autor: Majestrix
Je práce vážně odpovědí? * vrtí hlavou* Uh… Ne
Bill honil kousek opečeného bramboru po talíři a sledoval, jak koliduje s pečeným kuřetem. Bylo to oficiální, odteď nenáviděl pečené kuře. Ne, že by to na něj bylo zlé nebo něco takového… prostě se mu jen chtělo křičet pokaždé, když ho viděl. Simone se na něj přes stůl usmála a on sklopil pohled do svého talíře. Bylo to lehčí, než matce pohled vrátit.
„Řekneš nám někdy, co se stalo u toho doktora, Bille?“ zeptala se Simone, když si posolila svůj opečený brambor.
Tom zblednul a zavrtěl hlavou, zrovna když se Bill svezl po židli níž, aby nebyl vidět. „My… Nenašli jsme toho správného doktora. Billovi se nelíbil, protože se choval jako debil,“ řekl tiše a podíval se na svého bratra. Bill pohled nezvedl, stále se koukal na své, skoro netknuté jídlo. „Jsi v pohodě?“ nahnul se k němu Tom a zeptal se tiše.
Bill se narovnal a přikývl. „Jo, jsem v pohodě; jen trochu unavený. Půjdu nahoru, ano?“
„Už? Ani ses toho nedotkl,“ utřela si jejich matka pusu a s obavami se na něj podívala. Gordon vypadal taky zaujatě, ale nedával to najevo.
„Nemám hlad.“
„Stejně by ses ale měl pokusit něco sníst,“ našpulila Simone rty a radši už byla zticha, stačil jediný pohled na jejího syna. Posledních pár dní byl totiž celkem náladový a speciálně po jejich procházkách. Její trpělivost se ale zmenšovala, všichni v domě už byli pěkně nervózní.
„Nemám hlad,“ zopakoval Bill pomalu a postavil se. „Jdu do postele.“
„Chceš, abych šel s tebou?“ zeptal se Tom bez přemýšlení a Simone mu věnovala zvídavý pohled.
„Ne, to je dobrý. Ještě jsi nedojedl,“ usmál se na něj Bill mile. „Dobrou noc všem.“ Bill se dobelhal nahoru a povzdychl si, když dosáhl vrcholu. Nelhal, když říkal, že nemá hlad, nechtělo se mu jíst a miminko zřejmě souhlasilo. Stejně se nejspíš později probudí a půjde něco sníst, ale teď chtěl být ode všech pryč a pod vodou.
Šílel z toho; necítil se pohodlně, pokud nebyl pod vodou nebo v Tomově náručí. Naneštěstí byl vždycky jeden z jejich rodičů někde poblíž, takže mu zbývala už jen ta sprcha. Tomovi už to musí připadat podezřelé, proč tráví tolik času v koupelně.
Koupelna.
Bill znovu potřeboval na záchod. Kurva.
O dvacet minut později byl nádherně čistý a měl prázdný močový měchýř. Cítil se o hodně lépe a nejradši by se šel dolů najíst, ale nemohl, bolest hlavy mu říkala, že je na čase jít do postele. Vešel do svého pokoje a všiml si, že mu bliká telefon. Přišla mu zpráva. Zvedl mobil a po chvilce mačkání čudlíků se zamračil. Bylo to od Davida. Zavolej mi, prosím. Zmáčkl další tlačítko a zaposlouchal se do rytmu hudby Bed and Breakfast, pak to manažer zvedl.
„Haló?“
„Davide, to jsem já, co je?“ posadil se Bill na postel a promnul si jemně hrudník. Cítil, jak ho začíná pálit žáha a natáhl se na stůl pro antacid.
„Peter říkal, že by měl pro nás chvíli času na probrání textů, s kterými jsi měl problém,“ David zněl znepokojeně a roztržitě, Bill si povzdychl.
„Zítra?“ snažil se nenaříkat, ale byl nevysvětlitelně unavený.
„Ano, musí to být zítra, Bille, nebude na nás mít pak nějakou dobu čas, a sám víš, že jsi mi vždycky tvrdil, že na textech se ti nejlíp pracuje s Peterem.“
Sakra. To byla pravda. „A v kolik?“ dostal ze sebe než zívnul.
„To ti dám ještě vědět. Ale dobrý je, že souhlasíš. Jestli budeme takhle pokračovat, tak budeme mít nahrávání za sebou do konce roku,“ řekl David radostně.
