autor: Rachel
Ahoj zlatíčka,
chtěla jsem se po třiceti dílkách ozvat, i přesto, že vždycky píšu do komentů. Chtěla jsem vám poděkovat za všechnu vaši podporu a taky za anketku, která mě moc potěšila. Jenom mě trochu mrzí, že je tam tolik hlasů a to ani v nejmenším neodpovídá počtu komentářů pod každým dílem. Je jasné, že tam nebude pokaždé kolem šedesáti komentářů od každého, ale chtěla bych vás poprosit, hlavně ty, co nepíšou, ale přesto pořád klikají, aby čas od času ten komentář napsali. Nemusí být pod každým dílkem a nemusí být ani dlouhý, stačí pár řádků, abych věděla, kdo tu povídku čte. Těm, co komentují, vřelé díky za ty krásné komentáře a za všechnu vaši podporu 😀 Budu moc ráda, když se počet těch komentářů zlepší a přeci jen se malinko zvýší, určitě ti, kdo z vás to čtou a píšou, mi dají za pravdu, že za každý koment, byť jen malý, je autor vděčný. Děkuju vám moc všem, kteří tuto povídku čtete, budu se snažit vás nezklamat.
Díky moc. Pa, Rachel xD
První sluneční paprsky se prodraly skrz bílou záclonku a zalily svou září celý Billův pokoj. Bylo jedno z dalších slunečných rán, kdy vstávalo sluníčko jako první a svými hřejivými paprsky šimralo všechny spáče pod nosíkem. Jako právě teď. Proniklo svou září a teplem skrz malé okénko a upřelo svůj pohled na velkou prostornou postel, na které teď leželi dva zamilovaní blázínci a procházeli se v říši těch nejkrásnějších snů. Sluníčko se však samo pro sebe usmálo a vyslalo pár svých zlatavých poslíčků dolů na zem.
Koutky dvou plných rtů se mírně zacukaly a po chvilince se zvlnily do milého úsměvu. Netrvalo dlouho a víčka, s dlouhými řasami, se od sebe pomalounku odlepila a za pár vteřinek už po pokoji rejdila dvě rozespalá, přesto však rozzářená očka. Tom se sám pro sebe usmál a s dlouhým zívnutím si prsty protřel zalepené oči, které však neustále zvědavě rejdily po místnosti. Jakmile však spatřily za oknem další z krásných letních dnů, blýskla se v nich nevídaná radost. Tom naposled ospale zamrkal a v hlavě si rychle snažil vybavit, co se včera stalo. Když si však vzpomněl na příjemné čvachtání v bazénu, romantickou večeři a krásně zakončený večer nádherným mazlením, jeho srdíčko v jeho hrudi šťastně poskočilo a Tom pomalounku sklopil pohled někam dolů. Záplava černých hebkých vlásků sahala až někam k jeho krku a příjemně jej na něm lechtala. Tomovi to však vůbec nevadilo. Opatrně se nadzvednul a nato jeho oči spatřily to nejkrásnější, co spatřit mohly. Na jeho hrudi nerušeně spinkalo černovlasé stvořeníčko a s packami, přehozenými přes Tomovo bříško se nejspíš ještě procházelo v říši těch nejkrásnějších snů. Ani si neuvědomilo, že se na něj zaláskovaným pohledem dívají ty nejšťastnější oči na světě a jeho miláček, kterému právě teď leží v náručí, se na něj culí jako sluníčko.
Tom se zeširoka usmál a prsty spočinul na té lesklé černé nádheře, která mu už asi posté vyrazila dech svou hebkostí. Dokázal by celé hodiny svírat v náručí toho nádherného andílka a ochraňovat jej celým svým tělem. Dokázal by celé hodiny něžně hladit ty havraní vlásky, které jej šimraly po nahé hrudi. Se zatajeným dechem ani nedutal a poslouchal to pravidelné dýchání, které cítil na své kůži. Billovy rtíky byly mírně pootevřené a nevědomky tak jemně dýchaly na Tomovu hruď. Tomovu tvář rozjasnil krásný úsměv a Tom lehce začal cuchat ty neposedné pramínky. Do těchhle hebkých vlásků včera vtiskával ty nejněžnější polibky a jemně se o ně otíral svými rty. Připadal si jako v tom nejkrásnějším snu, jakoby se vznášel na tom nejrůžovějším obláčku lásky. Bylo mu neuvěřitelně lehce u srdíčka, které zablesklo láskou jen při jedné jediné vzpomínce na včerejší noc.
