autor: Rachel
Sluníčko už dávno usínalo ve svém zlatém paláci na slunečných polštářích a ptáčci se společně se svými dětmi ukládali k příjemnému spánku ve svých hnízdečkách. Na noční obloze se objevily první třpytivé družičky a stříbrný měsíc, jehož měsíční světlo po několika minutách dopadlo na zem a pán noční oblohy se svým stříbrným okem zadíval dolů. Venku už nebylo moc lidí, ba právě naopak. Ulice byly poklidné a prázdné, jen sem tam přeběhla přes cestu kočka. Všichni už leželi ve svých postelích a jejich mysl se odebírala k přicházejícímu spánku. Vyjímkou byly jen dvě osůbky, které se ruku v ruce procházely nočními ulicemi a co chvilku se jedna k té druhé láskyplně přitulila. Nebylo lampy, pod kterou by se nepolíbili, nevyměnili by si pár něžných oslovení nebo jemných doteků. Celé město bylo ponořeno do tmy a široko daleko nebylo ani živáčka, proto se ani jeden z chlapců nemusel otáčet a nijak se skrývat před zraky ostatních.
Tom se něžně vpíjel do dvou měkkých polštářků a jeho prsty se téměř neznatelně dotýkaly bílých jemných ruček. Pomalounku je hladily a lehounce tiskly teplé dlaně, jakoby se Tom bál, že se snad rozpustí. Přesto se cítil tak krásně, jako ještě nikdy. Bylo to teprve pár minutek, co vyšli z restaurace, s bříšky plnými k prasknutí a s úsměvy na tvářích a vydali se na cestu domů. Přeci jen už byla tma a navíc se i mírně ochladilo. Na Billových ručkách se začínala dělat husí kůže a Billovo tělíčko se začínalo malinko třást zimou. Jakmile však Bill ucítil na svých rtících Tomovy naběhlé polštářky, veškerý chlad byl tentam. Byly to právě Tomovy hřejivé polibky, které rozehřály jeho drobné tělíčko, rozbušily jeho srdíčko a do bříška vyslaly snad milion třepotavých motýlků. Bill se mile usmál a s rozzářenýma očkama pozoroval Toma, který se od něj pomalu odtáhl a bříšky prstů se jemně dotkl Billovy tváře.
Něžně po ní přejížděl palcem, zatímco si v hlavě rychle formuloval myšlenky. On si dnešní večer užil, pro něj bylo všechno nádherné a krásné i přesto, že o všem věděl a všechno zařizoval sám. Ale co Bill? Jak se mu líbilo jeho překvapení, mazlení v bazénu a celá večeře? To byla otázka, která teď Toma trápila ze všeho nejvíc. Nevěděl, jestli Bill cítí to samé co on, jestli cítí štěstí a také radost nad tímto večerem, který s Tomem strávil. Přestože Tom viděl jak Billovy oči září, viděl ty nádherné úsměvy, které byly věnovány jen a jen jemu, jeho zvědavost byla tentokrát mnohem silnější.
Tom dlaní lehounce spočinul na Billových vláscích a zadíval se do dvou potemnělých očí, které k němu vzhlížely. Znova se mu zatajil dech nad tou krásou a na okamžik se mu ztratil hlas. Ještě nikdy neviděl nic tak krásného, jako byly právě ty dvě rozzářené čokoládky. Tom se topil v jejich hloubce a nechal se unášet tím zvláštním odleskem. Nic existujícího se jim nemohlo svou krásou vyrovnat. Ani ta nejlahodnější čokoláda, ani hvězdy, třpytící se nad jejich hlavami, nic nebylo pro Toma v této chvíli kouzelnější, než dvě mandlová kukadýlka. A to mu dodalo odvahu prolomit to poklidné ticho kolem nich svým hlasem.
„Billi, víš, j-já… chtěl jsem se tě zeptat, jestli se ti to dnes líbilo,“ zašeptal tiše a pomalu sklopil hlavu, protože by víc pohled do těch nádherných očí nevydržel. Tiše vyčkával, v tom však ucítil na své tváři ty nejjemnější prstíky těch nejhebčích ruček, které kdy viděl. Ani malé miminko nemělo packy tak krásně jemné a citlivé jako právě Bill. Něžně Toma pohladil po líci a krásně se usmál.
