autor: B-kay
Možná některé z vás zklamu, některé zase možná potěším, ale tohle je opravdu poslední díl Perfect Symetry. Druhou řadu se psát nechystám, protože myslím, že by tuhle povídku akorát zkazila. Raději dám prostor jiným.
Kdybych mohla k téhle povídce něco říct, tak to je jenom to, že vznikla úplnou náhodou, když jsem se doma nudila a poslouchala Keana. U písničky Perfect Symmetry jsem dostala nápad na novou povídku a právě proto jsem ji tak pojmenovala. Sama sobě nevěřím, že jsem ji vydržela psát 32 dílů. Všichni moc dobře víte, že na mě je to dost =D. Jsem moc ráda, že se mi ji povedlo dopsat a jsem také moc ráda a vděčná, za každej váš komentář nebo icq ohodnocení téhle povídky. Moc to pro mě znamená, věřte mi. I když si to možná neuvědomujete, moc jste mi s ní pomohli. Bez vaší podpory by to prostě nebylo ono. Doufám, že vás ani dalšíma novýma povídkama nezklamu.
K tomuhle dílu nebudu nic říkat. Napsala jsem to prostě tak, jak jsem to cítila. Tenhle příběh byl moc dlouhý a někdy dost komplikovan,ý a proto jsem chtěla udělat konec, kterej by byl adekvátní k téhle povídce. Snad se mi to tedy povedlo. Teď bych to chtěla věnovat těmhle osůbkam: Laruschka. Schatz, moje Telátko=o*, Mishka, Lady Kay, Lorett, Cathy, Naomii, Ema, Petull, Chris, Majka, KaTHullka, L. i. e. b. l. i. n. g…
Snad jsem na nikoho nezapoměla=o*. Všem vám moc děkuju a doufám, že tenhle díl nebude další z mých pohrom xD. Hezké počteníčko…
Bylo už pozdě v noci. V krbu pořád vesele tančily hřejivé plamínky ohně, které dodávaly pokoji nádherný intimní nádech. Vzduchem se neslo nádherné ospalé ticho a vůně milování. Před krbem se k sobě zamilovaně tulila dvě nahá těla.
„Už jsem ti dnes řekl, jak moc tě miluju?“ Tom nechtěl tuhle nádhernou chvilku kazit hlasitým mluvením, proto jenom tichounce šeptal. Láskyplnými polibky pokrýval Billova nahá ramena a nesmělými doteky mapoval jeho tvář. Kdykoliv mohl, zadíval se mu hluboce do očí a oddaně políbil jeho horké rty.
„Myslím, že už tisíckrát,“ na Billově tváři se zračil klidný úsměv a oči mu zářily láskou. Ještě nikdy nebyl šťastnější. Připadal si jako v pohádce.
V bříšku mu tančili motýlci a celý svět se kolem něj točil. Byl zamilovaný až po uši. Přišel si jako malej kluk, který se poprvé skutečně zamiloval. „Ale klidně mi to můžeš říkat neustále,“ zahleděl se bratrovi do očí a své rty pomalu přitiskl k jeho vlasům. „Tak moc tě miluju,“ vydechl své vyznání slabým hlasem, přesto věděl, že bylo mnohem osobnější a vzácnější, než kdyby to vykřičel do celého světa. Byl unavený a zesláblý po tak nádherně vášnivém milování, přesto si nemohl dovolit usnout. Nechtěl spát. I když se mu víčka automaticky přivírala, nechtěl spát. Chtěl se dívat do Tomových hlubokých očí, chtěl jej líbat a dotýkat se jej. Jakoby se snad bál, že by se ráno vzbudil z krásného snu a Tom by u něj už nebyl…
Neustále sledoval Tomovu tvář měkkým pohledem. Vnímal, jak je uvolněná, jak se jeho rty co chvilka stáčí k něžnému úsměvu, který on vděčně opětoval. Bylo mu tak krásně. Nebylo tady nic, co by jim mohlo tuto chvíli překazit. Bella byla daleko a všechny problémy jakoby nečekaně odpluly neznámo kam.
„Bille,“ Tom na okamžik natáhl ruku za sebe a vylovil z balíku červeného medvídka. Ty Bill miloval ze všech nejvíce. Už jako malý kluk si pořád vybíral jenom ty červené a ostatníma krmil svého brášku.
„Ty tady máš ty medvídky?“ překvapeně vydechl, když mu Tom sladkou dobrůtkou přejel obrys rtů. Ten se však jenom záhadně pousmál, vložil si medvídka mezi zuby a naklonil se k Billovým rtům. V uších se mu neustále ozývalo Billovo vášnivé zasténání, když mu toho medvídka vložil svým jazykem do úst.
