autor: Janule
TOM
„Jáááu, ty pako!“ zakňučím, když mě Dejv ve vaně omylem čutne do rozkroku. Ježiš, to bolí, já ho zaškrtim. „Dávej pozor, nebo ze mě uděláš eunucha,“ skučím vysokým hlasem, držím si rukama svůj nakopnutej vercajk a začínám vážně uvažovat o tom, že budu do vany s tímhle ďáblem nosit suspenzor. Tohle už je asi počtvrtý, co mě nakop. Doufám, že mi to večer jeho taťka dostatečně ošetří…
„Promiň, strejdo, já nerad,“ zkroušeně se omlouvá Dejv, a radši couvá zadkem až dozadu na špunt, abych na něj nedosáhl. „Jau,“ kníkne, když narazí hlavou do baterie a mne si postižený místo ručičkou. Dobře mu tak, chtělo by se mi říct, ale tak hnusnej nejsem…
„To je dobrý,“ mávnu rukou, i když to pořád ještě pekelně bolí. Mladej za to nemůže, blbli jsme spolu a bylo to v zápalu boje, ale je to šílená bolest, ještě ji rozdejchávám. Chvilku je ticho, a pak se z druhý strany vany váhavě ozve: „Strejdo?“
Zježej se mi všechny chlupy na těle, když si uvědomím, co teď nejspíš přijde. A taky jo.
„Co je to eunuch?“
Ježišikriste, to jsem zase něco plácnul. Že já vůl si nedám na tu hubu pozor. Tohle snad ani nejde vysvětlit malýmu dítěti, na to jsem moc krátkej. Jak mu mám říct, že je to chlap, co nemá kulky? To je blbý…
„To máš těžký,“ snažím se ho nějak odbýt. „Tomu bys stejně nerozuměl,“ dodám, když vidím jeho odmítavej obličej. Nesnáší, když nedostane odpověď, takhle si ho vychoval Bill. Vždycky mu na všechno odpoví a já to pak odnesu.
„Já to pochopim, strejdo,“ pronese vážně a čeká, špunt zapíchnutej v zadku.
„Pojď sem, musí tě to tam tlačit,“ natáhnu k němu ruce, abych si ho přitáhl blíž, „nic ti neudělám, neboj,“ dodám, když vidím jeho váhání. Jako bych mu někdy něco udělal… no, možná ho občas mučím, to je fakt, ale nic víc.
„No… jak bych ti to vysvětlil…“ začnu váhavě, když mu dostatečně pofoukám místo na hlavě, do kterýho se praštil o baterii, a postavím si ho, abych ho konečně umyl. „Eunuch, to je vlastně takovej zpěvák, co zpívá strašně vysokým hlasem.“
„Jako táta?“ Vyprsknu smíchy, když si představím, co by tomuhle obvinění jeho tatínek řekl.
„Ne, táta ne, ten zpívá normálně. Eunuch zpívá takhle,“ zakvílím něco fistulí, zní to trošku jako Billův smích. On měl ten kluk vlastně trošku pravdu, jeho otec se občas jako eunuch směje, ale že by mu chybělo vybavení, to ne… nedávno jsem to kontroloval.
„A proč zpívá tak vysoko?“ přišla vzápětí logická otázka s ještě lepším dodatkem. „On ho někdo taky kopnul do pindíka?“
„No… dalo by se to tak říct, ale není to přesný. On mu ho někdo ufiknul,“ odpovím s malinkým nádechem hororu v hlase, jako když mu vykládám nějakej krváček na dobrou noc, a můžu jenom doufat, že z toho kluk nebude mít noční můry.
„Ufiknul? A čím bude čůrat?“ otočí se na mě udiveně Dejv, zrovna mu mydlím zadek. „To bolí, ne?“ podvědomě si rukou zakryje to svoje mrňavý nádobíčko, jako bych se na něj chystal se skalpelem.
„To si piš, že to bolí. Jako čert. Stačí, když mi do něj kopneš, a je to hrozný,“ odpovídám zkušeně a snažím se vyhnout odpovědi na dotaz, čím eunuch čůrá… co já vím? Když mu to ufiknou celý, tak nejspíš nějakou dirkou či co… „Buď rád, žes to ještě nezažil,“ dodám patřičně výhrůžně, namydlím mu toho jeho prťavýho pindíka i s kuličkama a posadím ho do vody. „Spláchni se,“ vydám rozkaz a začnu se taky mejt. Voda už je chladná, ještě nastydneme a táta nás zabije.
