pokračování
~*~
Bill koukal dolů do talíře na své oblíbené jídlo a nemohl se toho dotknout. Vypadalo to hezky, vonělo to hezky. Jeho mozek mu do úst hnal sliny nad tím, jak to asi muselo chutnat, ale hned jak si dal kousek karbanátku do pusy, jeho tělo to odmítalo nechat jít dál.
„To je v pohodě, Bille, taky jsem byla taková. Jeden čas jsem mohla pozřít jenom krevety,“ řekla Simone a vzala mu talíř. Hned, jak to bylo pryč z jeho dohledu, připadal si, jako by mu spadl kámen ze žaludku.
„Ale ty nesnášíš krevety,“ řekl Tom a zakousnul se do svého jídla. Neměl s jedením toho žádný problém.
„Ano, ale když jsem byla těhotná s vámi dvěma, nenechali jste mě jíst první tři měsíce nic jiného. Jiné jídlo jsem nemohla udržet. Nedokážete si to představit,“ řekla, když jí Gordon nalil čaj.
„Ne, já myslím, že já si to dokážu představit až moc dobře,“ řekl Bill tiše a podíval se na velikou mísu salátu plnou zeleniny a grilovaných kuřecích prsíček, kterou před něj položila jeho matka. „Máme nějaké hranolky?“
„Smažené hranolky? Mám dojem, že pro dnešek bylo už mastného jídla dost. Měl bys začít číst nějaké ty knížky, co jsem ti dnes koupila. Je tam všechno hezky vysvětleno, a kdybys tomu i tak nerozuměl, tak se můžeš zeptat mě,“ řekla Simone konejšivě.
Bill otevřel pusu a chtěl něco povědět, ale Tom ho pod stolem kopnul a Bill si to rozmyslel, podíval se na malou kupičku knížek vedle toho příšerného salátu. Těhotenské knížky vybrané Simone o její obědové přestávce. „Podívám se na ně,“ řekl tiše a otočil se k salátu. Ne, nezměnil se zázrakem na hranolky.
Tom sledoval Billa, jak honí hlávkový salát a cherry rajčátko po misce, zatímco Simone mluvila o prenatálních vitamínech a dietě, Bill jenom přikyvoval a doufal, že zmlkne. Asi v polovičce jídla si Bill dal do misky francouzský dresink, měl ho tam skoro víc než salátu, ale jedl to, takže to Tomovi bylo jedno. Hlavně že mu chutnalo. „Nemůžu pořád věřit tomu, že ze mě bude babička,“ řekla Simone se slzami v očích.
Gordon se usmál a podal jí ubrousek. „Celý den mi tohle po telefonu dělala,“ řekl dvojčatům, když si jejich matka utírala se smíchem oči.
„Vážně?“ podíval se na ní Bill.
„Ano, proč bych nemohla?“ zasmála se a chytla svoji vidličku. „Jsem z toho rozrušená. Těším se. Znovu budeme mít doma miminko.“
Bill protočil oči a podíval se na salát, zlomyslně probodnul zelí pohledem. Zelí mu to nevrátilo, což mu zlepšilo náladu. Když se přestal zlobit, musel si přiznat, že to jídlo bylo celkem dobré, to maličké uvnitř muselo taky souhlasit, protože měl pocit příjemného šimrání. Než si to stihl uvědomit, měl to v sobě, bylo mu pěkně.
„Dezert!“ prohlásil Gordon, utřel si pusu a zvednul se. „Nezvedej se, zlato; já ho přinesu. Vždyť jsem ho dokonce i dělal,“ řekl pyšně a sebral všem talíře.
„Gordone, zlato, mám dojem, že jsme o tvým vaření mluvili,“ zažertovala Simone, Gordon se k ní naklonil a dal jí pusu, pak odešel s plnýma rukama do kuchyně.
„Tím, že jsi to vařil, máš na mysli, že jsi došel sám do krámu?“ zasmál se Tom a vyndal z košíku pečivo z jejich oblíbené pekárny v jejich městečku.