„Chtěl bys taky medvídka?“ Billovi se tahle roztomile vzrušující hra začínala líbit. Stejným způsobem vložil medvídka do úst Tomovi. Takhle se krmili ještě několik minut, než si Bill všimnul malinké krabičky, ležící na podlaze nedaleko stolu…
„Podívej, co to je?“ zeptal se šeptem a zvědavě se po malé krabičce natáhl. Tom plaše sklonil tvář a pevně přivřel víčka. Čekal, že přijde Billovi směšný. Opravdu si byl jist, že se Bill pouze zasměje nad jeho dětinskostí. S nervózně stisknutými rty se snažil zhluboka dýchat a vypadat úplně přirozeně. „Nepatří to Natálií?“ Bill si krabičku v dlaních zvědavě prohlížel, ale když si všiml, jak se Tom tvářil, pochopil, že to zřejmě Natálii patřit nebude.
„Ne, patří to tobě,“ odpověděl Tom na jeho otázku a s bezmocně spuštěnými rameny očekával Billovu reakci. Ten se na něj ještě chvilku překvapeně díval, než mu začalo docházet, co se v krabičce ukrývá. Oči se mu podlily slzami a on nedokázal potlačit své překvapení. Když krabičku nesměle otevíral, ruce se mu klepaly jako o závod. Jeho oči bezmocně sledovaly krásný malý prstýnek, který mohl říct jenom jediné.
„Vezmeš si mě Bille?“ Tom roztřeseně vyřkl otázku, kterou měl na srdci od chvíle, co jej spatřil v tom květinářství. Tak krásného a křehkého…
„J-já…“ Billovi snad poprvé v životě skutečně došla slova. Po tváři mu stékala jedna slza za druhou, jakmile si konečně uvědomil, co se to vlastně stalo. Tom jej požádal o ruku! Opravdu to udělal… Myslel si, že jako svatební agent bude moct tuhle otázku slýchat jenom od cizích zamilovaných párů. Nikdy by jej nenapadlo, že jej někdo požádá u ruku. Proto zůstal na Toma úplně zaraženě hledět, neschopen jakéhokoli pohybu. Z pootevřených rtů mu vycházeli jenom naléhavé výdechy a vzlyky dojetí. Oba se chvěli, jak vzrušením, tak strachem z toho, co bude dál.
„Já vím, je to hloupost. Pouto, které nás spojuje, nám nedovolí mít svatbu, nebo prezentovat naši lásku na veřejnosti, ale mě to vůbec nezajímá. Chci být s tebou. Chci si tě vzít, kdy chci a jak chci. Nechci žádná pravidla, nebo hloupé podmínky. Chci jenom tebe. Už navždy, Bille,“ vzal Billa za ruku a oddaně mu ji políbil. Líbal každičký její centimetr a bezmocně se k ní tulil. Vzápětí ucítil, jak jej Bill dlaní něžně hladí po tváři.
„Pak mou odpověď už dávno znáš,“ zašeptal a i když plakal, nádherně se na Toma usmál. Nastavil k němu dlaň a nevěřícně sledoval, jak mu Tom pomalounku nasadil prstýnek na prst. Bill si až teď všiml, že podobný nosil Tom už dost dlouho. Vlastně si jej všiml už tehdy v květinářství. Chtěl se jej na to tehdy zeptat, ale myslel si, že to je od Belly. Zřejmě však nebyl… „Miluju tě lásko,“ Bill se k Tomovi nedočkavě přitulil a nechal si jím slíbávat zbytky slz, které mu ulpěly na tváři.
„Odteď už bude všechno krásný, slibuju,“ Tom jej ještě jednou hluboce políbil, vzal jej do náruče a pomalu jej odnášel nahoru do pokoje. Čekala je přeci svatební noc…
Přešlo sotva několik hodin a domem se ozvalo rychlé cinknutí zvonku. Tom ospale rozevřel oči a snažil se zorientovat. Jakmile se však zvonění zopakovalo, byl nucen jít otevřít.
„Půjdu já?“ Bill neochotně zvedl hlavu z Tomova hrudníku a tiše zazíval.
„Ne lásko, spinkej. Hned sem zpátky,“ Tom jej láskyplně pohladil po tváři, rychle na sebe hodil alespoň tepláky a seběhl dolů.
„Jak jste se měli?“ zeptal se automaticky jak otevřel, protože si myslel, že se Simone s Natáliií vrátily z oslavy. Jeho pohled se však nechápavě zavrtal do veselých dětských očí, které na něj zvědavě hleděli.
„Bello,“ vydechl nevěřícně a přímo šokovaně zíral na osobu, která mu málem zničila život.
„Udělala jsem to jenom pro to, že jsem tě měla opravdu ráda. Jak vidíš, zůstalo ve mně trošku lidskosti,“ položila ke dveřím Natálky kufry a pozorným pohledem snímala Tomovu spokojenou tvář. Byl šťastný. Když byl s ní, nikdy nevypadal takhle klidně a vyrovnaně.
Malá Natálka jej hravě zatahala za tepláky a natáhla po něm drobné ručky.
„Ahoj,“ usmála se na něj bezzubou pusinkou, když si ji vzal do náruče.
„Páni, ty jsi vyrostla,“ zlehka ji pohladil po plavých vláscích a ukazováčkem ji dloubl do nosu.
„Myslím, že už bych měla jít. Její táta o ni stejně nestál, pořád byla u nás. Tady jí bude líp. Vyřiď Billovi, že mu děkuju. A tobě taky, Tome,“ najednou vypadala konečně rozvážně. Možná, že si konečně uvědomila, jak moc všem jenom ubližovala.
