autor: Tenshi88
Vlastní tělo začalo Toma zrazovat. V duchu se rozhodl, že jestli tohle všechny přežije, musí se dát z preventivních důvodů vykastrovat. Byl teď vzrušený jako nikdy předtím a Billova slova tomu vůbec nepomáhala. Navíc byl tak zatraceně blízko…
„Řekl jsem ti snad, ať jdeš někam, ne?“ procedil Tom skrz zuby, snažíc se zachovat rozumně.
Bill se znovu usmál. Bože, ty jeho rty. Tom se snažil zavřít oči, ale neměl sebemenší ponětí, co by Bill mohl udělat, kdyby ho spustil z dohledu.
„Takže jsem se trefil,“ řekl šeptem Bill, tak tiše, že ho Tom skoro neslyšel. Nebyla to otázka, bylo to konstatování. Pak se nahnul ještě blíž, pohled upřený na Toma.
„Bi… Bille,“ vykoktal Tom a cítil, jak se ho zmocňuje panika. O co se to snaží?
„Jsi teď vzrušený, Tome?“ zeptal se Bill, ústa jen několik centimetrů od těch bratrových.
„N… ne,“ pokusil se Tom odpovědět. Neznělo to pravdivě a on to věděl. Věděl, že bratra nepřesvědčil. Úžasná situace, fakt nádhera. Bill se tomu jen lehce zasmál.
„Lháři,“ řekl, ale neznělo to pohrdavě, znělo to něžně, skoro jako neviditelné pohlazení. „Vsadím se, že si tak vzrušený, že by mi stačilo jednou se tě dotknout a ty se uděláš. Mám pravdu?“ Tom nemohl promluvit. Bratrova blízkost byla tak omamná, že všechen jeho zdravý rozum spolu se schopností formovat smysluplné věty, byl náhle pryč. Bill jemně pokýval hlavou. „Udělal by ses kvůli mně, že?“ zopakoval, jeho rty stále jen maličký kousek od Toma.
Tom se snažil vzpamatovat. Je to jeho bratr. Jeho bratr skloněný k němu tak blízko, že by ho mohl políbit… Ne, ne, ne, ne! Tom se pokusil odstrčit Billa pryč, ale ten jako by to čekal, popadl jeho ruce a přitisknul je nad jeho hlavu k pelesti postele. Okolo Tomova zápěstí se najednou objevila pouta. Bill měl teď obě ruce volné. Tom se zmateně ošíval. Tohle bylo zatraceně divné. Byl bezmocný.
„Udělal by ses pro mě, vím to,“ zopakoval znovu Bill, jakoby se nic nestalo. Jeho štíhlá, obratná ruka rozepla Tomovy kalhoty a vklouzla pod ně. Bill přerušil jejich oční kontakt a sklouzl pohledem k bratrovu vzrušení. Teď už se to nedalo popřít. Pak zvedl hlavu a spojil svůj vítězný pohled s Tomovým zničeným a provinilým. „Teď se tě dotknu… jen jednou…“ řekl, „…a ty se uděláš, ano?“ Nečekal na bratrovu odpověď a Tom silně pochyboval, že by se Bill ve svém prohlášení mýlil. Už teď byl na pokraji zhroucení, na pokraji orgasmu. Tom semknul víčka a čekal, až se Billova útlá ruka dotkne jeho nejintimnějšího místa… ale ten dotek nepřišel. Otevřel tedy oči a viděl bratrovu tvář vedle své, přerývavý dech těsně vedle jeho ucha, jeho rty tak blízko, že se skoro dotýkaly jeho kůže. Tom se začal divoce třást a všechnu svou energii vložil do snahy nepoddat se. Jeho erekce začínala být až bolestivě nesnesitelná, a ačkoliv se za žádnou cenu nechtěl takhle bratrovi podvolit, bylo toho najednou moc. Tohle mučení by nevydržel nikdo. Mimo to, Tom se nutně potřeboval uvolnit, potřeboval se udělat. Potřeboval to hned. Snažil se si v duchu poručit, ať to nedělá.