„Přesně tak,“ Usmál se Gordon a položil na stůl pěkně vypadající červený koláč- „Vidíte, nádhera.“
„Protože si to nedělal ty,“ zavtipkoval Bill. Zasmál se, když jeho nevlastní otec předstíral, že se urazil.
„Nevděčný děcka a nevděčná manželka, co jsem komu udělal?“ protočil oči, Simone si ho stáhla dolů a dala mu další pusu, zasmála se.
„Ne, jsme vděční a ty jsi udělal výborný koláč,“ políbila ho na nos. Gordon teatrálně vydechl a usmál se.
„Fajn, tak všichni dostanete zmrzlinu,“ vyskočil a zaběhl zpátky k mrazáku.
„Zmrzlina, doufám, že je to vanilková,“ řekl Tom, když se zvednul a šel pro misky. Bill seděl, sledoval svoji rodinu s úsměvem na tváři a rukou položenou na svém bříšku. Všichni žertovali a bavili se o blbostech. Přesně tohle si pamatoval z dětství, to, co dělalo domov domovem. Přemýšlel, ale jestli se i tohle změní, stejně jako všechno v tak krátké chvíli, je rád, že nějaké věci se snad nikdy nezmění.
Misky byly na stole a vanilková zmrzlina v nich, Simone každému ukrojila veliký kousek koláče a položila to před ně. Tom se smál nějakému příšernému příběhu, co mu Gordon řekl o jejich mámě, a otočil se na Billa. Vypadal unaveně, ale statečně snědl všechno, co bylo před ním. „Jsi v pořádku?“ zeptal se tiše a jejich rodiče se přestali smát, podívali se na Billa taky.
Bill si připadal jako u výslechu a přikývnul. „Jo, jen jsem unavený. Jdu nahoru do postele, ano?“
„Jsi si jistý, že jsi v pořádku?“ zeptal se Gordon a Bill přikývnul.
„Je mi fajn, jsem jen unavený. Vezmu si svůj koláč, zmrzlinu a knížky nahoru. Dobrou noc všem,“ řekl, zvedl se a vzal si všechny svoje věci. Schody byly peklo, ale Bill to se zíváním a vrávoravými kroky zvládl. Samota, která ho čekala v pokoji, byla zprvu příjemná, hodil knížky na stůl a rychle snědl to, co mu zbylo v misce, pak ji dal na stůl taky.
Bill přešel k zrcadlu a zastavil se; pořádně se na sebe podíval z profilu. Jeho bříško zatím ještě nebylo tak moc veliké a přes to velké triko, co měl na sobě, jste to ani pomalu nemohli vidět, tak si látku přitiskl na tělo blíž, vypadal vážně kulatěji než kdy předtím. Naneštěstí měl kalhoty tak úzké jako vždycky předtím, ale teď se do nich už moc nevešel, pár kilo je holt pár kilo.
Jeho prsa byla věc druhá, vadily mu jako nic jiného. Bill nikdy v životě nebyl tak zaujatý proti něčemu, co tu jen bylo, sedělo, nic nedělalo a přitahovalo Tomovu pozornost. Jindy by mu to nevadilo… a když musel myslet na to, jak se ho na nich dotýká, musel se červenat.
Bill si sundal Tomovo tričko a podíval se na svůj hrudník s podprsenkou. Co byla ta pitomá mašlička pryč, nebyla tak špatná, jako byla, navíc se už nemusel prát s tím příšerný pocitem, když jeho bradavky dřely o tričko, takže byl za ni i celkem rád. Ale Tomova poznámka, že brzo bude potřebovat větší, ho stále pronásledovala. Možná, že přestanou růst. Možná se zase zmenší do normálu a on bude alespoň trochu normální jako předtím. Tomovo vyřazené tričko se na něj podívalo, jako by byl šílený, a Bill jen pokrčil rameny.
„Hej, může se to klidně stát,“ řekl mu odměřeně a otočil se zpátky k zrcadlu.
