autor: Majka
…ale Natálie se nehodlala vzdát, vždyť už byla tak blízko! Byl čas na její plán.
Uvolněně se usadila naproti dvojčatům, pečlivým pohybem si uhladila tmavé kalhoty a naprosto lhostejně prohodila:
„Mimochodem, už jsem vám představila… ehm…“ tázavým pohledem zabloudila k otevřeným dveřím limuzíny.
„Chantelle,“ ozval se odtamtud neznámý dívčí hlas.
Oba bratři za ním překvapeně vzhlédli a pak se oba naprosto stejně nechápavě obrátili zpět na Natálii.
„Ano, Chantelle,“ pokračovala Naty dál, jako by se nic nedělo. „Pojď, zlato, sedni si tady vedle Toma.“
Do vozidla nastoupila hezká štíhlá blondýnka a s nejistým úsměvem se posadila na určené místo mezi dvojčata. Dlouhé vlasy zašimraly Toma na tváři, dívčí bok se těsně přimknul k jeho tělu.
Tom sjel zamračeným pohledem její dokonalou postavu v kraťoučkých minišatech a téměř nenávistně se zadíval Natálii do očí. Věděl přesně, čeho tím chtěla dosáhnout.
Naty na něj jen s úšklebkem zamrkala. Nebylo pro ni nic těžkého najít mezi stovkami dychtivých fanynek v klubu vhodnou, náležitě obdařenou dívku, která by za společnou noc s Tomem Kaulitzem dala cokoliv. A věděla, že ješitné mužské ego společně s vrozenou slušností Tomovi nedovolí vyhodit Chantelle z auta jednoduše na ulici.
Sama pro sebe se usmála. Vyjde to… musí!
„Tome, říkala jsem tady Chantelle, že bys jí rád poznal… nadšeně souhlasila,“ obrátila se Natálie se zářivým úsměvem znovu na Toma. Koutkem oka s uspokojením zachytila Billův zmatený pohled, kterým se zabodl bratrovi do tváře.
„Co? No… jasně.“ V Tomovi narůstal neodbytný pocit, že se neudrží a začne křičet. A tenhle pocit mnohonásobně zesílil, když se k němu dívka ještě víc přitiskla a zachichotala se mu do ucha. Z toho nepříjemného zvuku mu přeběhl mráz po zádech. Byl unavený a začínala ho bolet hlava. Věděl, že Chantelle za nic nemůže, nechtěl ji ranit… ale začínal mít téhle frašky dost.
„Hele, promiň, ale já…“
„Tome,“ přerušila ho nevybíravě Naty, „představ si, že Chantelle je z branže… má taky svou skupinu, je zpěvačka!“ Tohle byla jediná informace, kterou stihla pochytit, když na ní nadšená dívka cestou do auta vyhrkla skoro celý svůj životopis.
„Jo? No to je… vážně… super.“
Chantelle se teď už koketně usmívala, počáteční nejistota byla dávno pryč.
„Můžeš si nás někdy přijít poslechnout…Tomi!“
Slova vyslovená lámanou němčinou, důvěrné oslovení, vysoký hlas, ostře se mu zabodávající do uší… Tom pomalu, ale jistě ztrácel svou sebekontrolu. Při dalším zahihňání se v něm znovu zvedla neovladatelná vlna odporu.
„Chantelle, poslouchej, je mi to lí…“
Tom na chvíli ztratil řeč, když na svém stehně ucítil dotek štíhlé ruky.
Hlasitě polkl, okamžik nevěřícně hleděl na rudě nalakované nehty dráždící ho jemně přes látku džín, a pak přivřenýma očima pohlédl blondýnce do tváře. Připadala mu tak zoufale laciná…
Znovu se nadechl, rozhodnutý dokončit to, co před chvilkou začal… když jeho zrak padl na jinou tvář.
Bill měl pocit, že mu něco důležitého uniká. Nechápal nic.
Od okamžiku, kdy se mezi ním a Tomem objevila… ona… ztratil pojem o tom, co se děje.