„Lásko, bylo to úžasné. Nikdy bych nevěřil, že pro mě přichystáš něco tak nádherného, jako byl dnešní večer. Všechno bylo tak krásné, kouzelné, dokonalé, romantické. A ty… ty jsi byl nejúžasnější, Tomi,“ Bill malinko sklopil hlavinku a hřbetem ručky si otřel slzičky, které se vykutálely z jeho krásných hnědých očí. Tenhle večer byl pro něj tím nejkrásnějším v jeho životě. Bill ještě nikdy nezažil nic tak nádherného, jako právě před pár hodinami. O bazénu sice věděl, přesto však byl jako u vytržení, když vycházeli z lázní, myslel si, že už nic nemůže být krásnější, to se však zmýlil. Stačil jen pohled na krásně prostřený stůl jen pro ně dva v romantické atmosféře, kterou Bill tolik miloval. Vždycky snil o tom, až i on jednou bude se svou láskou večeřet při svíčkách, až i on bude věnovávat své milované osůbce láskyplné polibky a sám je bude přijímat, až i k jeho ouškům se budou linout zamilovaná vyznání lásky a něžná slovíčka.
A to se mu splnilo právě teď. Ani si neuvědomil, že z jeho hnědých kukadýlek se teď koulí jedna slzička za druhou. Uvědomil si to až Tom, který ucítil pár malých slaných kapek na svých prstech. A to jej donutilo jemně pozvednout Billovu sklopenou hlavinku a upřít svůj pohled do těch dvou kuliček, které se však teď třpytily slzami. Toma to polekalo. Nevěděl, proč Bill pláče, přesto však pocítil ochranitelský pocit, který u něj dokázalo vyvolat jen to křehké stvořeníčko před ním. Jen u Billa Tom pocítil touhu obejmout jej a už nikdy nepustit, jen Billovi chtěl do ouška šeptat uklidňující slůvka a jen Billovi chtěl dát všechnu svou ochranu, kterou v sobě skrývala jeho náruč. Něžně si jej přivinul k sobě a lehounce jej líbnul do voňavých vlásků.
„Ne, ne, broučku. To jsem nechtěl,“ zašeptal a nasál omamnou vůni té černé nádhery, která se v měsíčním svitu začala mírně třpytit. V tom však ucítil, jak jej dvě hubené ručky objaly kolem pasu a drobné tělíčko se k tomu jeho přitisklo ještě víc, jakoby se snad Bill bál, že mu Tom uteče. Tomovi to však vůbec nevadilo. Pokrýval polibky Billovy heboučké vlásky a jakmile uslyšel ten tichounký hlásek, mile se zaculil.
„Ani nevíš, jak jsem šťastný, Tomi,“ pípl Bill a s úsměvem se nosíkem zavrtal někam do Tomova trička, nato však ucítil pohlazení po vlasech. Tom už nepotřeboval slyšet žádné Billovy odpovědi a ani nic, co by se týkalo dnešního večera. Věděl, že pocity které cítí, veškeré štěstí, radost a lásku sdílí jeho miláček s ním. Jeho láska, jeho Billi, kterého teď svírá ve své náruči a už jej z ní nikdy nepustí. Nikdy nedovolí, aby Billovi někdo ublížil, vždy tu bude jen pro něj. Jen pro to nádherné stvoření, pro které se rozhodl žít a kterému dal to nejvzácnější, co měl. Své srdce. Objal jej ještě pevněji a sehnul se k jeho oušku.
„Vím, lásko, já jsem také šťastný. Jsem ten nejšťastnější Tom na světě,“ zaculil se, jeho hlas však přerušil tlukot kostelních hodin, které právě odbíjely jedenáct hodin. Bill pozdvihnul hlavinku a zvědavě na Toma vykulil očka.
„To už je tolik pozdě?“ vypískl mile, nato však ucítil, jak se jeho prstíky propletly s těmi Tomovými. Tom se usmál.
„Půjdeme domů,“ zadíval se na stvořeníčko vedle sebe a když zaznamenal kývnutí střapatou hlavinkou, s úsměvem na rtech a s rukou v té Billové zamířil k jejich domu.
V celém domě už vládl klid a tma, když vešli na chodbu. Simone nejspíš už spala, žaluzie byly zatáhnuté a dveře její ložnice zavřené. Dokonce ani z Bobíkovy klece se neozývalo žádné šustění. Chlupáček už si asi také hověl ve svém pelíšku. V kuchyni, v obýváku i na schodech panovalo hrobové ticho, což oba chlapce přesvědčilo o tom, že jen oni dva jsou v domě vzhůru. Bill si vyzul své tenisky a tichounce odcapkal ke schodům. Chtěl na Toma počkat, proto trpělivě postával a v přítmí pozoroval Toma, který uložil své boty do botníku a zkontroloval, jestli je zamčeno. V jeho hlavě se honila jedna myšlenka za druhou a Tom se je rychle snažil všechny zformulovat. Nechtěl tento večer nechat jen tak skončit, proto se rozhodl pro to nejkrásnější, co dokázal vymyslet. Těšil se na to už když vycházeli z restaurace a teď se jeho touha ještě zesílila. Nechtěl být sám, ne teď, když prožil tak nádherný večer a byl šťastný jako ještě nikdy. Chtěl být se svou láskou, která teď postávala u schodů a i v přítmí Tom rozeznal, jak sladce na něj mrká svýma čokoládovýma očkama.