„Co se může stát?“ Bill se otočil a uviděl, jak se na něj usmívá Tom, zatímco se opírá o dveře.
„Mohl bys ťukat taky někdy,“ řekl a ohnul se pro tričko. Tom se jen usmál ještě víc a šel blíž.
„To bych mohl. Ale pak bych tě nemohl překvapit a koukat se na tebe, jak se prohlížíš,“ pošeptal mu laškovně a vzal mu to triko z rukou. „Neoblíkej si ho; myslel jsem, že jdeš do postele.“
„Jdu, ale…“ Bill zkřížil ruce na hrudníku a pokrčil rameny. „Chci to triko zpátky.“
„Ne.“
„Tomi, tohle není vtipný.“
„Nesouhlasím,“ zasmál se Tom a dal ho za záda. Bill udělal krok blíž, a když se zastavil, chytl se za břicho a zasténal. Tomovi přes obličej přeběhl hrozivý výraz, šel blíž a chytl svoje dvojče, které se svíjelo v bolestech. „Bille, co se děje? Mám zavolat 911?“ zeptal se zoufale. Najednou se černovlasý chlapec přestal hýbat a hlasitě a dlouze si říhnul. „…Bille?“
„Oh wow, tak tohle bylo fakt hustý.“ Řekl Bill bezdechu a znovu se postavil. „Myslel jsem, že se asi poseru, to mám z toho salátu.“
„Ty… jako… plyn?“ dal Tom ruku dolů ze svého hrudníku a snažil se uklidnit. Bill se na něj podíval a začal se smát.
„Promiň, opravdu. Nevěděl jsem, co se děje,“ řekl Bill obranně a snažil se nesmát. Nešlo to, a tak se stejně začal znovu smát.
„To není vtipný,“ nesouhlasil Tom a odstoupil od něj. Bill se smál tak moc, že se pomalu nemohl hýbat. „Jsem rád, že alespoň ty se dobře bavíš,“ zamručel a otočil se k ochodu.
„Ne! Nechoď! Tomi, prosím,“ našpulil Bill rty; náhle byl vážný. „Nechci, abys šel,“ řekl tiše. Tom si povzdychnul a pustil kliku od dveří, neotáčel se ale. „Tomi, omlouvám se, že jsem se smál. Já jen… tvůj obličej byl tak legrační, nemohl jsem si pomoc. Fakt se omlouvám.“
„Fakt?“ otočil se konečně. „Už to nikdy nedělej.“ Řekl Tom vážně. Bill chtěl udělat vtip, ale povzdychnul si, vzdal to.
„Fajn, už to neudělám. Varuju tě, příště, až budu mít v sobě moc plynu na explodování,“ řekl a chytl Toma za ruku a vedl ho k posteli. „A teď pojď, chci, abys tu se mnou zůstal, dokud neusnu. Prosím?“
„Jo, dobře,“ nechal se Tom dotáhnout do postele a vlézt tam. Bill se usmál a vlezl si vedle něj, přimáčknul se k jeho hrudníku.
„Kurva, počkej,“ posadil se najednou Bill, sundal si podprsenku a zahodil ji. „Tak, to už je lepší.“ Řekl se zívnutím, lehl si zpátky a Tom zhasnul lampičku nad postelí.
„Bille, koukal jsem se dneska na televizi a tam byla reklama, že nějakej chlap v Hamburku je snad specialista na mužské těhotenství nebo co. Patrně museli udělat novej obor. Myslel jsem, že zítra bychom to mohli jet zkusit a uvidíme, jestli to tam bude dobrý.“
„Okay,“ mručel Bill šťastně, když mu jeho dvojče začalo masírovat bříško. Tom se naklonil a políbil Billa na spánek.
„Dobře.“ Cítil se o hodně líp, když pomyslel na to, že by jeho bratr měl doktora, který by byl tak nějak blíž. Vzpomněl si, co se před chvilkou stalo a stáhnul se mu žaludek, když pomyslel na to, že by se miminku nebo Billovi něco stalo. Nevěděl, co by mohl dělat. Přitáhl si bratra majetnicky blíž a usnul.
