autor: Rachel
Sluníčko pomalu vykouklo zpod červánkových mraků a svým zlatým okem shlédlo dolů na zem. Jeho jasnému pohledu neuniklo nic. Ani ptáčci, zvědavě vykukujíc ze svých hnízdeček, ani pomalounku otevírající se květy těch nejkrásnějších květin na zahrádkách a ani černovlasé stvořeníčko, neklidně se ošívajíc ve své postýlce.
Bill si sám pro sebe zamlaskal a jen nepatrně rozlepil svá zalepená očka od sebe, aby se vzápětí mohl pousmát nad tím nádherným dnem za oknem. Dlouhatánsky si zívnul a s úsměvem si přitáhnul bílou peřinku blíž k tělu. Horlivě zapřemýšlel a nato se mu na čele vytvořila malinká vráska. Rychle se snažil vybavit si, co byl včera za den a netrvalo však dlouho, na jeho tváři se rozlil krásný úsměv. Bill moc dobře věděl, o čem si včera s Tomem povídali a také si moc dobře pamatoval ten krásný pocit, se kterým usínal v té nejkrásnější náruči na světě. Za těch pár hodin spánku nikam nezmizel. Byl pořád tu a dělal Billa minutu od minuty šťastnějším a šťastnějším. Bill se sám pro sebe usmál a málem vypísknul radostí, když si vzpomněl na včerejší Tomův nápad, který mu jeho miláček ihned navrhl.
Pomalounku a velmi opatrně se přetočil na bříško a zadíval se na osůbku, jejíž hřejivé paže byly ovinuty kolem Billova hubeného tělíčka. Jeho láska nerušeně podřimovala a s mírně pootevřenými rty jemně odfukovala. Billova očka se rozzářila a Bill svým zvědavým pohledem zkoumal Tomovy dlouhé řasy.
Nemohl tomu uvěřit. Ještě před několika hodinami tu seděl, se strachy sevřeným bříškem a bál se, co mu Tom řekne na jeho nápad, navštívit svou maminku. Bál se, že mu Tom nedovolí na pár dní odjet. Stačil však jen jeden Tomův nádherný úsměv a pár slůvek a jeho obavy byly tytam. A nejen to! Aniž by to Bill očekával, Tom mu nabídnul svou společnost a také ochranu po celou dobu jeho návštěvy. A právě proto se teď Bill culil jako sluníčko a očkama těkal po té spící tváři, která byla pro něj tou nejkrásnější na světě a patřila té nejúžasnější osůbce kvůli které se teď Billovo srdíčko rozbušilo jako na poplach. Možná právě díky Tomovi se už dnes nebo zítra setká se svou maminkou, kterou už tři roky neviděl. Snad každý den, strávený v domově snil o tom, aby se s ní mohl vidět, alespoň na pár okamžiků s ní promluvit a ujistit se, že i on má někde svou maminku tak, jako každý na světě. A to se mu splní možná už dnes. Všechno záleží jen na Simone a na tom, jestli jim to dovolí a auto jim půjčí.
Bill se sám pro sebe zaculil a znova svýma hnědýma kukadlama vyhledal Tomovu tvář. Potichounku se přisunul blíž ke svému miláčkovi a opatrně se sklonil k jeho rtům. Jen při pouhém pohledu na ty dva naběhlé polštářky, v něm vzplanula neuvěřitelná touha okusit jejich plnost a poznat je těmi svými. Přesto, že je Bill znal, líbal a mazlil se s nimi každou chvilinku, ani teď nedokázal dlouho odolávat hebkosti a vášni, kterou v sobě skrývaly. Proto se teď o ně něžně otřel těmi svými a jakmile zaznamenal jejich mírné pootevření, rychle, přesto však láskyplně se do nich vpil. Vůbec mu nevadilo, že Tom nespolupracuje. Chtěl jej probudit tím nejněžnějším způsobem a tím udělat toto nádherné ráno přeci jen ještě o něco krásnější. Pomalu ochutnával jeho rty a dlaněmi jej nevědomky hladil po nahé hrudi a užíval si příjemného teploučka, které vycházelo z té krásně opálené jemné kůže.
Najednou však ucítil něčí prsty na svých zádech, které jej nejprve jemně poškrabkaly a potom spočinuly na jeho zacuchaných vláscích. Tom se pomalounku probouzel, zatímco jeho dlaně se teď lehounce dotýkaly toho anděla, který se znova a znova vpíjel do jeho rtů a dlaněmi bloudil po jeho hrudi. Jakoby se chtěl Tom ujistit, že ty nádherné polibky, které mu už několik minutek přilétávaly na rty, jsou skutečně od Billa, od jeho sluníčka, které na něj každý den zářilo svým krásným úsměvem a nutilo jej tak usmívat se spolu s ním. Stačilo však jen, aby se jeho bříška prstů dotkla toho nejkřehčího tělíčka a jemných černých vlásků, které už na první dotek působily zacuchaně, přesto však byly hebčí, než ten nejjemnější samet. Tom se do polibku usmál, jakmile však ucítil něco horkého, co vplulo do jeho úst, neudržel se a tiše vydechl.
