autor: B-kay
Natálie se už nedokázala déle dívat na Billův zmatený výraz tváře, proto se rozhodla říct mu úplně všechno. Věřila mu stejně jako jeho bratrovi. Věděla, že oni dva mají, narozdíl od Belly, srdce, které tlouklo láskou a zářilo dobrotou. V očích jim vždycky dokázala přečíst pochopení a pokoru. Nikdy se jí nevysmívali, ani ji neuráželi. Poskytli jí domov právě tehdy, kdy neměla kam jít. Vděčila jim za mnoho věcí, které pro ni udělali a právě proto si byla jistá, že jim nechce ublížit. To by bylo to poslední, co by dokázala udělat pro záchranu své dcery.
„Jak dlouho to víš?“ Bill na ni krátce pohlédl, výraz jeho tváře však naznačoval, že je s tím vyrovnaný. Možná se v hloubi duše malinko zalekl, že by to Natálie mohla Belle říct, ale věřil, že ona taková není. Natálie se zhluboka nadechla a poposedla si blíž. Jemně jej pohladila po natažené dlani, a když se jejich pohledy setkaly, upřímně se usmála.
„Vím to už dlouho. Bille, já… nejsem Bella. Já vím, že vám hodně ublížila a taky vím, proč si byl na mě zezačátku takovej. Já byla na tvého bratra taky taková,“ přiznala se a náhle posmutněla.
„Povíš mi o tom něco?“ zvědavě povytáhl obočí a opětoval její jemný stisk dlaně. Natálie se na něj uplakaně pousmála a spěšně si setřela drobné slzy, jež jí stékaly po tváři.
„Když si Bella přivedla domů tvého bratra, myslela jsem, že bude stejný, jako její dosavadní kluci. Myslela jsem, že mě bude hloupě ponižovat a ubližovat mi stejně jako ona. Vyhýbala jsem se mu a snažila jsem se ho co nejvíce ignorovat. Prostě jsem mu nevěřila,“ do srdce se jí opět vrátila stejná bolest, kterou cítila i tehdy. Držela Billa jemně za ruku a byla moc ráda, že se jí taky dotýkal. Nesměle hladil konečky prstů její ruce a svýma klidnýma očima jí dodával sílu pokračovat. Proto se zhluboka nadechla a pokračovala dál.
„Jenomže jednoho večera jsem zjistila, že je všechno jinak. Našla jsem Toma u nás v obýváku brečet. Vypadal opravdu utrápeně a já mu chtěla nějak pomoct. Svěřila jsem se mu se svými problémy, abych mu ukázala, že jsem na tom mnohem hůř, a přesto se snažím bojovat a nevzdat to,“ Bill ji sledoval smutnýma očima. Taky neměl daleko od pláče. Moc dobře věděl, co bylo důvodem Tomova pláče, nebo lépe řečeno kdo…
„A co bylo pak?“ vydechl šeptem a uvědomil si, jak moc mu Tom chybí. Neviděl jej deset minut a už se mu stýskalo.
„Řekl mi, že má mnohem větší problém. Tehdy jsme promluvili snad celou noc. Mluvil pořád jenom o tobě. Zjistila jsem, že tě miluje mnohem dřív, než se mi s tím přiznal.“
„Co ti říkal?“ Bill měl v očích horké slzy, přesto jej však nádherně hřálo u srdce. Zamilovával se do Toma pořád víc a víc. Chtěl být znovu u něj. Chtěl jej pusinkovat a dotýkat se jej. Jemně hladit jeho krásnou tvář a těšit se z blízkosti jeho těla. Musel ale ještě chviličku vydržet, protože chtěl znát celou pravdu…
Natálie se zahleděla do vzduchoprázdna. Jako by ještě teď přesně slyšela, co jí Tom tehdy říkal.
„Říkal mi, jak moc jej bolelo od tebe odcházet. Vyprávěl mi o vašem dětství, o vaší mamce. Nevěděla jsem, jak ho mám utěšit. Byl zoufalý. Popravdě jsem tak bláznivě zamilovaného kluka ještě neviděla,“ její slova působila upřímně. Z očí jí šla dobrota a ochota pomoci.
„Taky ho strašně miluju,“ Bill vůbec nepřemýšlel nad tím, co říká. Prostě řekl to, co v tu chvíli říct chtěl. Řekl jenom to, co skutečně cítil. Byl tak moc šťastný, až se toho malinko bál. Vždycky si myslel, že jemu prostě štěstí nebylo souzeno. Když se před rokem vzbudil a Tom byl pryč, byl si jist, že už nikdy štěstí nepozná…
A náhle bylo všechno jinak. Byli spolu a svět se mu zdál úplně nádherný. Připadal si jako na růžovém obláčku, a každý Tomův polibek nebo pohlazení mu přišlo krásnější a krásnější. Už nikdy nechtěl patřit nikomu jinému! Už nikdy nechtěl být bez něj. Uvědomoval si, kolik si toho musel jeho bratr kvůli němu prožít. Žít v nejistotě tak dlouho, vědomě ničit lásku, kterou v srdci cítil a utéct osobě, kterou nadevše miloval… měl v sobě mnohem více síly, než si uvědomoval.