S tajemným úsměvem přešel ke schodům a upřel pohled na Billa, kterému na rtících pohrával mírný úsměv. Najednou však ucítil dvě ruce, které si jej něžně vzaly do náručí a jemně se ovinuly kolem jeho těla. Málem vypískl úlekem, potom však malinko nejistě stočil pohled na stranu. Jeho princ jej svíral ve své náruči tak lehce, jakoby byl jen pouhé lehoulinké peříčko. A Bill si tak doopravdy připadal. Cítil bezpečí a jistotu v těch dvou krásných pažích, které jej držely pevně, přesto však velmi něžně, jakoby jej už nikdy nechtěly pustit. Přesto však byl Bill malinko zmatený. Nevěděl, co to Toma najednou napadlo, proto svýma očima vyhledal jeho tvář, snažíc se upřít své oči do těch jeho.
„A-ale, T-Tomi… co to..,“ nedořekl, protože ucítil měkké rtíky, které se něžně otřely o jeho ouško a jedním jediným slovem ukončily příval všech jeho otázek.
„Šššš,“ Tom se sám pro sebe usmál a věnoval Billovu oušku malou pusinku. Pomalu stoupnul na první schod a tiše, aby Simone nevzbudil, odnášel nahoru to nejkřehčí stvořeníčko na světě, které se teď spokojeně uvelebilo v jeho náruči.
Bill s úsměvem přivřel očka a položil si hlavinku na Tomovu hruď, ručkama objímajíc jeho štíhlý krk. Jen z Tomova láskyplného objetí vycítil lásku a něhu, které měl Tom plné srdíčko. Jen v Tomově náruči pocítil ten krásný pocit být milován, po kterém vždycky tolik toužil. Teď už se vůbec ničeho nebál. Tom si jej ochranitelsky tulil k sobě a jakmile vyšel poslední schod, zamířil ke dveřím Billova pokoje. Opatrně je loktem otevřel a pomalu vešel dovnitř se svou láskou v náručí. Loktem dveře zase zavřel a spolu s Billem se otočil do pokoje.
Měsíční světlo dopadalo i sem a odráželo se od lesklé podlahy až k oknu, za kterým se míhaly miliony malých hvězdiček. V celém pokoji panovalo šero, přesto však šly dobře rozeznat věci, které tu Bill měl. Teď pomalounku pozdvihl hlavinku a zadíval se do Tomovy tváře, která se mile usmívala. Nevěděl, co chce Tom dělat, rozhodl se však, že se nechá překvapit.
A opravdu. Na Tomových rtech se rozlil krásný úsměv a Tom tichými krůčky zamířil k Billově posteli. Velmi jemně a něžně na ni položil to nádherné stvořeníčko a nevědomky se tak nad Billem sehnul. Jeho oči se jen na okamžik střetly s těmi Billovými, to však stačilo k tomu, aby se srdíčka obou chlapců prudce rozbušila. Bill to věděl. Cítil ten silný tlukot ve své hrudi a to jej přinutilo k tomu, po čem jen při pohledu do Tomovy tváře, sklánějící se nad ním, zatoužil ze všeho nejvíc. Dlaněmi naposled pohladil Tomova ramena a nato jej ručkami objal kolem krku. Zadíval se do těch oříškových očí a když mu odpovědí byl ten nádherný odlesk, který tolik miloval, nechtěl už na nic čekat.
Pomalu si Toma přitáhl za týl k sobě a něžně spojil jejich rty v jedny. Nejdříve se jen nesměle poznávali, stačilo však pár procítěných polibků a rozehráli spolu vášnivou hru, plnou lásky a touhy po polibcích toho druhého. Mysl obou chlapců se teď stočila někam ke dvěma naběhlým polštářkům toho druhého a ani jeden z nich nevnímal nic kolem. Jen polibky, kterými zasypával rty toho druhého a které také sám přijímal. Jejich srdíčka šťastně bila a společně přihlížela těm nádherným polibkům, které po chvíli opatrného poznávání splynuly v líbání plné citů. Nebyla to jen láska, kterou byl naplněn každý, byť sebemenší polibek. Byla to také vášeň a touha, která se odrážela v dlouhých polibcích, které si oba vyměňovali.
