Catharsis 6. (1/2)

„Zatraceně moc jsem tohle potřeboval,“ řekl Bill a široce se usmíval na nejlepšího přítele. Byli v klubu a s pitím v rukou si hověli ve VIP sekci.

„Vypadal jsi, jako bys měl každou chvíli prasknout,“ řekl Andreas a byla to pravda. Andreas se snažil z Billa něco dostat v tourbuse a noc před koncertem, ale nedostal z něj ani slovo.

Bill praštil svým drinkem zpět na stůl, popadl ten Andreasův a hodil ho do sebe.

„Hej!“ zasmál se Andreas.

„Máš být rychlejší,“ odpověděl mu Bill se šťastným úsměvem. „Bože, jsem rád, že jsi tady. Potřebuju další pití.“
V tom momentně, kdy se k nim do boxu přidali Georg s Gustavem, se Bill, do té doby rozverný a radostný, zamračil. Andreas sledoval náhlou proměnu jeho přítele, a byl z něj zmatený.

„Kde je Tom?“ zeptal se Bill Georga. Basák odpověděl něco, co Andreas nemohl přes dunivou hudbu slyšet, ale cokoliv, co řekl, nemohlo být dobré. Bill se zamračil, sebral Georgovi pití a dvěma dlouhými loky jej vypil.

„Posral ses?“ Georg omotal ruce kolem Billa. „Snažíš se vypít celý klub, ty muší váho?“

„Hej, o tomhle jsme mluvili,“ řekl Bill hlasitě a odstrkoval ze sebe Georgovu ruku. „Odmítnul jsem tě, pamatuješ?“

„Co?“ Gustav se začal smát.

Georg protočil oči. „Neví, co říká.“

„Já vím všechno,“ pronesl upřímně Bill.

Andreas pokýval na servírku, aby přišla k jejich stolu. „Další kolo,“ řekl.

„Dva navíc!“ vykřikl Bill, zašklebil se a vyšplhal nahoru na své sedlo. „Posraný To… Hey! Co chcete dneska v noci dělat?“

Andreas udělal zvláštní obličej. „Máš dost. Měli bychom tě odnést do postele.“

„Moje postel,“ řekl Bill jízlivě. „Moje.“

„Jo,“ souhlasil Andreas, nepatrně přikývl. Snažil se od Billa něco pochytit, opravdu ho zajímalo, co Tom udělal, že Bill tak moc pil.

Ať to bylo cokoliv, Andreas byl napnutý. Sledoval dveře místnosti, a jakmile servírka položila na stůl jejich pití, vstoupil Tom. „Možná bychom měli jít pryč,“ řekl Andreas Billovi.

Bill protočil oči. „Právě jsem dostal pití,“ odpověděl Bill, držíc v každé ruce skleničku.

„Jo, ale-„

„Hey,“ řekl Tom a sedal si vedle Gustava. „Jak dlouho tady jste, chlapi?“

Bill tvrdě bouchl sklenicemi o stůl, až pití vystříklo na stůl. „Dost dlouho,“ řekl Bill. Popadl Andrease za ruku a pokoušel se přelézt přes Georga ven z boxu.

„Hej, hej.“ Georg zatlačil Billa zpět. „To je drsný. Pustím vás dva k sobě.“ Podíval se z Billa na Toma.

„To je v pohodě,“ řekl Tom.

„Jo, byli jsme u sebe až dost,“ dodal Bill. „Proč jdeš tak pozdě?“

„Nejdu zase tak pozdě,“ řekl Tom.

„Říkal jsem ti, David nás zdržel,“ řekl Georg. „Měli jsme tam nějaké podepisování, ale tys prostě zdrhnul sem.“

„Myslíš prsa k podpisu a holky na ojetí,“ zamumlal Bill nezřetelně, mířící přes Georga ven. „Je mi to jasný.“

Gustav se zasmál, když Bill šlápl na Georga, jak se přes něj snažil dostat z boxu. Andreas sledoval celou scénu, a bylo mu líto Billa, který se sotva držel na nohou. Kdy se to stalo?

„Bille,“ řekl Tom, „zůstaň chvilku.“

„Ne, díky,“ odpověděl Bill. Dal si ruku v bok, postavil se vedle Andrease a mávl na kluky. „Uvidíme se zítra.“

Zatímco Bill pochodoval k východu, Andreas na kluky kývl. Zachytil Tomův pohled upřeně sledující Billa, ale právě teď se díval skrze Andrease. Andreas se Toma vždycky trochu bál, když byli mladší, ale žádný z těch pocitů mu nezůstal. Otočil se a následoval Billa ven z baru.