Nějak nejde. Většinou už tady touhle dobou stepuje s připravenou osuškou, aby si vyzvedl ten svůj zvědavej poklad z vany, ale asi se někde zasekl. Opláchnu nás oba sprchou, vylezu ven a prcka utřu sám. Zvládnul jsem to dneska na jedničku… jak mytí, tak eunucha.
Šoupnul jsem Dejva do postele, ustál ještě několik otázek a nakonec i naléhavou žádost, abych mu vyprávěl pohádku o eunuchovi, a uspal ho klasikou. Piráti nebo zločinci všeho druhu nezklamou nikdy, to ho baví vždycky. Bill se celou dobu neobjevil, ale když jsem špunta nesl do postele, všiml jsem si, že se v obýváku svítí, takže byl asi tam. Teď je tam ovšem tma. To je divný… všude jinde je klid, v koupelně není, kuchyň je prázdná, ložnice taky, tak pro jistotu mrknu směrem k záchodu, jestli pod dveřma neprosvítá proužek světla, ale i tam je tma jak v ranci. Co to ten Bill na mě zkouší? Přece nešel ven, aniž by mi něco řekl, ne? Že by mi chtěl vrátit to moje věčný přepadávání a čeká, aby na mě někde za rohem bafnul? No to se ale přepočítal, chlapeček, na to já se nechytím. Ztiším se, aby mě neslyšel, a pomalu se blížím chodbou k obýváku. Opatrně se zastavím na prahu a nakouknu do temný místnosti. Venku se mezitím setmělo, prosvítá sem jen lehounký světlo měsíce, a na stole je otevřenej notebook, jehož spořič obrazovky osvětluje jen bezprostřední okolí. Mrknu ještě jednou k oknu, protože se mi zdálo, že se tam něco pohnulo, a zůstanu jen udiveně zírat. U okna stojí Bill a vypadá, jako když čaruje… jezdí rukama po skle, jako by snad něco hledal… Chvilku sleduju jeho snažení, ale pak to vzdám. Tiše doufám, že se mi z toho všeho nepomátl…
„Co tady blbneš?“ zeptám se nahlas a on sebou škubne, jak se mě zase lekl. Sakra, copak já za to můžu, že je hluchej a neslyšel mě přijít? Jenže místo aby mi vynadal, že jsem ho zase vyděsil, vykulí na mě oči, dá si prst přes pusu, aby mi naznačil, že mám být zticha a zamíří ke mně. Chvilku na něj jen zírám a přemýšlím, proč mi naznačuje, abych mlčel, ale než stihnu něco vymyslet, už je u mě a mlčky mě směruje do koupelny. Když za námi zapadnou dveře, konečně se mi dostane odpovědi.
„Hledám tam štěnice,“ vydechne Bill šeptem a zní děsně vystrašeně.
„Cože? No to je fakt nejlepší po tmě… kde by se tu vzaly štěnice, prosím tě… tebe něco v noci kouslo?“ zeptám se ho potichu a podvědomě se začnu drbat na hlavě… to mám vždycky. Stačí, když někdo řekne blecha a už se drbu jako opičák. „A proč šeptáš?“ uvědomím si tu absurditu, a řeknu to normálním hlasem Vzápětí mi ovšem na puse přistane Billova dlaň.
„Psssst, nekřič tak, nebo tě uslyší,“ vyděšeně šeptá dál. „Určitě sem napíchl štěnice, aby nás mohl poslouchat, co si povídáme. Někdo nás špehuje,“ vychrlí na mě absolutní nesmysl, kterýmu odmítám uvěřit. Strhnu jeho ruku ze svý pusy, abych mohl konečně reagovat.
„Cože? Tys nemyslel živý štěnice? To jako myslíš, že nás napíchli a teď…“ šklebím se, přijde mi to absurdní. Co ten Bill šílí?
„Jo, to si přesně myslim. Někdo nás odposlouchává,“ řekne s naprostou jistotou a já se fakt začínám bát, že se pomátl.
„Ježišmrajá, Bille…“ začnu mu odporovat, ale bratr mě opět umlčí dlaní.
