autor: Majestrix
Je cvičení vážně odpovědí? Cvičení čeho přesně?
Bill zasténal, a za to, jak do něj Tom ustavičně přirážel, by dal svůj život. Hodil hlavu dozadu a přivřel oči, Tom mu mokrými polibky pokrýval krk a putoval po klíčních kostech, Bill si své dvojče zcela osedlával, byl naprosto zoufalý z horka, které se mu hrnulo do slabin. Cítil to, byl už blízko. Bill se podíval dolů do Tomova obličeje, měl zavřené oči a pusu otevřenou stejně, jako když byl naprosto ztracený se svou kytarou.
Tom rukama bolestivě svíral Billovy boky, ale nevadilo mu to. Měl rád značky, které mu jeho milenec nechával, značily, že je jeho, což bezpochyby byl. Jeho dvojče pohnulo pánví, čímž si od něj vysloužilo další sten. „Bože, Bille…“ vysoukal ze sebe Tom, který se začínal třást.
„Počkej na mě,“ zažadonil Bill, dal si vlasy pryč ze svého upoceného obličeje a sevřel v ruce svůj penis. Svaly se mu v těle sevřely a on mohl cítit-
Bill se posadil a zalapal po dechu, rozhlédl se po temném pokoji. Prvních pár chvil si nemohl vzpomenout, kde je, dokud nezahlídl plakát Neny, když projelo auto. Byl doma, ve své posteli, s vlasy potem přilepenými na krk a ramena. Dal si je pryč a snažil se normálně dýchat, ale krev mu v žilách proudila hrozně rychle, kvůli vzpomínkám, které se mu zdály ve snu… ve snu, který se rychle začal vytrácet.
Zamručel, když se otočil a zjistil, že Tom je zpátky ve svém pokoji. Kdyby tady ještě byl, bylo by mu opravdu naprosto jedno, že by je třeba rodiče načapali. Bill tiše vzdychl a zrovna, když už se málem udělal, někdo zaťukal na dveře. To byl právě ten zvuk, který ho probudil z jeho dokonalého snu.
Nebyl to Tom, protože ten by vešel bez ťukání. Musel to být někdo z rodičů. Bill si povzdychl, utřel si z obličeje pot a vylezl z postele. Vzal tričko, které hodil předtím na zem a natáhnul ho na sebe, pootevřel dveře jen tak, aby viděl, kdo to je. Byla to Simone, vypadala naprosto vzhůru. „Jo,“ zachraptil a zazíval.
„Už jsi vzhůru? Ťukám už několik minut,“ řekla živě a podala mu další plastovou tašku. „Včera večer jsem ti tohle zapomněla dát, kdybych na to myslela, mohl jsi už být dávno oblečený a připravený jít.“
„Počkej, co?“ zavrtěl Bill hlavou, aby zahnal ospalost a otevřel dveře víc, aby si vzal tu tašku. Otevřel ji a se zvedl zamračený pohled zpátky ke svojí mámě. „Připravený na co?“
„Procházku! Pamatuješ, o čem jsme mluvili při večeři, když jsem říkala, že bychom měli začít chodit na ranní procházky?“ Bill pomalu zavrtěl hlavou. „No, tak jsem to říkala, a pak jsem ti taky říkala, že jediná možnost, kdy někam jít je, než půjdu do práce, takže bychom měli už vyrazit.“ Naznačila mu rukama, aby si pospíšil.
Bill byl v šoku, doslova. Nemohl věřit tomu, že se tohle děje, a začal by se tomu smát, kdyby neviděl matky obličej. „Mami, tohle nemůžeš myslet vážně,“ syknul. „Je do prdele teprve pět hodin ráno!“
„Zaprvé, myslím to naprosto vážně, zadruhé, uvědom si, jak se mnou máš mluvit. Když půjdeme teď, všichni ještě spí, a tak se můžeme procházet, aniž by na tebe lidi koukali. A sluníčko ještě nevyšlo, takže bude hezký vzduch, ne tak horko, jako by bylo, až vyjde. Oblíkni se.“ Simone tam Billa nechala stát s pusou dokořán.