„Billi… lásko,“ zašeptal a nato ucítil na svých rtech další z těch nejkrásnějších polibků. Bill se spokojeně zaculil a naposled políbil ty plné rty s kovovou kuličkou. Pomalu se od Toma odpojil a jeho horký dech ovanul Tomovu tvář. Tom se zaculil a zadíval se do Billových, stále zalepených i přesto však rozzářených, oček.
„To bylo nádherné, broučku,“ šeptl polohlasně, pořád ještě omámený Billovými polibky. Bill jej ručkou pohladil po tváři a vesele vykníknul.
„Vážně? Asi to budu muset dělat častěji,“ zapřemýšlel nahlas a na Tomův horlivý souhlas se rozzářil jako sluníčko. Prstíkem mapoval Tomovu tvář, dokud Tomova otázka neprolomila ticho v pokoji.
„Kolik je hodin?“ optal se, zatímco jeho prsty se lehounce dotýkaly Billovy tváře. Bill mírně natočil hlavinku na stranu a zadíval se na tikající hodiny na stěně.
„Půl deváté,“ zašeptal a něžně začal pusinkovat Tomovy prsty na svých rtících. Tom se usmál. Když měla Simone dovolenou, v tuhle dobu už chystala snídani. A pro Toma teď bylo nejdůležitější, aby si s ní promluvil a poprosil ji o klíče od auta. Proto teď Billa pohladil po vláscích a mile se zaculil.
„Máma se už určitě vrátila z nákupu,“ zapřemýšlel a když zezdola uslyšel cinkání hrníčků, jistě pokýval hlavou. Bill se slabě pousmál a malinko sklopil hlavinku. Tomův nápad s návštěvou jeho maminky se mu moc líbil, přeci jen se však bál. Bál se, že jim Simone nedovolí na pár dní odjet a ještě k tomu jejím autem. A to jej trápilo ze všeho nejvíc.
„Myslíš, že nám to dovolí?“ pípnul malinko nejistě, odpovědí mu však byl Tomův zářivý úsměv. Tom se usmál a něžně jej líbnul na čelíčko. Znal Simone a věděl, že pokud jí slíbí, že pojede opatrně a bude s ní celou dobu v kontaktu, tak jim to dovolí a auto půjčí. Těch pár dnů může jezdit do práce s kolegyní v jejím autě.
„Neboj, Billí, uvidíš, že dovolí,“ ujistil ho šeptem a něžně jej líbnul na spánek. Z jeho myšlenek jej vytrhla až další Billova otázka.
„A… t-ty umíš řídit?“ Bill zvědavě pozvednul očka k Tomovi, trpělivě očekávajíc odpověď. Tom se pousmál a v hlavě si vybavoval počet svých jízd autem. Řídit už uměl a mamčiným autem jezdil už asi půl roku vždy, když něco potřeboval. Přitulil si Billovo křehké tělíčko a lehce jej líbnul do vlásků.
„Samozřejmě, že umím,“ frajersky se zaculil a brnknul usmívajícímu se Billovi po nosíku. Bill se mile zachichotal a nato se začal věnovat Tomovým rtům.
Bylo už si devět hodin, když oba seděli v kuchyni, provoněné snídaní a pochutnávali si na čerstvých vaflích. Simone byla jeden velký vodopád slov a nahlas si plánovala, co všechno dnes v domě a na zahradě musí udělat. Poslední týdny byly pro ni v práci hodně stresující a časově náročné, proto se dnes rozhodla všechen čas věnovat své zálibě, kterou byla zahrada se spoustou květin. S úsměvem sumírovala svůj dnešní plán, v tom ji však přerušil Tomův hlas.
Tom se nejdříve očima zaměřil na Billa a potom na svou matku, v hlavě si rychle srovnávajíc myšlenky. Přesto, že Billa před chvilinkou utěšoval, sám byl teď trošku nejistý a cítil, jak se mu pod stolem potí ruce nervozitou. Nechtěl však Billa zklamat. Chtěl udělat vše, co bylo v jeho silách pro to, aby Billovi splnil jeho přání. Proto se teď zhluboka nadechl a stočil pohled na Simone vedle sebe.
„Mami, chtěl jsem se tě na něco zeptat,“ začal opatrně a přesně očekával mamčinu odpověď. Simone se na něj povzbudivě usmála.
„O co jde?“ vybídla ho, zatímco si do svého hrnku dolévala horkou kávu. Tomovi se bříško stáhlo strachy a Tom mírně sklopil pohled. Musím jí to rychle vyklopit.
„Víš, j-já a Bill… chtěli bychom spolu navštívit Billovu maminku,“ vykoktal tiše a zadíval se do Simoniny tváře, ve které se objevil v tu chvíli neidentifikovatelný výraz.
Simone se zamyslela. Tenkrát jí ředitelka v domově řekla, že Billova pravá matka někde žije, ale kde, to už Simone nevěděla. Proto Tomovi položila hned první otázku, která jí přilétla na jazyk.