Láskou k té křehké osůbce, která se teď k němu tulila a užívala si sladkého spánku v jeho náručí. Byla to jeho láska, jeho Billi, se kterým včera prožil to nejkrásnější a nejněžnější mazlení ve svém životě. Ještě nikdy nezažil nic tak nadpozemsky krásného, ještě nikdy jeho rty nelíbaly tak heboučkou a porcelánově křehkou kůži, jaká byla právě ta Billova. A také ještě nikdy neucítil na svém těle tolik láskyplné polibky, jakými jej hýčkal ten černovlasý andílek.
Nikdy, až teď. Až teď si uvědomil, že včerejší nádherná noc byla tou nejkrásnější v jeho životě. A i přesto, že nezašli o nic dál, Tom byl neuvěřitelně šťastný. Vůbec mu nevadilo, že včera k ničemu jinému, než k polibkům a dotekům nedošlo. Toužil po milování s Billem a už několikrát si představoval, jak krásné by to mohlo být, přesto to ještě nechtěl. Někde v hloubi svého zamilovaného srdíčka cítil, že je ještě brzy. Brzy na to, aby se s tím nádherným stvořením sblížili co nejvíc – po té nejintimnější stránce. Moc dobře věděl, že Bill ještě není připravený k tomu nejkrásnějšímu, o čem mu Tom vyprávěl. Zároveň však také věděl a cítil, že láska k tomu černovlasému andílkovi je silnější a mnohem krásnější než sex. Nechtěl na Billa s ničím spěchat, ne teď, když prožíval ty nejšťastnější dny ve svém životě. Věděl, že jejich první milování bude mnohem krásnější, až to budou chtít oba dva a až budou připraveni. A Tomovi šlo hlavně o Billa. Přál si, aby jeho první milování bylo něco nádherného a také něco, na co nikdy nezapomene. Něco, na co budou oba šťastně vzpomínat. A na tom Tomovi záleželo ze všeho nejvíc. Bylo mu jedno, kdy ten krásný okamžik přijde. Důležité je, že je tady se svou láskou, s někým, koho může opatrovat, ochraňovat a také milovat krásnou čistou láskou, která vzklíčila v jeho srdíčku a rostla den ode dne víc a víc.
Něžně hladil Billovy vlásky a zabrán do svých myšlenek si ani nevšimnul, že se stvořeníčko na jeho hrudi mírně ošilo. Uvědomil si to až ve chvíli, kdy na sobě ucítil nepatrný pohyb toho křehkého tělíčka. Bill se ze spánku neklidně zavrtěl a tiše zamlaskal. Pomalounku se probouzel z opojení toho nádherného snu, který se mu zdál před chvílí a bedlivě se snažil nechat očka zavřená a znova upadnout do té pohádkové říše, ve které se ještě před chvílí procházel. V tom však ucítil na svých vláscích něžné pohlazení a uslyšel nádherný medový hlas, který mu zněl jako rajská hudba.
„Dobré ráno,“ zašeptal Tom tiše a s úsměvem začal cuchat černé vlásky. Moc dobře viděl, jak se to roztomilé sluníčko v jeho náruči začíná neklidně ošívat a vrtět, brumlajíc si něco pod nosíkem. A to jej ujistilo o tom, že tu není sám, kdo je probuzený. Bill se pomalounku překulil na bříško a když před sebou spatřil usmívající se tvář svého miláčka, sám se celý rozzářil.