Když dorazili na hotel a zavřeli se v jejich pokoji, Bill dopadl na postel a přetočil se na břicho.

„Tohle je můj pokoj,“ řekl Bill a mávl rukou kolem. Na okamžik zavřel oči a zabořil hlavu do matrace. „Jen můj.“

„Koho jiného by měl být?“ Zeptal se Andreas a odkopl boty.

Bill popadl polštář a sroloval si ho pod hlavu. „Tomův,“ odpověděl tlumeně. „Kdykoliv jsme sdíleli jeden pokoj, nikdy nebyl můj.“

Andreas se posadil na postel vedle té Billovy. „Jsi v pohodě?“

Billovo tělo se trochu zatřáslo. „Jo.“

Andreas se natáhl přes prostor mezi postelemi, dotkl se Billova ramene. „Opravdu?“

Bill se přetočil na záda, polštář odhodil na podlahu a zíral na Andrease. „Ne.“

„Chceš o tom mluvit?“ Andreas si nebyl tak úplně jistý, že by Bill teď dokázal o čemkoliv mluvit, ale musel se zeptat. Byl zvědavý, a co je důležité, měl o něj strach. „Co Tom udělal?“

Bill si třel tváře, ještě stále zíral na Andrease. „Co neudělal,“ zamumlal Bill. „Udělal mi všechno, všechno,“ zafňukal Bill nepatrně. „Ale on musel jít a ošukat tu holku.“

Andreasovi všechno došlo. Tom si užíval jinde a Bill byl…

„Miluju toho idiota,“ řekl Bill slabým hlasem, přetočil se na bok a chytil Andrease za koleno. „A ty si myslíš, myslíš si, že by se neměl kurvit jinde. Víš, jsem jeho jediný bratr, a když mě píchá, myslím si, že by měl rozumět.“

Andreas si nemohl pomoct, ale po Billových slovech zalapal po dechu. „Bille…“ Jeho hlas byl varovný. „Jsi opilý.“

„Je mi to u prdele. Chápeš to, že? Nechal jsem ho, aby mě šoustal, aby si zasraně vzal moje panictví, něco, co vlastně znamená část mě, nevím. Možná, že jsem měl počkat, protože to nemůžu dostat zpátky, a on se dokonce ani neudělal uvnitř mě. Nemůžu ho cítit udělat se do mě.“ Bill byl hysterický, téměř brečel. A nepřestával mluvit.

„Bille,“ Andreas se snažil něco říct.

„On si vzal ten posranej… kondom a udělal se v tom, už nikdy ve mně. Dobře, bylo to jen jednou. Neměl jsem ho to nechat udělat, víš? Myslím tím, neměl jsem ho nechat ojet mě s tím vyfouklým balónkem na jeho penisu. Vůbec jsem ho neměl nechat.“ Bill se zhluboka nadechl a podíval se Andreasovi přímo do očí. „Je tady jedna věc, jsem do něj kurevsky moc zamilovanej. Kurevsky zamilovanej.“

„Oh, bože, Bille.“

„Myslím to vážně. To je to, co se děje. Jsem do něj tak zblázněnej od doby, co mě poprvé ojel. Ne, dokonce už dřív. Bože, já nevím. A to je nechutné. Je to můj bratr! Můj zkurvenej bratr, Andreasi. Dokonce mě ani nenapadlo, jak zkurvenej jsem já!“ Bill odfoukl vlasy a nehty silně stiskl Andreasovo koleno.

„To je v pohodě,“ řekl Andreas, nejistý si tím, co by měl udělat. „Není to tvoje chyba, je to v pohodě. Uklidni se.“

Bill tence vzlykl a zakroutil hlavou. „Já bych ho nechal udělat cokoliv, já musím. Jsem tak ubohej, Andreasi. Chci ho zpátky a to je tak zvrácený.“ Bill nyní vzlykal otevřeně. Andreas sotva rozuměl tomu, co říká, ale slyšel to.

„Bille.“

„A nejhorší ze všeho je, že jsem to posral. Jo, šukal tu holku. Ty holky. Stovky holek. Já nevím. Ale je to moje chyba. Mohl jsem být lepší. Měl jsem být, kurva.“ Bill se zhroutil na postel a začal se klepat, tak moc brečel. Andreas položil ruku na jeho záda a hladil jej.