„Je to všechno? Protože chci jít spát,“ pobídl ho Bill.
„Oh, jo. A jak se ti daří?“
„Tebe to zajímá?“
„Cože?“
Bill zavrtěl hlavou. „Nic, já jen… blbost.“
„Blbost? Na to jsou nějaký prášky,“ zažertoval. Bill se podíval na telefon a položil to.
Debil.
Zachumlal se do peřin a vydechl úlevou. Zrovna když chtěl zhasnout lampičku, otevřely se dveře a vešel Tom. „Ahoj, nevěděl jsem, že chceš jít spát, myslel jsem, že se jen vymlouváš, abys nemusel být u mamky,“ zavtipkoval a zavřel za sebou dveře. „Jsi v pohodě?“
„Jen unavený, Tomi,“ posadil se Bill a všiml si talíře v Tomových rukou. „Co to je?“
„Myslel jsem, že budeš mít hlad, a tak jsem ti něco přinesl,“ podal mu Tom talíř s dvěma kousky jogurtového dortu. Miminko udělalo šťastné hop a Bill si talíř okamžitě vzal. „Kdybys tam zůstal, tak bys taky dostal,“ rýpnul si do něj a podal mu vidličku.
„Byl jsem unavený,“ řekl Bill s plnou pusou. „Ale tohle je dobré.“ Tom ho s nadšením pozoroval, Billovi to netrvalo dlouho a už mu podával prázdný talíř zpátky. „Oh, přesně tohle jsem potřeboval,“ řekl shovívavě.
Tom se usmál blaženému výrazu na bratrově obličeji. „Jsem rád, že se cítíš líp. Je to legrační, jak se vždycky hned rozzáříš, když přijde na jídlo,“ řekl a posadil se na postel, když mu Bill udělal místo. Podíval se na chvilku na svého bratra a pak se znovu usmál. „Seš překrásnej, víš to?“
„Vypadám jako idiot,“ odvětil Bill, ale stejně se usmál. Tom mu prstem přejel od pěšinky ve vlasech až po čelist.
„Ano a ne,“ řekl tiše a dál jel po Billově krku a zastavil se až tam, kde cítil puls. Ten rytmus byl pomalý a odpočatý, ale když se mu podíval do očí, Tom cítil, jak se tep zrychluje. Usmál se, naklonil se a lehce ho políbil. „Takhle tě mám rád,“ zamumlal Tom do Billových rtů.
Bill se usmál a bezdechu se zasmál. „Jak? Když jsem zticha?“
„Ne, když máš vlasy dolů a… a trochu zvlněné na koncích a nemáš žádný make-up. Jsi tak…“ Tomovi došla slova, prostě mu jen popusinkoval celou tvář.
„Taky tě mám takhle rád,“ zavřel Bill oči a užíval si tu senzaci, když Tomův jazyk jezdil po jeho krku. „Chybí mi časy, kdy jsme tohle mohli dělat. Speciálně o víkendech,“ jeho slova byla řečena s těžkým dechem, zrovna když ucítil jeho zuby.
„Jo,“ Tom se snažil nebýt nadržený, ale s Billem pod ním to bylo velice těžké. Už teď si je oba představoval nahé. Políbil Billa o něco vášnivěji než plánoval. Bill chutnal po tom koláči a po něčem naprosto unikátním, něčem, co Toma vždycky dohánělo k šílenství. Zastavil se, když cítil, jak Bill do polibku zívnul. „Bille?“
„Promiň, promiň.“ Zazíval Bill znovu a zamračil se. „Nevím, odkud se to ve mně vzalo,“ řekl omluvně.
„Jsi unavený. Měl bys spát,“ řekl Tom neochotně a vyndal ruku z Billových vlasů.
„Musím jet zítra do studia,“ zamručel Bill, když mu Tom sjel rukou na bříško a začal ho tam hladit.
Tom se zastavil a zamračil se. „Cože?“
„Musím do studia,“ otevřel Bill oči a snažil se vzpomenout si, kdy přesně je zavřel. „Peter a já musíme projet některé věci, které jsme rozdělali před turné.“
„A nemůžete to udělat někdy jindy? Jsi utahaný.“ Tomovi se vůbec nelíbilo, že by měl jít Bill pracovat.