„Věř mi, přišel mi e-mail, pojď se mrknout,“ zašeptá a aniž by mi uvolnil ruku z pusy, strká mě před sebou předsíní zpátky až do obýváku. „A šeptej…“ přikáže, než mě přestane dusit, abychom si mohli sednout vedle sebe na sedačku. Rezignovaně držím pusu a čekám, co z toho paranoika ještě vypadne.
„Dívej,“ otevře e-mail od jakéhosi Devila… no, pěknej nick, nejspíš nám jím chce něco o sobě sdělit, blbec. Zírám na první větu, celkem stručnou, ale výstižnou:
„Sleduju vás na každém kroku.“
„Podívej,“ šeptne Bill a klikne na první odkaz hned pod větou. Otevře se fotka… já, Dejv, Bill a Sabine nastupujeme před domem do Sashovy dodávky, kterou nás vezl na středeční zkoušku hologramů. Další fotka je z benzínky, na který jsme zastavili, protože se Dejvovi chtělo čůrat, další je z příjezdu před vydavatelství, a poslední zpátky u domu. Celou cestu nás měl někdo v merku. Jenže to je normálka… nic zvláštního.
„A co jako?“ radši už šeptnu směrem k Billovi, aby mi zase neskočil rukou na ksicht. Musím si dávat bacha… „To mohl vyfotit každej, na tom není nic divnýho… jsme normálně na ulici,“ snažím se Billovi potichu vysvětlit, že to není nic vážnýho a připadám si jako idiot. Na paparazzi jsme přece zvyklí už léta.
„Jo, to mohl, ale zírej…“ najede Bill myší na další větu:
„Slyším vás… mám uši všude.“
Klikne na odkaz pod větou, otevře se přehrávač a z notebooku se ozvou naše hlasy:
„Bille, zapomněl sis tu minule brejle. Na.“ Je slyšet ruch jedoucího auta.
„Dík, Sasho, myslel jsem, že jsem je ztratil.“ Odpovídá Bill a mně dojde, že je to v dodávce, kterou nás vezl ve středu do vydavatelství.
„Tatí, já chci taky brejle,“ vykřikuje Davídek a natahuje se po nich. Přesně si tu situaci vybavuju, teď budu mluvit já.
„Ale špunte, budou ti velký,“ slyším sám sebe. „Budeš vypadat jak masařka.“ To byl zase tah… mám na tohle talent.
„Co je to masařka?“ slyší naše dítko poprvé tenhle výraz.
„Taková velká bzučící moucha, co si sedá na hov-„
„Tome!“ okřikne mě včas Bill a přesně si pamatuju, jakej na mě hodil v tom okamžiku vyčítavej ksicht.
„No, co? Musí vědět, čemu se vyhýbat…“ bráním se se smíchem a v tu chvíli nahrávka skončí.
„Tak to je teda pěknej průser,“ vydechnu a zadívám se na Billa. „Někdo v autě musel bejt napíchnutej, jinak to není možný, protože to už jsme jeli,“ snažím se pochopit, jak tahle nahrávka vznikla. Bill jen přikývne, a zvýrazní myší další větu:
„Nikam se přede mnou neschováte…“
Beze slova klikne na první odkaz pod ní a z fotky na nás zírá naše vlastní vila. Je jasně vidět, že není focená zpoza plotu, ale ze zahrady, takže někdo si coural po našem pozemku, aniž bychom si ho všimli. Další fotky jsou z jiných míst, všechny zabírají okna a jsou focený zblízka. Sakra… na co máme Scottyho, když ani neštěká… už je starej a línej… nebo štěkal a my nebyli doma.
„Dívej…“ klikne Bill na další odkaz v e-mailu a otevře se okno nějakýho internetovýho obchodu s elektronikou. Chvíli na tu stránku zírám, než mi dojde, že je to nabídka odposlouchávacích zařízení, o jakých jsem dodneška neměl vůbec tušení, že existujou. Teda ony asi existovaly už dávno, ale já netušil, že si to může koupit jen tak každej…
„Už chápeš?“ šeptá Bill. „Ten hajzl má dálkový odposlouchávací zařízení, jel za námi celou dobu v autě a my o něm neměli ani páru,“ klikne na odkaz v obchodě, kde je možný takovou věcičku koupit za pár euro i s popisem, jak to funguje. „A taky nás nejspíš poslouchá tady,“ vydechne šeptem nešťastně moje dvojče a složí hlavu do dlaní.