A teď nemohl přestat zírat na místo, kde se cizí prsty velmi intimně dotýkaly jeho bratra.
Svíravá bolest mu zaplnila nitro, hukot v hlavě znemožňoval logické myšlení, cítil zvláštní nepříjemné chvění kolem žaludku… a nemohl za to jen vypitý alkohol.
Tom mohl všechny Billovy pocity zcela zřetelně vyčíst z jeho výrazu… zmatenost, bolest… žárlivost…
Zaskočila ho hloubka všech těch emocí. Věděl, že takhle to nemá být. Tohle by Bill neměl cítit při pohledu na své dvojče. Stejně jako by Tom neměl cítit ten stále sílící odpor z přítomnosti krásné dívky, a neměl by mít tu neodolatelnou chuť vyměnit její drobnou ruku na svém těle za jinou, stejně štíhlou a mnohem známější.
Všechno to bylo špatně a Tom viděl jen jediné řešení.
S pohledem upřeným na Billa pomalu překryl dívčiny prsty svou dlaní, zatímco druhou paží ji jemně obejmul kolem ramen. Jen on sám věděl, kolik úsilí a přemáhání ho stálo těch několik jednoduchých pohybů. Srdce mu sevřela mrazivá úzkost, když spatřil zorničky svého bratra náhle se rozšiřující nevěřícím úžasem.
Bill konečně odpoutal zrak od spojených rukou na Tomově stehně a jeho bolestný pohled se zapíchl do naprosto stejně tmavých očí svého dvojčete. Tu tichou zoufalost, která se v nich zračila, Tom neunesl.
Odvrátil hlavu a zbytek cesty jen apaticky hleděl z okna. Nechal Chantelle, ať si s jeho tělem dělá, co chce… a nenáviděl sám sebe za to, že není schopný cítit při tom cokoliv jiného, než znechucení a prázdnotu…
Už neviděl, jak Billův skelný pohled potemněl pocitem ponížení a rysy v jeho tváři ztvrdly neskutečným zklamáním.
A neviděl ani Natáliin vítězný úsměv, který se nijak nesnažila skrýt.
Limuzína zastavila před hotelem a do ticha noci vystoupili čtyři lidé.
Tom se Chantelle tvořili na první pohled dokonalý zamilovaný pár. Kráčeli v těsném objetí, hlavy u sebe, jak blonďatá dívka neustále cosi špitala mladíkovi do ucha a chichotala se… a snad ani nevnímala Tomovu strnulost a zamlklost.
Stejně tak se Tomovi dařilo nevnímat Chantelle. Celou jeho mysl teď ovládla jediná myšlenka – nepodívat se za sebe, kde je bez jediného slova následovala druhá dvojice.
Všemi smysly si uvědomoval jejich přítomnost. Slyšel jejich tiché kroky. V zádech ho pálil Billův upřený pohled. Neotočit se… jen se neotočit!
Prosklený hotelový vchod… cesta k recepci… jízda výtahem. Tomovo sebezapření a sklopené oči. Nepodíval se… nevěnoval Billovi jediný pohled. Nemohl.
V matně osvětlené chodbě se obě dvojčata zastavila přede dveřmi svých pokojů, které byly hned vedle sebe. Tom se Chantelle, která mu visela kolem krku a opět se nepřístojně hihňala. Bill s Natálií, která věděla, že její čas teprve přijde.
Tady se už Tom neovládl. Konečně zvedl svůj zrak a pohlédl bratrovi zpříma do očí…
autor: Majka
betaread: Janule
Klikni na anketu, díky J. :o)
zabij jí!
Ty jo…mě se u toho normálně chtělo brečet, když jsem si to představila…já tu Chantelle tak nenávidím!! Ani v povídkách ani ve skutečnosti!!
Ať ho nenechá jít na pokoj s tou bestiíí…prosíím…AŤ Chantelle vyhodí Natálii seřve a je jenom s Billem..! =)
bože vytahej je obě za pačesy a zalez s billem do pelechu
nemám Natálii ráda….potvoru jednu…