Bill to věděl. Cítil, že dnešní večer nestráví sám, tulením se k medvídkovi a pozorováním noční oblohy. Stráví jej něčím mnohem příjemnějším, něčím, po čem teď toužil víc, než po čemkoli jiném. Po ničem teď netoužil víc, než po svém Tomovi, po jeho něžných a roztoužených polibcích a po dotecích jeho hřejivých dlaní. Pomalu se vyšplhal do sedu, své rty však od těch Tomových neodtrhl. Přesto, že mu začínal docházet kyslík, odmítal se jich vzdát, ba právě naopak. Své polibky ještě prohloubil a když mu byl odpovědí Tomův teplý jazyk, spokojeně zamručel. Najednou však ucítil, jak mu něčí prsty stahují něco z vlásků. Malinko zvědavě se od Toma odpojil a očkama vyhledal jeho dlaň.
Nemýlil se. Tom svíral v prstech jeho gumičku a mile se na něj culil. Když uviděl, jak mu Bill úsměv oplatil, usmál se ještě víc a přisunul se ke své lásce blíž, dlaněmi jej objímajíc kolem pasu. Opatrně vztáhnul ruku a prsty lehce přejel po Billově tváři. Byla tak jemná a tak hebká na dotek, až se Tomovi tajil dech. Pomalounku a velmi jemně sjížděl bříšky prstů až na bílý krček a černé tričko, pod kterým se rýsovalo Billovo hubené tělíčko. Bill se mile usmál a pohledem vyhledal Tomovu tvář. Jakmile spatřil jeho soustředný výraz a ucítil ty jemné prsty, které lehce přejížděly po látce jeho trička, jeho úsměv se rozšířil ještě víc. Moc dobře věděl, co se teď Tomovi honí v hlavě a proto pohledem sjel na jeho dlaň, která putovala po jeho tričku a alespoň přes něj se snažila dotknout Billova hubeného tělíčka. Bill se usmál. Sám po tom toužil také, proto jen tiše vyčkával a užíval si těch krásných jemných doteků, které mu způsobovaly Tomovy prsty. Z jeho myšlenek jej vytrhla až Tomova otázka.
„Smím?“ Tom jedním jediným slovem prolomil ticho v pokoji a jeho prsty pomalounku sjely na místečko, kde se pod tenkou látkou trička rýsovalo Billovo bříško. Nechtěl být na Billa hrubý a bezcitný, proto se raději zeptal. Billovi to však přišlo neuvěřitelně krásné. Cítil, že důvěra, kterou k Tomovi až do této chvíle choval, se zase o kousíček prohloubila.
Proto teď něžně vzal do ruček Tomovu měkkou dlaň a sám si ji jemně přiložil na své bříško. Jakmile Tom ucítil tu hebkou kůži a to krásně horké a ploché bříško, věnoval Billovi jeden ze svých nejnádhernějších úsměvů. Poznal by ji mezi tisíci a přesto, že ji neviděl, věděl, že se dotýká toho největšího skvostu, té největší nádhery. S úsměvem se sehnul k Billovým rtům a zatímco je začal jemně pusinkovat, jeho ruka pomalu začala hladit Billovo bříško. Užívala si té horkosti a hebkosti a netrvalo dlouho a Tomovy prsty zlákal Billův malinký pupík. Tom jej nejdřív jen obkroužil ukazováčkem, potom však na něj položil špičku svého prstu a lehounce jej poškrabkal. Odpovědí mu bylo Billovo tichounké chichotání a malá pusinka, která mu hned na to přilétla na rtíky.
Bill se zaculil a dál něžně líbal Tomovy rty. Po chvíli ucítil, jak Tomova dlaň stoupá výš a výš a prsty zkoumá jeho hrudník. Sám pro sebe se usmál, když však ucítil, jak Tomovy prsty jemně stiskly jednu jeho bradavku, malinko zamručel do polibku a pomalu se od něj odtáhnul. V Tomových očích mohl spatřit nekonečné moře lásky, která jej přesvědčila o tom, co chce právě teď udělat. Nadšeně zvednul ručky nad hlavu a zářivě se na Toma usmál. Tom mu úsměv oplatil a velmi něžně a opatrně mu tričko sundával. Nechtěl Billa vyplašit, ani nijak vylekat, proto se rozhodl jít na něj pomalu. Lehce se zapřel o jeho ramínka a tím jej něžně povalil na polštář. Bill se usmál jako sluníčko a jeho dlaně sklouzly na Tomův pas. Tom jej lehce pohladil po tvářičce a sehnul se k jeho rtům. Líbali se několik dlouhých minut a vůbec nevnímali nic kolem sebe. Billovy ručky malinko nesměle hladily Tomovo tělo, přes látku jeho XXL trička, a Bill se do polibku mile culil. Bylo mu neuvěřitelně krásně. Chtěl však ještě něco jiného. Něco, co mu chybělo k úplné spokojenosti.
