autor: Lauinka
Tak tady je další dílek. Když jsem myslela, že když budu na praxi doma, bude vše lepší a ono ne. xDD Jsem ještě více unavená, ale vám zůstávám s povídkou věrná. No… dost už povídání… Mějte se hezky a díky za komentáře..Vážím si toho. S pozdravem Lauinka.
Bill se jeho náruči celý oddává. Cítí se tak bezpečněji, i když ví, že by tohle dělat neměl. Tomova mikina polyká slzy bolesti. Tom jej zlehka hladí po zádech a do ouška mu šeptá slova útěchy.
„Bude to v pořádku. Všechno se spraví, neboj se.“ Líbne Tom Billa do vlasů.
„Tome… přestaň s pitím, prosím přestaň s tím.“ Šeptá trhaně a pak se oddálí od Toma a koukne mu do očí.
Neví, co na to říct. Chtěl přestat, už hodněkrát, ale marně. Neví, co udělat, aby se z toho dostal.
„Bille, já… Snažil jsem se, ale…“ Provinile sklopí pohled k zemi. Billovy oči jej propalují jako dva žhavé uhlíky. Nedokáže opětovat ten pohled. Ví, že je chyba na jeho straně.
„Tome, já… pomůžu ti… Spolu to určitě zvládneme. Vždyť dva jsou více než jeden.“ Pohladí ho palcem po ruce a více se přitulí do jeho mikiny.
„Nedokážeš si představit, co budeš riskovat.“
„Jak to myslíš?“ Podívá se opět do hlubin bratrových očí.
Tom ví, že musí na stůl vyložit karty. Už dál celý příběh nedokáže skrývat. Těžce si povzdychne.
„Pamatuješ tenkrát? Když jsem došel domů a… měl modřinu pod okem?“
„Jo… Došel jsi pozdě v noci. Málem jsem umřel strachy.“
„Tenkrát jsme ti lhal. Já… popral jsem se s Andym.“
„Cože? Ne… to není možné.“ Podívá se vyděšeně na Toma.
„Proč myslíš, že se nestýkáme?“
„A… co se stalo?“ Nemůže uvěřit tomu, že by se popral se svým nejlepším kamarádem.
„Byli jsme v klubu. To bylo snad poprvé, co jsme se nudil. Nic se mi nechtělo, a tak jsem se přesunul k baru. Kluci se bavili a já jim to nebral. Pak ale došel Andy a ptal se, co se děje a sedl si ke mně. Chvilku jsme kecali, ale neměl jsem náladu mu něco vysvětlovat. Řekl jsem mu, aby se šel bavit, že je to v pohodě. No a chtěl do sebe kopnout panáka, ale Andy se mi v tom snažil zabránit. Varoval jsem ho, on však neposlechl a já vyjel.“ Těžce si povzdechne. „Ztratil jsme ho kvůli chlastu.“
Bill je naprosto šokovaný, neví, co říct, co udělat. Myslel si, že se jen nepohodli, ale tohle nečekal.
„Musím s tím přestat.“ Špitne najednou k Billovi. „Ztratil jsem nejlepšího přítele, ale tebe ztratit nechci.“ Zlehka se na Billa usměje.
„Tome, mě neztratíš… nikdy.“ Rychle omotá ruce kolem jeho krku a pevně ho obejme. „Nikdy, Tomi, slibuju.“ Teď je ta chvíle, kdy mu musí ukázat, že tu pro něj je, ať se děje cokoliv. Nenechá ho v tom. Podá mu záchranou ruku a postará se o to, by se chytil. Je konec s alkoholem. Nad ním nezvítězí, to Tom vyhraje sám nad sebou. Ví, že to nebude žádný med, ale není zvyklý se vzdávat. Pár facek přeci přežije, vždyť život mu dával jen samé rány a taky to vydržel a je tu, tak proč by to mělo být teďka jiné?
