autor: Bajik
„U mě spát nebudeš, nejseš malý děcko, Bille, abych ti to trpěla! Co budeš dělat, jestli se pohádáte někdy ještě víc? Skočíš z mostu? Běž si pěkně lehnout na svou půlku postele a neodmlouvej!“ Simone už byla opravdu rozzlobená, když ji Bill večer přemlouval, aby mohl zase spát u ní.
„Já u něj spát nebudu. To už raději budu spát v obýváku!“ postavil si Bill hlavu a uraženě odpochodoval z pokoje. Nezapomněl dramaticky bouchnout dveřmi. Opřel se o zeď na chodbě, založil ruce na prsa a naštvaně našpulil pusu. Musí si obstarat nějakou deku.
„Jsi zlatíčko, Mel,“ usmál se Tom vlídně na dívku a políbil ji lehce na tvář. Mel mu polibek oplatila a vyprostila se z objetí. Přece jen jí bylo objetí dívek bližší.
„Dobrou noc, Tome, a už žádný hádky. Všechno slyším,“ usmála se ještě, když byla na cestě ke dveřím.
„Tak to sis pořídila extra silný naslouchátko,“ zasmál se Tom a Mel s ním. Ještě jednou si popřáli dobrou noc a Mel vešla do domu. Tom chvíli stál a díval se na dveře, za kterými zmizela jeho dávná láska. Poté zakroutil s úsměvem hlavou a vydal se se vzpřímenou hlavou vstříc bojišti, na němž se ocitnul.
Opatrně otevřel vchodové dveře, co kdyby se na něj vylil obsah kýblu, který by mohl být přichystaný nade dveřmi právě na něj, a když zjistil, že tam žádný není, teprve poté vešel dovnitř. Skopl z nohou své okopané boty, a jakmile vstoupil do obýváku, viděl Billa jdoucího po schodech dolů a nesoucího si přikrývku. Neměl odvahu se mu podívat do očí, natož se ho zeptat, proč si to nese dolů. Sice věděl, že to ticho mezi nimi nemůže trvat donekonečna, ale dneska se už na žádný hádky necítil. Dneska už ne.
Bill přicházejícího ignoroval. Dělal, že si jej nevšiml. A popravdě mu to docela dobře šlo. Jenže uvnitř, tam hluboko v sobě, se užíral pocitem, že ho ztratí. Že už nikdy ho nepolíbí, nic. Prostě jedno velký nic.
Na jednu stranu chtěl zapomenout, že „chodil“ se svým dvojčetem, na druhou stranu chtěl všechno vrátit tam, kde to začalo. Kde jejich tajný vztah začal, pokud se to dalo nazvat vztahem. Na začátek, bez alkoholu, bez večírku u Karin, bez hádek, bez pravidel. Přál si, aby se jej Tom znovu dotýkal, znovu ho líbal, znovu přiváděl do extáze, aby mu ukázal kouzlo sexu. Avšak ne každé přání se vyplní.
Hodil přikrývku, kterou mu mile ráda dala Beáta, na sedačku, a dělal, že něco dělá, zatímco poslouchal vzdalující se kroky. Hodiny ukazovaly čtvrt na jedenáct v noci a jemu se nechtělo spát. Nebyl si jistý, jestli usne v obýváku, který halily obrysy a stíny díky pouliční lampě stojící naproti domu. V osmnácti by se už neměl bát tmy a stínů nezávisle na tom, že díky teplům, které pohltily i severní Německo, předpokládali meteorologové četné bouřky.
Rychle zalezl pod deku, polštář si opřel o opěradlo, zavřel oči a doufal, že usne i bez něj. Za ty dva týdny, co u něj spal, si na jeho blízkost zvyknul. Vlastně bez něj nedokázal usnout.
Přemýšlel, co bude dělat dál. Mohl by zajít za Karin a říct jí, že se omlouvá a že ji má rád, že by s ní chodil a kdesi cosi. S Danielou by se jakoby rozešel a mohl by žít šťastně až do smrti. Měl by někoho, kdo ho má opravdu rád. Možná by ji dokázal milovat, určitě by si k ní našel cestu. Časem…
Nakonec s myšlenkou, jestli by jí měl říct, že je panic, usnul. Nikdy nad něčím takovým nepřemýšlel. Upřímně, na sex nikdy předtím nemyslel. Nikdy si to sám neudělal. Neměl na takový věci čas.
Tom ležel v posteli a zíral na prázdné místo vedle sebe. Kdyby tam alespoň ležel; nemusel by se k němu tulit, nic. Jen aby tam spal, aby ho měl nablízku. On ho chtěl vedle sebe. Potřeboval ho tam. Spalo se mu lépe, když tam Bill ležel. Jenže jak ho do té postele dostat, když se s ním odmítá jakkoli bavit?
