Boj o lásku

autor: Ivet

Další ráno, další den plný trápení a přetvářky. Měl by to Tomovi přát, to je jisté, a na jednu stranu mu to také přeje. Tom vždycky prohlašoval, že na lásku nevěří, ale teď? Zdálo se, že se opravdu zamiloval. Nejen, že s tou dívkou byl už skoro měsíc (haha, jistě, ale na Toma to je… zázrak!), ale dokonce si ji nastěhoval k nim do domu. K nim! K němu a Billovi. Samozřejmě to tak měli domluvené, že zůstanou bydlet navždy spolu, ale Bill nečekal, že by to přišlo tak rychle, kdy se někdo mezi ně vetře, a také…myslel, že on bude první, kdo si sem někoho přivede.

Jenže Billovi se to zkomplikovalo. Našel sice lásku, jak si celý život přál, ale dokonalé, jak si to vysnil, to rozhodně nebylo.

Bill sešel do obýváku, že… ale to už je vlastně jedno, protože v obýváku seděli ti dva holoubci. Billa bodlo u srdce. Nemohl se na ně dívat. Otočil se na patě a zase vykráčel z místnosti. Ani si ho nevšimli.

Seděl v pokoji a trápil se. Ale když se vyplakával ze svých bolestí, probudil se v něm bojovný Bill. Tohle nehodlá trpět! Rozhodl se, že tu holku vystrnadí z domu. Tom dá určitě přednost jemu.

„Tome?“

„Co je, miláčku?“ optal se Tom a začal se pomalu otáčet po hlase.

„Cože?“ Tohle oslovení Billa navztekalo, protože věděl, že nepatří jemu. Ale tohle na sobě nesměl dát znát, a tak se jako pravý Bill Kaulitz začal svému bráškovi smát. Tomu když došlo, jak se spletl, celkem zčervenal a navztekal se taky. Ovšem proto, že se Bill smál.

„Co je ti k smíchu!? Jsem se spletl, no,“ vyštěkl Tom naštvaně. Je tak roztomilý, když se vzteká, pomyslel si Bill a už se tak nesmál. Byl nervózní z toho, co chce Tomovi navrhnout. Co když se na něj Tom naštve ještě víc a řekne, ať teda vypadne on, když ji tu nechce. Radši to ještě odloží… Už už se chystal zase vypadnout z pokoje, když se ho Tom zeptal: „Tak co jsi chtěl?“

„Eh, no…hmm, chtěl jsem si s tebou promluvit o… o Carol.“

„Proč?“

„No… když… Já mám pocit, že mi tě bere. Jsi jen pořád s ní a já jsem tady sám. Vůbec si mě nevšímáš, pořád myslíš jen na ni a…“

„Ale Bille, vždycky jsi to byl přece ty, kdo vykládal o lásce. Teď už jsem tomu konečně uvěřil. Je mi líto, žes zatím nepoznal svou pravou lásku, to mi věř,“ Tom najednou vypadal hodně smutný. Billa ale zajímal jen jeho plán, a tak pokračoval v řeči o Carol.

„Ty ji miluješ? Víc než mě?“

„Bille! To… to je jiná láska.“ Tom očividně nevěděl, co říct.

„Jak jiná?“ svitla v Billovi naděje.

„Hele, neřeš to, jo?“ utrhl se na něj znenadání. To Billa zaskočilo. Tom je úplně jiný než dřív. Čokoládové oči se mu zalily slzami.

„Bille, co se děje? Co se najednou stalo?“ Je možné, že by Bill taky…? Ale to už slyšel rozčilený Billův hlas: „Jak najednou!? To si myslíš jen ty, že najednou, protože si mě nevšímáš!“

„Promiň, Bille.“ Tom se zatvářil provinile. Opravdu si Billa poslední dobou moc nevšímal. Ale jen on věděl, proč. Přiblížil se k Billovi a něžně ho pohladil po ruce. Oběma proběhlo zamrazení v zádech.

„Prosím, ať odejde,“ vyhrkl najednou Bill. „Ať Carol odejde, prosím, Tome!“

„Cože?“ Tomova ruka, jako by si uvědomila, kde je položená, se rychle stáhla. To Bill už nevydržel. Zavrtěl hlavou, odešel a Toma tam nechal stát. Samozřejmě, že ji nenechá odejít. Ale jak jiná láska?