„Ne, nemá čas, jenom zítra. Bude to okay, půjdu brzo spát.“
„V kolik tam máš být?“
„To neříkal, David mi řekl, že mi napíše v kolik hodin,“ zazíval Bill znovu a Tom se zvednul z postele.
„Tak to by ses měl vyspat. Uvidíme se zítra, než pojedeš, ano?“
„Dobře,“ usmál se Bill a přikývnul.
„Bille?“
„Hmm?“ otevřel oči, opět nevěděl o tom, že je zavřel.
„Promiň, že jsem tě bral k tomu blbýmu doktorovi. Nevěděl jsem, že to bude takovej kretén,“ řekl Tom kajícně.
Bill se usmál a pokrčil rameny. „Kdo to měl vědět? Ale tentokrát si chci vybrat doktora já, protože to já k němu půjdu.“
„Platí, ale opravdu se po někom musíš podívat. Musíš si najít někoho dobrého,“ řekl Tom vážně.
„Slibuju. Teď mě polib,“ usmál se Bill, když mu jeho dvojče hodlalo vyhovět. Sledoval, jak se k němu Tom naklání a pomalu zavřel oči. Zrovna, když pořádně usnul, zazvonil mu nahlas telefon. Zpráva. S odfrknutím se Bill natáhnul a vzal ho do ruky. Otevřel zprávu a zamrkal na display, aby se ujistil, jestli vidí dobře.
Do prdele.
~*~
Bylo to směšné. Simone zaťukala na dveře už před deseti minutami a očekávala, že Bill už bude hotový a připravený vyrazit. Když mu natočila do skelničky vodu a vyndala jeho prenatální vitamín, všimla si, že její syn není nikde k nalezení.
Proto teď stála nahoře opřená o dveře s uchem na dřevu, snažila se poznat, jestli je Bill vzhůru. Simone se narovnala a zaťukala hlasitěji. „Bille. No tak, víš, co tě čeká. Jdu dovnitř…“ řekla a otevřela dveře. Žádná odpověď, žádný zvuk. Otevřela dveře ještě víc a zarazila se.
Bill ve své posteli nebyl.
~*~
Bill se zastavil ve dveřích, sledoval ho víc než jen jeden pár očí. Věděl o tom, že tam bude Peter, ale polknul a zamračil se trošku na Pat a její falešný úsměv. Neměl ji rád, už když ji potkal před čtyřmi roky, a neměl jí rád ani teď; nálada mu zkysla, ale narovnal se, přešel ke stolu a posadil se.
„Bille, rád tě zase vidím,“ řekl Peter a zvedl se, aby mu potřásl rukou. Bill mu to vrátil a otočil se na Pat, která mu zírala na břicho.
„Mám něco na tričku?“ zeptal se podrážděně, žena jen zamrkala a podívala se mu do obličeje. Bill neměl rád, když na něj někdo zíral; alespoň ne ona.
„Jsem si jistá, že víš, že máme dost práce,“ popostrčila k němu Pat hrneček kávy a Bill přestal poslouchat.
Ta vůně byla opojná a mnohem lepší, než jak si ji pamatoval. Tom nechtěl, aby pil kávu. Bill se rozhlídl po místnosti, zvedl hrneček a přivoněl si. Tom tady nebyl. Uvědomil si, že je ticho a s malým zamračením se na producenty podíval. „Omlouvám se, říkali jste něco?“
„Jsi připravený nahrát nám nějaké předběžné vokály na hudbu, co zatím máme? Něco už mám, tak jsem myslel, že bychom na tom mohli zapracovat. Některé rify, co tvůj bratr nahrál a Pat má nějaké bubny od Gustava, brzo to všechno dá dohromady,“ Peter sledoval chlapce pít kávu, jako by to byla poslední voda v poušti. „Už jsi vzhůru?“
„Probouzím se,“ řekl Bill upřímně a podíval se na hrneček, jako by to byl Svatý Grál. Kofein mu chyběl víc, než si myslel.
„Dobře, půjdeme na to, až budeš připravený.“
~*~
„Znovu,“ ozval se Billovi do sluchátek podrážděný Peterův hlas a Bill se nahrbil. Otevřel pusu a zkusil to znovu, ale byl znovu přerušen. „Bille, co se děje? Zníš neostře a rozptýleně. Potřebuju tvoje myšlenky i tvůj hlas na jednom místě, a to tady, jinak to nezvládneme,“ řekl podrážděně.
Bill přikývnul a povzdychnul si. „Musím jít na záchod,“ odpověděl tiše.