„Jo, už je mi to jasný,“ zašeptám a mám dojem, že v tomhle domě už si nejen nikdy normálně nepopovídáme, ale ani se tu už bohužel nebude dít nic, co by neměly slyšet cizí uši.
BILL
Když jsem nic netuše otevřel ten prokletej e-mail, říkal jsem si, že je to zase někdo, kdo jen tak z legrace rozesílá svoje úchylný mejly na náhodný adresy, ale hned první věta mě vyvedla z omylu. Ten e-mail patřil opravdu mně. Naše fotky mě ještě tak nevyděsily, stejně jako později Toma, takhle nás fotí kde kdo, i když už to poslední dobou není tak často, jako když jsme začínali, ale nahrávka z auta mě dostala. Poslouchal jsem s otevřenou pusou přehrávač, přesně věděl, co přijde dál, mohl bych ten rozhovor z auta přeříkat zpaměti, moc dobře si ho pamatuju. Měl jsem radost, že se mi vrátily ztracený brejle, a když se připitej Tom chystal Dejvovi sdělit, na co si sedaj masařky, včas jsem ho zarazil. Měl z toho děsnou bžundu, ale to je teď vedlejší.
Šokovalo mě, že to musel nahrát někdo z nás. Nejdřív mě napadl Sasha, ale pak jsem klikl na další odkaz, a protože ten vedl přímo k výrobku, kterým to dotyčný Devil zřejmě celý natočil, už jsem dál nepátral, kdo v autě je zrádce a špicl. Nikdo… nejspíš jsme měli na okně nalepenou štěnici, která je podle vychvalování výrobce citlivá na ty nejjemnější vibrace, rozechvívající okno, čímž přenáší zvuky zevnitř.
Chvilku mi nebylo jasný, proč k tomu ten hajzl dal ještě fotky naší vily, ale když jsem si to spojil s větou, že se před ním nikde neschováme, napadlo mě to. Rychle jsem zhasl, chvilku koukal přes zahradu na ulici, jestli tam nestojí nějaký podezřelý auto, ale nikoho jsem v tý tmě nezahlídl, stejně je to daleko. Akorát se setmělo a bylo pozdě teď hledat toho, kdo to udělal. Jenže když jsem stál u okna, napadlo mě, že zrovna na tomhle skle může být totéž, co bylo nainstalovaný v autě. Ten parchant nás zřejmě odposlouchává i tady a klidně nám to naznačil v e-mailu. O co mu jde? Proč vyzrazuje, že nás poslouchá? Co tím získá? Nechápu… Začal jsem po kouskách zkoumat sklo, abych odhalil něco, co by se podobalo nálepce s mikrovysílačkou, kterou jsem viděl v internetovém obchodě, jenže jsem si nemohl rozsvítit, aby mě zvenku nebylo vidět, a měl tak ztíženou pozici. Uprostřed pátrání mě vylekal Tom, takže doteď nevím, jestli nás někdo slyší nebo ne. Je docela dobře možný, že taková štěnice bude na okně v kuchyni, v ložnici… prostě všude. Noční můra nám právě vpadla do života a my máme zase něco, s čím se musíme vypořádat. Hergot! Tomu snad nebude nikdy konec.
„Co budeme dělat?“ zašeptal jsem do tmy pokoje, když se Tom seznámil se situací.
„Jdeme do zkušebny,“ zavelel šeptem, a já se poslušně zvedl a tmou se šinul za ním. Když za námi zapadly dveře zvukotěsné místnosti bez oken, teprve mi došlo, že tady je snad bezpečno. Doufejme… co můžeme vědět, jak daleko ten hajzl zašel.