O pár minut později už Tom klečel v obýváku u spícího dvojčete s pevným rozhodnutím. Lehce s ním zatřásl, aby se probral. Něžnosti by určitě nyní nebyly na místě. Bill se protáhnul, zaskučel a promnul si oči. Když však zjistil, kdo ho to budí, otočil se na druhý bok se slovy: „Táhni ke všem čertům!“
Tom protočil oči a zhluboka se nadechl. Na tuto debatu bude potřebovat hodně kyslíku.
„No tak, Bille, nebuď labuť a otoč se. Slibuju, že pokud nebudeš chtít, půjdu pryč…“
„Dobře,“ řekl Bill a otočil se na mě. „Ne, nechci od tebe už absolutně nic. Jo, maximálně abys mi dal konečně pokoj, takže už vlastně můžeš jít,“ a otočil se zpátky.
„Nevíš, co ti chci, a ty už říkáš ne?“ zeptal se ho Tom a tak trošku doufal, že napomůže Billově zvědavosti.
„Když tě vyslechnu, vypadneš?“ zeptal se ho na oplátku Bill a otočil se na něj. Jeho obličej osvítila záře pouliční lampy.
„Jo, tak nějak,“ řekl Tom, ale ovšemže to nemyslel vážně. Hodlal ho ještě nejmíň do oběda přemlouvat, aby šel spát nahoru za ním, kdyby Bill řekl ne.
„Tak povídej, poslouchám. Ale aby to z tebe nelezlo jak z chlupatý deky, chtěl bych vážně ještě dneska spát.“
„Tak to řeknu rychle a stručně, když chceš. Pojď spát nahoru za mnou. Nebudeš si přece tady ničit páteř.“
„Spát za tebou?“ Bill se rozesmál, ale nebyl to upřímný smích. Byl nucený, umělý. Možná v něm byla i ironie. „Snad se nebojíš…“
„Ne, nebojím. Pojď spát nahoru, prosím.“
„Ne.“
„Bille, já ti slibuju, že se tě ani nedotknu. Klidně budu spát i na zemi, mě to je putna, ale ty prostě nebudeš spát tady na sedačkách.“
„Ještě tak, aby ses mě dotýkal. Pro mě za mě si klidně spi na lustru, mě to je jedno, ale já tam s tebou spát nebudu. Raději půjdu do boudy po Oggym než za tebou.“
„Tam by ses nevešel, protože Oggy byl docela malej,“ opáčil mu Tom otráveně a promnul si oči. Jak ho má přesvědčit? Zahrát mu na city? Navrhnout to, co mu poradila Mel? Jen bráchové? Už nikdy nic víc?
Tomovi každopádně nic jiného nezbývalo. Zhluboka se nadechl a začal: „Už od tý doby, co jsem byl malej, jsem chtěl bráchu. A teď, když ho mám, tak ho vlastně nemám. Co mám udělat, abychom byli aspoň normální bráchové? Já… na to, že už mezi náma nic nebude, jsem si zvyknul. Možná to tak bude lepší. Jen bráchové, co ty na to?“ a vzal roh jeho přikrývky do svých dlouhých prstů a začal jej žmoulat. Docela se bál jeho odpovědi.
Bill lehce zakroutil hlavou. „Ty si myslíš, že já s tebou chci mít ještě něco společnýho? Bráchové… Tobě se to lehko řekne, ale já už ti prostě nevěřím. A teď dovol, chtěl bych ještě spát,“ vytrhnul mu přikrývku z ruky a otočil se zády k němu.
Tom si povzdychnul a kousnul se do rtu. „Už nikdy nebudu pít,“ zašeptal si pro sebe a vstal.
„A to za trest nebo za odměnu?“ zahuhlal Bill do polštáře.
Tom se na Billa bolestně podíval. Ani se vlastně nemohl divit, že se k němu tak chová. Vždyť by to dělal taky. Schody do patra vzal po dvou a bylo mu jedno, jak moc vržou nebo ne. Už mu bylo všechno jedno. Lehnul do postele a díval se z okna ven. Hvězdy, na které se díval pokaždé, když mu bylo smutno, nebo když byl v nějakým podobným duševním stavu, nebyly vidět skrz temnou a tlustou záclonu mračen, táhnoucích se po nebi. Sledoval je a čekal, až na parapet dopadne první kapka deště. Ano, to bylo jediné, co mohl dělat.
Čekat.
Bill posmrknul. To, co mu dělal, ho bolelo samotného víc, než to mělo bolet Toma. Nedokázal si vysvětlit, kde se v něm bere taková zlost, tak hraná nenávist. Je vlastně hraná? Není to pravda? Nenávidí ho náhodou opravdu? Začal se v tom pomalu ztrácet. Topil se v tom. Nevěděl, co je pravda a co lež.