A to poznal i Tom. Odtrhl se od Billových rtů a do rukou vzal cíp svého červeného trička. Jaké však bylo jeho překvapení, když těsně u sebe uslyšel tichounký hlásek.
„Počkej,“ Bill se s úsměvem posadil a sám vzal do svých štíhlých prstíků lem Tomova XXL trička. Cítil, jak si jej Tom prohlíží, viděl překvapení v jeho očích, to mu však teď bylo úplně jedno. Toužil po tom, aby se směl dotýkat Tomova těla, ne však přes tričko. Nemohl se dočkat Tomových doteků a polibků a také je chtěl oplácet.
S úsměvem přetáhl Tomovi tričko přes hlavu a položil jej vedle sebe. Oba teď byli bez triček a seděli před sebou téměř polonazí s mírnými úsměvy na tvářích. Bill se obdivně zadíval na Tomovu opálenou hruď a lehce po ní přejel bříšky svých prstíků. Přesto, že už Toma tak viděl několikrát, i teď u něj vyvolávala obdiv ta krásná snědá kůže, vypracované a ploché bříško a svaly, které Tomovi přidávaly ještě více na mužnosti. Slabě vydechnul a zadíval se do Tomovy tváře, která se na něj usmívala tím krásným úsměvem, který tolik miloval. Byl tak okouzlený, že si ani nevšiml, že i jej se Tom dotýká, že i jeho prsty jej něžně hladí a že i on z něj nemůže spustit oči. Bill se mírně pousmál a s překvapením ve svých dvou čokoládkách k Tomovi vzhlédnul.
„Jsi tak dokonalý, Tomi,“ vydechl úžasem a prstíkem přejel od Tomova krku až po malinký pupík. Tom se zaculil. Až doteď vůbec neslyšel, ani nevnímal. Jen s úžasem hleděl na to nádherné tělíčko před sebou a jemně se jej dotýkal. Měl pocit, že nikdy nic krásnějšího neviděl.
„A ty tolik křehký a nádherný, lásko,“ oplatil mu a když spatřil na Billových rtících milý úsměv a jeho mírně narůžovělá líčka, sám se zářivě usmál. Pomalounku jej pokládal do peřin a něžně líbal. Jejich rty si několik dlouhých minut vyměňovaly ty nejkrásnější polibky a jejich majitelé jemně putovali svými dlaněmi po těle toho druhého. I Bill, přestože zprvopočátku malinko stydlivě, nyní packami hladil Tomovo dokonalé tělo. Neměl vůbec z ničeho strach. Cítil, že by mu Tom nikdy neublížil a také cítil, že jen osůbka, která se teď svými polštářky přesunula na jeho bílý krček, je pro něj ta pravá. S malinko přivřenými víčky pozoroval, jak Tom něžně líbá jeho krček a pomalounku se těmi nejkrásnějšími a nejjemnějšími polibky přesouvá na jeho hrudník.
V tom však pozdvihnul hlavu a jakmile se jeho pohled střetnul s tím Billovým, lehce si vzal jeho ručku do té své. Nechtěl, aby se Bill čehokoli bál a také jej chtěl ujistit o tom, že by mu nikdy neublížil. Proto teď upřel svůj pohled do Billových mandlových kukadýlek a propletl si s ním prsty na ruce.
„Lásko, já nikdy nebudu a ani nechci dělat něco, co ty sám nebudeš chtít. Kdyby se ti něco nelíbilo, nebo by ses moc bál, tak mi řekni a já přestanu. Slibuju,“ Tom sevřel Billovu tlapku v té své a vtisknul na ni lehounký, přesto však láskyplný polibek. Bill jej cítil. Cítil, že se nemusí ničeho bát a když mu bude cokoli nepříjemné, může to Tomovi říct.
Něžně jej pohladil po dredech a plně se oddal polibkům, kterými jej Tom zasypával. Byly to ty nejněžnější a nejnádhernější polibky které dokázaly jeho rty vykouzlit. Jakoby se Tom bál, že se Billova kůže rozpustí. A on se opravdu bál. Bál se, aby tu porcelánově křehkou nádheru něčím neponičil. Občas zvědavě vzhlédnul k Billovi a když jeho oči spatřily mírně přivřená očka a široký úsměv na těch krásně plných rtech, sám pro sebe se usmál a znova se sehnul k Billově hubenému tělíčku.
