Zapleten v lásce 6.

autor: Ivetka

— Bill —

,,Bille, vím, že se ti o tom bude asi těžko mluvit, ale potřebujeme tvou výpověď o tom, co všechno se stalo. Nastávající dny budou pro tebe hodně těžké, tím jsem si jist, ale už to bude jen lepší. Tvoje nejbližší rodina sem jede. Včetně tvého otce, díky kterému jsme rozjeli pátrání po tobě, a který nám s celým případem pomohl. Odpoledne bychom mohli navštívit tvou matku, která se málem zhroutila, když se dozvěděla, co se s tebou děje,“ řekne mi ten Tom, který se mi ještě v autě představil.

,,Je toho na mě teď moc, potřebuji si chvilku odpočinout,“ zamračím se a loknu si kávy, kterou mi tu připravili.

,,Samozřejmě na tebe nebudeme pospíchat, ale bylo by nejlepší, kdyby se to udělalo co nejdříve, abys to měl z krku. Musím ti však také oznámit, že domů jet nemůžeš. Přestěhovali jsme tvou tetu i otce na bezpečná místa, kde mají policejní hlídky, a ty taky pojedeš jinam na bezpečné místo. Dokonce jsme museli přestěhovat i některé naše policisty včetně mě, protože mafie je zatraceně řetězové téma. Dozvěděli jsme se, že i v Itálii mají s touto skupinou mafiánů velké problémy, ale nikdy se neprovalil žádný důkaz proti nim. Kdyby vyšla ven ta tvá výpověď, byl by to pádný důkaz, a všichni by si šli sednout. Ale musíš nám trošku pomoci, samozřejmě by se konaly nějaké soudy, lépe řečeno jen soudní líčení, kde bys to musel říci i veřejně, ale to je už minimum. Ty pojedeš na tvůj zatím nový domov se mnou, dali mi tě do péče, Bille, takže spolu teď budeme nějakou dobu přežívat. Budeme mít alespoň čas a klid, abychom tvou výpověď zpracovali.“ Tluče mi do hlavy.

,,Dost! Mám toho dost! Bože, nechápete to? Nevím, co se teď děje, co se bude dít! Potřebuju trošku čas, abych se rozkoukal! To je jako kdybyste po právě narozeném dítěti chtěli, aby chodilo a mluvilo! Potřebuju to rozdýchat!“ křiknu na něj.

,,Dobře, Bille. Omlouvám se, ale tohle jsou jen základní věci, které bys pro začátek měl brát na vědomí.“

O_o

,,Mami“ usměju se, když jí uvidím, vypadá vážně skvěle, naprosto jinak, než když jsem ji viděl naposledy. Jel jsem sem s Tomem a s tátou, se kterým jsem si o všem promluvil, a dá se říct, že jeho hříchy jsem mu odpustil, což hodlám udělat i u mámy. Pevně se s ní obejmu, skoro brečí, když mě vidí, což mě dohání k naprostému štěstí. Dávají mi tím oba najevo, že jim na mně pořád záleží.

,,Broučku, už to bude dobré, ano?“ hladí mě po vlasech. Jen tiše přikývnu. Tom stojí opodál a pozoruje nás, spokojeně se usmívá…
,,Prý teď budete oba na bezpečnějších místech a já budu bydlet támhle s Tomem, který bude dohlížet na mou bezpečnost…“ řeknu mamce. ,,Neměj už strach, už je všechno dobré, nic se nám už nemůže stát…“ pohladím ji po od slz vlhkých tvářích.

,,Já vím, zlatíčko. Jsem tak ráda, že vás zase vidím.“ Usměje se máma a společně s tátou nás obejme…

O_o

Stěhování proběhlo klidně, odvezl jsem si od tety veškeré své věci, aby mi tam nic nechybělo, dokonce jsem byl mile překvapen, když jsem uviděl, kde teď budu bydlet. Je to krásný rodinný domek s obrovskou zahradou, na klidném, nenápadném místě. Tom se ke mně chová vážně vstřícně, se vším mi pomáhá, dává na mě pozor, aby se nic nestalo.
,,Vím, že nejsem žádný kuchař a ani bych se nedivil, kdyby se to nedalo jíst, ale snažil jsem se nám udělat něco k večeři, tak snad to přežijeme ve zdraví,“ řekne mi u stolu. Připravil přírodní kuřecí řízky s americkými bramborami a oblohou.

,,Vypadá to výtečně, Tome,“ pochválím mu to. Oba se pustíme do jídla. ,,Je to vážně výborné, kde ses naučil takhle vařit?“ usměju se.

,,Nenaučil, všechno jsem to okoukal, když jsem bydlel ještě s rodiči.“ Směje se. ,

,A jak to, že už nebydlíš?“ kouknu na něj.

,,No… Táta mi zemřel při autonehodě. A moje máma se odstěhovala do zahraničí, kde si našla nového manžela, zaměstnání, bydlení, prostě všechno. Dokonce s tím pánem, kterého jsem mimochodem ještě nikdy neviděl, má už i dvě děti. Jsou spolu už šest let. Máma mi několikrát psala dopisy, kde se mě snažila o všem informovat, ale nikdy mi nenapsala, že by mě chtěla vidět, nebo ať přijedu. Je v Anglii… Alespoň mi to před dvěma lety psala. No… Už jsem jí neviděl aspoň 8 let,“ sklopí hlavu.

,,Aha… To je mi líto, Tome… Koukám, že oba to máme s rodinou velmi těžké. A co sourozenci, máš někoho?“ napíchnu na vidličku kolečko okurky.

,,No, kromě těch dvou nevlastních nemám nikoho. Co ty?“ koukne na mě.

,,Ne, já taky nikoho nemám…“ pousměju se.