autor: ZoE
Jakmile zvítězí nad svými XXXXXXXL džínami, ladně dvěma prsty odtrhne vrchní část obalu a vyndá růžový kondom. Dvěma prsty na druhé ruce uchopí někde velmi hluboko v podbřišku svůj nástroj, párkrát prsty zapohybuje a nasadí si šprcku (netuším na co, páč pod ten pupek fákt není vidět, ale když myslí, že to má na co nasadit, nebudeme mu brát iluze, hm). Stoupne si těsně za Billa a též roztáhne nohy, aby klesl níž a nerval mu ho mezi lopatky, to by měl pak nejspíš Billda novou díru k dýchání. A protože si zapomněl brýle na dálku, myslím i na blízko, musel se ještě jednou ohnout a pořádně se podívat, kam tu růžovou gumku se svým náčiním vlastně pichne.
Billův zadeček se mu vleze do jedné ruky, proto je pro něj téměř nepochopitelné, že ještě někde mezi tím by měl být nějaký otvor…
Z Z Z Z
Jedním prstem projel Billovi mezi půlkama, ale jen zlehka, aby se ujistil, že to, co našel, je skutečný vstup do toho křehkého těla, které se mu dnes v noci samo nabídlo. Pro oba bylo velké překvapení, když z Billova hrdla vyšel vzrušující sten, který mu přivodil tento pořádný kus chlapa svým nepatrným dotykem. Bill zalapal po dechu a prudce se otočil. Motorkář od toho okamžiku strnul v němém úžasu a pozoroval Billa s neobvyklým zaujetím. Nemohl uvěřit, že tomuhle stvoření, které připomínalo jeho nejoblíbenější panenku z dětství, přivodil tak příjemný pocit. Stál tam v tom lehkém podřepu s pootevřenou pusou a s mírným úsměvem na rtech a zíral Billovi zamilovaně do očí. Ano, zamilovaně. Stačil jeden dotyk a tenhle kolos propadl Billovu kouzlu jako nikdo předtím. Dokonce se v jeho oku zaleskla slza. Za ní hned další a další a další… Naposledy tenhle drobek plakal, když byl na očkování proti vzteklině.
Bill si v ten moment uvědomil, i když trošičku pozdě, že by bylo lepší, aby měl na svou pomstu více soukromí a nepozoroval je vilným pohledem celý zbytek téhle nemravné ulice.
Pravdou také je, že tento jeden jediný dotek způsobil, že Billa přešla veškerá zlost na Toma a dokonce i neskutečný strach z tohoto obra. Jeho dotyk byl tak nečekaně ohleduplný, jemný, citlivý až neskutečně dráždivý, že mezi nimi přeskočila jakási pomyslná jiskra, která v obou vyvolala neskutečnou touhu po tom druhém. Přesněji řečeno, Bill i nadále neměl v úmyslu se jakkoliv dotýkat, líbat nebo se mazlit s tímto hromotlukem, ale byl ochotný dovolit, aby se on mohl dotýkat svýma ohromnýma drsnýma tlapama jeho jemného štíhlého těla za předpokladu, že mu neublíží, ale naopak mu přivodí více takových vzrušujících prožitků. Motorkář na rozdíl od Billa toužil se dotýkat jeho jemné kůže, hladit jej, různě oňufkávat, jako svou milovanou panenku Terezku.
Billův mozek naštěstí nebyl omezen jen na přísun potravy, proto to byl on, kdo po hodné chvíli konečně nějak zareagoval.
„Nepůjdeme ke mně?“ špitl zvonivým hláskem, zakrývajíc si jednou rukou svého „menšího“ Billa a druhou se snažil nějak zahřát.
V ten moment si Bill uvědomil, co řekl za pitomost, protože doma je samozřejmě Tom a tak se rychle opravil.
„Tedý… k tobě?“
Jenže tahle otázka drsného motorkáře poněkud rozhodila.
„Mmmm… ááá… nóóó… jááá… mmm… sss… NE!!“ zaznělo nakonec. Ten tvrdý drsný chlap, ten nejtvrdší nejdrsnější chlap na světě, z jehož pohledu ta tvrdost a nehorázná drsnost čiší do všech světových stran, se naklonil těsně k Billovu obličeji, aby jej nikdo jiný v ulici nemohl neslyšet a opatrně a s neskutečnou úctou, pokorou a respektem Billovi šeptl do ouška, že by moc, ale opravdu moc rád jej vzal k sobě do pokojíčku, ale že to bohužel není možné, protože doma bydlí s… s… no jak to říct, no s ma-min-kou a on si doma může hrát jen s panenkama, jinak by dostal tou velkou vařechou zase na zadek jako před týdnem, když si zapomněl při poslechu Karla Gotta zavřít dveře a rušil tak maminku u sledování nějaké televizní soutěže.