Bill se zářivě zaculil, v tom však ucítil něco neuvěřitelně příjemného a nádherného. Něco, co se odlišovalo od těch ostatních polibků, kterými Tom pokrýval jeho tělo. Něco, co bylo příjemně teplé a zároveň jemně laskalo Billovu kůži. Bill přivřel očka a slabě vydechnul. Ještě nikdy necítil něco tak nádherného. Malinko zvědavě sklopil pohled a jakmile spatřil ten pohled před sebou, rozzářil se jako sluníčko. Jak jen mohl nevědět? Jak jen mohl nepoznat to něco, co jej líbalo každý den, každou minutku? S úsměvem vycenil své přední zoubky a znova stočil pohled na Tomův jazyk, který právě laskal jeho bříško. Přitom však tak krásně a něžně, až se Billovi tajil dech. Pomalu vztáhnul ručku, která po chvilince spočinula na Tomových dredech a jemně jej pohladila.
„Tomi,“ Bill slabounce vydechl a položil hlavinku zpět na polštář. Tom rychle pozdvihl hlavu a jakmile uviděl Billova přivřená kukadýlka, zmocnila se ho nejistota a strach. Nevěděl, jestli neudělal něco špatně, přesto se však jeho bříško malinko strachy sevřelo. Upřel pohled na Tomovu tvář a v duchu se fackoval za to, že nezůstal u obyčejných polibků. Jsem ten největší hlupák na světě. Proč jsem to proboha zkoušel? Mohlo mě napadnout, že se budeš bát, miláčku.
„Lásko, tobě se to nelíbí? Jen řekni a já…,“ nedořekl, místo toho se mu na rtech rozhostil široký úsměv. Stačilo jen, aby pozdvihnul pohled a spatřil by to nejšťastnější stvořeníčko na světě. Bill se culil jako sluníčko a sladce na Toma mrkal. Ještě nikdy se necítil krásněji, než právě teď. Vztáhnul packu a prstíkem pohladil Toma po líci.
„Líbí a moc,“ zářivě se usmál a když mu odpovědí byl jeden z těch nejnádhernějších úsměvů, cítil, jak mu do bříška přiletělo snad tisíc třepotavých motýlků. Zasněně přivřel očka a když zaznamenal, že ty plné rtíky teď jemně pusinkují jeho pupík, začal se mile sladce chichotat.
Třpytivé hvězdičky jasně zářily na noční obloze a zvědavě nakukovaly do malého okýnka, ozářeného měsíčním světlem. Stačilo se jen na pár vteřinek zadívat dovnitř a ony spatřily dva zamilované blázínky, kteří se k sobě s láskou tulili uprostřed Billovy velké postele. Tom se šťastně usmíval a prsty přejížděl po hebkých černých vláscích toho andílka, který mu ležel v náručí. Už několik minutek si užíval Tomovy hřejivé náruče a spokojeně vrněl. Uplynulo jen pár chvilek, kdy jeho rty laskaly Tomovu krásně opálenou kůži a jeho ručky mapovaly jeho hruď. Bill nechtěl jen polibky a doteky přijímat. Chtěl je také oplácet. A právě proto Toma jemně povalil do peřin a jeho rty se okamžitě začaly mazlit s Tomovým nádherně vonícím tělem. A i teď, když ležel v Tomově náruči, hlavinku položenou na jeho hrudi, byly jeho packy volně položeny na Tomově bříšku a něžně jej hladily. Co chvilku se jeden nahnul k tomu druhému pro polibek.
Jako právě teď. Černovlasé stvořeníčko opatrně pozdvihlo tvářičku k uculujícímu se dredáčkovi a sladce na něj zamrkalo svými čokoládovými kuličkami. Netrvalo dlouho a jejich rty se o sebe začaly něžně otírat. Tom věnoval Billovi dlouhý procítěný polibek a znova si jeho hlavinku stulil na hruď, jemně hladíc jeho vlásky. Sám pro sebe se usmál a prsty sjel až na Billovu tvář a lehce po ní přejel ukazováčkem.
„Víš, čemu jsem nikdy nevěřil?“ Tomova otázka prolomila ticho v pokoji a přinutila tak černovlasou osůbku stočit pohled na Toma. Bill se na něj malinko zvědavě zadíval.
„Čemu?“ optal se automaticky a očima přejížděl po Tomové tváři. Tom se mile pousmál.
„Že se dokážu zamilovat až po uši,“ přiznal s úsměvem a když zaznamenal na rtech své lásky zářivý úsměv, pomalu se začal sklánět k jeho rtům. Začali se malinko vášnivě líbat a vzájemně se nechali hýčkat polibky toho druhého. Tom přivřel víčka a mírně povystrčil svůj jazyk, který se o ten Billův začal lehce třít. Popaměti vyhledal prsty Billovu tvářičku a láskyplně jej pohladil po tváři.
„Miluji tě,“ zašeptal zaláskovaně a na jeho rtech se rozlil šťastný úsměv.