„Cože, zase?“ Bill zavřel oči a přikývl. „Fajn, padej, ale pospěš si, máme toho ještě hodně co dělat.“ Znovu přikývnul, sundal si sluchátka a vyběhl z komory. Hned, jak za sebou zavřel dveře, se snažil být hotový co nejdřív to šlo. Už bylo skoro šest hodin, pracovali celý den.
I když přijela pizza, mluvilo se o textech. Bylo to skoro jediné jídlo, co pozřel za celý den, škoda, že ho za hodinu a půl vyzvracel. Teď měl znovu hlad a Peter se na něj koukal pohledem, ve kterém bylo jasně znatelné, že budou pracovat i celou noc. Bolela ho hlava, bolela ho dokonce, i když si celý obličej namočil do vody.
Bill se tomu musel postavit; už nemůže pracovat celé hodiny, jak byl zvyklý. Měl pocit, že se mu hlava každou chvílí rozskočí a promnul si nešťastně břicho. Přál si, aby tady s ním byl Tom, jeho ruce byly lepší a lépe se pod nimi uvolnil. Bill se zhluboka nadechl a vešel zpátky do kabiny, snažil se pracovat na nahrávání. Po hodině měl ale pocit, že to s ním na místě sekne.
„Lidi, já už dneska nemůžu. Musíme přestat,“ vydechl Bill pomalu, zvedal se mu žaludek a bylo mu špatně.
„No tak, Bille, máme skoro hotovo,“ slyšel ve sluchátkách hlas Pat a málem omdlel.
„Nemůžu už pokračovat. Už nemám žádnou energii,“ řekl pomalu a položil si hlavu na podium, kde byl napsaný text. „Musím jíst a potřebuju si lehnout.“ Sundal si Bill sluchátka, než mu někdo stačil cokoliv říct a vyšel z kabiny. Na schodech potkal Pat s rukama zkříženýma na hrudníku a s naštvaným výrazem ve tváři. „Co je?“ zeptal se unaveně.
„Hraješ to?“ zeptala se na rovinu.
Bill neměl energii na to, aby se s ní hádal. „Hraju co?“ zeptal se znovu stejně unaveně.
„Celou tuhle věc s těhotenstvím; je to jenom hra, abys dostal víc pozornosti?“
Bill se zasmál a zavrtěl hlavou. „Radši bych byl ignorovaný než těhotný, jasný? Tak proto na mě celý den tak zíráš? Snažíš se mě přistihnout při lhaní? Mimochodem, kdyby to bylo moje rozhodnutí, tak bych to neříkal nahrávací společnosti.“
Pat neodpověděla a přišel Peter. „Bille, jsi fakt dobrý, ale jsem si jistý, že ze sebe můžeš dostat ještě víc. Na zítřejší ráno jsem všechno odvolal, takže budeme moct pokračovat. Tak v pět ráno?“
Bill zamrkal. „V pět ráno? To sem budu muset jet už tak ve tři!“ zapištěl.
„Tak proč tady nepřespíš? Budeme tak moct být hotovi okolo poledne,“ zauvažoval Peter. Pat se na Billa zadívala a Bill si povzdychl.
„Jo, fajn.“
„Dobře, uvidíme se ráno. Možná zítra to zvládneme bez tolika přestávek,“ Peter se vrátil zpátky, aby pracoval, ale Pat se ani nepohnula. Koukala na jeho břicho a Bill založil ruce na prsou.
„Proč na mě zíráš?“ zeptal se nazlobeně. Už za dnešek neměl moc nervů.
„Není to fér,“ řekla Pat tiše a podívala se na něj, její pohled byl něco mezi žárlivostí a naštváním. „Od umělého přerušení těhotenství se snažím o miminko a ty jedno máš, a to ho ani nechceš. Neměl bys mít děti a máš je, a já stále nemůžu otěhotnět. Řekni mi, je tohle fér?“
Bill nevěděl co říct, když se Pat jen otočila a odešla za Peterem. Připadal si příšerně a uvnitř něj se hromadily emoce, které sám nemohl pojmenovat. Samozřejmě, že nechtěl otěhotnět, ale nebyl by už tak daleko, kdyby to dítě nechtěl. Bill nevěděl, co by měl říct, ale byl si jistý, že tohle říct nemohl. Promnul si bříško a vyndal z kapsy mobil. Vždycky si ho vypínal, když byl ve studiu, ale věděl, že má problém, když uviděl čtrnáct zmeškaných hovorů a deset zpráv, všechno od Toma.
