autor: Doris
„Ne, Tome, to mi nemůžeš udělat. Už zase, když už jsem skoro doma.“
Bill s Tomem seděli venku a už asi dvě hodiny hráli Člověče nezlob se. Ani nevěděli, co je to popadlo, hrát zrovna tohle. Naposledy tuhle hru hráli, když byli ještě oba malí kluci. Tom se jen spokojeně usmíval, a nemilosrdně odstrčil Billovu figurku, které chybělo už jen pár políček k oběhnutí kola. Oba měli dobrou náladu. Bill už dávno nemyslel na to, co se včera večer stalo. Za tu dobu, co tu byl, se to naučil rychle zapomínat. Nebo spíš o tom nepřemýšlet.
„Klucí, tady jste,“ přiřítil se k nim Karlos s úsměvem od ucha k uchu. Oba chlapci k němu zvedli hlavu a mlčky na něj koukali. Karlos sotva popadal dech, ale výraz v jeho tváři se vůbec nezměnil.
„Kdo vyhrává?“ se zájmem se zadíval na rozehranou partii, jako by snad úplně zapomněl, proč přišel.
„Potřebuješ něco?“ ozval se Bill a pobaveně nad ním zakroutil hlavou. Karlos jako by se jedním rázem vrátil k sobě a stočil svůj pohled na Billa.
„Jo no. Nesu ti dobrou zprávu,“ roztáhl zase ústa do velikého úsměvu.
„No tak už se vymáčkni. Leze to z tebe jak z chlupatý deky.“ Vybídl ho Bill. Co se zpráv týče, byl hrozně netrpělivý. Karlos si nad Billovou netrpělivostí pobaveně odfrkl.
„Zkrátili ti pobyt. Za tři měsíce jsi venku.“
„Klucí, tady jste,“ přiřítil se k nim Karlos s úsměvem od ucha k uchu. Oba chlapci k němu zvedli hlavu a mlčky na něj koukali. Karlos sotva popadal dech, ale výraz v jeho tváři se vůbec nezměnil.
„Kdo vyhrává?“ se zájmem se zadíval na rozehranou partii, jako by snad úplně zapomněl, proč přišel.
„Potřebuješ něco?“ ozval se Bill a pobaveně nad ním zakroutil hlavou. Karlos jako by se jedním rázem vrátil k sobě a stočil svůj pohled na Billa.
„Jo no. Nesu ti dobrou zprávu,“ roztáhl zase ústa do velikého úsměvu.
„No tak už se vymáčkni. Leze to z tebe jak z chlupatý deky.“ Vybídl ho Bill. Co se zpráv týče, byl hrozně netrpělivý. Karlos si nad Billovou netrpělivostí pobaveně odfrkl.
„Zkrátili ti pobyt. Za tři měsíce jsi venku.“
Billovi ztuhly snad všechny rysy ve tváři. Měl pocit, že snad špatně slyší. Místo šesti měsíců už tady bude jen tři?
„To… to myslíš vážně?“ vytřeštěně zůstal na Karlose koukat. Tom těkal očima z jednoho na druhého. Samozřejmě to Billovi přál. Každý si přál z tohohle místa vypadnout co nejdřív a Bill pro něj hodně znamenal, takže měl upřímnou radost z toho, že Billa propustí, ale na druhou stranu ho trápilo, že tu zůstane bez něj.
„Jo, to myslim smrtelně vážně. Dneska ráno se to rozhodlo,“ rozšířil Karlos svůj úsměv ještě víc, teda pokud to bylo ještě vůbec možné. Bill najednou vůbec nevěděl, co má dělat. Jestli má brečet nebo křičet radostí, ale přesto ze sebe nedokázal vypustit ani jednu tuhle emoci. I když si denně přejete, aby tahle zpráva přišla, tak když opravdu přijde, je to šok.
„Bille, gratuluju,“ protrhl to napjaté ticho Tom a Billa pevně objal. Bill v jeho objetí trochu pookřál a z očí se mu začaly spouštět slzy radosti. Už jen tři měsíce a pak to všechno skončí. Už žádný Igor, žádní jeho kumpáni a ani nikdo jiný.
