autor: Vanity
Tom byl na cestě už něco málo přes hodinu. Dálka to byla pořádná, ale naštěstí se Martin uvolil, že pojede s ním, a tak se vystřídají, aby nemuseli zbytečně stavět. Chtěl být totiž co nejdříve zpátky na chatě.
V hlavě si neustále přehrával konečné rozloučení s Billem. Bože, políbil jej na ruku. To je tak divné.
„Tome, tady odboč vpravo. Dostaneme se na dálnici vedoucí přímo k hranicím,“ upozornil jej Martin, dívajíce se do mapy.
„Jasně…“
Cesta probíhala klidně. Nikde žádné kolony, žádné objížďky, nic. Bylo to až neuvěřitelné, takhle se domů dostanou mnohem rychleji, než oba počítali.
Zrovna řídil Martin, když Tomovi zvonil telefon.
„Ano?… Cože?… Kdy?… Tom snad není možný, já mu říkal, aby nic nedělal. Miku, postarej se o to,“
Tomův hlas vůbec nezněl nadšeně. Byl podrážděný a naštvaný. Vytáčelo jej, že ho nikdo nebere vážně. Přitom se pokaždé ukázalo, že měl pravdu. Chvíli bylo ticho, alespoň z Tomovy strany. Mike, daňový poradce, který pro Toma pracoval, se snažil uklidnit jej spoustou neidentifikovatelných frází z právnického slovníku.
„Miku, udělej s tím něco. Nechci kvůli tomu idiotovi přijít ani o cent, jasný?… Fajn, měj se,“
rozloučil se Tom a zavěsil. Nevěřícně zakroutil hlavou a odfrknul si.
„Co se stalo?“
„Robert, ten idiot. Nezaplatili mu za týden s jednou asiatkou. Nejspíš si myslel, že mu to projde. Teď máme 10 tisíc euro někde v hajzlu,“ syknul Tom, věděl, že Martin za nic nemůže, ale byl tak neuvěřitelně naštvaný, že mu bylo jedno, kdo to schytá.
„Hele, Tome, nic mi do toho není, nejsem u vás tak dlouho, abych se do toho mohl montovat, ale pokud chceš znát můj názor… Robert je poslední rok nějakej divnej. Chová se až příliš násilnicky a je mu to úplně jedno. Nezajímá ho, když mu někdo něco nezaplatí a pokud tou asiatkou myslíš Eeinu, tak tu si na týden bral pokaždé jeden a ten samý chlápek a byl to Robert, kdo mu dával peníze. Podle mě se dostal do nějakýho průšvihu, sám ho znáš natolik dobře, abys věděl, že je toho schopnej. Nikdy nebyl extra chytrej. Ten chlápek se jmenuje Brukhesrt. Je to jeden z nejmajetnějších pasáků v Dánsku. Je to jen můj názor na něj, ale dal bych si pozor, mohlo by v účetnictví chybět mnohem víc než deset tisíc,“
Tom koukal s otevřenou pusou. Tohle byl zlej sen.
„Brukhesrt? Ježiš, ten kluk je vážně idiot! A já blb ho nechal samotnýho s Billem. Jestli mu něco udělá, zabiju ho!!“
„Nějak ti na Billovi záleží…“ usoudil s úsměvem Martin.
„No… Je zvláštní. Zajímavej. Možná… Trochu mi někoho připomíná, mám až neuvěřitelné ochranitelské pudy, když jsem s ním. Možná jsem ho měl vzít s sebou. Měl bych jistotu, že mu nic není.“
Martin se pousmál. Kdyby Toma neznal, řekl by, že je zamilovaný. Ale věděl, že Tom si se svýma děvkama nic nezačíná. Nedivil se mu. Také by si s děvkou nic nezačal. Byl rád za svou přítelkyni, která jeho práci sice neměla v lásce, ale důvěřovala mu natolik, že mu ji nevyčítala.
„Jsme tady,“ řekl Martin a zaparkoval před uboze vyhlížející budovou. Šedá oprýskaná omítka až naháněla hrůzu. Sem by se šel pobavit jen naprostý blázen.
„Mám jít s tebou?“
„To zvládnu, díky,“ usmál se Tom a i s kufříkem vystoupil z auta. Došel ke dveřím a vešel. Žádný bodyguard, prostě nikdo, jen spousta šlapek opírajících se o zeď. Došel až úplně dovnitř a u starého baru se zeptal na vedoucího. Kupodivu Tom zjistil, že na něj právě promluvil.