Povzdychl si a pokračoval v cestě na druhý konec domu, zatímco poslouchal písničku od Samyho Deluxe. „Proč jsi mi doteď nezavolal?“ Bill si mobil musel odtáhnout od ucha, Tom byl až moc hlasitý.
„Zrovna jsme skončili, omlouvám se, Tomi,“ řekl Bill znaveně a vešel do svého pokoje, zavřel dveře. V tomhle pokoji už nebyl pěkně dlouho, jeho vůně byla už pryč a připadalo mu to tam, jako by to ani nebylo jeho, až na to, že tam bylo dané jeho oblečení.
„Nesnaž se mi omlouvat, když jsem se probudil, tak jsi byl pryč! Jak sis myslel, že budu reagovat?“ zeptal se Tom naštvaně.
„Nechal jsem ti dopis,“ pípnul Bill malým hláskem.
„To nestačí, mimoto jsem ho nenašel. Kurva, Bille, tohle mi nedělej. Chtěl jsem jet s tebou,“ zuřil Tom.
„Já vím, ale kdybys tu se mnou byl, tak bych vůbec nic neudělal.“
„Dávají ti moc práce? Dali ti hodně přestávek na jídlo a pití?“
Bill si promnul kořen nosu a povzdychnul si. „Jo,“ zalhal lehce. Na druhém konci bylo ticho.
„Proč mi to nechceš říct?“ zeptal se Tom tiše.
„Musím tady zůstat přes noc. Peter říkal, že jsme nestihli všechno, co jsme chtěli, a tak tady musím zůstat, abychom to doladili,“ řekl, i když věděl, že jeho dvojče bude protestovat.
„Ale Bille, no tak! Nechci, abys tam byl sám.“ Postěžoval si Tom.
„Je to jen studio; budu v pohodě.“
„Přijedu za tebou, za pár hodin tam jsem.“ Bill si povzdychl a zavrtěl hlavou.
„Tomi, máš zítra v Berlíně tu show v rádiu s Georgem a Gustavem, pamatuješ?“
„Sakra!“ Bill slyšel, jak něco narazilo do zdi. „Tohle se mi nelíbí, Bille,“ zavrčel Tom.
„Bude to v pořádku, ano? Půjdu brzo spát a nenechám je dávat mi moc práce,“ promnul si Bill opatrně bříško. Stále mu připadalo stažené; doufal, že to přejde, když bude relaxovat. Pomalu vydechl a vrátil se zpátky do přítomnosti. „Co?“ zeptal se.
„Ty jsi mě neposlouchal. Říkal jsem, že tě miluju,“ odvětil Tom nevrle. „Měl bys vnímat, když se snažím být milý.“
„Taky tě miluju, Tomi,“ usmál se do telefonu Bill.
„Jdi se vyspat.“
„Půjdu.“
„A pij hodně vody.“
„Ano, mami,“ zasmál se Bill, když slyšel své dvojče reptat.
„Jo, má dojem, že to nebude mamka, kdo tě zašoustá do matrace, až tě zase uvidí,“ popíchnul ho. Zpěvák se otřásl, jeho tělo se chovalo proti jeho vůli.
„Slibuješ?“
„Slibuju. Je tu Andy, musím jít. Říkal, že je to spiknutí nebo něco takového, že se s ním nebavíme.“
„Řekl jsi mu, že je to kvůli tomu, jak je hrozně nudný, protože pořád dokola opakuje svoje čtyři vtipy a žádné jiné neumí?“
„Andy říká, že je jich pět, ale to bys sám věděl, kdybys tu byl. Zavolám ti později, abych se ujistil, že jsi v pohodě, jo?“
„Ty mě kontroluješ?“ opřel se Bill o zeď a usmál se.
„To si sakra piš. Máš moje dítě a ty mi taky nejsi zrovna volnej,“ Tom zněl poněkud znuděně.
Bill se zasmál. „Zrovna volnej,“ zamručel a odešel z místnosti, chtělo se mu chodit.
„Jo, víš, je o příčku výš než jsi ty.“
„Tak v tom případě se zajímáš jenom o dítě,“ našpulil rty. Tom se zasmál.
„A ty a tvoje zatracený špulení rtů, poznám to, i když s tebou mluvím jen přes telefon. Jdi se vyspat, Bille,“ řekl laskavě.