„Neudělal jsi nic špatně,“ řekl Andreas. Bylo zvláštní, že tomu ve skutečnosti věřil. Věděl o Billovi a Tomovi tak dlouho, že se mu jejich vztah zdál téměř normální. Samozřejmě, nikdy o tom předtím nemluvili a Andreas věděl, že nikdo další by nerozuměl. Do háje, měl by být zděšený, kdyby o tom nevěděl už tak dlouho.

„Myslíš si, že jsem odporný?“ zeptal se stále plačící Bill. Přitočil se blíž k Andreasovi a omotal mu ruku kolem pasu.

„Ne,“ odpověděl Andreas. „Ale nemůžeš nechat Toma, aby tě takhle komandoval.“

„Já vím, já vím,“ vykřikl Bill. „Ale nemůžu za to. Potřebuju ho a on se vůbec nestará. Je to můj bratr, můj jediný bratr, má jediná věc. Můj jediný. Nikdy nebudu mít nikoho dalšího.“

Andreas držel Billa pevně, bolelo jej z toho srdce. Tihle dva bratři byli vždycky důvěrně propojení, každý to věděl. Andreas si náhle uvědomil, jak moc Tomovo jednání zlomilo Billovo srdce. Ano… byl rozhodnutý zabít Toma.

„Proč si nemyslíš, že jsem odporný?“ zeptal se Bill tichým hlasem, jeho oční víčka se otvírala a zavírala. Popotahoval, mrkal skrz mokré řasy, černý make-up mu stékal po tvářích. „Jak je to možný?“

Andreas jemně pohladil Billa po vlasech a podal mu hotelový ubrousek, aby si otřel tváře. „Prostě nemyslím. Jste to vy, kluci. Je to jen… je to jiné.“

„Jak?“ Bill si přitiskl ubrousek na oči.

„Věděl jsem to,“ řekl Andreas jemně. „Je to v pohodě.“

Bill nejistě vzlyknul. „Doopravdy? Věděl jsi to? Ví to Tom?“

„Kurva,“ řekl Andreas naštvaně. „Ne, on to neví.“

Bill se přetočil na záda a povzdechl si, jeho dech byl přerývavý. „Spali jsme spolu každou noc. Sex byl úžasný, ale chybí mi spát vedle něj. Je tak těžké si na to zvyknout.“

„To je v pohodě.“
„A možná se přes to dostanu. Ale je tady ta věc, on mě políbil. Nedělal to moc často. Nikdy to nezapomenu,“ zamumlal Bill. „Ani kdyby se mi to už nestalo znovu s nikým jiným… Je mi to jedno.“

Andreas smutně zakroutil hlavou. Snažil se pochopit, jak daleko Tom s Billem byli. Nemohl na to přijít. „Možná s ním potřebuješ mluvit.“

„My mluvíme. Mluvíme hodně. Většinou se hádáme a on jde pak ošukat nějakou holku.“ Billův obličej byl rozrušený, vzdorovitý. „Nejsem dost dobrý.“

„Možná jsi až moc dobrý,“ navrhl Andreas.

Bill si hlasitě povzdechl. „Možná,“ odpověděl. Unaveně zavřel oči. „Teď spím.“

Andreas neodpověděl, jen seděl vedle přítele do doby, než si byl jistý, že spí. Pak se přesunul do druhé postele a sledoval Billovu hruď, jak se v temnotě pohybuje nahoru a dolů.

Nemohl usnout několik hodin, jeho mysl pracovala na plné obrátky.

***

Andreas zběžně pohlédl na hodiny, než opustil pokoj. Bylo osm hodin ráno a Bill se stále válel v posteli. Nebyl nervózní, když sevřel v dlani kartu a šel do Tomova pokoje.

Našel ji v kapse Billovy bundy. Proč ji Bill měl, tím si nebyl Andreas jistý. Minulou noc se Bill tak opil, že si moc nepamatuje, to bylo Andreasovi jasné. Ačkoliv Andreas si pamatoval všechno. Dokonale si pamatoval na bolest v Billových očích, na ponížení a osobní věci, které mu přiznal. Andreas věděl, že tohle nikdy nezapomene… ale doufal, že Bill ano, pro jeho vlastní dobro. Opravdu hodně se o Billa obával.

Andreas stál tváří v tvář proti dveřím Tomova pokoje, uvažoval, jestli zaklepat, ale rozhodl se to neudělat. Hněv se v něm opět vzdouval a on nechtěl dělat Tomovi žádné laskavosti.

