autor: Vanity
Pozdní odpoledne uspalo Billa velmi rychle. Spokojen svou dobře odvedenou prací klidně oddechoval a tulil se k vyhřátým peřinám.
Tom v pokoji nebyl. Seděl v kuchyni u jídelního stolu, před sebou měl zapnutý notebook a četl si nabídku na koupi mladé Polky. Z velkého hrnku upíjel slazenou černou kávu a zkoumal každičký detail o sedmnáctileté blondýnce s pomněnkovýma očima.
Robert se přiřítil do kuchyně jako uragán. Pravý ukazováček si schovával v levé dlani a bolestivě se šklebil.
„Mrcha jedna! Kousla mě!“ zaklel.
Tom se zasmál. Robertovi nepřál nic zlého, ale občas si zasloužil vytrestat.
„Co Bill?“ zeptal se Toma, doufajíc, že si bude Tom také stěžovat.
„Je dobrej. Víš, možná by bylo lepší zvolit na Amy jinou taktiku,“
„Hele, starej se o svý…“ syknul uražený Robert a napruženě odešel do obýváku k televizi.
Tom zakroutil hlavou a dál studoval email. Cena za tu holčinu byla více než přijatelná a podle současného majitele je velmi přizpůsobivá a nejsou s ní problémy. Jediné, co Toma udivovalo, byl fakt, že si ji musí vyzvednout osobně. Ještě žádný z prodejců to nevyžadoval. Nechtělo se mu od Billa odjíždět. Přeci do Polska je to alespoň den a další den zpět. Dva dny u Billa jsou až příliš mnoho. Tom s ním za předchozí dva dny hodně pokročil. Ale když nad tím tak uvažoval, mohl by mu dát dva dny takové menší volno. Třeba by se Bill uvolnil, a poté by byl ještě povolnější. Mezitím by si zařídil koupi a dovezl by dívku Martinovi, aby se o ni postaral.
Vlastně to není až tak špatný nápad.
Z kapsy kalhot vytáhl mobil a vytočil Martinovo číslo, aby se s ním domluvil. Martin byl velmi spolehlivý. Skoro spolehlivější než Robert, možná už proto, že nebyl tak zbrklý, náladový a protivný.
Martin vše odsouhlasil, slíbil, že holčinu převezme hned, jak Tom dorazí, aby mohl jet zpátky na chatu.
„Robe?“ houknul na Roberta Tom z kuchyně.
„Hmmm…“
„Jedu do Polska. Dostal jsem velice výhodnou nabídku na koupi mladé blondýnky. Po těch je poslední dobou docela sháňka. Akorát pro ni musím dojet osobně. Takže tě tu nechávám samotného. Billovi tím dávám dva dny, aby se tu zabydlel. Postarej se o to, aby pravidelně jedl, je neuvěřitelně hubený. A opovaž se na něj jenom sáhnout. Zpřerážím ti ruce, jestli bude mít jedinou modřinu, jasný?“ syknul Tom poslední dvě věty. Znal Roberta a moc dobře věděl, že je to jeden z těch, kteří dokážou perfektně využít situace.
„Simtě… Mě nezajímá. Nejsem buzna,“ řekl, ale v tu chvíli si chtěl nafackovat. Bázlivě se podíval na Toma, přeci jen měl před ním opravdový respekt a tohle bylo hodně drzé a urážlivé.
Tom ale neměl na hádky a potyčky náladu, jen nad ním mávnul rukou a řekl.
„Kdo říká, že já jsem. Pokud to nevíš, jsem bisexuál.“
Poté odešel do druhého patra. Vešel do pokoje a jen s velkou námahou našel v peřinách zahrabaného Billa. Nechápal, jak může spát skoro bez přístupu kyslíku. Došel k posteli a odkryl mu obličej. Usmál se, když viděl, jak roztomile krčí nos a špulí rty. Vypadal sladce.
Pomalu jej pohladil po tváři a tiše jej oslovil.
Bill zavrtěl tváří, nechtělo se mu vstávat, zdál se mu tak krásný sen. Odvrátil tvář na druhou stranu, čímž ji prakticky opět zavrtal do peřin a klidně dřímal dál.
„No tak, Bille. Potřebuju ti něco říct,“ řekl Tom a s trochou síly jej k sobě otočil čelem. Bill zamžoural do ztmavlého pokoje a zaostřil na Toma.
„Odjíždím. Vrátím se za dva dny. Robert se o tebe postará. Ne, neboj, nic s tebou dělat nebude, to má zakázané. Jen na tebe dohlédne, ano?“
Bill vytřeštil oči, když slyšel, že by se jej měl ujmout Robert. Bál se ho a to ho ani neznal. Když mu ale Tom vše vysvětlil, souhlasně přikývl.
Díval se, jak si Tom bere své nejpotřebnější věci a hází je do batohu. Když měl vše sbalené, došel k posteli a vzal Billa za pravou ruku. Její hřbet si přiblížil k ústům a jemně ji políbil.