„Jo, uvidíme se.“ Položil to a rozhlédl se. Jeho intuice ho zavedla do kuchyně. Bill se podíval na bříško a usmál se. „Jo, já vím; máme hlad.“
~*~
Bill se převalil a povzdychl si. Tohle už bylo vážně směšné, absolutně si nemohl najít na téhle příšerné matraci pohodlí. Nikdy předtím si nevšiml, jak nepohodlné jsou, a šílel z toho. Převalil se na záda a koukal do stropu, přemýšlel, proč mu je, jako by právě uběhl maraton.
Věděl, že když se bude snažit usnout za každou cenu, že se mu to nepovede. Zvedl se tedy z postele a šel dolů do obýváku. Možná televize mu pomůže, bylo mu jedno, při čem usne. Bill se schoulil na gauči a zapnul ji, už asi po milionté si přál, aby Tomovi nevymluvil to, aby za ním přijel. Mohl, vážně…
Bill se zamračil na televizi, když tam uviděl jemu hodně povědomého doktora. Zajebanej sráč, ať se jmenoval jak chtěl. Rychle přepnul a narazil na nějaké staré pohádky. Usmál se a opřel se, tiše se zasmál tomu, co dělal Bugs Bunny za šaškoviny. Za chvilku televize sledovala jeho, namísto toho, aby on sledoval ji.
Netrvalo to dlouho a Billa probudila ostrá bolest. Zalapal po dechu a otevřel oči, stiskl si břicho. Nemohl se hýbat, nemohl skoro dýchat díky bolesti, která procházela celým jeho tělem. Za chvilku to odešlo stejně rychle, jako to přišlo, Bill tam ležel naprosto bez energie. Koukal na strop a snažil se vzpomenout si, jak dýchat, hladil si při tom bříško. Pitomá nadýmavost.
~*~
Tom zvednul telefon a usmál se, „Jo, jsem vzhůru,“ popíchnul ho a dal si iPod do kapsy. „Jsi v pořádku?“
„Jo,“ Bill zněl unaveně a ustaraně.
„Nedává ti Peter moc práce, že ne?“ zeptal se znovu, nečekal, že mu odpoví jinak než minule. Jeho dvojče bylo workoholik, ale už si přeci musí přiznat, že nedokáže pracovat tak jako předtím.
„Ne, ještě jsme ani nezačali. Hrají si teď s mixovacím pultem. Jen jsem ti chtěl připomenout, abys víc mluvil. Nebudu tam, abych to utáhnul a Gustav s Georgem jsou většinou zticha.“
Tom se usmál a zavrtěl hlavou. „Vím, že je těžké tomu uvěřit, ale mluvil bych víc, kdyby sis ten mikrofon věčně nenechával jenom pro sebe.“ Podíval se na sebe naposledy do zrcadla a odešel z pokoje, seběhl schody a vzal si něco k jídlu. Měla by tu být ještě nějaká pizza, která zbyla, když tu byl Andy.
„Jo, jasně. Jen si dělám starosti.“
„Proč? Není to poprvé, co budu dělat rozhovor bez tebe,“ řekl Tom, když otevřel krabici, co byla na stole, a uviděl dva kousky feferonkové pizzy. Perfektní.
„Jo, ale čtyřhodinová show v rádiu?“
„Čtyřhodinová?“ zamračil se Tom a vyndal si talířek. „Čtyři hodiny?“
„Ano, Tomi, čtyři hodiny. Bude mezitím hudba, ale bude to trvat čtyři hodiny.“
„Do prdele.“
„Přesně tak.“
„Jsem si jistý, že Gustav se o to postará,“ olíznul si Tom palec, na kterém měl omáčku a dal si kousek pizzy do pusy, zatímco druhý dal do mikrovlnky.
„Oh bože,“ zaúpěl Bill. „Možná bych měl jít s vámi.“
„Ne,“ Tom najednou naprosto zvážněl. „Dohodl jsem se s Jostem, že nechci, abys dělal jakékoliv veřejné rozhovory, okay? A sám si říkal, že nechceš.“
„Nechci, ale bojím se, že to tam beze mě nezvládnete.“
Tom protočil oči a otevřel mikrovlnku. Nebylo nic lepšího, než jeden kousek teplé a druhý kousek studené pizzy po ránu. „Jo, co bychom si počali bez našeho milovaného a charizmatického vůdčího zpěváka?“
„To raději nechtěj vědět,“ zasmál se Bill. „Musím jít, už přišli na to, co bylo špatně.“
„Ok,“ Tom si odtáhnul mobil od ucha a letmo se podíval na display, pak si ho dal zpátky. „Volá mi Georg, zavolám ti později.“
„Jo, ahoj.“ Tom to položil, vzal si pizzu, zamkl dům a odešel. Na silnici před domem stála černá dodávka a Saki mu otevřel dveře.