„Chci, abys mi dal své svolení, chci to slyšet, Tome… řekni to, řekni ano,“ zamumlal mu Bill do ucha a Tom stisknul rty pevně k sobě. Poslední zoufalá snaha, aby mu neuklouzlo to zrádné slůvko.
Nastalé ticho jen vystupňovalo to hmatatelné napětí, které teď kolem nich vládlo. Bill mírně otočil hlavu na stranu a rty se přitom jemně otřel Tomovi o konturu čelisti. Znovu pronesl: „Řekni to, Tome. Chceš, aby se tě dotknul? Ano?“ Každý nerv v Tomově těle v tu chvíli netoužil po ničem jiném, než po Billových dotecích. Ta touha byla drásající a Tom se z posledních sil snažil odolat. A pak ho Bill políbil. Ne na rty, bylo to jen několik lehounkých a nevinných polibků na tvář.
„Ano…“ vydechl Tom, neschopen už vydržet ani o vteřinu déle. „Ach, prosím, Bille, prosím, tak už to udělej!“ Billova ústa se nepohnula, zůstala bez pohybu u jeho tváře. Pak položil jednu ruku Tomovi na bok.
„Chceš, abych se tě dotknul?“
„Ano. Prosím. Nebo se z toho zblázním!“ Bill -jeho bratr- na tom teď nezáleželo, se tiše zasmál a jeho teplý dech ovanul Tomovu tvář. Tom sledoval, jak Bill zvedl svůj ukazováček a dráždivě si ho vložil do úst. Pak, velmi pomalu, přesunul ještě vlhký prst k jeho klínu a objel konturu Tomova údu. Obkroužil jeho erekci a pak ještě jednou přejel prstem linii od spodu až po úplný vrcholek vzrušeného pohlaví. Pak už následoval Tomův nekonečný orgasmus, doslova explodoval v Billově trýznící dlani. Vlna za vlnou procházela Tomovým tělem a on jen vzdychal a trhal sebou, ruce pořád uvězněné v náramcích. Jeho úd pokrýval Billovu ruku znovu a znovu horkým spermatem, jako by to byl jeho první orgasmus v životě. Konečně se Tom uklidnil a sklopil oči, styděl se.
„Dívej se na mě,“ Billův hlas měl znovu ten rozkazovačný tón. Tom zvedl hlavu. Bill, aniž by z Toma spustil oči, zvedl ruku a jazykem setřel všechno, co na ní Tom zanechal. Když skončil, svými dlaněmi přikryl jeho ruce, stále ještě připoutané a propletl jejich prsty. Pohledem dlouhou chvíli zkoumal Tomovu tvář, a když nakonec promluvil, bylo to něco absolutně jiného než čekal. „Už dlouho jsem na tohle čekal,“ vydechl, neznatelně pohnutým hlasem. „Hodně dlouho, Tome. Chtěl jsem konečně udělat něco, co ti způsobí potěšení. Nemyslel jsem si, že mi to dovolíš.“ Tomovy oči zkoumaly bratrovu tvář, snažíc se najít jakoukoliv stopu neupřímnosti nebo známky výsměchu. Nenašly nic.
„Proč si to udělal?“ zeptal se Tom hlasem ještě mírně ochraptělým z doznívajícího orgasmu. Bill se smutně pousmál.
„Chci tě a chci tě už příliš dlouho. Neměl bych to přiznávat – jsem kluk, a navíc tvůj bratr,“ zašeptal mu Bill, přiznávajíc to stejně. „A to nemluvím jen o platonických citech, Tome. Doslova jsem snil o tom, co jsme teď spolu dělali.“ Tom byl schopný jen zírat před sebe. Usilovně se snažil utřídit si myšlenky, přijít s nějakou vhodnou odpovědí. Zoufale chtěl věřit tomu, co slyší. Bylo možné… byli dvojčata. Možná, jestli měli stejné sny… Bill zaváhal. „Chtěl bych tě políbit,“ řekl, „ale nejsem si jistý, jestli mi to dovolíš nebo ze mě pak vytlučeš duši.“ Tom se rozhodl.