„Sem se nemohl dostat,“ řekne v tu chvíli Tom, jako by mi četl myšlenky. „Máme alarm, okno tu není, takže jsme v bezpečí,“ oddychne si, a svalí se zničeně na sedačku. „Měl jsem asi souhlasit s tím elektrickým ostnatým drátem, co mi nabízel technik, když montoval bezpečnostní alarm. Tenkrát mi to přišlo zbytečný…“ vzdychne Tom. „Takhle se sem mohl dostat úplně v pohodě. Sám jsem přes ten plot skákal. Sice jsem si roztrh kalhoty, ale to bylo taky všechno,“ uvažuje. Proboha, kdy lezl přes náš plot, na to si vůbec nevzpomínám…
„Už si tady nemůžeme ani svobodně povídat,“ vypadlo ze mě první, co mi bliklo hlavou. Poslední oáza klidu a pohody je v háji. Už nám zbývá jen tahle jedna jediná místnost, a to bůhví jestli. Co když to byl zrovna ten technik, co dělal zabezpečení a něco sem napíchl už tehdy? Jak si můžu bejt jistej? Nemůžu… dokud nebudeme vědět, kdo to je, a co tím sleduje, nejsme v bezpečí nikde.
„Hmmm,“ odpoví jen Tom a je vidět, že mu to v hlavě šrotuje. „Nechápu, proč nám to prozradil,“ vysloví nahlas to, co mě už napadlo taky. „Přece mu musí bejt jasný, že ty jeho štěnice najdem a zničíme, a budem si dávat bacha, aby nic nenahrál? Co to mělo za smysl?“ šeptá si pro sebe, sotva ho slyším. „K čemu mu to je, že se teď budeme bát mluvit ve vlastním…“ vtom mu to asi došlo. „No jasně! To je vono! Chtěl nám nahnat strach! Hajzl jeden!“ rozčiluje se Tom. „Co když je to ten samej, co nás udal na sociálku?“ podívá se na mě a já jen pokrčím rameny. „Zřejmě mu to nevyšlo, asi čekal, že nám vezmou Dejva, a když se nic nedělo, chce nás aspoň vystrašit,“ dál rozvíjí teorii Tom. Sice může mít pravdu, ale třeba je to celý nesmysl… může to bejt úplně někdo jinej.
„Co když to všechno nahrál?“ vyděsím se, když mi dojde, že nás může sledovat už dlouho. „Myslím tu kontrolu ze sociálky a pak jak přišla Sab, jak jsem jí přemlouval, aby si mě vzala…“ málem se začnu dusit. „Třeba to všechno teď sebere a pošle jim to, oni přijdou a…“ ani se mi nechce tu větu doříct.
„Do prdele!“ vzteká se Tom. „Kdo tohle může bejt? Proč se nás rozhodl zrovna teď někdo ničit?! Jako by věděl, že nemáme jak utýct,“ skučí Tom nešťastně. „Ještě před měsícem bych sedl do Bédy a vyřídil bych ho, ale takhle?“
„Ty, jo?“ zvednu obočí. „Vždycky jsi byl proti tomu, aby se tím řešily problémy, a teď bys to udělal?“ ptám se ho udiveně.
„Jo, tohle bych udělal, protože jde o nás a o Dejva,“ ujistí mě moje dvojče. „Vy dva mi za to stojíte,“ dodá a obejme mě kolem ramen. Položím si hlavu na jeho rameno a v tu chvíli si uvědomím, že možná ani tady není bezpečno. Vlastně už nikde není bezpečno…
autor: Janule
betaread: Áďa
Achjó! To snad není možný! Janule ty nás chceš zničit! 😀
No…to je fajn.Ted o ně budu mít upe strach.Jsem myslela, že kontrol ze sociálky bude jediný velký neštěstí a ty přijdeš s …uchylem xD…
Panebože, tak tohle už je, ale psycho! Normálně jako z hororu.
Sem si říkala, proč Bill osahává sklo a ono tohle. Páni, tohle začíná bejt zajímavý.
Hrozně sem zvědavá, kdo to teda je…uff
Chudáci…:-( Začíná to být čím dál tím vážnější a já začínám mít strach, jak daleko to až zajde…
Ale doufám, že kluky brzo osvobodíš strojem času..:)
No tedy, to je drama 🙂 Neměli si u toho šeptání v koupelně pustit vodu? No nic, to mám z těch filmů 🙂 Teda ale já taky nějak nechápu, co tím vlastně ten dotyčnej škůdce sleduje, no to je jedno, je to děsně napínavý… já být na jejich místě, byla bych pěkně vyděšená.
Eunucha jsem doma ještě nevysvětlovala, takže kdyby něco, jsem připravená… i když… taky jsi to téma mohla pojednat trochu šířeji, mám s technickou stránkou celé té věci úplně stejný problém jako Davídek 🙂 Tak snad příště 😉
hmmmm zajímavý!!!