„Aha,“ potichu špitl Bill a nevěřícně se zadíval na toho největšího chlapa na světě, kterého kdy viděl, který má ten největší strach ze své máti, který také kdy viděl. Jednou rukou jej pohladil po rameni a řekl:
„To nic… mmm… mmm…?“ se najednou zamyslel, protože chtěl toho drobka nějak oslovit, ale uvědomil si, že nezná jméno.
„Jak se vlastně jmenuješ?“ zeptal se a mile se na obra usmál.
Ten se celý ve své těžké váze narovnal, rozzářil a hrdě, ale přitom neskutečně sladce a dětsky prozradil: „Mireček!“
„Tak Mireček?!?“ zopakoval pobaveným, ale uznalým hlasem Bill.
„Já jsem Bill,“ dodal.
Mirečkovi se Bill natolik zalíbil, že měl co dělat, aby se ovládl, nevytáhl ze svých nikdy nepraných džínů hřeben a nezačal mu vlasy splétat do francouzských copánků propletených červenýma a růžovýma pentličkama, tak jako to dělá Terezce.
„OK, Mirečku. Ke mně nemůžeme, k tobě taky ne…“ podotkne.
„Takže to musíme dokončit tady, na ulici. Chci to mít už za sebou, ale rád bych měl více soukromí, víš, aby ses mě mohl tak pěkně dotýkat jako před chvílí,“ říká Bill pomalu a srozumitelně, protože mu už docvaklo, že Mireček je asi tak stejně nebezpečný jako brontosaurus. Hromada tučného masa s dětským mozečkem.
Mireček vezme pod jednu paži jejich oblečení, pod druhou překvapeného Billa a uhání do další temné uličky, kde budou mít klid na Billův plán.
Bill se už nemůže dočkat, až to všechno bude mít za sebou a půjde to hrdě oznámit svému bratrovi, který jej potupil tím nejhorším možným způsobem, který si Bill umí vůbec představit.
Když srovná Mirečka s jakoukoliv ženskou, přijde mu jeho sádlo, štětiny i nevůně milionkrát přitažlivější, než ty upištěné věci na jehlových podpatcích.
Mezitím Tom doma seděl po tmě v kuchyni, zíral skrz okenní tabuli do osvětlených berlínských ulic, a čím dál více si uvědomoval, že tentokrát to asi vážně přepískl. Bill ještě nikdy tak nevyváděl a neutekl z domu. Byl pryč už víc než dvě hodiny a Tom vůbec netušil, kam ho má jít hledat. Zatím mu každá nevěra prošla více méně bez větších hádek, protože Bill Toma absolutně miloval. AB – SO – LUT – NĚ!!! A Tom toho náležitě zneužíval… tentokrát ale věděl, že si bude muset dát tak týden pauzu, než si zase vyjde na lov…
autor: ZoE
betaread: Janule
Klikni na novou anketu, díky J. :o)
omg prej týden pauzu 😀 Ten je teda dobrej. A při zjištění jména toho drobínka jsem si poprskala celej monitor. Takej výtlem. Omg tahle povídka mě dycky uplně odrovná 😀
Ten Tom je ale sviňák x).
Ovšem Mireček, mám výtlem:D
Já umřu!!! ZoE teda…To je dokonalí!! mám tady výtlem jako sviňa!! xDDD
Jako? Tome? Co to má bejt? No a jako Mireček… xD To je absolutně moc xD Jsem se tady válela smíchy pod stolem xD
Mireček jako nemůžu mmm xD ale víc nemůžu z Terezkyyy zlstíčko.. já se taky menuju Terezkáá a panenku Terezku jsem měla i v povídceee xDDD *absolutně úchylná na toto méno upa nejvííc* a mimochodem úžasná povídka zlatíí fakt srandaa xD
Mireček xDxD mg xDxD
no jasný…Mireček s Terezkou a Tomí si dá na týden pokoj…xDDD
Z Mirečka mám naprostej výtlem XDD to sem nečekala..
no mi Majka říkala o téhle povídce a já neměla odvahu jí číst a přiznám se, že jsem četla jenom tenhle díl a asi nevím no… nemám ráda, když si dvojčata zahýbají a ten Bill.. no nevím no… asi si to nechám vykládat od Majky:)
Mireček :)))))))))))
Zouííí, kam ty na to chodíš? 🙂
Jé, nemohl by se Bill do Mirečka třeba zamilovat? Na Toma by se mohl vykašlat a žil by s Mirečkem v bytečku u Mirečkovy maminky, střídavě by si hráli s Terezkou a střídavě by dostávali vařechou za příliš hlasitý poslech Karla Gotta 🙂
Ať jde Tom klidně na lov hned teď, já fandím Mirečkovi!!!!!!!! 🙂