~*~
Bylo to nereálné. To byl jediný způsob, jak o tom mohl přemýšlet, a přitom se nevztekat. Bill si zesílil iPod, aby neslyšel svoji matku a neochotně ji následoval po sousedství. Nebe se změnilo z modré na meruňkovou a růžovou, přemýšlel, jestli by byl zlým člověkem, kdyby mamku praštil uprostřed její promenády. Jestli to takhle vypadalo, když on pořád o něčem mluvil a mluvil, tak to teda už radši bude mlčet.
Bill by přísahal, že od té doby, co opustili dům, se nenadechla, což bylo asi před padesáti minutami. Simone se na něj vždycky jen otočila, Bill přikývl, ona se zase otočila zpátky a pokračovala v mluvení. Během jejího mluvení Bill myslel na ty nejhorší věci, jaké by si mohl syn o své matce myslet. Po litanii rouhání vůči vlastní matce se uklidnil a jen ji následoval dál, dokud znovu nezačal rozpoznávat domy a nevrátili se zpátky do jejich ulice.
Zamračil se, když málem narazil do Simone a neochotně si vyndal sluchátko z ucha, zatímco se tvářil zachmuřeně. „No?“ zeptal se rozmrzele.
„Tys mě vůbec neposlouchal, co?“ obvinila ho.
„Ne,“ zavrtěl upřímně hlavou. „Přemýšlel jsem nad tím, jak seš šílená, protože si mě vytáhla z postele tak brzo kvůli nějakýmu bezdůvodnýmu chození po okolí.“
„Tohle bezdůvodný procházení, jak tomu říkáš, je dobrý pro tvoje zdraví a pro zdraví dítěte. Je dokázáno, že cvičení pomáhá s výkyvy nálad, reguluje cukr v krvi a drží-“ Simone nevěřícně otevřela pusu, když si Bill dal sluchátka zpátky do uší a zašel do baráku. Zhluboka se nadechla a šla za ním, snažila se na něj nemluvit, zatímco šli po schodech na verandu. „Poděkuješ mi za to,“ chytla ho za ruku a otočila ho k sobě. „Možná ne teď, ale jednou ano.“
„Tím si nebuď tak jistá,“ vytrhl se jí a vypnul si iPod. Slunce zrovna vycházelo, ale i tak cítil na zádech pot, byl podrážděný a měl stažený žaludek. Zakručelo mu v něm, kouknul se dolů a přikývl. „Jo, já vím, máme hlad.“
Vešel do kuchyně a zrovna když otevřel ledničku, někdo mu poťukal na rameno. Bill se otočil a snažil se na Simone nezačít křičet. „No?“ zeptal se podrážděně.
„Tady, vezmi si tohle,“ podala mu prášek a sklenici vody.
„Co to je?“
„Prenatální vitamín, věř mi, potřebuješ to,“ dala mu to do ruky a neodešla, dokud neviděla, že to polknul. „Dobře. Budu se starat o to, abyste ty i to dítě byli zdraví, jak to jen jde,“ slíbila mu, vzala si tu skleničku zpátky a podívala se na hodiny na zdi. „Měla bych se jít připravit, musíš pít hodně vody, ano?“
Bill mámě ani nestihl odpovědět, protože odešla hrozně rychle. Kdo na světě by mohl být sakra šťastný po vytažení z postele a donucení jít na nějakou podělanou procházku? Billova rozzlobenost ještě vzrostla, podíval se na hodiny; ještě nebylo ani sedm ráno. Se zavrčením praštil dveřmi od ledničky a otevřel mrazák. Dobrá věc, která ho dnes ráno čekala, byly vafle, které na něj z kraje koukaly, chvíli si ještě užíval ten chladivý vzduch a pak krabici vzal.
Dala se vyndat až moc lehko na to, aby v ní něco bylo.
Bill se zhluboka nadechl a podíval se dovnitř. K jeho zděšení byla prázdná; jen prázdná kartonová krabice s kousky ledu na okrajích. Pomalu ji zmačkal a hodil do koše, bylo mu naprosto jedno, že minul cíl a zmačkaná krabice spadla na zem. Fajn, od té doby, co nebyl normální, a nemohl mít k snídani vafle, mu zbývala další věc; lupínky.