Jani, Jani… *no* Není tohle už vážně fér… Těším se zase na neděli a jsem zvědavá, jak tohle všechno celý dopadne, protože jsem napnutá jak guma… o_O
Dokonalý, jako vždycky♥
No teda. Nějak úplně přestávám chápat, kam se to ubírá. Proč se jim vyzradil? Celej slavnej Devil je přece jenom poskok, za nitky tahá úplně někdo jinej a pochybuju, že cílem by bylo kluky jenom postrašit… Nebo to Devil udělal z vlastní vůle? Že by se v něm hnulo svědomí? Kruci, vždyť to je ještě nepravděpodobnější než co jinýho! Co to má znamenat? Teď mám zase celou noc nad čím přemýšlet 🙂
Kdepak, koupací scény Tom vs. Davídek vždycky stojí za to 🙂 U eunucha jsem se zase nachechtala 😀 Což jsem tada ale potřebovala, protože po tomhle víkendu jsem pěkně naštvná a to počasí tomu taky extra nepřidá…
Jo, ještě jsem chtěla, Janulko, říct, že moc děkuji za tvoji "zásobu na cesty", kterou jsi mě vybavila do Španělska! 🙂 Vytáhla jsem to už hned v letadle, jak jinak… a za pár minut zčervenala jako růžička 😀 Ale bylo to úžasné, to teda ano. Akorát jsem pak byla chvíli úplně mimo, takže když pak přicapkala letuška, jestli si něco nedáme, jen jsem na ní několik vteřin zírala, jak mluvila anglicky, nějak mi to nedocházelo :D, než jsem byla schopná alespoň zavrtět hlavou 😀
[8]: Helí, Devil není jenom poskok… ono to z toho možná až tak přesně nevyznělo, ale psát o nich jenom pomocí telefonickejch rozhovorů je děsně těžký (nechtělo se mi přidávat další a další postavy v ich formě) takže se mi to asi líp nepovedlo. Devil je ten, co tahá za nitky… ten, co poradil Berkfeldovi napsat dopis na sociálku a ten, co si najal sledovače. (sledovač je bezejmenná postava) To jen na vysvětlenou, aby bylo jasno 🙂 Ale jinak… je to trapič… prostě se chce pomstít, tak si s nima hraje. 🙂
Jinak nemáš zač, asi se holt sex v letadle číst nemá, snad ti nekoukal nikdo přes rameno 😀
[5]:Teď ještě pro Kattys a možná i ostatní o eunuchovi 😀 Já si říkala, jestli tam nemám dát vysvětlení, co je to vlastně eunuch, ale pak jsem si říkala, že je to zbytečný. No… našla jsem to na wikipedii, takže tady to je:
Eunuch (řecky „strážce lože“; z ευνέ (euné) – postel, ἔχειν (echein) – mít v moci) je kastrát člověka. Je to muž, který přišel o svá varlata, a to buď úrazem, nebo kastrací. Pokud dojde ke kastraci muže v dětství, chybí mu vousy, více vyroste a typicky mívá vyšší hlas. V Orientu se používali vykastrovaní jedinci jako strážci harémů.
V 16. století se kastrátů využívalo ve zpěvu, proto byli nadaní chlapci před mutací kastrováni, aby neztratili svůj hlas. Po dospění zpívali soprán nebo alt. Tito zpěváci byli velmi žádanými pěvci a především v 17. a 18. století byli populární po celé Evropě. Nejdéle se kastráti udrželi v papežské kapele, kde byli zaměstnáváni až do počátku 20. století. Rozsah jejich hlasu byl větší než ženský rozsah.
