Už vím, co k tobě cítím 28.

autor: Pajule

Tiše ulehnu do postele a čekám, až ze sprchy vyleze i Tomi. Nějak mu to dnes trvá. A já nechci jít spinkat bez toho, aniž bych mu popřál dobrou noc. Myslím, že jako téměř každý večer si budeme ještě chvíli povídat. O tom, co nás potkalo nebo čeká. Hodně často mi teď Tom vypráví o tom, jak jsem na tom byl po chemoterapiích, protože já si na to moc nepamatuji, jak jsem byl z těch chemikálií mimo.

– flashback –

„Billy, Billy…“ špitá dredáč a rychle namočí hadr ve studené vodě. Přiskočí rychle k bráškovi a vysvlíkne z něj bundu. Vlasy, které si Bill odmítl ostříhat i přesto, že mu vypadávají, mu stáhne do culíku pracně připravenou gumičkou už od rána. Hadr mu přehodí přes krk a hlavu. Koupelnou se jen rozléhají zvuky od toho, jak Bill zvrací. Občas se zalkne a začne se dusit. Ano, přesně proto tu je Tom. Aby se o brášku postaral. Aby mu pomohl. Aby ho podržel. Když už Bill jen vyčerpaně vystrčí hlavu a položí si ji na studené kachličky, Tom ho postaví a následně vezme do náruče. Tiše vyběhne schody a uloží Billa do postele. Ten v tu ránu usne.

„Ne, nech mě! Nechci!“ huláká Bill a snaží se dostat z bratrova sevření. Bez úspěchu. On je silnější. Je to další vlna reakcí na dnešní chemoterapii. Tělo látky odmítá a nedokáže si s nimi poradit. Občas reaguje až moc přehnaně.

„Tak jsem tu, broučku,“ rozlehne se tichým pokojem hlas mého miláčka. Zaculím se jako sluníčko a spokojeně zavrním, když mě líbne do vlásků. Hned na to obejde postel a položí se vedle mě. Tiše se k němu přitulím a na jeho nahou hruď si položím hlavu. Lehce začnu prozkoumávat prsty jeho vypracované bříško, i když ho už dávnou znám zpaměti. Dokázal bych přesně říct, kde má jaký důlek a kde jakou vystouplinu. Kde má jaký sval a jak hodně ho má vypracovaný. Popisoval bych donekonečna jeho hlaďoučkou pokožku a jeho omamnou sexy vůni pokaždé, když vyleze ze sprchy.

„Půjdeme spát?“ špitne mi do vlásků a projede jimi svými dlouhými prsty. Vsadím se, že teď je jindy bílé povlečení plné od černých vlasů. Jojo, odmítl jsem se ostříhat i přesto, že mi vlasy padají v poměrně velikém počtu. I když se to trochu mírní, když si hlavu myji obden nějakými speciálními šampóny. Ty docela pomáhají. No, jinak by mi je sestřička asi nedoporučovala, že?!

„Půjdeme. Jsem už po dnešku unavený,“ přikývnu na souhlas a brášku něžně políbím. Ten se na mě jen spokojeně usměje a natáhne se k nočnímu stolku. Zhasne světlo a pokojem se rozlije tma. Po chvíli už jsou slyšet jen naše pravidelné nádechy a výdechy.

„Broučku, vstávat, už je ráno,“ šeptá dredatý chlapec svému dvojčeti do ucha. Ten se jen převalí na druhý bok a pootevře nejprve jedno očko. Když zjistí, kdo ho to budí, nesouhlasně zamručí a očko zase zavře.

„No tak, ty můj ospalče, už je čas vstávat.“ Zašeptá ještě jednou dredáč. Bill se jen ošije a znovu zamručí. Poté otevře pro změnu oko druhé.

„No, tak, vztyk,“ zavelí Tomi a pohladí Billa po tváři. Ten ospalec pootevře druhé oko a ruce natáhne vysoko nad sebe. Po chvíli pracného protahování se vyšvihne do sedu. Prohrábne své vlasy, které si rozcuchá ještě o něco více.

„Co si dáš k snídani, hm?“ brnkne blonďák Billovi po nose a stíhá se při tom ještě oblékat. Když už se oblékne, vyčkává odpovědi.

„Mmmm… dal bych si rohlík s medem a k tomu čaj, prosím,“ zamručí černovlásek a šouravým krokem se zavře v koupelně. Tam to bude na dlouho.

betaread: Janule