„Tom. Přijel sem si pro Annu,“ řekl. Šel přímo k věci, nechtěl se tu dlouho zdržovat. Aniž by majitel něco řekl, došel do zadního prostoru baru a přivedl mladou pokornou blondýnku. Tom předal kufřík s penězi, vzal blondýnku za ruku a odvedl ji do auta. Takovéto koupě měl nejraději. Žádné zbytečné řeči. Posadil Annu do auta, představil ji Martinovi, sám se posadil na sedadlo spolujezdce a mohli vyrazit. Čekala je dlouhá cesta a Tom už se neuvěřitelně těšil zpět.
°oOo°
Bill se čvachtal ve vaně přibližně dvě hodiny. Když jej voda začala studit, rozhodl se, že je čas, aby vylezl, usušil se a šel si lehnout. Vzal si na sebe Tomovo triko, vypustil vanu, vyčistil si zuby, rozčesal mokré vlasy a poté opustil koupelnu. A když přecházel chodbičku, zanechával za sebou mokré ťapky.
S rozeběhem skočil do postele a zachumlal se do peřin. Jednu měl pod sebou, další dvě okolo sebe a poslední přehodil přes sebe. Pod hlavou měl tři naducané polštáře a jeden, ten Tomův, objímal.
Usmíval se. Tom na něj byl opravdu milý. Nikoho tak hodného ještě nepoznal. Tedy ne od té doby, co odešel z domova. Dříve na něj byl moc hodný ještě jeden člověk. Jeho starší bráška. Už zase na něj musel myslet. Přesně by dokázal popsat a snad i namalovat jeho obličej. Pamatoval si jej do posledních detailů. Dlouhé lehce vlnité světlé vlasy, roztančené klukovské hnědé oči, šibalský úsměv a jeho plandavé oblečení. Jak asi vypadá nyní?
Ze vzpomínání jej vyrušilo hlasité bouchnutí dveří. Ani si nevšiml, že někdo vešel do pokoje. A kdyby jen někdo. Robert. V ruce držel černý koženkový bičík a ve tváři nehezký úšklebek.
Bill se rychle posadil ve změti peřin a kulil na Roberta oči. Tom přeci tvrdil, že mu Robert neublíží…
„Právě mi volal Tom. Ta cesta se poněkud protáhla, bude trvat o mnoho déle a požádal mě, abych pokračoval s tvou výchovou. Takže urychleně vylez z těch peřin a svlíkni se!“
Bill vykníkl. Nechtěl, tak moc se Roberta bál. V duchu uvažoval jak utéct, ale ať by zvolil dveře či okno, musel by pokaždé projít kolem Roberta. Neměl šanci utéct.
„Tak… Já čekám!“ sykl Robert. Zatím ještě trpělivě čekal. Ano, trpělivě, protože kdyby se choval tak jako vždy, už by byl v něm.
„Prosím…“
„O co prosíš. Kdo ti dovolil mluvit?! Zmlkni a začni se svlíkat, nebo to mám udělat já?“
„Ne,“ vyjekl Bill a zatřásl se odporem. Robert mu připadal neuvěřitelně slizký. Díval se na něj jako na kus žvance. Tak hladově.
autor: Vanity
betaread: Janule
Fíha ten Robert je,ale hajzlík honem dáál
tak ale jako fuj….jak si to vůbec může dovolit…hnusák jeden!!!
Hej já chci dáááál Hneeeeeeed!!!Bože tak napínavé jooo xD Tome zabí ho!!!!Jo jo xD honem dál jsem netrpělivá xD
Oh Chudák Billi …
ježiš co mu udělá moc se bojím
hezký moc hezký
wow…!! znásilnění :D:D supééér honééém dááááááááál….
au.. ať už prijede Tom!
Už sjem to sice četla ale jedu znova abych mohla komentovat…Vanity prostě boží!
roberte…esi mu neco udelas…wlastnorucne ti rozbiju hubu…..
roberte esi mu neco udelas wlastnorucne ti rozbiju hubu!!!!
nevíte adresu blogu Vanity?nemuzu ho najit xD ta povidka je proste boži!!honem dal!
Ten Robert je úchyl…doufám, že Tom přijede včas.
Stále stejně hrozivý a zároveň oslnivý, jako když jsem to četla poprvé. ♥
Hej mám trauma z dalšího dílu, fakt jako xD Takovej oslizlej panák, bak bak xD
[12]: http://www.vanityblair.blog.cz
Hu, nevadí, že to tu takhle uveřejňuju? 😀
né chudák Bill 🙁
kreten hnusnej :'(
newydrzela jsem a precetla si to na blogu..vanity…..sqweli…..
[16]: jéé děkuju mooc jsi zlatá!
haaajzl..pardon XD…jako dobrý no..jsem zvědavá jak to dopadne..jinak moc pěknej dílek…jdu na další XD