Otevřel špajz a usmál se na krabici. Nechtěl být znovu napálen a tak ji nejprve potěžkal, aby porovnal tíhu. Krabice byla skoro plná. Vzal si tedy i misku a lžičku, vesele si lupínky do misky nasypal. Podíval se na ni a šel si vzít misku větší, přesypal si to tam a tu malou vrátil zpátky, přisypal více cereálií. Hotovo. To byla panečku podívaná.
Bill zamručel, když se ozval jeho močový měchýř a vyběhl na záchod, zatímco myslel na nádhernou snídani, co ho čeká. Miminko souhlasilo, snažil se udržet a nemručet slastí nad tím, jak se mu sbíhaly sliny. Málem začal poskakovat kolem, když si umyl ruce a konečně se tak mohl vrátit k té právě nejdůležitější věci na světě. Jídlu.
Vrátil se zpátky do kuchyně a poslal vzdušnou pusinku misce, otevřel ledničku.
~*~
Gordon vešel do kuchyně a zaseknul se. Jeho syn stál před ledničkou a skoro všechno z ní bylo vyndané na stole. Přešel blíž a slyšel nějaké nabroušené nadávky, ale pod tím vším jakoby zaslechl pláč… „Bille? Jsi v pořádku?“
Černovlasý chlapec se otočil, obličej měl celý od slz a zavrtěl hlavou. Stál a třískl dvířky, Gordon se nejistě podíval na hrneček, co držel v ruce. „Nemáme žádné mléko!“ Billův hlas byl plný slz, když si třel oči do svého rukávu. „Není tu žádné mlíko nebo vafle nebo kafe!“ naříkal.
Gordon opravdu nevěděl, jestli by bylo chytré, říct Billovi, že Simone všechnu kávu schovala. Bála se totiž, že se bude snažit nějakou vypít, zatímco ho ona nebude moct sledovat. Ubohý chlapec vypadal úzkostlivě a byl naprosto červený v obličeji. Povzdychl si a vzal mu jemně hrneček na kafe z ruky. „Bude to v pořádku, Bille, slibuju,“ řekl mile a pomohl mu si sednout do židle.
Bill zavrtěl hlavou a snažil se udržet svoje emoce pod kontrolou. „Jen jsem chtěl něco k jídlu! Nic tady nemáme!“ zanaříkal znovu a ukázal na jídlo na stole. Gordon se na to všechno podíval a otočil se zpátky na Billa.
„Neměli jsme šanci dojet nakoupit, než jste se vrátili domů. Omlouvám se; chtěli jsme jet dneska odpoledne, až se oba vrátíme z práce. Mimo to, tvoje mamka ti tady nechala něco k snídani,“ natáhl se Gordon pro misku nakrájeného ovoce.
„Ovocný salát?“ zeptal se Bill opovržlivě.
„Ovocný salát. Samozřejmě, že to nejsou vafle a vím, že to nevypadá tak dobře jako lupínky, ale je to dobré a nejsou v tom žádná jablka. Vidíš, problém vyřešen.“ Řekl jemně.
„Ne, není vyřešen. Tvoje manželka mě probudila uprostřed noci na nějakou pitomou procházku,“ zavrčel Bill, stále naštvaný. Zamrkal, najednou ho rozbolela hrozně hlava přímo nad uchem, naklonil se dopředu s hlasitým stenem. Najednou ale ucítil něco příjemně studeného na své ruce, zvedl pohled a uviděl, že to je sklenice s vodou a ledem.
„Uklidni se a vypij to. Nemůžeš být dehydratovaný a jak tě znám, dobře tě znám, tak ses ani nenapil předtím, než jste šli ven,“ sledoval Gordon svého syna žíznivě pít.
„Wow,“ řekl Bill bezdechu. „Nevěděl jsem, že mám takovou žízeň.“
„To je dehydratace. Když už je velká, ani nemáš pocit, že ti voda chybí. Dopij to a až pak se najez,“ Gordon se podíval na svou kravatu a snažil se dovázat svůj windsorský uzel. „Lepší?“ zeptal se.