„Tome, já… počkám tam na tebe,“ špitl mu do ucha a následně ho dlouze políbil na rty. To, že nad nimi pořád ještě stojí Karlos, ho nezajímalo.
„Bille, gratuluju,“ protrhl to napjaté ticho Tom a Billa pevně objal. Bill v jeho objetí trochu pookřál a z očí se mu začaly spouštět slzy radosti. Už jen tři měsíce a pak to všechno skončí. Už žádný Igor, žádní jeho kumpáni a ani nikdo jiný.
„Tome, já… počkám tam na tebe,“ špitl mu do ucha a následně ho dlouze políbil na rty. To, že nad nimi pořád ještě stojí Karlos, ho nezajímalo.
„No nic, děcka, tak jsem vám to oznámil a teď jdu konečně na tu svojí zaslouženou dovolenou. Stejně jsem jak tak koukám přebytečný,“ usmál se Karlos a zamířil pryč.
Dneškem mu začínala týdenní dovolená. Dřív Bill tyhle týdny nesnášel. Odcházelo mu tak jediné zastání, co tu měl, ale teď tu má Toma. Co ale přesto zůstávalo nevýhodou bylo, že s Karlosem se v tomto období střídal Raul. Dozorce, který zase plně sympatizoval s Igorem a jeho bandou. Ovšem ani to teď nemohlo Billa nějak rozhodit. Tom ho pevně objímal a nechával se unášet jeho polibky.
„Bille, možná bys to měl dát vědět B.B.,“ usmál se na něj Tom, když si jejich rty konečně našly cestu od sebe.
„Jo, to máš pravdu.“ Přikývl Bill, vzal Toma za ruku a táhnul ho zpátky dovnitř. Na chodbě se však srazili s nechtěnými. Dva z Igorových kumpánů stáli opření o zeď a jakmile zavětřili přicházejícího Toma s Billem, zatarasili jim cestu. Tom jen znuděně protočil oči, když došli až k nim.
„Jo, to máš pravdu.“ Přikývl Bill, vzal Toma za ruku a táhnul ho zpátky dovnitř. Na chodbě se však srazili s nechtěnými. Dva z Igorových kumpánů stáli opření o zeď a jakmile zavětřili přicházejícího Toma s Billem, zatarasili jim cestu. Tom jen znuděně protočil oči, když došli až k nim.
„Ale hrdličky,“ zadíval se na ně povýšeně jeden z nich. Hanz. „Kampak mají asi namířeno?“
„Potřebuješ něco?“ zakroutil Tom znuděně hlavou. Na to měl zrovna tak náladu, dohadovat se tu s nějakejma kryplama od Igora.
„No, ani ne tak potřebujem, jako bysme chtěli,“ ozval se pro změnu ten druhý s pobaveným úšklebkem na tváři. Takhle šklebit se opravdu uměl jen Jakob. Bill se nepatrně tiskl Tomovi za rameno. Vůbec se mu ti dva nezamlouvali. Ostatně jako nikdo z Igorových kumpánů.
„A chtěl bys, co? Podle toho, jak tady oxiduješ, tak bys chtěl nejspíš přes držku,“ zatvářil se už docela naštvaně Tom. Bylo mu naprosto jasný, kam tím tihle dva míří.
„No docela by nám stačila tady ta tvoje čubka,“ ušklíbl se Hanz a hrábl Billovi do vlasů. Bill jen prudce ucukl hlavou. Kdyby tu byl Igor, ani jeden z nich by si tohle nedovolil, protože by jim zpřerážel obě ruce, ale teď tu Igor nebyl a tak hodlali využít šanci. V Tomovi jako by najednou všechno vybouchlo. Vystartoval neuvěřitelnou rychlostí a Hanze srazil k zemi. Začal ho zasypávat jednou ranou za druhou. Bill stačil jenom vykřiknout, když se na Toma vrhnul i Jakob. Tom byl sice kluk, co pro ránu nejde daleko ale zvládnout dva na jednou, je přeci jen těžší úkol. Než se ale stačilo cokoliv vážného semlít a než se stačil Bill vůbec pohnout, aby Tomovi pomohl, už k nim rázným krokem přicházel dozorce. Billa zamrazilo. Proč to musí bejt zrovna Raul.