„Tomí, ty už jsi vzhůůůů..,“ nedořekl, místo toho si dlouhatánsky zívnul a tím vykouzlil na Tomových rtech ještě širší úsměv. Tom se usmál a pozorně sledoval Billa, který se pomalounku posadil, neustále zívajíc. Vytáhnul packy zpod vyhřáté peřinky a protáhnul se jako koťátko. Spokojeně zavrněl a až po svém ranním rituálu, který spočíval v protření zalepených oček a pohlazení prázdného bříška, se otočil k uculujícímu se Tomovi a oplatil mu jeho úsměv. Tom se také usmál a znova si Billa pohledem přeměřil. Takhle po ránu vypadal neuvěřitelně sladce a se svým ranním probouzením působil na Toma ještě více roztomileji. Tom se na něj nemohl vynadívat. Nemohl uvěřit tomu, že za pouhou noc, strávenou na jeho hrudi, se můžou Billovy jemné vlásky tak neuvěřitelně moc zacuchat.
Jako právě teď. Bill kulil na Toma svá čokoládová očka a vůbec nezaznamenal, že má opět vlásky na všechny světové strany. Tom se pousmál nad roztomilostí toho černovlasého trdýlka, nato se však zatvářil malinko smutně.
„Jsem, ale ještě jsem nedostal pusinku na dobré ráno,“ pronesl naoko zklamaně a sklopil pohled někam ke svým dlaním. Bill se rošťácky zaculil a s vyceněnými předními zoubky se položil na bříško hned vedle Toma. Dychtivě se přisunul ještě malinko blíž a sklonil se k těm krásným plným rtům. Věnoval Tomovi krásný a procítěný polibek a když cítil, že mu začíná docházet kyslík, odtrhl se od něj na pár milimetrů.
„Dobré ráno, Tomíšku,“ zavrněl tichounce a neuniklo mu, jak se Tomovy rty při tom posledním slově zvlnily do krásného úsměvu. Tom se usmál a palcem jemně přejel po Billově tváři. Moc se mu to oslovení líbilo a i přesto, že mu tak ještě nikdy nikdo neřekl, od Billa to znělo tak něžně a hlavně neuvěřitelně láskyplně. S úsměvem sledoval svého miláčka, který se však po pár vteřinkách začal zvědavě vrtět a otáčet se za sebe. Jakoby něco hledal a nemohl to najít. Zkoumavě očkama těkal po celé posteli, dokud neuslyšel Tomův tichý hlas.
„Copak hledáš, broučku?“ optal se Tom něžně a zadíval se na Billa, kterému se na čelíčku vytvořila malinká vráska. Bill mile zamrkal svýma čokoládkama.
„Tomi, neviděl jsi tu někde můj kabátek od pyžamka?“ optal se malinko nešťastně a dál pohledem prozkoumával celou postel. Tom se v duchu zaculil a pod peřinkou stisknul ten kousek jemné látky, který Bill tak pečlivě hledal. Ležel někde pod bílou peřinkou u Tomových nohou a Tom si jej k sobě nenápadně tisknul. Nechtěl jej Billovi dát jen tak, chtěl jej malinko pozlobit. Proto se teď zatvářil jako učiněné neviňátko, zatímco pomalounku vytahoval Billův kabátek zpod peřinky.
„No neviděl, neviděl, bůhví, kam se schoval, mrška jedna malá,“ pronesl naoko vážně, smích však ve svém hlase skrývat nedokázal. Bill k němu pomalu vzhlédnul a když uviděl jeho prsty, které svíraly jeho modrý kabátek a jeho šibalský úsměv, rychle se k němu přisunul.
„Tomí, dej mi ho,“ vypískl okamžitě, přestože věděl, že to nebude mít jenom tak jednoduché. Tom si se smíchem přehazoval ten kousek látky z ruky do ruky nad Billovou hlavinkou a smál se jeho pokusům kabátek mu vzít.
Oba se smáli a snažili se mít tu modrou zmuchlanou kuličku jen pro sebe. Ani si neuvědomili, že Bill teď obkročmo sedí na Tomově bříšku a neúnavně se snaží získat zpět část svého pyžamka. Unaveně spustil ručky dolů, v tom jej však napadlo něco, co by mohlo zabrat. Sice to o Tomovi nevěděl, chtěl to však alespoň zkusit. Otočil se a s rošťáckým úsměvem se zadíval na Tomovy nohy, které byly zpod peřinky mírně povystrčeny. Neváhal ani chvilinku a v mžiku k nim doputoval svými prstíky. Stačilo jen mírné pošimrání na obou patách a Tom se svíjel v záchvatu smíchu, který Billovi vykouzlil na tváři spokojený úsměv. Bill se mile zaculil a znova se obkročmo posadil na Tomovo bříško.
