autor: Majka
„Sakra!“
Pohledná štíhlá blondýnka zírala na svůj obraz v zrcadle. Celá se třásla vzteky, oči jí divoce plály. Na obličeji, který byl jindy bez chybičky, se nyní usadil až děsivě temný výraz a pěstěné ruce pevně svíraly okraj umyvadla.
„Ten hajzl!“
Hlasité výkřiky se hluše ztrácely v malé místnosti a zanechávaly za sebou pachuť zoufalství a bezmoci. Nepřinášely žádnou úlevu. Ani nemohly.
Tohle měla být její noc. Její a jeho. Vše si pečlivě připravila… a vypadala dokonale. Chovala se dokonale. Měla ho pod kontrolou. Pár vyzývavých úsměvů, letmé doteky… Skvěle se bavili. Smáli se a pili. Flirtovali. Cítila se jistá svým vítězstvím a nechávala se tím pocitem unášet.
Než opět jeho zrak sklouzl k němu. Jasně viděla změnu v tom pohledu. Tu touhu, tu lačnost, s jakou hltal jeho tělo. Každý jeho pohyb. Dokonce nevědomky sám pootevřel ústa, když se on dotkl svými rty sklenky, aby se napil.
Aniž by stačila cokoliv říct, opustil ji s nepřítomným úsměvem na tváři a mumlavým „Promiň na chvíli.“ Šel za ním…
Ještě teď při té vzpomínce cítila vlnu vzteku, která jí projela celým tělem.
Popadla skleněnou dózu s mýdlem a ta se o vteřinu později rozletěla na stovky drobných střepů. Několik kapek mazlavé tekutiny dopadlo na její tmavé kalhoty, zbytek utvořil u jejích nohou narůžovělou kaluž. Strnule se dívala na tu spoušť a ztěžka oddechovala…
Za jejími zády se otevřely dveře. Mladá žena s hnědými vlasy, staženými do culíku, ještě vesele odpovídala někomu na chodbě, než se zarazila při pohledu dovnitř.
„Bože, Natálie, co se tady stalo? Jsi v pořádku?“ Starostlivost v jejím hlase Natálii popouzela.
Ale stačil jí pouhý okamžik na to, vrátit se znovu do své role.
„Dunjo, já jsem ale nešika… prostě mi to vyklouzlo z ruky…“ nechala větu odeznít, ve tváři nevinný a trochu překvapený výraz. Z ďábla se stal opět anděl…
„Tome?“
Vysoký štíhlý mladík ve zbytečně velké černobílé mikině, se otočil po hlase. Vlasy spletené do dlouhých dredů mu tím pohybem poskočily na zádech. Na rtech měl úsměv určený jen pro něj. Pro svého bratra. Pro své dvojče. Přesto se mu v očích zároveň zračil zvláštní tichý smutek.
„Bille…“
Bill se na okamžik zasekl a upřeně se mu zadíval do očí. Potom sklouzl zastřeným pohledem níž, k Tomovým ústům. Skousl si zuby spodní ret, aby si hned nato ošetřil citlivou kůži svým jazykem. Při tom se mu v puse zaleskla malá stříbrná kulička. Měl upito a vše, co dělal, byla neuvědomělá gesta, která by ve střízlivém stavu ovládl. Tom to věděl, přesto se chvíli nechal tím pohledem unášet. Pak ale slabě zavrtěl hlavou.
„Já vím…“ Billův hlas zazněl téměř neslyšně. S bolestně staženým obočím sklopil hlavu. Zavřel oči. Uběhla vteřina… dvě… a náhle se zase napřímil, vesele se zasmál, celý jakoby ožil. Tohle uměl. Život je přece hra. Fajn, bude hrát…
Tom si oddechl. A zároveň pocítil svíravý pocit úzkosti, když zahlédl leskle smutný odlesk v Billových očích, který byl v přímém kontrastu s jeho rozesmátou tváří. Byl to přesně ten odlesk, který mohl Bill vidět i v Tomových očích. A který neměli sílu řešit. Nesměli ho řešit.
„No… jak se bavíš? Fajn párty, ne?“
Bill při těch slovech přejel zrakem přeplněnou místnost luxusního klubu, než se zase vrátil k bratrově tváři. Všudypřítomný hluk a smích ho v téhle chvíli přiváděly k šílenství, takže Tomovi nemohl uniknout lehce ironický nádech v jeho hlase.
„Měl jsem pocit, že ty se bavíš docela dobře… Naty se dneska opravdu snaží.“
Neměla to být výčitka. Na bolestné píchnutí, které Tom pocítil pokaždé, když se ohlédl směrem, kde se předtím Bill s Natálií vesele smál, neměl právo.
„To jo…“ hořce se pousmál Bill. „Možná až moc.“
„Možná bys toho měl využít.“ Toma bolelo říkat věci, které říkat nechtěl. A bolel ho Billův nevěřícný pohled, kterým se na něj bráška zadíval. Tom sklopil hlavu.
„Možná máš pravdu!“ Tvrdý tón Billova hlasu ho přinutil hlavu zase prudce zvednout. Tentokrát to byl Tom, kdo se nevěřícně zahleděl bratrovi do očí. Kruci! Věděl přece, že je Bill opilý, proč ho provokoval? Co když to opravdu udělá? Bylo mu špatně už jen z té představy.