„Potřebuješ něco?“ zakroutil Tom znuděně hlavou. Na to měl zrovna tak náladu, dohadovat se tu s nějakejma kryplama od Igora.
„No, ani ne tak potřebujem, jako bysme chtěli,“ ozval se pro změnu ten druhý s pobaveným úšklebkem na tváři. Takhle šklebit se opravdu uměl jen Jakob. Bill se nepatrně tiskl Tomovi za rameno. Vůbec se mu ti dva nezamlouvali. Ostatně jako nikdo z Igorových kumpánů.
„A chtěl bys, co? Podle toho, jak tady oxiduješ, tak bys chtěl nejspíš přes držku,“ zatvářil se už docela naštvaně Tom. Bylo mu naprosto jasný, kam tím tihle dva míří.
„No docela by nám stačila tady ta tvoje čubka,“ ušklíbl se Hanz a hrábl Billovi do vlasů. Bill jen prudce ucukl hlavou. Kdyby tu byl Igor, ani jeden z nich by si tohle nedovolil, protože by jim zpřerážel obě ruce, ale teď tu Igor nebyl a tak hodlali využít šanci. V Tomovi jako by najednou všechno vybouchlo. Vystartoval neuvěřitelnou rychlostí a Hanze srazil k zemi. Začal ho zasypávat jednou ranou za druhou. Bill stačil jenom vykřiknout, když se na Toma vrhnul i Jakob. Tom byl sice kluk, co pro ránu nejde daleko ale zvládnout dva na jednou, je přeci jen těžší úkol. Než se ale stačilo cokoliv vážného semlít a než se stačil Bill vůbec pohnout, aby Tomovi pomohl, už k nim rázným krokem přicházel dozorce. Billa zamrazilo. Proč to musí bejt zrovna Raul.
„Tak dost. Co tohle má znamenat?“ křičel na celou chodbu, když došel až k nim. Ovšem jak nečekané… Hanze a Jakoba si vůbec nevšímal. Veškerý svůj pohled stáčel na Toma a Billa.
„Žádný výtržnosti tu nebudou. Vy dva se mnou a to hned,“ ukázal prstem na oba chlapce a čekal, až se dají do pohybu. Bill věděl, že není radno si s nim zahrávat, a tak poslušně vyrazil a Tom se řídil jeho příkladem. Raul kráčel krok za nimi, navigoval je a každou chvilku je popoháněl strkáním do zad. Sešli o patro níž, kde by to vypadalo na prostory pro sklep, avšak byly tu cely. Takové ty klasické. Tři zdi a přední strana z ocelových mříží. Bylo tu šero a dost chladno. Raul došel k první z nich, otevřel jí a naznačil jim, že mají vejít. Bill poslechl, ale Tom nehybně stál.
„Vlezeš tam nebo tě mám popohnat?“ zamračil se Raul. „Si myslíte, vy parchanti, že si tu můžete dělat, co se vám zlíbí, že. I se rvát.“
„Jestli sis nevšim, byli to oni, kdo to vyprovokoval,“ vyštěkl Tom na Raula. Byl už zkrátka naučený si otevírat pusu na kdekoho a s Raulem ještě tu čest neměl. Bill ho nestačil ani nijak zarazit. Raul se zle zamračil, rozpřáhl se a silně Toma uhodil, až si prokousl ret.
„Můžeš si do tý držky strčit další naušnici, bastarde,“ popadl ho za předloktí a strčil ho do cely. Mříže zase zatáhl, zamkl a spokojeně odešel.
„Žádný výtržnosti tu nebudou. Vy dva se mnou a to hned,“ ukázal prstem na oba chlapce a čekal, až se dají do pohybu. Bill věděl, že není radno si s nim zahrávat, a tak poslušně vyrazil a Tom se řídil jeho příkladem. Raul kráčel krok za nimi, navigoval je a každou chvilku je popoháněl strkáním do zad. Sešli o patro níž, kde by to vypadalo na prostory pro sklep, avšak byly tu cely. Takové ty klasické. Tři zdi a přední strana z ocelových mříží. Bylo tu šero a dost chladno. Raul došel k první z nich, otevřel jí a naznačil jim, že mají vejít. Bill poslechl, ale Tom nehybně stál.