„Tománek je lechtivej,“ pronesl s úsměvem, to však nečekal, jak ho Tom dokonale odzbrojí. Nechtěl se jen tak vzdát, proto mu úsměv oplatil.
„A Billí snad ne?“ zářivě se usmál a bříšky ukazováčků přejel po Billově hubeném tělíčku. Odpovědí mu byl Billův zvonivý smích a roztomilé chichotání, které se rozlehlo celým pokojem a ujistilo Toma o tom, čím si potřeboval být jistý. V několika vteřinách měl Billa pod sebou a jeho prsty obratně zajížděly pod Billovy hubené paže a vracely se přes žebra až k bříšku, neustále jej lechtajíc. Bill se svíjel smíchy nad těmi lechtivými doteky, které najednou cítil všude na svém těle. Hlasitě se chichotal na celý pokoj a z oček mu už skoro tekly slzy smíchu.
„T-Tomi, už ne, prosím… hihihi… prosím… hihihihihi,“ Bill už téměř nemohl dýchat a v duchu se modlil, aby už Tom přestal. Cítil, že ještě chvilinku a bříško mu snad praskne smíchy. Tom se sám pro sebe usmál a jakoby ani neslyšel, dál pokračoval v lechtání své milované osůbky, která se znova a znova chichotala. V tom jej však něco napadlo. Šibalsky se zaculil a sehnul se k Billovu oušku.
„A kolik dostanu pusinek za to, že tě pustím?“ pronesl klidným hlasem, neustále jej lechtajíc. Bill se mile zachichotal.
„K-kolik jen… hihihihi… b-budeš chtí-… hihihihihihi,“ znova se hlasitě rozesmál a netrpělivě očekával Tomovu reakci. Tom se v duchu pochválil, jak dobrým vyjednavačem je a pomalu spustil své prsty z Billova tělíčka. Na to nejdůležitější však nezapomněl. Sehnul se k Billovým rtíkům, které se v jedné vteřince přestaly smát a něžně do sebe nechaly vpíjet ty Tomovy. Po chvilince pomalého líbání se Bill od Toma mírně odtrhl a prstíkem přejel po jeho líci.
„Ty jsi ale potvůrka, víš to?“ zaculil se, nato však uviděl Tomův překvapený výraz. Tom se na něj naoko nevěřícně podíval.
„Tak potvůrka, říkáš?“ pronesl naoko uraženě a jeho prsty se rychle dotkly Billova bříška. Nemusel ani počítat do pěti, aby uslyšel Billovo chichotání, které jej přimělo k šťastnému úsměvu. Bill přivřel očka a marně se snažil uniknout Tomovým obratným prstům.
„N-ne, Tomi, já… j-já… hihihi… jsem to tak nemyslel,“ špitl omluvně a nevinně na Toma vykulil své dvě čokoládky. Tom naoko nevědomky zapřemýšlel a pomalounku jej přestával lechtat.
„Ne? A jak jsi to myslel?“ optal se šeptem, ani v nejmenším však neočekával Billovu reakci. Bill si jej přitáhnul za týl k sobě a zastavil se až před jeho rty.
„Takhle,“ slabě vydechnul a začal Toma malinko vášnivě líbat.
Po chvilce už leželi v náručí toho druhého a nechali se hýčkat jeho polibky. Tom Billa hladil po vláscích a trpělivě mu neposedné pramínky zastrkoval za ouško. Pohledem sjížděl jeho nádherné tělíčko, které se ještě před chvilinkou otřásalo smíchy, v tom si však všimnul něčeho, co okamžitě upoutalo jeho pozornost. Něčeho malého a černého na Billově kůži na bříšku. Ještě nikdy to tam neviděl, nebo si toho alespoň nevšimnul. Možná to bylo tím, že měl Bill kalhoty vždy o malinko výš, než teď. Tom zvědavě nakouknul dolů a potom stisknul Billovu packu.
„Copak to je?“ zeptal se a prstem ukázal na to malé špičaté na Billově bříšku. Bill pozdvihnul hlavinku a když uviděl, kam směřuje Tomův ukazováček, zářivě se usmál.
