten výraz v očích, když se na něj usmál…
,,Nic se neděje… jen odcházím!“ Křikla Linda a spakovala se. U dveří se ještě na chvilku zastavila, jako by snad čekala, že jí někdo zarazí odchod, ale to se mýlila. Bill za ní naopak milerád zabouchl dveře.
,,Proboha, co to bylo za čůzu…“
,,To… to byla učitelka Melody…“ Špitl Tom a stále si ho nechápavě prohlížel… že by mu něco uniklo?
,,Taková štětka? Nechápu, jak něco takovýho pustěj k malým dětem, dyť vypadá, jak kdyby prošlápla všechny dálnice světa.“ Prskal Bill a Tom jen němě přikývl.
,,A… a co tady vlastně děláš?“
,,Přišel jsem ti něco říct…“ Špitl Bill a jeho napružená nálada byla tatam.
,,Tak povídej…“ Vybídl ho Tom a Bill se nadechl…
,,Jmenuju se Bill Kaulitz, narodil jsem se 1. 9 1989 v Lipsku a jsem o deset minut mladší než ty. Po rozvodů rodičů jsme se odstěhovali do Magdeburku a pak do Loitche…
Založili jsme si skupinu – Tokio Hotel a vydali cd – Schrei, staly se z nás hvězdy, vydali jsme další cd a tak dále… Jinak mám rád oranžovou barvu, gumový medvídky, pizzu, fastfood, Redbul, Green Day, Angelinu Jolie a hlavně miluju svoje dvojče Toma Kaulitze… tebe.“ Vychrlil ze sebe na jedno nadechnutí a byl by ještě pokračoval, o Andreasovi, o Lucy a všem, ale Tom ho zarazil.
,,Odkud tohle víš?“ Vydechl Tom překvapeně a pořád ještě tomu nedokázal věřit.
,,Z internetu… narazil jsem na to náhodou… v rádiu hráli Rette mich a já si vzpomněl na jednu větu, jedna jediná věta mi zůstala někde v mysli a já pak na netu hledal něco o tý skupině…“
,,Takže víš úplně všechno?“
,,Jo… Dá se to tak říct… Rozhodně teď chápu daleko víc věcí než předtím.“
Tom se jen svezl podél zdi do sedu a zakryl si obličej dlaněmi.
,,Tohle se mi jen zdá…“ Špitl tiše a opravdu se bál toho, že se co nevidět vzbudí, ale nestalo se. Místo toho si Bill vedle něj klekl a dlaně mu odsunul. Palci setřel pár slziček na Tomově tváři a naklonil se k němu.
..Teď už vím, co jsem, teď už to bude jako dřív, tak jak jsi chtěl… Miluju tě a je mi jedno, jestli jsi Tom, Tobias nebo Andreas.“ Zašeptal Bill a tváře mu lehce zrůžověly.
,,Proboha, jen ne Andreas.“ Usmál se trochu Tom a Bill mu prohrábl vlasy.
,,Skoro jsem tě na těch fotkách nepoznal.“ Špitl a zatahal za pramínek blonďatých vlasů.
,,Zato ty jsi pořád stejný… Pořád jsi můj malej praštěnej bráška.“ Bill se jen uculil, sednul si na Tomovy natažený nohy. Tom okamžitě ovinul ruce kolem jeho pasu a Bill mu položil hlavu na rameno. Oba mlčeli a skoro ani nedýchali, tak moc se báli, aby tenhle okamžik neskončil. Přece jen to ticho narušila tichá otázka vycházející z Tomových rtů.
,,Opravdu jsi to myslel vážně?“
,,Co?“
,,Že mě miluješ.“
,,Myslel.“ Vydechl Bill a na chvilku zavřel oči a zhluboka se nadechl, pak se k Tomovi nahnul a nejistě se dotkl jeho rtů. Tom si ho okamžitě přitiskl ještě víc a zajel mu rukou do vlasů. Jemně za ně zatahal, aby Bill víc zaklonil hlavu a Tom změnil letmý polibek na vášnivý tanec jejich jazyků.
,,Tak moc jsem se bál, že už tohle nebudu moct nikdy udělat…“ Špitne Tom a rty sjede na Billův krk. Bill jen zakloní hlavu a ve chvíli kdy ucítí Tomovy dlaně jezdit pod jeho tričkem, slastně vydechne. Tím jako by Toma utrhl ze řetězu, tak dlouho potlačovaná touha a láska se proderou na povrch a Tom ho položí na podlahu. Opatrně na něj dolehne a začne mu vyhrnovat tričko, přičemž každý odhalený kousek kůže políbí, něžně skousne nebo jen přejede jazykem. Bill jen zakloní hlavu a naprosto se odevzdá do jeho moci.
Tom mu přetáhne tričko přes hlavu a lehce přejede dlaní od jeho krku až k bokům.