„Jo, mnohem lepší. Myslel jsem, že se zblázním,“ přiznal Bill. „Ale na tvou ženu jsem stále naštvaný.“
„Věřím, že i když seš na ní naštvaný, je to stále tvoje matka.“
„No jasně.“
„Jen ti chce pomoct,“ pokrčil Gordon rameny. „Chce, abys byl ty i miminko zdravý. Tak to s ní zkus a uvidíme, jak to půjde. Mám dojem, že pár dní ti vstávat dřív neuškodí a pro moje vnouče to snad uděláš, ne?“ Bill se na něj podíval skrz skleničku a nic neřekl. „Fajn… no, já jdu,“ řekl spěšně a opustil kuchyň.
Bill se podíval na ovocný salát a protočil oči. Celý svět se ho snažil naštvat. Nebyly to vafle namočené v másle a posypané velkou vrstvou cukru; byl to posranej ovocnej salát. Normálně proti ovocným salátům nic neměl, ale teď ho opravdu nechtěl vidět. Podíval se na krabičku od něj a protočil oči znovu. „Tak já tě teda ochutnám, ale nechci,“ ujistil ho a zvedl se, vysypal svoje cornfleaky a vzal si lžíci.
Otevřel plastovou krabičku a zlomyslně do ní dal lžičku, nabral na ní trošku a pak krabičku rychle zavřel. Strčil si lžíci do pusy a zarazil se. Opravdu to chutnalo celkem dobře. Nabral další ovoce a zkusil to znovu. Opravdu to chutnalo víc než celkem dobře, znovu krabičku otevřel a celou si ji vysypal do své prázdné misky od lupínků. Bill šťastně snědl své osvěžující jídlo a miminku se to definitivně taky líbilo, salát to zvládl lépe než vafle. Ale to neznamenalo, že to řekne Simone.
Po deseti minutách, co ovoce snědl, si promnul šťastně břicho. Přestal a ruku si na břicho přiložil, cítil malé šimrání a vykouzlilo mu to na tváři úsměv. Z ničeho nic se mu z úst vydralo zívnutí a Bill se podíval z okna. Slunce stále vycházelo a jemu se zrovna teď východ slunce pozorovat nechtělo.
Podíval se na nepořádek, co tady udělal, rozhodl se, že se o to postará později a odešel z kuchyně nahoru. Byl si jistý, že slyší svou matku volat jeho jméno, ale neměl náladu jít dolů a mluvit s ní. Nejspíš ho za ten nepořádek chtěla pěkně seřvat.
Bill otevřel dveře a roztouženě se podíval na svou postel, zarazil se ale. Uvědomil si, že kdyby šel teď do postele, probudil by se ulepený a podrážděný. Teď si dá sprchu a tím se tomu vyhne. Vzdal se tomu nevyhnutelnému a skočil do sprchy, nechal vodu spláchnout zápach zvenku a pot, málem tam usnul. To nejspíš znamenalo, že usne hned, jak se dotkne polštáře.
Chyba.
Bill se vrtěl a převaloval celou věčnost, a pak to vzdal. Sluníčko už bylo na obloze, i když cítil, že je unavený, jeho mozek se nechtěl vypnout. No tak fajn, jestli má být vzhůru on, tak bude vzhůru i Tom. Opustil svůj pokoj a otevřel dveře do pokoje svého bratra, jen aby mohl nakouknout. Byla tam naprostá tma a chladno, chladněji než v Billově pokoji, ale musíme brát v úvahu, že Billův pokoj byl k silnici a na východě.
Vlezl dovnitř a zavřel za sebou dveře, chvilku si zvykal na tu tmu tam. Přešel poházené oblečení a kufry, které stále nebyly vybaleny, a dostal se k bratrově posteli. Dredatý chlapec ležel na zádech v hlubokém spánku, s jednou rukou nad hlavou na polštáři a druhou na boku.
Bill miloval pozorovat Toma při spaní; připadal si totiž, že Tom opravdu patří jenom jemu. Nikdo ho takhle nemohl vidět, tenhle obličej; dokonce ani groupies ne, protože on s nimi nikdy nespal doopravdy. Tohle bylo něco, co patřilo prostě jenom Billovi, tahle myšlenka ho hřála u srdíčka. Přešel blíž a zamilovaně koukal na to, jak se Tomovi zvedá a následně klesá hrudník.