A nejen na jeho. Stačila pouhá dvě slova a Bill se celý rozzářil jako sluníčko. Vztáhnul ručku, která po několika vteřinkách spočinula na Tomové tváři.
„Já tebe také, Tomi,“ špitnul rozněžněle, nato však jeho rty opustil ten zářivý úsměv a Bill malinko posmutněl. Přesto, že mu bylo u srdíčka neuvěřitelně lehce a krásně, cítil, že tato noc přeci jen nebude ve všem tak nádherná a dokonalá. Cítil, že Tom za chvilinku odejde tak, jak tomu bylo každý večer. Jen málokdy s ním po mazlení zůstal v jeho pokoji a usínal spolu s ním, vždy spíš usínal ve své posteli a ve svém pokoji. A to Billa přeci jen malinko mrzelo. Nechtěl tu tento večer usínat sám. Chtěl usínat v náručí své lásky a také ji spatřit jako první, až se ráno probudí. Malinko zklamaně upřel očka na Toma a nato smutně svěsil hlavinku mezi ramínka.
„Myslel jsem, že odejdeš,“ pípnul tichounce a sklopil pohled někam k Tomovým dlaním. Najednou však na jeho vláscích přistála měkká teplá dlaň a Bill ucítil na svém spánku polibek dvou naběhlých polštářků. Tom se usmál a pomalounku si jeho tvářičku nadzvednul do úrovně té své. Poslední, co v tuhle chvíli chtěl, bylo odejít. Nechtěl teď opouštět svou lásku, ne teď, když se téměř vznášel na růžovém obláčku a srdíčko mu bilo jako splašené. S úsměvem zavrtěl hlavou a něžně stisknul Billovu tlapku v té své.
„Neodejdu. Už nikdy. Chci být jen s tebou, Billi,“ zašeptal s úsměvem a očima vyhledal ta mandlová kukadýlka, která se během několika vteřinek změnila ze smutných na šťastná. Bill tiše vypísknul a objal Toma tak silně, až mu málem vyrazil dech. Tom se pousmál a sehnul se k jeho oušku.
„Jenom se půjdu převléci, hm?“ šeptl tiše a pohledem sjel na své XXL džíny a Billovy kalhoty. Bill malinko protestně vyšpulil pusinku a jen velmi nerad spustil své ručky z Tomova krku.
„Ale hned se mi vrať,“ připomenul mu důrazně ještě mezi dveřmi a když mu Tom zmizel na chodbu, sám si vytáhnul své medvídkové pyžamko. Převléknul se jen do kalhot, kabátek si položil vedle sebe a natřepal bílý polštář, na který se po několika vteřinkách položil. Cítil se unavený, přesto však příjemně. Příjemně ze všech svých zážitků za dnešní den, zároveň však také unaveně. Tak unaveně, že si ani nevšimnul, že se jeho očka začínají pomalounku klížit a jeho mysl se odebírá někam do říše snů..
Tom zhasnul světlo ve svém pokoji a tiše zamířil na potemnělou chodbu. Převléknul se jen do čistých boxerek a volných kraťasů a rychle, přesto však opatrně našlapoval ke dveřím Billova pokoje. Už se moc těšil na jejich společnou noc. Tiše pootevřel dřevěné dveře, nato se však zářivě usmál. Billovo tělíčko nehybně leželo v bílých peřinkách a Bill se zavřenými víčky jemně odfukoval, vůbec nevnímajíc osůbku mezi dveřmi, která si jej s úsměvem prohlížela. Tom se pousmál. Jsi tak sladký, Billi.
Pomalu a velmi tiše přešel k jeho posteli a opatrně se na ni položil, v rukou držíc bílou peřinku. Jemně ji přehodil přes to nádherné tělíčko, v tom však ucítil, jak se sůbka vedle něj mírně ošila a uslyšel Billův tichý hlásek.
„Tomi,“ Bill se malinko neklidně ošil a ze spánku se zavrtěl. Netrvalo však ani pár vteřinek a on ucítil na svých vláscích jemné líbnutí těch nejhebčích polštářků na světě, které mu vykouzlilo na tváři mírný úsměv. Cítil tu největší ochranu a lásku v té hřejivé náruči, do které se jeho tělíčko okamžitě stulilo. Věděl, že je jeho miláček s ním a že zaláskované srdíčko, které teď prudce buší v Tomově hrudi, patří jen a jen jemu.
autor: Rachel
betaread: Sajü
krásnej večer….krásnej
tohle je tak…tak..tak nepopsatelné vyrazilo mi to dech
teda Rachel ale ted jsi mě zklamala. hodně. jak tam byl moment, kdy Bill ucítil něco neuvěřitelně příjemného, teploučkého atd, víš přece kterej… tak jsem čekala Bobika, a ne nějakej Tomův jazyk!!!! zatr sakr, diskriminuješ králíčka ze scény!!!
