autor: Majka
Bill ztěžka dosedl na měkké sedadlo v autě a okamžitě si opřel hlavu o Tomovo rameno. Ještě se trochu zavrtěl, aby našel pohodlnější polohu, a pak spokojeně zamručel.
„Tomi… taky ti je takhle tak dobře?“
Tom mlčel. Nejraději ze všeho by se vykašlal na Natálii a dal řidiči pokyn k odjezdu do hotelu, kde by Billa uložil do postele a sám se vytratil do bezpečí svého pokoje. Potřeboval se dostat z dosahu Billova horkého přitažlivého těla… a zároveň chtěl dostat svého brášku z dosahu jejich vypočítavé vizážistky. Jenže nemohl. Neměli ve zvyku zasahovat si navzájem do svých rozhodnutí, a pokud se Bill rozhodl vyspat s Natálií, musel to respektovat. Přesto, že Bill sám si nejspíš ani neuvědomoval, co se chystá udělat. A přesto, že jen pomyšlení na ty dva spolu Toma přivádělo k šílenství. Ale tohle bylo něco, co nemohl ovlivnit, vlastně se ho to netýkalo.
Proto teď jen strnule seděl a zíral nepřítomně před sebe. Ze všech sil se soustředil na to, aby se nepodíval doleva na svého bratra, choulícího se k němu v přítmí a samotě luxusní limuzíny. V tuto chvíli tu nebyla Natálie, která pro Billa stejně představovala jen dočasnou vzpouru proti jeho skutečným myšlenkám. Nebyl tu ani nikdo jiný, jen oni dva. A Tom věděl, že by nedokázal odolat těm pootevřeným rtům a žádostivému pohledu, který cítil na svém těle. Přitahoval Billa stejně, jako Bill přitahoval jeho. Téměř bolestně si navzájem uvědomovali svou přítomnost, lačni ochutnat alespoň ústa toho druhého.
Už to zažil… a dodnes si pamatoval ten silný pocit, který ho málem zabil. Nemohl dýchat… a nevadilo mu to. Vše kolem něj přestalo existovat, když se nořil dál a hloub do vlhka Billových úst. Žhavá touha mu spalovala vnitřnosti, třásl se po celém těle. Nikdy nepochopil, kde našel sílu polibek ukončit. Ale věděl, že nesmí pokračovat. A taky věděl, že už se to nikdy, nikdy nesmí opakovat, protože příště už by tu sílu znovu nenašel. Bill si nic z toho nepamatoval, byl příliš opilý…
Od té doby se Tom řídil pravidlem, že pokud je Bill opilý, musí on zůstat střízlivý. Bill se neopíjel často, ale občas se to stalo. V takových chvílích se pak přestával ovládat a bylo na Tomovi, aby je ochránil před sebou samými.
„Tomi…“
Tom skoro nadskočil při zvuku Billova hlasu, přesto, že Bill oslovení jen zašeptal. V duchu se zatoulal ke vzpomínce, která už dávno měla ležet zapomenutá na dně jeho mysli, a teď mu tváře polila červeň, jako by ho Bill nachytal při něčem zakázaném. A vlastně to tak bylo…
„Copak, Billí?“
„Víš, že tě…“
Tom nedal Billovi šanci větu dokončit. Prudce mu přitiskl ukazováček na rty a zoufale se mu zadíval do očí. Doufal, že Bill pochopí…
Místo toho mohl jen zděšeně sledovat, jak se Billovy rty o pár milimetrů oddálily od jeho prstu a jeho jazyk pomalu přejel po celé délce Tomova ukazováčku před tím, než ho jemně skousl mezi zuby.
Tomovi přeběhl mráz po zádech a zorničky se mu rozšířily překvapením. Stále si hleděli do očí, neschopni uhnout pohledem.
Tom cítil pod špičkou svého prstu horko a vlhko Billových úst, vnímal jeho jazyk pomalu dráždící citlivou kůži, viděl touhou téměř dočerna zbarvené duhovky svého dvojčete. Slyšel jeho přerývavý dech. Slyšel i svůj dech, stejně těžký a stejně hlasitý.
Věděl, že tohle dlouho nevydrží. Bylo to příliš dobré, příliš intenzivní na to, aby zůstal jen pasivně sedět. Přivřel oči a palcem natažené ruky jemně pohladil Billovy rty. Uslyšel, jak se z jeho úst vydral slabý sten a stisk jeho zubů na Tomově prstě nepatrně zesílil.
A pak vzal Bill Tomův ukazováček hlouběji do pusy a začal ho opatrně sát. Neustále kolem něj kroužil jazykem a občas ke svému dráždění použil i svůj piercing.