„Hvězdička,“ špitnul a na Tomův nechápavý pohled si před něj kleknul na kolínka. Pomalounku si shrnul pyžamové kalhoty v tom místě, kde začínal první cíp. Za okamžik se Tomovi naskytnul pohled na krásnou trojitou hvězdu, která sahala až k Billově podbřišku. Nevěděl, že má Bill tetování, proto malinko překvapeně hleděl na jeho malé pěticípé tajemství. Přesto se mu hvězdička zalíbila hned na první pohled. Nebyla ani příliš velká, ani příliš malá a svou černou barvou krásně kontrastovala s Billovou bílou kůží. Z Tomových myšlenek jej vytrhla až Billova otázka.
„Líbí se ti?“ Bill malinko nejistě pozdvihnul očka k Tomovi a jakmile spatřil jeho úsměv, věděl, že se nemýlí. Tom se na něj krásně usmál.
„Líbí a moc,“ přiznal a věnoval Billově bříšku malý polibek. Bill spokojeně zapředl jako koťátko a pomalu si hačnul na Tomův klín. Tom jej jemně líbnul na spánek. Bylo už skoro deset hodin a on začal pociťovat hlad. Nahnul se k Billovu oušku a něžně se o něj otřel svými rty.
„Lásko, nachystám snídani, hm? Přijď dolů,“ pošeptal a na Billovo souhlasné pokývání hlavinkou jej naposled lehce líbnul na spánek.
„Miluji tě,“ zašeptal rozněžněle a s úsměvem na rtech vyklouznul ze dveří pokoje ven.
Billovo srdíčko se prudce rozbušilo a Billova očka se rozzářila radostí a štěstím. Bill se se zářivým úsměvem posadil a pomalounku spustil nožky z postele. Cítil se neuvěřitelně šťastně a krásně. V tom mu však pohled padl na malou fotku, položenou na nočním stolku. Bill si ji pomalu vzal do rukou a zadíval se na ženu, která se na něj usmívala.
„Ach, maminko…“ povzdechnul si tiše a pocítil, jak jej píchlo u srdíčka. Věděl, že nikdy nebude úplně šťastné. Vždy v něm zbude prázdné místečko po něčem, co mu tolikrát chybělo a co už asi nikdy neuvidí.
autor: Rachel
betaread: Sajü
ale no tak…teď nemůže být smutnej….
Tohle je prostě nádherná povídka! Nikdy ůbec nechápu jak tohle všechno dokážeš tak nádherně popsat Rachel….
Úžasný…se tu vždycky nad tím tak rozněžním…:))) Fakt nádherný Rachelko, jen tak dál
a maminka bude Simone
A Billí se začíná oťukávat čím dál víc :oD
no… a zase zklamání!! zase absence Bobika… a hlavně! ta scéna "… Bill obkročmo seděl na Tomovi, najednou se na něj zadíval a něco ho napadlo… něco co o Tomovi nevěděl," nebo jak to bylo, tak každej zvrhlej twincesťák si představí, že mu dá třeba pusu na hrudník nebo se trošku zavrtí nebo tak nějak! ne, ono to je jenom blbý lechtání… jako ještě jednou mi něco takovýho nachystáš a nehraju!!!
PS: z bobikovských fuseklí si zabírám tu, na který se budou klimbat přední pacičky, říká se, že králičí tlapky nosej štěstí 🙂
Lidi, viděli jste někdy většího závisláka na králíčcích, než tady Áďu? xD
***
Heej, Rachel, já už nechci bejt trapná, když pořád dokola opakuju úžasný, roztomilý, nádherný, nejlepší xD Vůbec nevím, co mám k tomu napsat, když to se ani slovy popsat nedá, jak je to mám ráda x))) Snad nemusím opakovat, že se dalšího dílku ani nedočkám xD Tak šup, šup xD
Děkuju za moc za komentáře:-D Áďo, neboj, Bobík si dává jenom kratičkou přestávku, ale za chvilku se vzchopí:-D Takže slyšíte všichni??? Fusekle s předníma tlapičkama už je zarezervovaná:-D Speciálně pro Áďu:-D
Díky moc za komenty, potěšily mě:-D
králíček toho tam fakt miluju