,,Miluju tě, Bille… tak moc tě miluju…“ Špitne a znovu se vpije do jeho rtů. Bill se ho chytí kolem krku a překulí se na něj. Všechno dělá naprosto instinktivně. Neví sice co a jak, ale to šlo teď stranou, lepší dělat něco než nic. Tom vycítí jeho nejistotu, není se čemu divit, vždyť pro Billa je všechno, dá se říct poprvé… Mimoděk si vzpomněl na jejich první noc v Grantu…
,,Bille, věřím ti, tak teď věř ty mně, ano?“ Bill jen kývl a Tom ho opět stáhl pod sebe. Sundal si tričko a jal se laskání jeho podbřišku, přičemž rozepínal Billův pásek.
Bill cítil mravenčení v celém těle, Tomovy doteky a polibky ho nutily tiše sténat a zaklánět hlavu pokaždé, když se Tom odvážil ještě níž. Tom mu jedním pohybem stáhnul jak kalhoty, tak boxerky a Bill se zachvěl zimou a nejistotou zároveň. Tom rty pořád bloudil po jeho podbřišku a prsty začal jemně třít jeho třísla. Bill zaklonil hlavu ještě víc a ve chvíli, kdy vzal Tom jeho penis do ruky a párkrát zapohyboval, málem vykřikl. Tom se sám pro sebe usmál, když viděl, jak si Bill drží dlaň na rtech, aby nekřičel, a to se ho dotkl jen rukou. Naposledy líbnul jeho podbřišek a své rty přesunul na špičku jeho penisu. Vystrčil jazyk a lehce jí olízl. Bill hlasitě vyjekl a Tom ho musel přidržet za boky, aby mu nikam neutekl. Pomalu si ho vsunul do úst a začal ho dráždit jazykem.
,,Tome… Tome… aaaach… Tome…“ Špital Bill pořád dokola a zmateně probíral jeho vlasy. Tom začal sát a Bill se prohnul jako luk. Tom ho za boky stáhl zpátky na zem a dál pokračoval ve své práci, dokud neucítil, jak se pod ním Bill chvěje čím dál tím víc, až nakonec ztuhnul ve slastné křeči.
Tom poslušně spolykal všechno, co mu Bill nadělil a znova na něj nalehl. Přitiskl si ho k sobě a Bill se začal tváří otírat o tu jeho. Pomalu natáčel hlavu dokud neskončil u jeho rtů, na které ho vděčně políbil. Tom mu chvilku polibky oplácel, pak se ale zvedl, Billa si vzal do náručí a odnesl ho do postele. Lehl si vedle něj a Bill se k němu přitiskl.
,,Tome…?“ Špitl Bill po chvilce.
,,Copak?“ Natočil k němu Tom hlavu a Bill se zapřel na lokti. Chvilku si jen tak hrál s Tomovými vlasy, než špitl nesmělou otázku.
,,Ty s ní něco máš?“
,,S kým?“ Tom nechápavě nakrčil obočí a zavrtěl hlavou.
,,S tou učitelkou…“ Bill sklopil pohled a čekal to nejhorší. V duchu se smiřoval s faktem, že přišel pozdě.
,,Ne…“ Zazněla odpověď a Bill s úlevou vydechl.
,,A… no…“
,,No co?“ Špitl Tom a vyhoupl se nad něj. Vtiskl mu letmý polibek na rty a Bill se usmál.
,,Nechtěl by ses i s Melody vrátit?“
,,A ty bys chtěl, abych se vrátil?“
,,Víc než cokoliv jiného.“ Tom se jen usmál a přitiskl ho k sobě. Bill si položil hlavu na jeho hrudník a netrvalo dlouho a v Tomově náruči spokojeně usnul…
Ulice jsou prázdné, otáčím se
Noc mě ztratila
Studený vítr
Svět tuhne
Slunce je zmrzlé
Tvůj obraz je v bezpečí, nosím ho v sobě
Přes 1000 moří, zpátky k tobě
zpátky k nám
Nesmíme ztratit naši důvěru
Věř mi…
Noc mě ztratila
Studený vítr
Svět tuhne
Slunce je zmrzlé
Tvůj obraz je v bezpečí, nosím ho v sobě
Přes 1000 moří, zpátky k tobě
zpátky k nám
Nesmíme ztratit naši důvěru
Věř mi…
Musíme dál už jen přes 1000 moří
Přes 1000 temných let bez času
1000 hvězd táhne pryč
Musíme daleko už jen přes 1000 moří
Ještě 1000krát přes nekonečnost
Potom jsme konečně volní…
Přes 1000 temných let bez času
1000 hvězd táhne pryč
Musíme daleko už jen přes 1000 moří
Ještě 1000krát přes nekonečnost
Potom jsme konečně volní…
KONEC
autor: Bitter
betaread: Janule
ach bože…NÁDHERA!!! Božský;)
cheme další řadu!:D
Já nedýchám…Bitter! Celí ty tři řady byl bomba ae tahle třetí byla nejlepší :))) Prostě…nejkrásnější konec na světě, jako tohle prostě… boží, je to boží! Bez tvích povídek by to už prostě nešlo, takže sedej k wordu a písej, písej:))) Budu se těšit na další povídky od tebe…
to bylo naprosto úžasný fakt jedna z nej povídek co sem četla…klobouk dolů Bitter!!!