„Je to na vás vidět. Udělám cokoliv, Bille, abych váš vztah zachránila. Bella nemá právo ničit něco tak čistého,“ pohladila jej po tváři a nadšeně vydechla, když jí Bill naléhavě objal a vděčně ji políbil do vlasů.
„Děkuju ti. Moc bych ti chtěl také nějak pomoct. Tom mi říkal o tvý holčičce, třeba bychom mohli něco zkusit,“ povzbudivě se na ni usmál a v očích mu krásně zazářilo.
„Ach, Bille. Děkuju, je to od tebe moc hezký, ale já vás nechci zatěžovat mými problémy. A teď utíkej za bráškou,“ dloubla jej do boku a slzy, jež se jí třpytily v koutcích očí, se snažila maskovat milým úsměvem.
„To ne. Natálie, tys mi dávala pozor na Toma a já ti slibuju, že získáme tvou dcerku zpět,“ nic víc už neřekl, s odhodlaným výrazem ve tváři vstal a vykráčel z pokoje…
Opatrně otevřel dveře a zvědavě nahlédl dovnitř. Tom ležel na posteli, zachumlán jenom do tenké deky a spinkal jako miminko. Bill se spokojeně uculil a tichými kroky se blížil k posteli. Čím blíž byl ale bratrovi, tím více se jeho úsměv ztrácel, a tím více, se mu do očí tlačily slzy. Kdyby mu to jen řekl dřív, všechno mohlo být jinak…
Snažil se být opatrný a zůstat potichu, když se pomalu pokládal vedle svého bratra a zlehka se o něj opřel tváří.
„Ach bože… lásko,“ zavzdychal do holé kůže jeho zad a jemně po ní přejel pootevřenými rty. „Kdybys jen věděl, jak moc tě miluju,“ šeptal, drobnýma pusinkama se mazlil z jeho kůží a lehkými doteky zahříval jeho zkřehlé tělo. Opět mohl pocítit tu nádhernou vlnu vzrušení, která se mu rozlévala celým tělem jako hořká láva. Na okamžik se od Toma odsunul, aby ze sebe mohl svléknout veškeré oblečení a přitulil se k němu svým nahým tělem. Něžně se o něj třel, tiše vzdychal jeho jméno a prsty mířil k Tomově podbřišku. Překvapeně pootevřel pusu, když Tom nečekaně vzal jeho dlaně do těch svých a vášnivě je políbil.
„Bille,“ zasténal, pootočil tvář natolik, aby jej mohl dlouze políbit, ale svou polohu neměnil. „Zůstaň takhle, prosím,“ zašeptal Tom, jakmile ucítil, že se Billova kůže na okamžik vzdálila. Potřeboval cítit jeho teplo. Potřeboval to mnohem víc než vzduch k dýchání, nebo jídlo a vodu k přežití. Klidně dýchal a nasával Billovu nádhernou vůni. Mazlivě proplétal jejich prsty a zamilovaně se usmíval. S přivřenými víčky vnímal všechno mnohem citlivěji. Cítil, jak se k němu Bill tiskne, jak se jej nesměle dotýká a neslyšně šeptá jeho jméno. Nemluvili… nic říkat nepotřebovali. Všechno již bylo dávno řečeno.
Jenom se k sobě odevzdaně tulili a vzájemně se škádlili doteky jako malá štěňata.
„Chceš si mě vzít, Bille?“ zašeptal Tom a ještě více k sobě přitulil bratrovo křehké tělo. Bill překvapeně vydechl a bezmocně stiskl rty. Nedoufal, že by tuhle otázku mohl někdy slyšet právě on. „Vezmeš si mě, Bille?“ vydechl Tom sklíčeně, láskyplně líbal Billovy bledé ruce a bylo mu úplně jedno, že se to nesmí. Bylo mu úplně jedno, že řekl hloupost, která se nikdy nebude moci naplnit. Nevnímal nic kromě lásky, která z něj udělala blázínka. Bill přemýšlel úplně stejně.
„Vezmu si tě, lásko,“ zavzdychal mu do ucha, které lehce políbil a polykal drobné slzy, jež mu stékaly po tváři. „Jsem jenom tvůj,“ slíbil, přetočil si Toma tváří k sobě a naléhavě vyhledal jeho pootevřené rty…
autor: B-kay
betaread: Janule
Och, jsem dojatá…
vezme si ho….skvěle…vezme si ho! x)
No to je nádhera, já jsem z toho úplně roztřesená…
Sice nevím, jak chtějí Natáliinu holčičku získat zpátky, ale pevně věřím, že se jim to podaří.
No wida, Naty bude mít mimi zpátky a Bella utře:-D
no teda. Tak tohle bylo zase jednou úchvatný. Nemůžu z toho.
Proč by se to nikdy nemohlo stát? Proč by se nikdy nemohli vzít? Bullshit. Jděte do Nizozemska, tam se můžete vzít, hoši. Jen si kupte bílý a černý oblek, prstýnky a hotovo :)To jsem zvědavá. Doufám, že Natálka nakonec bude zpátky u maminky.