„Nehodlám z tebe vytlouct duši.“ Koutky Billových úst se mírně nadzvedly.
„No, tohle není zrovna vyznání věčné lásky, ale beru to,“ řekl a pouta z Tomových zápěstí zmizela. Znovu držíc Tomovy ruce ve svých, přitiskl Bill celým svým tělem chlapce před sebou ke zdi a nahnul se k němu, dokud se jejich ústa nedotýkala. Pak opět na chvíli zaváhal, jakoby se beze slov ptal – odmítneš mě? Odstrčíš mě? Najednou to byl Tom, kdo převzal iniciativu a proměnil dosavadní dotek rtů ve skutečný polibek. Když se po chvilce od sebe oba chlapci poodtáhli, Tom otevřel oči a snažil se vzpomenout si, kdy je vlastně zavřel.
„Uau, Bille,“ zamumlal. „To vážně nebylo špatné.“
„Srdceryvná vyznání vždycky byly tvoje silná stránka,“ zareagoval Bill pobaveně. Když se začali znovu líbat, vymanil Tom své ruce z Billových a objal černovláska kolem pasu. Tentokrát jejich polibek trval několik minut, dokud už oba nebyli u konce s dechem. „Mmm, Tome… já chci… ne, já potřebuj víc,“ podařilo se Billovi ze sebe dostat, než Tom opět zajal bratrova ústa těmi svými. Teď už byl jejich polibek dokonalá souhra klouzavých pohybů, jazyk se dotýkal jazyka, boj o to, čí vzduch je čí, kde která ruka je (nebo by měla být) a Tom se cítil neuvěřitelně. Nelitoval ničeho. Bylo to báječné. Bylo to dokonalé.
„Sakra, Bille,“ promluvil po chvíli. „Kdybys věděl, že já snil o nás dvou, o nás dvou spolu. Nejen o vztahu, ale… o tomhle. Trvá to už nějakou dobu, ale nikdy se mi nezdálo, že se líbáme. Teď jsem rád, že se mi o tom nezdálo, protože žádný sen by se nemohl vyrovnat tomuhle,“ dokonči Tom své vyznání a jemně se začervenal. Bill se zasněně usmál a najednou vypadal nádherně. Úplně jinak než obvykle.
„Taky jsem o nás snil,“ zašeptal, objímajíc Toma kolem krku. „Co bys řekl na to, kdybychom zkusili udělat z našich snů skutečnost?“
Tom se zarazil.
„Bille… nemyslíš, že… teda chci říct, nemáš strach? Nebojíš se, co by řekli lidi? Nebo hůř, co mamka a…“
„Tome, je mi to jedno. Chci být s tebou. Jinak nemám, co ztratit.“
„Moment,“ řekl Tom a najednou měl pocit, že se všechno tohle děje hrozně rychle. „Jestli si mě chtěl opravdu tak dlouho, proč jsi už dávno něco neřekl?“ Bill se lehce kousl do rtu.
„Příliš hloupý, příliš tvrdohlavý,“ odpověděl. „Nechtěl jsem riskovat. Co kdybys odmítl? Ztratil bych bratra? Jenže jsem to pořád já, nejsem zvyklý nedostat to, co chci, takže samozřejmě o to jsem tě chtěl víc. Až nedávno jsem si uvědomil, jak moc a hlavně jak po tobě vlastně toužím. Už to nebyl jen bratrský cit. No a dneska… já nevím, asi mi už došly nervy. Řekl jsem si, že se o něco pokusím a uvidím, co z toho bude. Buď to bude fungovat nebo to schytám. Evidentně jsem měl štěstí…“
Tom se otřel nosem o bratrovu tvář. Bylo zvláštní, jak to bylo nové a zároveň tak známé a perfektně přirozené, jako by to dělal léta. „Tak to jsme měli nejspíš oba,“ řekl po chvilce. „Upřímně, nikdy jsem nevěřil, že bys chtěl někoho, jako jsem já.“
„Někoho jako jsi ty?“ zopakoval Bill jako ozvěna. „Někoho jako ty? To si snad děláš srandu? Jsi nadaný, oblíbený a zatraceně přitažlivý. Jsi příjemný, máš úžasnou povahu a nejsi nudný. Znám tě celý život. Máš sice trošku problémy se sebeovládáním, ale napadá mě pár dobrých způsobů, jak bychom tě mohli té přebytečné energie zbavit…“ Billovi se v očích mihl výraz predátora. „Jak sis mohl myslet, že by s tebou někdo nechtěl být?“ Tom zíral s očima dokořán a pusou otevřenou.