Tak.. toť encyklopedie. Já viděla kdysi film o jednom z nejznámějších zpívajících kastrátů jménem Farinelli, vykastroval ho chudáčka v dětství vlastní bratr a pak mu za to v dospělosti náhradou udělal dítě jeho manželce… skvělej film, ale už je to dávno, co to dávali. Tady je o něm víc: http://cs.wikipedia.org/wiki/Farinelli
Snad to takhle stačí. 🙂 pa J. :o)
PS: ať žijou detailisti 😀
Janule: já nechci být nevděčná, ale přesně tenhle článek na wikipedii jsem si po přečtení čtyřiadvacítky taky našla :)))))))))))))
Já měla na mysli nějaké ty technické detaily při samotné akci a tak. No, i když, vlastně to zas až tak nutně vědět nepotřebuju, ono to určitě bude pěkně eklhaft 🙂
Ale díky za Farinelliho, já úplně zapomněla, že mám doma DVD, tak na to mrknu a bude 🙂 Ale tedy tím bratrem a manželkou a vůbec, tos mě moc nenavnadila :-))) Tak snad to zvládnu 🙂
Kattys, já vim, žes to tak úplně nemslela, ale říkala jsem si, že to bude třeba dobrý pro všechny 😀 Toho Farinellio jsem viděla asi před sto lety a tohle mi utkvělo.. on totiž na ně při tom koukal, jak to dělali a to mě na tom tenkrát asi uchvátilo nenvíc… 😀 To víš, úchylná duše odjakživa 😀 nebo byl snad skoro přímo u toho… už nevim, je to dávno 😀 Pak mi poreferuj, až to skoukneš, nechce se mi to stahovat 😀 Pa J. :o)
PS: Na mejlu se pracuje, ale výrobní doba je dlouhá 😀 Trilium mám za sebou, bylo to božský, tak to proberem. 🙂
Janule: tak Farinelii je připraven, ale nevím, nějak na to nemám sílu 🙂 Já si to DVD koupila hlavně kvůli režisérovi, který natočil jeden z mých nejoblíbenějších filmů Král tančí, no, uvidímě 🙂 Samozřejmě, jakmile shlédnu, podám hlášení :)))))
S mejlíkem se starosti nedělej, pěkně v klídku, já si počkám 🙂 Ale děsně se těším!!!!!!!!!!!!! Zvláště když budeme probírat moji milovanou povídku 🙂
ty jo…chudáci….
Bože, už mi to dneska vůbec nemyslí… ani ne kvůli pokročilé hodině, ale spíš kvůli té flašce vína, co jsme tady před chvílí ztrestali:)) Někoho víno uspává, čehož jsem využila a pustila se do čtyřiadvacítky. Tom, vysvětlující, co je to eunuch, v kombinaci s Davídkem sedícím na špuntu mě málem zabilo… nebo přinejmenším to málem vzbudilo půlku baráku:D Naštěstí všichni kolem mají celkem tvrdý spaní, takže jsem mohla pokračovat bez vyrušení:)
Souhlasím s Billovým poznáním, že nikde není bezpečno… když se do toho vžiju, musí to být naprosto šílený pocit. Opravdu bych si nepřála to zažít, určitě to dost působí na psychiku, což by mohl být tak chytrého šíleného Devila. Jen doufám, že nemá žádné záznamy, které by je usvědčovaly, protože kdyby jim na základě toho vzali Davídka, asi by to nezvládli.
No jsem fakt zvědavá, kam se tohle všechno zvrtne:) Každopádně se na to těším a za případné dnešní překlepy a nesouvislosti se omlouvám, ale za to může ta metla lidstva:D
Jejda, Jani, promiň, tak já už to chápu 🙂 Nějak jsem si zafixovala, že Devil je ten špicl, co je sleduje, ani nevím proč… Ale stejně nechápu, co Devil sleduje tím, že se jim prozradil. Pokud je chce odhalit a docílit toho, aby jim sociálka sebrala Dejva, udělal to nejhorší, co mohl, protože teď si budou kluci dávat setsakra pozor… No ale já se nechám překvapit. Jsem jen ubohý, nedočkavý čtenář 😀 🙂
Tak to je vážně hrozný, že se nemůžou cítit v bezpečí ani doma, jenom doufám, že se klukům podaří tomuhle sledování udělat konec, a¨ž Tom zjistí, kdo za tím vším stojí zakroutí jejich bývalému právníkovi krkem
Páni, to je drama. To je pěkně napínavý. Podle mě je chce Devil potrápit. Může to být klidně ten, co je sleduje, ale taky nemusí. Jde mu o dlouhé trauma, proto jim to řekl, že nejsou v bezpečí. Hajzlík jeden.
Jejda Janule, ty mě ale trápíš! A já si říkala, co jim ten Devil může tak posílat za mail. A on je dokáže takhle parádně vystrašit, že spolu kluci pomalu nebudou ani mluvit, což se jim samozřejmě nedivím. Sakra, tohle drama snad nikdy neskončí! 🙁