…

Tom je pryč, odešel nakoupit. Dělal to kvůli sobě, Billovi nebo Carol? Pokud kvůli Billovi, bylo to krásné, ale pokud kvůli Carol nebo sobě, bylo to hrozné. Copak by se Carol neměla o Toma starat, když už tady oxiduje? A jestli ji má Tom tak rád, že jí dokonce chodí nakupovat… Grr!

Je pravda, že od toho jejich rozhovoru si Tom Billa všímal víc. Ale Carol tu byla pořád. A Bill měl další plán. Carol se mu sice ani trochu nelíbila, ale co by pro lásku neudělal.

Zaklepal na dveře jejího pokoje a poslušně čekal na nějaký zvuk.

„Lásko, to už jsi zpátky? Ty sis teda pospíšil,“ zasmála se Carol potěšeně a šla otevřít. Bill mlčel. Dveře klaply a objevila se Carolinina tvář.

„Ach, Bille, promiň, myslela jsem, že je to Tom,“ usmála se. „Potřebuješ něco?“ Bill se na ni díval a tvářil se tak smutně, jak nejlépe to dokázal. Vpíjel se jí do očí a snažil se jí očima říct, co k ní cítí, a jak ho ubíjí, že je s Tomem. Jenže ona nic nepoznala. Možná, že byla tak hloupá (což si Bill myslel s naprostým přesvědčením) nebo to prostě nedokázal předvést dokonale, vzhledem k tomu, že nic takového necítil. Aspoň se ho zeptala, jestli se něco stalo. „Chceš jít dál?“ Otevřela dveře tak, aby Bill mohl projít.

Bill prošel a zavřel za sebou. Chytil Carol za ruku a co nejpřesvědčivěji sladkým hlasem řekl: „Carol… Už to dál nevydržím. Ubíjí mě, když tě vidím s Tomem, přál bych vám to, ale brání mi v tom láska k…“ polkl, „k tobě.“ Až teď mu došlo, že se skoro celou dobu díval do země, a tak teď zvedl oči ke Carol.

Smutně se na něj usmála. „Promiň, Bille, ale já ho miluju. Jen Toma. Mám tě ráda, ale… jako bratra Toma.“ Jasně, to mluvilo za vše. Bill jen tiše kývl a se sklopenou hlavou zmizel. Sakra, do háje! Uf! Byl naštvaný, že mu to nevyšlo, ale na druhou stranu se mu obrovsky ulevilo. Co kdyby ji musel nedej bože políbit, i když to měl vlastně v úmyslu!

Za chvíli slyšel klapnout domovní dveře, a tak chtěl sejít za Tomem, ale to už slyšel Carol, jak se s ním mlaskavě vítá.

Když ji později viděl, podívala se na něj takovým tím pohledem, který se používá na zklamané lidi. Tomovi nic neřekla. Proč by Tom měl vědět, že nemá šanci? Stačí, když to ví ona, a kdyby se Tom někdy náhodou rozhodl ji kvůli Billovi opustit, má mu co říct.

„Bille?“ strčil Tom hlavu do Billova pokoje. Bill s trhnutím jen tak tak stihl stáhnout velikou fotku Toma do lišty a vylekaně se na něj podíval. Tom ale nic nepostřehl.

„Nechceš se jít s námi dívat na film?“ usmál se Tom. Chtěl Billa potěšit, jenže to by musel vědět, co se mu ukrývá ve zvrhlé hlavince. „Proč nemůže říct se mnou, proč s námi?“ zoufal si v duchu Bill a zavrtěl hlavou. Toma to očividně zklamalo.

„Škoda,“ řekl a odešel z pokoje. To Bill Carol opravdu tak nesnáší?

Tom se na film vůbec nemohl soustředit. Uprostřed věty jedné z postav na obrazovce se otočil ke Carol: „Carol, miláčku, nevšimla sis, jestli něco není Billovi? Vím, že bych to měl spíš poznat já a taky bych rád, ale nemůžu přijít na to, proč je najednou takový uzavřený.“ Samozřejmě, že jeho jiskřička naděje pořád hořela, a Billovým pokusem dostat Carol pryč ještě více zaplápolala, ale zakázal si dělat si zbytečné naděje. Ne, prostě na to ani nebude myslet.

Jindy by Carol skočení do filmu hrozně rozčílilo, ale tohle je vážné. Myslela si sice, že mu nic nepoví, ale proč by si jeho lásku nemohla pojistit už ze začátku vztahu, proč to zkoušet, až bude třeba příliš pozdě.