souhlasím s Eve.. chcem další řadu hned.. je to uplně užasný.. dokonalý.. tvoje ffky miluju.. a i když ne vždycky pišu komenty žeru to.. 1000 meere měla dycky přednost před těma ostatníma a pokud bude pokračovat zůstane to tak.. moc krásné..
no tak tohle mě teda dostalo… prej "…je mi jedno, jestli jsi Tom, Tobias nebo Andreas…" "pproboha, jen ne Andreas.." 😀 jako z týhle věty mám dost 😀
ouuu, to jsem netušila, že mám na autorku takový vliv… hlavní je přece její vůle, a ne moje psí kukadla a žádost o další pokračování… ale v tom případě asi zapracuju, aby se objevily co nejdřív další novoty, a pokud možno něco podobnýho tomuhle, protože tahle povídka byla prostě uplně mucííííí :-* <3
PS: uplně jsem z toho zapomněla poděkovat za krásné věnování… takže jakže to říkal Georg v jedné TH epizodě, kde byl Bill nakupovat a vzal mu toaleťák? "Danke Bitter… DAAAAANKE BITTER…" (u textu s velkými písmeny si představ prohloubený hlas s téměř neznatelnou úklonou hlavy 😀 )
Ty jsi prostě číslo wiď Áďo:-D 😀 já ti dám psi woči newěřte jí, normálně mě chtěla týrat:-P
cože? COŽE? takhle mě podezřívat… sty´d se!!! a já te´d trucuju, abys věděla!!!
😛 😛 já newim prečo to nepřiznáš. Každej tady wí aká jsi tyranka:-D
no možná tyranka jsem, ale jenom v povídkách, jinak jsem malý hodný milý nevinný a těčce bezkonfliktní človíček, co by neublížil mouše!!!
Ohó! Tag to teda ne! Gdo mi wyhrožuje jodlowánim, zpíwání a zlechtánim co?:-D
tssss… o tom se s tebou nehodlám dohadovat! kecko 😛
Sadisto!
blebleblebleble 😛
dokonali <3
konečně to nekončilo smrtí.. i když draha paní učitelka jistě pukla vzteky xD
nádhera
ježiši.. jakooo.. my ceme dalsí radu!pls!
Všechny tři řady téhle krásné povídky byly fakt úžasné.Nezbývá mi nic jiného,než obdivovat každého,kdo něco takového dokáže napsat.Bravo!!!!A ten konec mě dohnal fakt k slzám!!Nádhera!!!!
Tahle povídka je tak suprovní,že ji čtu celou podruhé,miluju to ♥♥♥!!!!
Jinak mě totálně dostal ten pozdrav na začátku dnešního dílu: ČAULITZ,to prostě nemá chybu ♥!!!
tý jo….dneska jsem přelouskala všechny tři díly 1000 meere…sem z téhle povídky absolutně nadšená… nádhera…moc se mi tady líbila postava Toma a Billa, krásně si je tady vykreslila…a ta jejich láska…kéžbych i já takovou potkala..:-)
Akorát by to chtělo opravit datum narození v téhle kapitole…pokud vím, tak se narodili 1989 a ne 1999 :-p
Naprosto úžasná povídka, vůbec bych nebyla proti další řadě. Všechny tři řady jsem přečetla na jeden dech a to jsem začala dneska dopoledne. Pobrečela jsem si i jsem se zasmála. Máš neuvěřitelnej talent. Ať teď dělám cokoliv nemůžu se soustředit a myslí jsem pořád v příběhu…Jsi šikovná, jen tak dál 🙂
Já jsem vážně moc ráda, že tahle třetí řáda vznikla! Upřímně se mi líbila snad nejvíc! Možná to bylo kvůli Melody, ta byla úplně zlatá. Mám ráda malé děti v povídkách 🙂 Jinak je vidět, že se autorka vyžívá v mučení svých postav 😀 Ale nakonec stejně všechno dopadne dobře, a to je hlavní!
Jooooooo heppac!!!!:D
Uzasnej konec, skvele zaver s tou pisnickou! Je fakt, ze jsem zase do posledni chvile netusila, jak to skonci a to me bavilo.
Chytla jsem zachvat smichu nad tim "No, moc to nebude, jak na tebe koukam." Jezis to je famozni hlaska a ta predstava ty ucitelky jak ma seslaply vsechny dalnice, opravdu vtipny xDDD Dobre Bille! Dobre! Jsi zpatky, mam radost a muzu si oddechnu, konec sadismu pro dnesek:D Tohle je lepsi nez jednicka i dvojka dohromady:D Diky Bitter!