:-)))
Nádhera. Dohnalo mě to k slzám, mě se momentálně v lásce moc nedaří… Ale… opravdu krása
Áďa: Ty jsi teda králíčkový maniak, vážně 😀
***
Tohle byl naprosto úžasný díl, fakt nádherný :)) Jen mě tak trošku překvapilo, a z menší části i tak trochu zklamalo, že Bill se vůbec nebál. Po tom všem, co si prožil, jsem očekávala že bude mít docela strach, ale on byl úplně v klidu 😀 A já, jako zvrhlá dušička, mám v povídkách strach ráda. Nicméně, musím říct, že se mi to i přes tu větší "chybičku" moooc líbilo a že se neuvěřitelně těším na další díl 😀 Tomuhle se holt říká závislost, a předpokládám, že závislá na Princi nejsem sama 😀
nj, s tím strachem souhlasím s LofinQou
Ano, souhlasím z Áďou i s LofinQou
Jééé, děkuju moc za komenty, potěšily mě a do jisté míry i dojaly (že, Pajule:-D).
Ale ale ale, tady se někomu začíná stýskat po chlupáčkovi, viď Áďo. Já jsem věděla, že vám ten vztek dlouho nevydrží. Když Bobík počůral Toma, to tu bylo nadávek na nevychovaného králíčka a teď tu dokonce schází:-D
Bill teď neměl strach, ale já vám samozřejmě nebudu říkat, co bude dál:-D
Vydržte do dalšího dílu a ještě jednou moc děkuju za komenty:-D
Pa, Rachel xD
já na něj tehdy nenadávala :-))) a co do strachu… hele, aby Bill nebyl Tomem omámený natolik, že ho vlastně nakonec ve vší blaženosti znásilní 😀
[9]: Co jim to přejež ty sadistko? xDDDD
jááá? jen to nejlepší :-*
Tak toto se mi moc líbilo, opravdu. Bill překvapuje čím dál víc a nechápu, jak to ten Tom dělá? xD Taky jsem ale očekávala, že se Bill bude malinko víc bát… Ale to je jedno. Ještě jeden takovej díl a je po mně xD xD Vůbec jsem se nepokoušela stát se na chvilku Billem xD Ale vůbec ne xD
Rachel, mně Bobík nechybí, pořád mu nemůžu zapomenout toho Toma! Čuně jedno chlupatý. Bill by si to počůrání zasloužil víc… Chudák Tomi x(
Koment píšu už podruhý a doufám, že se mi teď už zveřejní, jinak za sebe neručím a ten kompl rozkopu…
Áďo, z tebe zase nemůžu. Představa Billa z Prince, jak znásilňuje Toma je… xD No, málo jsem se u ní nasmála xD xD
Neboj se Áďo, to Rachel nedopustí:-D
Díky za koment, Ladynko:-D Ty pořád Bobíkovi křivdíš??? To budu muset vymyslet něco, čím by si chlupáček mohl napravit reputaci:-D
Díky za komenty moc moc:-D Áďa má neuvěřitelnou shopnost rozesmívat:-D
Áďa jen píše, co ji právě napadne, páč je to takový ten typ co na srdci, to na jazyku 😀 a když se vám teda nelíbí moje stesky po chlupáčkovi, tak speciálně pro LadyKay navrhuju, že by si Tom mohl udělat z Bobíka fusekle. kožíšek je výhřevný a ušetří v době finanční krize za froté ponožky 🙂
Od té doby co se na blogu oběvil Princ, je Áďa čím dál tím míň sadičtější xDDD Rachel se ji asi podařilo změnit
protože se moje povídka chýlí ke konci, ale těš se na příští, v té to zase bude trošku ošklivý… na sadismus musí být holt nálada 🙂
Áďa: Králíčkový fusekle xD xD Ty jsi fakt třída, ale já bych nebyla proti, chlupáč si trest zaslouží.
Bobík je neřád a to, že počůral Toma si u mě jen tak nevyžehlí… To by se musel hodně snažit, Rachelko xD
Hele Áďo, neříkej že ty někdy nemáš na sadismus náladu xDDD Ale příjemně jsi mě navnadila, budu tvou povídku očekávat za zatajeným dechem :)))
Takže vyvozuju závěry: Áďa má svůj sadistický stoprocentní styl psaní, ale po přečtení Prince se její sadismus zmenší téměř o polovinu a postupem času od přečtení opět nabírá na intenzitě:-D
Zase jsem se pobavila:-D