Komentujte zase anglicky, díky moc J. :o)
autor: Majestrix
translate: Lil.Katie
betaread: Janule
I love it!
I want next Part ♥
*
*
Sakra, to je tak sladký ♥_♥ xD Úplně vidím Billa v podprsence!*yes*
I have to wait for the baby.
i like this ff <3 Bill in bra…xD
😀 😀 oh my gosh 😀
Wonderfully gentle and fun.
yes! It´s beautiful story!
Waw.. Amazing..♥
Oh my god! Poor Bill and his poor breasts and his poor bra without the poor bow 🙂 I know, this is serious, really serious, but the idea of Bill with the bra is… funny 🙂
I have to say it once more… poor Bill 😉
Holky, neberte si ze mě příklad, pište hezky dál anglicky, to jen my lemry, co to neumíme, si musíme tahkle vypomáhat 😀 buď překladačem při čtení nebo Lil.Katie při komentování 😀 Doufám,že to nebude tak hrozný, Katie, moc děkuju za překlad mého komentáře (klidně i s tím úvodem, ať M. ví, jak jsem dokázala přečíst celou její povídku, když neumím anglicky ;-)):
:o) Milá Majestrix, tvá povídka je tak dokonalá, že bych ji mohla číst pořád dokola a nikdy se neomrzí. :-)Znám už ji celou, ale když jsem dostala od Lil.Katie tenhle díl na betaread, řekla jsem si, že ti musím napsat, jak je úžasnej a utkvěl mi v paměti. Celá scéna s Billovou podprsenkou byla tak dojemná a zároveň legrační… pamatuju se, když jsem ji četla poprvé, jak jsem z ní byla skoro dojatá. Smála jsem se, když se Tom rozhodoval, jestli radši říct Billovi, jak je v ní roztomilej, nebo radši žít… jak potom ustřihl mašličku, která tu podprsenku tak nevhodně zdobila, nebo jak ji pak Bill důsledně zadupal do země, aby už nevylezla… 😀 Úžasný! Celkově role Simone je tady skvěle pojatá, moc se mi líbí, že není jednoznačná a ze začátku je v rozpacích… dovedu se vžít do její situace, když se s těhotenstvím svého syna musela postupně vyrovnávat, jsme zhruba stejně staré, a když si to přestavím u svého syna, že by mi něco takového zatelefonoval… OMG 😀 Tvůj příběh je sice postaven na zcela nerálném základě :-), ale jinak působí tak úžasně realisticky, jako bys tak trochu popisovala svůj život. 🙂 Nejspíš jsou v tom tvoje zkušenosti, každý autor dává do svých povídek sám sebe, a to je na tom asi to nejhezčí. Mám tu na starosti betaread zhruba padesáti různých autorů, a někdy mám pocit, že už je podle jejich povídek dobře znám. 🙂 Ale to je vedlejší. Ještě jednu věc, abych na to nezapomněla. MT je první povídka, ve které si čtu o páru Georg/Gustav, a překvapuje mě, že mi to vůbec nevadí. V našich krajích se tenhle pár moc neprosadil, u nás jsme zatížení spíš jen na Billa a Toma, takže jsem žádnou takovou povídku v češtině dosud nečetla a je to příjemná premiéra. Jsou roztomilí, jak si nevědí rady se svým vztahem. Nebudu už Lil.Katie zdržovat, má s překladem práce dost, tak už ti jen znovu napíšu, jak tvou povídku miluju, a užívám si každý díl, který se mi dostane na betaread a znovu se pročítám pomalu příběhem, který jsem asi před čtvrt rokem zhltla za dva dny celý. 🙂 Díky za to, že jsi ho vymyslela a že ti to díky Lil.Katie konečně můžu napsat. Pa Janule :o)
Oh my god 😀 Majestrix, you're killing me :D:D It's amazing 🙂
They're cute 🙂 Bill with Tom and Geo with Gustav 😀 I love them 😀 *really crazy smile*
ou very sweet