„Ty si vážně tohle všechno o mně myslíš?“ zeptal se a snažil se skrýt rozpaky, stejně jako radost, kterou v něm bratrovo prohlášení vzbudilo.
„Nedělej ze sebe hlupáka. Ano, samozřejmě, že si to myslím. Všichni si to myslí.“
„Ne, všichni ne,“ kontroval okamžitě Tom.
„No tak v tom případě jsou to idioti,“ pronesl Bill a políbil bratra na tvář. „Tohle přece musí vidět i slepý.“ Po tomhle, už nepotřebovali mluvit, už nebylo moc co říct. Po dalších několika minutách vášnivých polibků se Tom znovu odtáhl a položil otázku, která mu v té chvíli vrtala hlavou.
„Bille?“
„Hm…?“
„Takže… teď… ehm my dva, my dva spolu… jako chodíme?“ soukal ze sebe, přestože si byl vědom, že zní jako copatá holka na svém prvním rande. Bill se usmál a jemně políbil Toma na špičku nosu.
„Pokud chceš… pak ano,“ odpověděl a čekal na bratrovu reakci. „Co ty na to, můj milovaný bráško?“
Toma na vteřinku napadlo, jestli by si neměl toho „brášku“ brát osobně. Pak nad tím jen mávl rukou. Nebude už teď dělat z maličkostí velkou záležitost. Určitě budou v budoucnu větší věci, větší problémy. Možná se později na něčem neshodnou, ale ne dnes. Ne dnes. Ne tady. Ne teď. Tom si přitáhl Billovy boky těsněji k sobě a ještě jednou ho políbil. Jen krátký polibek na rty jako zpečetění a pak pronesl s úsměvem „ANO.“
autor: Tenshi88
betaread: Janule
tak nakonec řekl své ano…..
jůůůůůůůůů to znělo ke konci jako svadba
Hej to je úžasný x))) Tohle miluju, autorka se teda vyznamenala. Doufám, že brzo napíše něco dalšího, páč to se povedlo x))
Toto bylo úplně úžasný x))) Opravdu skvělí
to bylo kraaaaaasnyyyy…:-*.-*
To bylo dokonalý, fakt moc povedený…ten Tomi, já ho žeru:D
nejužasnější
dokonalýý moooc miluji tuto powídku a miluji twincest a miluji Toma a Billa xDD
Krásná povídka *rozplývá se jako kus ledu na slunci* 😀
Teda, připadala jsem si, jako bych tam byla s nima a na všechno se tam dívala xD bylo to hodně procítěný, krásná povídka! Doufám, že bude takových víc 😀
teda takovej perverzní Bill:D To bylo super. A ten dětinskej konec k tomu úžasně seděl. V jiných situacích si takovou otázku neumim představit, ale tady byla úžasná.
To bylo velmi sexy. 😀 A takhle by to mělo být! Ať se vykašlou na mamku a dobrou pověst a přiznají svoje city. ♥
nádhernýýýý, uáá! :D:D superní, skvělý!
sakra, sakra, sakra, tohle je vážně něco, luxusně napsané. Silný náboj vzrušení, opojná síla něhy a lásky, rozkošná otázka na konci… můj dech zaseknutý v půli cesty… 😀 paráda, užila jsem si to maximálně, jsi neuvěřitelná, má milá, fakt