„Děkuju.“ Špitne Tom a opětuje Billovo obejmutí. Nečekal, že by mu chtěl Bill po tom všem pomoci. Ale je neskutečně rád. Zase bude s ním. Bude mu nablízku a bude se ho moct zlehka a nenápadně dotýkat. Na jedné straně vlastně i alkoholu děkuje, jinak by se asi k Billovi už nedostal. Ale má strach, že mu ublíží. Když je opilý, nebere si servítky a je dosti podrážděný. Co když se jednou neudrží a bez ptaní si ho jednoduše vezme? Už kvůli tomu musí přestat pít. Nechce mu už ubližovat. Už nikdy.
„Tome?“ Ozve se tichounký hlásek vedle něj.
„Ano?“ Podívá se mile do jeho nádherného obličeje.
„Co kdybychom si udělali popcorn, vzali si colu a skoukli nějaký video?“
Tom se tomu musí zasmát. Je tak roztomilý. „Jo… rád.“ Je to jako za starých časů.
Po nějaké době už oba chlapci usedli na veliký gauč a oba, třímaje v ruce sklenici s colou, sledují dění jednoho jejich oblíbeného filmu. Nikdy je neomrzel. Ale Billovy oči stále častěji spočívají na Tomově bezchybné tváři. Cítí, že jeho srdíčko buší tak silně, že ho Tom musí slyšet. I dech je rychlejší. Co se to děje? Ne teďka to nesmí pokazit. Raději se opět zadívá na televizi. Chce Tomovi pomoct, to ano, ale víc nic. Prudce zavře oči a vydechne. To upoutá Tomovu pozornost.
„Děje se něco? Jsi unavený?“ Zeptá se Tom, který si všiml, že Bill se už delší dobu po něm dívá.
„No… trochu jo.“ Zalže s hraným úsměvem. Vždycky uměl dobře lhát. Už jako malý chlapec se dokázal lží vykroutit z všelijakých problémů. Prostě přirozený talent.
„Dobře… tak půjdeme si lehnout ano?“
„Klidně… se můžeš dívat. Do pokoje ještě trefím.“ Vstane z úsměvem.
„Popravdě jsem taky unavený. Půjdu si lehnout“ Také vstane a zamíří ke svému pokoji. Ale potom ho napadne, že by si mohl zahrát na chudáčka a poprosit Billa, aby s ním zůstal i přes noc. Ale to by se musel rozloučit s tím, že si před spaním dá skleničku rumu, který odcizil v kuchyni. Stojí před těžkým rozhodnutím. Stojí před svým pokojem a tupě kouká do zdi. Co dělat? Jak se k tomu postavit? Chce bojovat, ale tohle není snadné. Cítí, že jeho ruce se mu klepou a ví, že touhou. Ale po čem? Po alkoholu, který už v jeho žilách neproudí a nebo po Billovi? Pevně semkne víčka k sobě a prudce vydechne.
„Dobrou, Bille.“ Pronese k němu, když jeho mladší bráška otevře dveře svého pokoje.
„Dobrou…“ Vejde a zavře ztěžka dveře. Čekal, že bude chtít s ním, ale mýlil se. Co ho to zase napadá? Ano Tom to udělal správně, tak to má být, a tak to i bude. Nemůže si s ním nic začít, nesmí jej ani políbit. Chtěl by víc a víc. Ztratil by nad sebou kontrolu. Musí se ovládat a pomoci Tomovi. Tohle bude zkouška pro oba a jak veliká. Jak dlouho dokáže Bill odolávat Tomovi? Jeho krásným hlubokým očím? Jeho dokonalému úsměvu a medovému hlasu. Jeho smíchu, který zní jako miliony malinkatých zvonečků. Vrhl se do pekla, ale není z něj cesta ven. Určitě to zvládne, prostě musí. Tady není na výběr. Žádné buď a nebo.
autor: Lauinka
betaread: Janule
jak skleničku rumu místo Billa? To je rum hezčí než Bill nebo co?
ten Tom je hňup, měl jít za Billem…
Tak to ne! Zpátečka Tome!!!
Tome, děláš si srandu?!? Místo Billa si vybereš hnusnej rum! Nech toho a mazej zanim!
No tak to je síla tohle. No ale to se dalo čekat že ještě Tom nedokáže odolat chlastu. To by taky bylo divný aby to přišlo tak hned. Těšim se na další dílek
bože to je pako