Projel kartou a otevřel dveře. Nepatrný zápach kouře a alkoholu jej pošimral v nose, zamračil se.

Vstoupil do místnosti a i přes šero mohl vidět všechno. Tři prázdné lahve vína ležely blízko dveří a kolem bylo rozházené oblečení. Tom byl rozvalený v posteli a polonahá dívka v jeho nedbalém objetí.

„To si ze mě děláš prdel,“ zamumlal Andreas. Zdravý rozum mu napovídal, aby se otočil, odešel, a o tom všem si s Tomem promluvil později. Mohlo to dopadnout hodně špatně, kdyby se Tom nebo jeho „host“ vzbudili a našli ho v jeho pokoji.

Ale pak si Andreas vzpomněl, proč sem přišel a jak zničený byl Bill noc předtím.

Rychle prošel napříč pokojem, kolem postele, až k velkým oknům. Zákeřně se usmál a roztáhl závěsy. „Vstávat!“ zavolal, jak slunce zalilo místnost a dopadalo na postel. Dívka byla první, kdo se vzbudil, šilhavě zamrkala po Andreasovi. „Co?“

„Ahoj, my se neznáme,“ odpověděl Andreas, ujistil se, že to bylo pěkně nahlas.

Přinejmenším byla tak slušná, posadila se a kolem svého těla omotala přikrývku. „Co?“ zeptala se znova. Patou šťouchla do Toma a ten se zavrtěl.

„Jo?“ Tom zamrkal a hlasitě si zívnul. Andreas by si troufl říct, že je ještě trochu opilý. „Andreasi? Co kurva?“

„Musím s tebou mluvit,“ odpověděl Andreas odhodlaně. „Sám.“

„Jo?“ Tom se podepřel na loktech a překvapeně zamrkal. Otočil hlavu a podíval se na dívku. „Kdo jsi?“

Dívka se s úšklebkem pousmála.

„Myslím tím, jak se jmenuješ? Ne, chci říct, kdo jsi? Andreasi, co tady kurva děláš?“ Tom vypadal rozrušeně.

„Odejdi,“ promluvil Andreas k dívce. „Musím mluvit s Tomem.“

Na oba se podívala. „Naserte si oba,“ zamumlala, postavila se a klopýtavě mířila přes pokoj ke svým šatům.

„Ne, jen já,“ zamumlal Tom a hřbetem ruky si zakrýval oči. „Já vím.“

„Jo, ale nestálo to za nic,“ prskla dívka a natahovala si sukni a top. „Víc bych si užila s Billem.“

Tom se zasmál. „Kdybys jen věděla.“

Andreas stiskl pěsti. „Ven. Hned,“ promluvil opět k dívce.

Oba je poslala do háje a vykolébala se z pokoje. Andreas ji následoval, a jakmile odešla, zabouchl dveře. Když se otočil zpět, Tom měl přes hlavu polštář a zlehka pochrupoval.

„Oh, ale ne,“ řekl a stáhl peřinu i polštář z Toma. Tom byl téměř nahý, jen v boxerkách a nejistě se ohnal po Andreasovi.

„Proč tady, do háje, si?“ zeptal se Tom, veškerý humor z jeho hlasu vyprchal.

„Vstaň,“ řekl Andreas.

Tom vyletěl. „Proč?“

„Protože jestliže se chystám ti jednu vrazit, budeš u toho stát,“ odpověděl Andreas vyrovnaně.

„Jo, jasně,“ zasmál se Tom hořce. „Co se ti, kurva, stalo?“

„Bill,“ řekl Andreas.

„Co ti řekl?“ zeptal se Tom.

Andreas se nepatrně usmál a popadl Toma za ruku. Tom se mu snažil vytrhnout, ale Andreas vyrostl a byl silnější, než když byli ještě děti. Tom mohl vždycky Billa a Andrease zmlátit, ale v tomhle případě to tak nebylo.

Andreas přitlačil Toma ke zdi. „Řekl mi dost.“

„On se mnou bojuje,“ řekl Tom. Andreas zavrčel a silně udeřil Toma do ramene. „Kurva, nesahej na mě!“ Tom praštil Andrease do hrudi.

A bylo to. Andreas popadl Toma za obě ramena a vší silou jím praštil proti zdi. Tom zalapal po dechu a téměř se svezl podél zdi na zem, ale Andreas ho zadržel. „Přestaň mu ubližovat,“ řekl Andreas velmi pomalu a velmi zřetelně. „Jsi jeho bratr.“

„Bratři se mezi sebou pořád zraňují.“

„Ne takovým způsobem, jako jsi ty ublížil jemu,“ řekl Andreas.