„Bille, počkej, já…“
„No co je? Pojď, dáme si něco k pití a pobavíme se… bráško!“
Tomovi se dělaly mžitky před očima, když slepě následoval Billa ke stolku s alkoholem, a už s plnými skleničkami pak k místu, kde seděla jejich vizážistka.
Natálie znejistěla, když zahlédla blížící se dvojčata. A znervózněla ještě víc, když spatřila Billův sebejistý a odhodlaný pohled. Co to má, sakra, znamenat?
„Naty? Promiň, jenom jsem si odskočil pro pití… Skvělej večer, ne?“
Zdálo se jí to, nebo se jí Bill opravdu při těch slovech zadíval do výstřihu? A co to vyzývavě zvednuté obočí a hravý úsměv na rtech?
Zvědavě se na Billa zahleděla. Neskutečně mu to slušelo. Vysoké štíhlé tělo, které těsně obepínaly tmavé kalhoty a upnuté triko s dlouhými, teď nad lokty vyhrnutými rukávy. Perfektním make-upem nalíčená jemná, až dívčí tvář, které se jako jedna z mála díky své práci měla právo dotýkat. Delší vlasy pro dnešní večer s novým sestřihem a trochu rozčepýřeným účesem… Vypadal naprosto dokonale.
Svůdně se zasmála a konečky prstů uhladila Billovi pár uhlově černých pramínků.
Při tom dotyku jí neunikl znechucený výraz jeho bratra. Pocítila škodolibou radost, když se od nich Tom zamračeně otočil a očima bezcílně bloudil po davu rozvášněných dívek v klubu. Nevnímal jejich upřené, zbožné pohledy ani podbízivé úsměvy, nevnímal neustálé cvakání fotoaparátů, jak každá z nich chtěla ukořistit kus jejich života alespoň na fotce… Byl schopný vnímat jen neupřímný smích a opilé řeči svého bratra, kterými flirtoval s Natálií.
Po další hodině si už byla Natálie jistá, že dnes v noci bude Bill konečně její.
Jeho mysl byla otupělá množstvím vypitého alkoholu, smál se prakticky všemu, když si šel znovu naplnit svou sklenku, sotva se držel na nohou. Natálie věděla, že je čas odejít.
Důvěrně se naklonila k jeho uchu, a i přes Tomův výhrůžný pohled, mu s úsměvem cosi zašeptala. Nezapomněla mu přitom vjet rukou dráždivě do vlasů. Bill se zachichotal a přikývl. Natálie se spokojeně zvedla, čekajíc, že Bill udělá to samé. Ano, Bill se zvedl… ale zároveň s tím se s mírným zakymácením otočil na svého bratra:
„Tak pojď, Tome, jde se na hotel!“
Natálie na okamžik ztuhla na místě. Dělá si Bill srandu? Co tam s nimi bude dělat Tom? Šokovaně se otočila, ale než stačila jakkoliv zareagovat, Tom se také zvedl, usmál se na Billa a Natálii věnoval pohrdavý úšklebek.
„Jasně, Billí… jedeme na hotel.“
Natálie musela na okamžik zavřít oči vztekem, když zaslechla Tomovo důvěrné oslovení. Věděla, že Bill nesnáší, když mu někdo říká Billí. Tedy… nesnáší to od kohokoliv kromě Toma.
V duchu napočítala do deseti, aby se uklidnila… a za tu krátkou chvíli se jí v hlavě zrodil plán. Otevřela znovu oči a zářivě se na obě dvojčata usmála.
„Víte co, kluci? Počkejte na mě v autě, já si ještě odskočím.“
Vyhnula se Tomovu podezíravému pohledu a pomalu se vydala směrem k toaletám.
autor: Majka
betaread: Janule
Klikni na anketu, díky J. :o)
Ajéjé, jak se v povídce objeví ženská tak ti nidky neznamená nic dobrýho
Nemám ráda bloncky 😀
chjo, Mei mě nemá ráda x(
jinak, já nemam ráda Natt xD a tady to bude určitě pěkná potvora xD hezký, začíná to napínavě
🙂 Po dlouhé době mě zase zaujala nějaká povídka. Tady to vypadá na nějaké složitosti ohledně Tomova a Billova vztahu, to mám ráda 🙂 A navíc ty holky tam, to si říká o pořádnej malér a pak velkou romantiku xP Doufám, že další díly budou rychle přibývat x)
Týýýjo…to začíná upe bestovně!!
Chci už další díl!! =D Ta Natálie je ale děsná potvora teda..doufám, že Tom Billa nedá!!
No začíná to hezky. uvidíme jak se to vyvine.. 😉
Sakra, už teď tu holku nesnáším 😀
Jinak je to super, jsem zvědavá, jak se to vyvine
co chystá? Potvora jedna…
Jsem zvědava co vymysli,nic dobrého.
Neskoro, ale predsa:) začiatok je zaujímavý, len strašne dúfam, že neoľutujem, že som sa začítala. Dúfam, že Nat Billa nedostane.