„Za dva dny se vrátím.“
Bill jej s překvapeným úsměvem sledoval, a když se za Tomem zavřely dveře, padl do rozházené postele a úsměv mu ne a ne zmizet ze rtů. Tom se k němu choval tak hezky. Trochu jej mrzelo, že musel odjet, nechtěl tu být s Robertem sám, ale zase má dva dny volna, které si musí pořádně užít.
Vstal z postele a skoro dotančil do koupelny s rohovou vanou, do které by se vešel čtyřikrát, a pustil si teplou vodu. Přilil do koupele tři druhy pěny a odešel zpět do pokoje, aby si vzal nějaké oblečení. Jenže zjistil, že tu jsou jen šatičky, které mu přivezl Tom. Líbily se mu, to ano, ale přeci je nebude nosit, když tu Tom není. Ovšem nechtělo se mu chodit ve špinavém oblečení. Drze nakoukl do skříně, kde měl Tom srovnaná veliká trika a vytáhl jedno se spoustou barevných písmenek. Bylo dost dlouhé, takže se ani neobtěžoval hledat nějaké spodní prádlo.
Došel zpět do koupelny. Akorát včas, aby vypnul vodu, vana byla plná voňavých bublinek. Bill si ztlumil osvětlení na minimum a zalezl do vody. Něco tak příjemného už dlouho nezažil. Miloval vodu už jako malý. Vydržel ve vaně klidně i hodinu nebo dvě. Jenomže tenkrát mu bylo pět let, ve vodě mu plavala gumová zvířátka a z druhé strany vany se na něj zubil jeho bráška.
Zavřel oči a opřel se o roh vany. Vzpomínal. Rád vzpomínal na dětství. Bylo to tak bezstarostné období. Nic jej netrápilo. Měl všechno, na co si vzpomněl.
Teď mu zbyly jen vzpomínky a proplakané noci, kdy toužil být zase se svým bratrem. Tušil, že musel mít hodně vážný důvod k tomu, aby jej opustil, jinak by to přeci neudělal. Ne, slíbil mu přeci, že s ním zůstane tak dlouho, jak jen to půjde. Nejspíš se stalo něco, co mu bránilo dál zůstat. Bill si až příliš živě pamatoval na slunečné ráno, kdy na nočním stolku našel bratrovo nejoblíbenější triko i kšiltovku a vedle nich dopis pro něj.
„Billi, bráško… Odpusť mi. Já už tu s tebou nemůžu být. Musím odejít, stalo se moc špatných věcí mezi mnou a několika blízkými lidmi. Jediný moje sluníčko jsi ty. Věř mi, že jím zůstaneš, protože jsem si vzal tvou fotku z nočního stolku. Vím, že byla tvoje nejoblíbenější a právě to byl ten důvod, proč ji chci mít neustále u sebe. Na té fotce vypadáš doopravdy jako sluníčko. Miluju tě, bráško, jenom ty víš jak moc. Tom“
Tom. Jméno, styl, chování. Byl tolik podobný jeho bratrovi. Ale to už byla spousta před ním. Uvědomoval si, že vyhledává stejné typy lidí. Ze začátku bylo těžké vyhledat mezi hopery nějakého se schopností hlubšího citu, ale našli se tací a všichni se podobali jeho bratrovi. Nebo si to snad jenom nalhával?
autor: Vanity
betaread: Janule
Omg!! Vanity, já z tebe jednou umřu xD To je tak krásná a perverzní povídka xDDD Teda ale to se mi nelíbí že se má Billa ujmout Robert, to nedopadne dobře…
já mám takovej ošklivej pocit, že Robert Tomův zákaz nedodrží…
Krááásné dál dál dál!!!Bude to opravdu zajííímavé až tam bude Bill bez Toma…by mě zajmalo jk by zareagoval Tom kdyby Billovi Robert ublížil xD
omg já asi fakt nejsem normální. Přoč to tu čtu znova?? 😀 😀 Vanity ty mě odrovnáš. Nebo já se odrovnám sama, ale bude to tvojí vinou.
achjo, já jsem zvědavá co bude pak.
Twl až na to přijdou xD nádherná povídka x*
To je nádherný 😀 Já si ty díly musím číst pořád pořád dokola, a nikdy se jich nemůžu nabažit 😀 Jako, ale s tím Robertem, to mě trochu znervózňuje 😀 No, já už to znám, četla jsem to, ale nebudu tady nikomu kazit tajemství 😀
četla jsem to sice u ní na blogu,ale je to super,když si to přečtež i tady.nádherný opravdu
Dááááááááááááááááááááááááááááááááááááááál!!!!!!
Nemám slov prostě dááál XD
Zradilo mě vlastní přesvědčení…a přečetla si to u Vanity na blogu xDDD
daaal honem daaal ja snad umru:-*.-*
dál,doufám že se mu nic nestane xD
huh,doufám že na to přijdou,ale nechci vidět následky…jdu dál XD
Nwm či som ten koniec pochopila,,, že by Tom bol jeho brat alebo… nwm,,, ale inak skvelá ff,,,