„A kde bydlí?“ otázala se nezvykle rychle a očima těkala z Toma na Billa, kteří si jen vyměnili pohledy. V celé kuchyni najednou zavládlo neuvěřitelné ticho. Tom se na mamku zadíval.
„Asi sto kilometrů odsud v malé vesničce. Myslím, že to není tak daleko na to, abychom jsme se tam jeli s Billem podívat. Bill by ji chtěl moc vidět,“ dodal a prosebně mrknul na mamku, na jejíž tváři se objevil chápavý výraz a Simone pokývala hlavou. Nepřišlo jí to jako špatný nápad a jestli Bill opravdu ví, kde jeho maminka bydlí, není nic jednoduššího, než za ní zajet. Mírně se pousmála.
„Tak potom v tom nevidím žádný problém,“ obdařila je úsměvem a neuniklo jí, jak si černovlasé stvořeníčko vedle ní úlevně vydechlo. Bill se pousmál, stačil mu však pohled na Tomův výraz a on si uvědomil, že přeci jen ještě nemají vyhráno. Teď mělo přijít to nejhorší.
„Když… víš, mami… chtěl jsem tě poprosit, jestli bys… jestli bys mi na těch pár dní nepůjčila své auto,“ zašeptal Tom téměř neslyšně a jen z jeho hlasu šlo poznat, jak je nejistý. Simone se na něj překvapeně podívala.
„Moje auto?“ zeptala se, jakoby se chtěla ujistit, že slyší dobře, avšak Tomovo pokývání hlavou ji ujistilo o tom, že se nemýlí. Váhavě složila hlavu do dlaní a zapřemýšlela. Věděla, že je Tom spolehlivý a opatrný řidič, znala jeho pomalý styl řízení, přesto se však přeci jen trošku bála. Potřebovala se ujistit o tom, že se nic nestane jak jejímu autu, tak i oběma chlapcům. Stiskla si ruce a zadívala se na Toma malinko přísným pohledem.
„Když mi slíbíš, že pojedeš opatrně a pomalu, že mi budeš pravidelně volat, jestli jste v pořádku, tak… tak ti jej půjčím,“ pokývala hlavou, nato však ucítila na své tváři vděčnou pusu. Tom se celý rozzářil.
„Slibuju, slibuju, slibuju. A… opravdu mi jej půjčíš?“ zeptal se nevěřícně, očima zkoumajíc mamčinu tvář. Simone se usmála a pohladila jej po tváři. Viděla radost v očích svého synka a to ji nutilo usmívat se s ním.
„Opravdu půjčím. Ale jestli se mě ještě chvilku budeš ptát, tak si to rozmyslím,“ pokárala jej s úsměvem a sehnula se ke svému talíři, takže nemohla vidět šťastné a zářivé úsměvy dvou zamilovaných blázínků, které si vyměnili.
Bill se na Toma krásně usmál a když si byl jistý, že jej Simone nemůže vidět, poslal svému princi vzdušnou zaláskovanou pusinku. Šťastnější už ani nemohl být. S úsměvem dožvýkal poslední sousto a s poděkováním za výbornou snídani odcupital po schodech nahoru do svého pokoje.
autor: Rachel
betaread: Sajü
jupííí já chci další díleček jestli tady nejbude co njrchleji budu blečet bééééé
ne dost blbin
moc se mi to líbilo
A pojedou za maminkou…jupííí!
*uraženě překřížila ruce na prsou a nafoukla tváře* Já už se těšila že si dneska přečtu alespoň kousililínek toho jak se Bill setká z maminkou a ono nic! Teda Rachel! Takhle nás napínat! Tytyty!
no… a zase absence Bobika… já už na to fakt hodim bobek jako!!! ale jízda by mohla být napínavá, mohli by někde hodit smyka nebo aspoň píchnout kolo, chtěla bych vidět Toma, jak vyměnuje rezervu .-)
Děkuju za komenty. Áďo, neboj, Bobík bude už v příštím díle, původně jsem neměla v plánu ho tam dávat, ale SPECIÁLNĚ KVŮLI TOBĚ tam bude, teda no:-D
Díky za komenty a pište dál:-D
ouuuu, konečně!!! 🙂 a nech Toma vyměnit rezervu u auta, já ho upe vidím, jak Bill je z toho vyklepanej a Tom se suverénním úsměvem vymění píchlý kolo… to by přece byla taky romantická scéna, ne?
Ten díl už mám napsaný, ale nevadí, těš se na Bobíka, zakomponovala jsem ho tam jenom KVŮLI TOBĚ, tak si toho važ:-D
Do – ko – na – lý… Doslova a do písmene naprosto úžasný ♥♥♥ Chvíli jsem byla trochu napnutá, jestli jim Simone nakonec to auto půjčí, ale pak už to bylo v pohodě. Jen si myslím, že Billova matka už tam nebude, a nakonec se zjistí, že je to vlastně Simone. x))
No, nevím, tohle je jen můj názor, tak se nechám překvapit. Ale musím říct, že se mi to díl od dílku líbí čím dál víc x)) Asi proto, že se tam začíná něco dít.
kde šel balit kufry…