„Ale no tak, kluci!“ protočil oči a okřikl Gustava, který byl natisknutý na Georga, a vášnivě si to spolu málem rozdávali. „Tohle nepotřebuju vidět, rád bych se najedl a následně nezvracel.“
„Měl bys mít radost, že máš alespoň nějaké rozptýlení.“ Opáčil Georg a pak si Gustava zpátky přitáhnul. Tom se posadil čelem pryč a stýskal si po Billovi jako šílený.
~*~
Bylo to příšerné a všichni si toho byli vědomi. Všichni sice vždycky Billovi nadávali za to, že si nechával mikrofon jen pro sebe, ale teď, když měli příležitost mluvit, aniž by jim v tom Bill bránil, nikdo nevěděl, jak udržet konverzaci zajímavou, dokonce ani Tom ne. Naštěstí byl už skoro konec, Tomovi došly všechny sexuální historky a Georg se ze srdce modlil, aby měl o čem mluvit, až skončí tahle písnička a budou zase na příjmu.
„Aaaa, jsme zpátky! Jsem tady se třemi čtvrtinami skupiny, kterou lidé buď milují a nebo nenávidí, Tokio Hotel! Řekněte mi, kluci; nechali byste fanoušky sahat na vaše hudební nástroje?“ zeptal se bezejmenný hlasatel až trošku moc nadšeně.
„Absolutně ne,“ otřásl se Gustav. Tohle bylo něco, za co by mohl vraždit jako psychopatický maniak, kdyby se to stalo. „Nikdo nešahá na moje paličky. Dokonce ani členové týmu. Když zkouší, jak hrají bubny, mají na to svoje vlastní paličky, já ty svoje mám schované v bezpečí.“
Georg se usmál a nevšiml si, že je blízko mikrofonu. „Mě bys ale na své paličky nechal šáhnout, viď, Gustave?“ zeptal se rozverným hlasem, blonďák se na něj otočil a usmál se.
Tom basáka nakopnul do nohy a sjel je oba pohledem. „Já mám svého kytarového technika, který moje kytary testuje, ale nikdo jiný na ně nešahá,“ řekl trochu hlasitěji, než předpokládal.
„Ani Bill?“
Tom se zamračil a otočil se na diskžokeje. „Ne, moje kytary ho nezajímají.“ Bylo to poprvé za celý rozhovor, co bylo jeho dvojče zmíněno a malinko ho to vykolejilo.
„To mě překvapuje. A jak mu je? Vím, že tu s námi dnes nemůže být kvůli osobním zdravotním problémům!, ale v tomhle byznysu to většinou znamená, že je na odvykačce,“ zasmál se. Gustav si povzdychl a odvrátil pohled. Nechtěl být svědkem toho, že by Tom mohl hlasatele napadnout svým mikrofonem.
„Žádná odvykačka. Nikdo v naší skupině drogám neholduje,“ odpověděl dredatý chlapec téměř automaticky.
„To říkají všichni, ale jen někdo to myslí vážně.“
„Pak my patříme mezi ty, kdo to vážně myslí.“ Odvětil Tom podrážděně.
„No, slyšeli jste sami! Je mi to líto, ale kluci už musí jít, nejspíš na nějaký photoshoot nebo něco. Děkujeme vám za to, že jste přišli, kluci a odhalili nám kousky sebe. A vy ostatní zůstaňte naladěni na Mnichovský Dopolední Rozjezd; zavolejte nám a buďte on-air!“ ozvala se znělka, která se postupně proměnila do písničky, všichni si sundali sluchátka. „Díky, kluci, vážně si vážím toho, že jste tu to vydrželi,“ potřásl si s Gustavem a Georgem rukou, a pak přešel k Tomovi. „Neber si to tak, ano? Musel jsem se ptát na tyhle provokativní otázky, zvedá to popularitu,“ řekl omluvně.