Tomova představivost začala pracovat na plné obrátky. Billovo laskání mu vysílalo do celého těla vlny vzrušení, ve spáncích mu zběsile tepalo, nevnímal nic kolem sebe. Druhou, volnou rukou zajel mimoděk Billovi do vlasů. Automatický, nekontrolovatelný pohyb. Sevřel v hrsti několik jemných černých pramenů a slabě zatáhl. Bill ještě jednou silněji skousl Tomův prst a pustil ho ze svých úst.
Nechal pootevřené rty a dychtivě se zadíval Tomovi do očí. Pomalu se přibližoval k jeho tváři. Atmosféra uvnitř vozu ještě víc zhoustla, pokud to vůbec bylo možné.
Dělilo je už jen několik posledních milimetrů. Prostor se najednou zaplnil naprostým tichem, jak obě dvojčata jako na povel zadržela dech. Tom už téměř cítil horkost a jemnost Billových rtů, musel přivřít oči pod náporem nezvladatelné touhy, která se usídlila v každé částečce jeho těla…
Zvuk otvíraných dveří zazněl v nastalém tichu jako výbuch.
Tom prudce otevřel oči. Zmateně se rozhlédl a pak se zděšeným výrazem odskočil od svého bratra. Ztěžka oddechoval, pomalu mu docházelo, k čemu málem opět došlo. Jak to mohl dovolit? Měl je přece chránit. Sebe i Billa. A on zklamal…
Podrážděně si promnul čelo a opřel se o sedačku. Cítil se vyčerpaně. Svěsil hlavu a svůj zrak zabodl na tmavou podlahu vozu těsně před sebou. Nemohl se podívat Billovi do očí. A už vůbec nechtěl vidět Natálii.
Billovi trvalo o pár vteřin déle, než se alespoň trochu vzpamatoval. Alkohol v krvi zpomaloval veškeré jeho reakce, takže v mírně rozostřeném pohledu, který v první chvíli vrhl na Natálii, byly ještě jasně zřetelné stopy vášně a chtíče.
Nechápavě zamrkal, snažíce se uvědomit si, kde vlastně je, a proč se tu tak najednou zjevila jejich vizážistka. Čím jasněji se rozvzpomínal na předchozí průběh večera, tím víc se mračil. Opravdu měl v úmyslu vyspat se s Natálií? Vždyť o to vůbec nestál! Nebo ano? Měl v hlavě zmatek a bolestivé vzrušení, které stále ještě cítil v celém těle po zážitku s Tomem, mu moc nepomáhalo.
Při myšlence na své dvojče střelil po Tomovi rychlým pohledem. Bratr vypadal nešťastně, jak tak seděl shrbený na světlém polstrování a hleděl do země. Billa přepadly výčitky svědomí.
„Tomi…“ Nevěděl, jak pokračovat. Nebylo nic, co by mohl v tuto chvíli říct.
Tom se při zvuku Billova hlasu ještě víc zabořil do sedačky, jeho hlava klesla níž mezi ramena.
„Doufám, že jste se tu beze mě nenudili, pánové!“
Natálie se rozhodla předstírat, že si mezi dvojčaty ničeho nevšimla, přesto se jí nepodařilo vyhnout se lehce ironickému tónu.
V duchu zuřila. Potřebovala několik minut na uskutečnění svého plánu, a i když se jí příčilo nechávat bratry spolu o samotě, doufala v Tomovu duchapřítomnost.
Vzájemnou přitažlivost, která mezi nimi panovala, vycítila už dávno. Její ženský instinkt působil v těchto věcech neomylně. Nemohla si nevšimnout kradmých pohledů, které hladově upírali jeden na druhého, když si mysleli, že se nikdo nedívá.
Brala to jako jejich hru, přišlo jí dráždivě zábavné je pozorovat. Nikdy si ale nemyslela, že by mohli překročit určitou hranici, byli přece sourozenci!
Dnešní večer jí ukázal, jak hluboce se mýlila. Vypitý alkohol boural v Billovi všechny jeho těžce vybudované zábrany a Tom dostával to, co mělo patřit jí. Toužebné pohledy… žhavé doteky… to do Tomova těla se Bill ve svých představách nořil, ne do jejího, tím si byla jistá.
Ale Natálie se nehodlala vzdát, vždyť už byla tak blízko! Byl čas na její plán…
autor: Majka
betaread: Janule
Klikni na anketu, díky J. :o)
Ale ne! Plán? To zní nebezpečně!
Hlavně rychle dál.. 😀
Yeah…to byl nádherně napsanej dílek! Škoda, že nakonec k tomu polibku nedošlo, ale já věřím, že během pár dílků k němu dojde…;-) Natálii sem nikdy neměla ráda, ale v téhle poídce ji přímo nesnášíím! :-/ Doufám, že se s ní Bill nevyspí..to bych asi nepřežila…=D Tak už se moc těším na další díleček!!! **
Já ti dám plán ty káčo.
svině blonďatá!
ženský sou stejně strašny mrchy
na ten její plán by měla rychle zapomenout…
Doufám že se ji jeji plán nepovede.