„Vlezeš tam nebo tě mám popohnat?“ zamračil se Raul. „Si myslíte, vy parchanti, že si tu můžete dělat, co se vám zlíbí, že. I se rvát.“
„Jestli sis nevšim, byli to oni, kdo to vyprovokoval,“ vyštěkl Tom na Raula. Byl už zkrátka naučený si otevírat pusu na kdekoho a s Raulem ještě tu čest neměl. Bill ho nestačil ani nijak zarazit. Raul se zle zamračil, rozpřáhl se a silně Toma uhodil, až si prokousl ret.
„Můžeš si do tý držky strčit další naušnici, bastarde,“ popadl ho za předloktí a strčil ho do cely. Mříže zase zatáhl, zamkl a spokojeně odešel.
autor: Doris
betaread: Janule
to je krypl…
a má to Tom….jako to je nespravedlnost….nechtěla bych do vězení…jedna exkurze ve věznici mi naprosto stačila na pochopení, že to je fakt něco naprosto šílenýho…
chudák Tomi ten svět není spravedlivý
Doris máš fakt talent prej člověče nezlob se
to je úplně bombový jůůůj chci další díl a to honem
Doris tvou povídku čtu od začátku,ale až tetka jsem se odhodla ti to sem napsat.Jsi fakt drsná akorád bych se chtěl zeptat co je to přesně B.B myslím si těn nějakej klub bo či co nevim.Předem díky za vysvětlení
Tak Bajly mě poprosila,abych si přečetla tovou povídku a určutě váím,že jí budu číst dál.Jen tak dál máš mou poklonu
[1]:
[2]:
[3]:
[4]:
[5]:
[6]:
[7]:
se všema souhlasím
Komentářům 3-8:
Když se objeví víc neznámých nicků, který se tu nikdy neobjevily, na jednom místě, je mi to podezřelý a jdu se podívat, jestli čirou náhodou nemají stejnou ip adresu… a pak mě vůbec nepřekvapí, že ano. Nechápu, co tím sleduješ, ale myslím, že tohle je zbytečný, jen tím blbneš ostatní. Tohle přece Doris nepotřebuje. Její povídka je dobrá, a nepotřebuje, aby ji někdo komentoval tímhle způsobem.
Úplně úúžasný, skvělííí Doris ale to je hnus ten hajzl, nemám ho ráda:((((( už se těším na další kapitolku…asi víš proč žhe xDDDD
Uff, tak jak tak vidím, v tý base asi nebude moc lidí normálních xD Igor zvrhlík, Raul debil, Igorovi kumpáni lamy… No jaké to krásné vězení xD
Bajly: Nechápu, proč tady píšeš komentáře pod tolika stejnými nicky. Vlastně, i kdyby to tady Janule neobjasnila, tak by mi bylo na 99% jasný, že jsi to ty. Komentáře jsou napsány skoro ve stejném čase, a tyhle nicky jsem tu ještě nikdy neviděla. Tohle je trochu ubohost, když se snažíš udělat Doris "šťastnější," že je tady více komentářů. Na jednu stranu chápu, že to myslíš dobře, ale na druhou… snaž se to, pro příště, dělat aspoň trošku nenápadně x)))
Mě ty niky taky zarazily. Bajly chápu, že si měla dobrej úmysl, pro příště to nedělej. Já nikoho nenutim aby to četl, nebo komentoval. To je každýho věc. A já jsem spokojená když se kouknu na anketu a vidim kolik to má čtenářů. Ovšem, že by bylo krásný, kdyby tu bylo kometářů víc, ale když někdo komentovat nechce, tak nechce. Já se z toho nezbláznim a vždycky se těšim na vaše komentíky protože vy komentujete pravidelně.
[10]: Je mi to naprosto jasné 😀 Takže to někdo nevydržel a přečetl si to dopředu co?? 😀 😀
[12]: Néééé! Já se náhodou udržela, heč! Abych se pochlubila xDDD Né, ale ty jsi říkala že v jedenácce to bude takové…no abych toho zase moc neprozradila xDDD
[13]: ono už to je stejně všem jasný 😀 No tak se dál těš 😀 Snad tě to nezklame