„Vyliž si prdel,“ řekl Tom s umělým úsměvem na tváři a odešel pryč.
~*~
Bill vešel dovnitř a usmál se, když v obýváku viděl na gauči sedět známou dredatou hlavu. Bylo skoro devět večer a on byl konečně doma. „Ahoj,“ řekl tiše, když se Tom otočil přes rameno.
„No konečně!“ řekl a stoupnul si, přeběhl od gauče k Billovi. „Příště, až pojedeš do studia, tak jedu s tebou, ano?“ Tom Billovi pomohl sundat si černou mikinu, než stihl říct cokoliv jiného, měl Billa v náručí. „Jsi v pořádku?“ zeptal se tiše a pohladil ho po zádech.
„Já jen… moc se nám po tobě stýskalo,“ Bill se poprvé za skoro 40 hodin uvolnil.
Tom ucítil vlhkost na svém rameni a zarazil se. „Bille, co se děje? Proč brečíš?“ odtáhnul se, aby viděl bratrovi do obličeje.
„Já nevím,“ popotáhl Bill a zabořil si nos Tomovi do krku, byl skoro zoufalý.
„No tak, pojď se posadit.“ Bill se nechal dovést ke gauči a neslyšně si povzdychl, když se posadili; Tom Billa objal a slíbával mu slzy. „A teď mi povíš, co se děje?“
„Nejsem si jistý, jestli se vůbec něco děje. Jen jsem měl dlouhé dva dny, nic víc,“ začal se Bill uklidňovat, připadal si trochu pitomě, byla to jenom přechodná emoce. Tom ho znovu políbil a promnul mu bříško, ale zarazil se, když sebou Bill škubnul.
„Copak?“
„Jsem jen trochu napjatý. Měl jsem pár tak hrozně silných zaražených… uhm… víš co, že si to ani nedovedeš představit,“ začervenal se Bill. „Buď rád, že si tam nebyl, mám dojem, že Peterovi nemohly zůstat žádné… ty… ty věci,“ ukázal na svůj obličej a zamračil se.
„Obočí?“ doplnil ho Tom váhavě.
„Přesně to. Kde je mamka s Gordonem?“ zazíval Bill a přitulil se blíž, zavřel oči.
„Gordon šel na nějaký sraz. Mamka šla s ním a do půlnoci se nevrátí určitě,“ podíval se Tom na obličej svého bratra, bál se o něj. Když neměl make-up, byly mu vidět kruhy pod očima. Vypadal znaveně a jak tak znal Billa, určitě dost nespal a jejich producenti mu dávali co proto.
„Ne tak pevně, Tomi,“ zamručel Bill a Tom povolil sevření, sledoval, jak usíná. Políbil lehce Billa na rty a snažil se sám sobě říkat, že to, co vidí, nejsou příznaky toho, co četl dnes na internetu. Musí dostat Billa k doktorovi, a to co nejdřív; pak konečně bude mít klid. Dvojče se mu zavrtělo v náručí a Tom si povzdychl.
Komentujte prosím anglicky, díky.
autor: Majestrix
translate: Lil.Katie
betaread: Janule
Oh, Bill needs doctor, now! ´Peter is idiot:D.
But I really like Tom´s care about Bill:-)
Yeah, i love it… i say it is still but… i'm right. I want next Part…
And Tom with Bill? Total lovely…♥ I want already baby…;)
"Jdu do postele."
"Chceš, abych šel s tebou?"
"Visiš si prdel 😀 hej konec!
the symptoms? I hope everything is ok.
If not, I will kill you! I love this so much!!!
this is best!!!
toto anglicky nevypotím… já se o Billa vážně bojím.. co když o to malý přijde… vážně potřebuje doktora! :'(
Uuh, very mentally challenging part :-/ I do not know what to think. Then I know, but… I am sorry Bill. I was worried about Bill 🙁 When you get a cramp… I told: ,,Oh may God, what is happening with the baby?"
Yeah, Tomi is as always solicitous.
I like this ff.
I want to continue! xDD
(Sorry for my English xDD)
What is going on loser Bill? 🙁 I had never been pregnant, so I have no idea … xD
Assholes! Rather they should become pregnant, to experience that feeling and found that it is in a state where it may work!
I hope that baby is OK….
I am worried about Bill and his baby. He is still sleepy and tired. It isn´t normal I think. I hope everything is OK with Bill´s baby.