„Víš, asi vím, co mu je,“ řekla. Tom se na ni překvapeně podíval. Zeptal se jen tak, protože na Billa myslel, ale ani ve snu by ho nenapadlo, že by Carol mohla vědět něco o jeho bráškovi, co neví on!

„No, jak jsi dnes nebyl doma, přišel za mnou a…“ podívala se na Toma. Nevyhodí je oba?

„A co?“

„Řekl mi, že mě miluje.“

…

Takovou ránu pod pás Tom opravdu nečekal. V noci tajně v koupelně vyplakal spoustu slz, jeho láska totiž začala bolet ještě o hodně víc. Přesto mu jedna věc do celého příběhu nepasovala. Proč by Bill chtěl, aby Carol odešla? Co když to mělo úplně jiný důvod? Co když…

„Bille?“ oslovil Tom svého brášku a sedl si k němu ke stolu. Bill se na něj podíval a jeho oči říkaly, aby mluvil dál.

„Nešel by ses projít? Se mnou?“ dodal ještě s nepatrným úšklebkem nad vzpomínkou na včerejší otázku pro film. Bill, který se nejdříve zatvářil překvapeně, se zasmál a s nepatrným začervenáním odpověděl: „Rád,“ a sklopil hlavu do talíře. Tom se usmál nad nevinností svého dvojčátka a optal se: „Bude ti stačit tak 20 minut?“ Bill kývl a jen cítil, jak se Tom zvedá a nechává ho tam samotného. Rychle dojedl a běžel do koupelny. Teď musí být neodolatelný!

Oba se na tu procházku hrozně těšili, oba ze stejného důvodu, oba doufali, že ten druhý je na tom stejně, ale ani jeden si vlastně nepřipustil, že by to vážně bylo možné.

Když Tom Billa uviděl, zdálo se mu, že k němu přichází anděl shůry a dává mu nepřímé znamení, ať na svém vztahu s Billem zapracuje. Jo! Nejdřív se ho zeptá na Carol, a pak se uvidí.

„Cože? Já jí neřekl, že ji miluju!“ zděsil se Bill. Tohle ne!

„Bille, říkala to, a myslím, že i kdybys nepoužil přímo tuhle větu, něco tam být muselo. Zase tak moc si nevymýšlí.“ Chtěl vědět víc, ale samozřejmě věřil Billovi. Ten z toho byl v kopretinách. Připadalo mu to jako úžasný plán, zajít ke Carol, ale až teď viděl, jak to bylo neuvážené. Mělo mu dojít, že to hned vykecá a vůbec. Teď buď Toma ztratí nebo se bude muset přiznat, čím ho taky ztratí. Jenomže…

„Když já tak strašně nechci, aby sis myslel, že miluju tu tvojí blondýnu, že ti musím říct, proč jsem tam šel,“ skoro zašeptal Bill a bál se na Toma podívat.

„Bille?“ Tom skoro nemohl dýchat vzrušením nad tím, co mu Bill chce říct. „Řekni mi to, prosím.“

Bill tedy jen nepatrně kývl a ukázal na jednu lavičku u vody. Došli tam mlčky, ale jakmile se usadili, Bill spustil. Věděl, že jinak by si to rozmyslel.

„Šel jsem tam a řekl jsem jí, že mi v tom, abych vám přál štěstí, brání láska k ní, ale myslel jsem k tobě! Chtěl jsem, aby opustila tebe kvůli mně a já bych potom opustil jí kvůli tobě. Jenomže ona řekla, že miluje jenom tebe. Já byl rád, že s ní nemusím nic mít, i když pro tebe bych to udělal, ale nedomyslel jsem následky. To, že ti to řekne a já tě tím ztratím rovnou, nebo se budeš ptát na můj názor, čímž ukážeš, že mě máš rád a snažíš se najít pro chování tvého bratra vysvětlení, a tím pádem tě také ztratím, protože ti nedokážu lhát.“

Seděli na lavičce, bylo slyšet jen občasné šplouchnutí vody nebo zapípání ptáčka, a pak se k Billovým uším donesla dvě tichá slova, která vyslovil Tom: „Miluji Tě.“

P.S.: Tom se vyspal s Carol, aby unikl myšlenkám na Billa, jenomže ji omylem oslovil jeho jménem. Ona teda přišla na to, že ho miluje, ale chtěla z toho vytěžit pro sebe, a tak od Toma žádala lásku pod podmínkou, že to Billovi poví. Oba si mysleli, že by Bill Toma zavrhl.

Snad se vám to aspoň trochu líbilo 🙂 Mějte se krásně! ivet