„A co Natálie? Ji nechceš vzkázat nic?“ Tom vnímal, jak se k němu malá Natálka přitulila. Bella se na vteřinku zamyslela, poté však poraženě sklopila tvář.
„Že mě to mrzí,“ řekl tiše a bez jediného pohledu došla ke svému auta a odjela, Tom doufal, že už navždy.
„Tak pojď. Ukážu ti někoho, kdo tě bude mít moc rád, ano?“ s milým úsměvem zavřel dveře a pomalu kráčel nahoru k Billovi.
„Kdo to byl? Už jsem se bál,“ Bill byl okamžitě na nohou, když však spatřil roztomilou holčičku v Tomově náručí, šokovaně vypískl.
„Ahoj, já jsem Natálka,“ holčička se na něj roztomile zubila, když si ji Bill k sobě bral. Se slzami v očích se na ni zadíval a lehce ji políbil do vlasů.
„Ale jak?“
„Já ti to všechno vysvětlím,“ slíbil mu Tom a dlouze jej políbil. „Víš, že ti to s ní sluší?“ sledoval, jak Natálka v Billově náručí pomalu usínala. Oba se na sebe smutně zadívali, protože věděli, že spolu miminko nikdy nebudou mít…
Během několika dalších měsíců se jejich život změnil od základů. Natálie se málem zbláznila radostí, když tehdy našla svou dcerku u Toma v pokoji. Byl to ten nejkrásnější dárek, jaký jí kdy mohl někdo dát. Nastěhovala se k nim i s malou Natálkou a slíbila, že jim také daruje jeden veliký dárek… Byla ochotná darovat jim miminko. Byla ochotná vzdát se jej pro jejich štěstí. Všichni tři o tom dlouho přemýšleli. Tom chtěl mít s Billem miminko, aby byli jako skutečná rodina. Domluvili se a on se s Natálií vyspal. Byla to jenom jediná noc, a přesto přinesla až příliš krásné vytoužené ovoce…
Billa tu noc probudil tichý pláč.
„Teď půjdu já,“ zašeptal své lásce do vlasů a láskyplně jej políbil. Unaveně vylezl z postele a pomalými kroky mířil k dětské postýlce. Když se do ní zadíval, musel se usmát. „Jsou krásní,“ ozval se mu u ucha Tomův tichý hlas. Vzápětí ucítil, jak si jej k sobě přitulil kolem boků a společně se dívali na své dva chlapečky.
„Tenhle vypadá jako ty,“ vesele Billa dloubl do boků a spokojeně se zasmál.
„Ty seš blázínek, vždyť jsou úplně stejní, stejně jako jsme byli i my dva,“ vydechl tiše a otočil se tváří k bratrovi. „Všechno to trápení za to stálo,“ něžně se na něj usmál a dlouze jej políbil. Kdyby se jejich miminka neozvala a nežádala jejich pozornost, dokázali by tak prolíbat i hodiny…
KONEC
autor: B-kay
betaread: Janule
:****Můj Bože..:To je krásný:**Naprosto mě to dostalo…:'-( škoda že je Konec…B-Kay…?Fakt nechceš vydat knížku?;)Seš nejlepší pisatelka povídek co zám 🙂
oh bože… nemám slov… dvojčátka… ňuňůůůů xD fakt krásnej konec!!
Achjo, bude se mi po tý powídce stejskat. Už sem čekala že se Bella s něčim wytasí a on konec. Ae krásnej konec.
nééé proč je konec. Já necu. Bylo to krásný. Omg prostě nádhera. Já nemám co jinýho k tomu říct.
á omdlím! Nechci konec! B-kay to je božíí!! Prosím co nejdřív chci další povídku jinak se scvoknu! Konec byl naprosto úchvatný! Prostě súúúúúper!
teda B-kay! Tys mě překvapila.
Tuhle povídku sem si zamilovala! Hrozně ráda sem jí četla, protože měla děj a já z ní cítila, že jí píšeš a dáváš jí kus sebe (to ostatně děláš u všech svých povídek a tam to cítím taky, jen sem ti to ještě neřekla) Prostě nemám k tomu co dodat…
takovej dojemnej konec..by to chtěla i film…jsem upe na měko…=)…gratuluju povedený..♥♥
To bylo tak nádherný. Krásný konec… Prostě nádhera 🙂
Chvíľu som premýšľala čo napísať, ten koniec ma prekvapil. Pravdupovediac ma zarazilo, že Tom mal s Natáliou sex. Keď už, tak by som prijala skôr rovnocennú trojku a vtedy by to dieťa bolo ich, ale takto… alebo by sa mi ešte viac páčilo umelé oplodnenie. Ale Keď si to napísala takto, tak to aj prijmem. Až na túto maličkosť, ktorá ma zarazila bolo všetko nádherné a žiadosť o Billovu ruku to bola úplne najkrajšia chvíľa z celej poviedky. Píšeš nádherne a milujem Tvoje príbehy.
Krásná povídka se skvělým koncem.