Neměl na sobě nic kromě boxerek a ten pohled v Billovi vyvolával víc než jen lásku. Skousl si ret a přejel Tomovi po podbřišku, sledoval jeho reakci. Nic. Bill se usmál a prstem zmáčkl žílu v místě mezi jeho bokem a slabinou. Tom pohnul kolenem, ale neprobudil se.
Všechno ještě nebylo ztraceno; Bill se usmál a sledoval, jak jeho bratr trošku ztvrdl. Uculil se a přejížděl mu lehce po rostoucí erekci, dokud ze sebe Tom nevydal tichý sten. Byl blízko, ale stále ne úplně vzhůru. Bill cítil, jak hoří a byl víc než jen trošku rozrušený, vlezl si do postele mezi bratrovy nohy. Naklonil se a nosem se zaryl do Tomova rozkroku, zavřel oči a užíval si vůni, která patřila jen jemu. Bill vzal lehce za Tomovu gumu u boxerek a stáhl je trochu dolů; uculil se, když se mu ukázal penis jeho dvojčete a bez jakéhokoliv zdráhání ho vzal celého do úst.
Tom zalapal po dechu a prudce otevřel oči, lekl se toho vlhka okolo své přirození, mimoděk přirážel boky a věděl, že rty, které cítí, patří Billovi. Tiše zasténal a zarazil hlavu dozadu do polštáře z toho úžasného pocitu. „Oh, bože, Bille… kurva…“ vzdychal, jak cítil tlak zpěvákova piercingu na spodní straně svého penisu.
Bill cítil, že Tomův penis ztvrdnul ještě víc přímo v jeho ústech a on pochvalně zamumlal. Olíznul jeho horkou kůži a na jazyku ucítil, jak Tom začíná být vlhký.
Tom se pod ním kroutil jako ďáblem posedlý a Bill si dlaní stiskl svoji vlastní erekci, usyknul. „Ugh, Tomi,“ vydal ze sebe ještě před tím, než se začal věnovat citlivému vrcholku Tomova penisu. Sotva začal sát, když se Tom posadil a s vyjeknutím ho od sebe odtáhl.
Zoufale Billa políbil a chytl ho kolem pasu, stáhl ho dolů na postel. Pak se odtáhl a ušklíbl se na Billa, který zrychleně dýchal do ticha v místnosti.
„Víš, že z tebe blázním, když mě takhle probudíš,“ zafuněl a zíral na Billovy rty. Byly lesklé a trochu oteklé od jeho činnosti.
„Přesně proto jsem to dělal,“ zamumlal Bill nedůtklivě. „Bože, potřebuju tě, začínám šílet,“ zašeptal a dal nohu Tomovi kolem pasu, třel s ním o svůj rozkrok. Tomovi naskočila husí kůže a tvrdě ho políbil.
„Kolik je hodin, mamka a Gordon by to mohli slyšet,“ řekl Tom, který se snažil dostat ven ze svého spodního prádla a zároveň u toho Billa líbat.
„Už šli do práce, jsme tu jen ty a já. Pomiluješ mě teď, prosím?“ zažadonil Bill, když si Tom konečně sundal své spodní prádlo. Jakmile se ho zbavil, trošku se zasmál a přejel rukou Billovi po noze, zatímco ho políbil.
„Vlezlíku.“
„Zmrde.“ Odvětil Bill žhavě, hned na to ho ale Tom umlčel polibkem. Bylo to pomalé a dlouhé, a když se Tom odtáhl, Bill si připadal jako ztroskotaná loď, měl ale dostatek síly na to, abych mohl zajet rukou pod Tomův polštář a vyndat bílou lahvičku, která tam vždycky byla.
Tom políbil Billa na koleno a ústy jel výš, dokud nenarazil na jeho spodní prádlo, sundal mu je. „Podej to,“ kývnul směrem k lahvičce. Bill si skousnul ret a podal mu ji, položil se na záda a čekal. Vážně už chtěl, aby do něj Tom prostě jen vjel, ale jeho bratr se vždycky staral o to, aby ho potom nic nebolelo.
Pitomá ohleduplnost.