„Víš hovno,“ zamumlal Tom.

Andreas povolil sevření a Tom začal klouzat po zdi dolů. Bylo jasné, že je ještě opilý; jeho oči byly těžké a řeč nezřetelná.

„Poslouchej, vy dva jste vždycky byli mými nejlepšími přáteli, ale očividně já a Bill si jsme blíž. Vždycky jsme byli. Můžu ti říct, když je rozrušený, většinou mi to potřebuje říct.“

„A?“ Přestože byl Tom ještě opilý, vypadal rozmrzele. „A co já s tím?“

„Nikdy mi to neřekne, pokud to není opravdu špatný,“ pokračoval Andreas. „Minulou noc mi to řekl. To bylo to špatné.“

Tom se pokoušel dostat z Andreasova dosahu, ale Andreas jej znova uchopil a přitiskl proti zdi. „Takže ti řekl, že je rozrušený…“

„Nemáš nejmenší tušení, co děláš, že ne?“ zamumlal Andreas, pozorně sledujíc Toma. „A jestli jo… tak jsi ještě větší kretén, než jsem si myslel.“

Tom si znechuceně povzdechl. „Jsem zatraceně unavený.“

„Vsadil bych se, že jsi,“ odpověděl Andreas, ovládající svůj hněv. Prsty ho svrběly, chtěl Toma uhodit, ale také mu ho bylo líto. Ačkoliv ne dost na to, aby zapomněl. „Měl bys s ním mluvit, utěšit ho… vrátit starého Billa zpátky.“

„Proč se o to staráš?“ Tom zvrátil hlavu dozadu, bouchl o zeď. „Nikdy tu nejsi. Já jo.“

„Jo, já vím všechno o tom, jak jsi vždycky s ním,“ odpověděl Andreas posměšně.

„Co to, kurva, kecáš?“ Zeptal se Tom, zírající do stropu.

„Nemusím nic říkat,“ odpověděl Andreas. „Máš dvě možnosti. Nechat ho na pokoji nebo…“

Tom prudce strčil do Andrease, obešel ho a rozzuřeně přešel na druhou stranu místnosti. Bouchl rukou proti zdi. „Co ti, kurva, řekl?“

Andreas si založil ruce. „Nikdy ti neodpustím, jestli zjistím, že jsi to udělal znovu.“

„On mi zatraceně ubližuje, zabíjí mě,“ řekl Tom. „Do háje, nevíš, o co jde. Nemůžu udělat nic. Pane Bože.“ Tom klesl hlavou do dlaní, těžce dýchal. „Do prdele, nemůžu s tebou o tomhle mluvit. Nech to být.“

Andreas upřeně zíral na Toma. Nikdy neviděl Toma tak zdrceného. „Jak ti ubližuje?“

„Nebudu o tom s tebou mluvit,“ zopakoval Tom. „Je to k posrání.“

Andreas zaváhal. „Možná je to tebou.“

Tom po něm šlehl pohledem. Na moment si Andreas myslel, že ho ten pohled zabije, v jeho očích byly plameny. Vlastně si nepamatoval, kdy naposledy spolu mluvili o samotě.

„Nevíš, o co jde,“ zopakoval Tom. „Do našich zasranejch věcí ti nic není. Bejt tebou, držel bych se dál.“

„Nikdy jsem se nesnažil dostat mezi vás,“ odpověděl Andreas a spustil ruce. „A nehodlám začít ani teď. Nikdy bych se nemohl dotknout vztahu mezi vámi… Věř mi.“

Tom zúžil oči. „Tak to nedělej. Prosím, odejdi.“

„Jo, odcházím,“ odpověděl Andreas. „Jen… neznám nikoho, kdo by dělal Billa šťastnějším než ty. Nikdy jsem tomu nerozuměl, až do jedné noci před pár lety. Viděl jsem něco, co jsem pravděpodobně neměl, ale porozuměl jsem. Konečně jsem dostal pojítko.“

„Co?“ Tom vypadal zmateně.

„Promluv si s ním,“ řekl Andreas rozhodně. „Kurva, promluv si s ním. Je to blblej vtip, že jsi pro něj jediná osoba na světě. Dokonce, i když si to nezasloužíš.“

Tom zavrtěl hlavou. „Nevím, o čem to mluvíš, ale jasně. Vyjasním si věci s ním.“

„Udělal bys líp.“