Z oka mu vyklouzla jedna zoufalá slzička. Ihned ji utřel, jako by to byla kyselina, která by mu rozežrala kůži, zničila obličej. Nechtěl plakat. Vždyť bez něj to zvládal celých 17 let a za tu dobu se ani jednou nevzdal, a i přesto, že byla spousta příležitostí skončit, neskončil. Nevzdal se. Vždycky počkal, až se to přežene, a pak šel dál. Teď se nevzdá!
Teda samozřejmě, že nechtěl, ale jakmile se zdálky ozvalo dunění hromu, věděl, že tomu dneska večer bude jinak. Za pár okamžiků blesk osvětlil místnost a Bill najednou okolo sebe viděl tisíce zírajících očí. Pevně zavřel ta svá hnědá kukadla a preventivně si zacpal uši, aby nemusel poslouchat hromové rány. Bál se.
Hromy se stále častěji střídaly s blesky a kapky deště tvrdě dopadaly na parapet, kde se roztříštily na spoustu dalších malých kapiček. A přesně tohle byla ta chvíle, kdy si Bill uvědomil, že se pro jednou bude muset vzdát. Opatrně otevřel oči, znovu měl ten divný pocit, že ho něco sleduje, obalil okolo sebe deku a vstal. Vyběhnul schody a rychle otevřel dveře do Tomova pokoje. Tiše za sebou zavřel a zašeptal jeho jméno.
„Tome?“ kuňknul šeptem, srdce měl až v krku. Každopádně se už nechtěl vracet tou tmavou chodbou dolů.
„Děje se něco?“ zeptal se tázaný a posadil se na posteli čelem k Billovi. Místnost ozářil blesk a záhy se ozval hrom. Bill se zachvěl a poposkočil blíž k posteli.
„Mohl bych tu prosím spát?“ zeptal se opatrně a kousnul se do rtu.
„Já myslel, že se mnou nechceš mít nic společnýho…?“ jeho odpověď přešla v otázku.
„Jen tě prosím, jestli bych tu mohl spát. Ne že s tebou chci mít něco společnýho. Tome, prosím, já dole spát sám nechci.“ Bill byl odhodlaný klidně prosit i na kolenou, jen aby nemusel zpátky dolů.
„Ty se bojíš?“
„Tome, prosím!“ zaúpěl Bill téměř plačtivě a byl odhodlaný se tam začít vztekat jako malé dítě, kdyby nepovolil. Nebál by se začít mlátit pěstičkami a zuřivě dupat do země jako na úrovni tříletého dítěte.
„Pojď,“ pokynul mu Tom a Bill šťastně hopl přes Toma na svou půlku postele, až se za ním deka zavlnila.
„Děkuju,“ poděkoval slušně a byl by ho i políbil, kdyby se na půli cestě k jeho rtům nezastavil a neuvědomil si, co se to chystá udělat. Raději se otočil na bok a přikryl se až po uši. „Dobrou,“ zahuhlal ještě a zavřel oči.
„Dobrou,“ odpověděl mu Tom a přikryl se. Usmál se pro sebe; přece jen má vedle sebe někoho, koho tam chtěl mít. Teď už mohl spokojeně spát.
Když Toma asi po deseti minutách spánku probudil hlasitý dlouhý hrom, Bill nespal. Seděl vedle něj, ruce obmotané okolo nohou pevně tisknoucích k jeho hubenému tělíčku.
„Bille, proč nespíš?“ zeptal se jej a následně rozsvítil lampičku na nočním stolku.
„Je mi zima,“ brouknul tiše a zadrkotal zubama.
Tom na chvilku zapřemýšlel, jak mu může být zima, když on sám by se nejraději svlíknul z kůže, ale nakonec vstal a otevřel skříň, ze které vytáhnul tlustou deku. Přešel několika dlouhými kroky k Billovi, který ještě stále drkotal zubama, a odkryl jej. Poslušně se nechal zabalit do deky a lehnout si. Tom zavřel okno a zatáhnul žaluzie, aby se Bill nemusel dívat na to, co se děje venku.
„Děkuju,“ hlesnul Bill spokojeně a Tom pochopil, že v tomhle to bylo. Nebyla mu zima; jen si potřeboval najít zástěrku, aby Tom konečně to okno zavřel.
„Za nic,“ odvětil mu Tom a zalezl do postele. „Bille?“ oslovil jej po chvíli ticha.
„Hm?“
„Ty se bojíš, když je bouřka?“ zeptal se Tom a očekával, že se na něj svalí lavina nadávek, že co ho to zajímá a tak dále. Místo toho se na něj Bill jen otočil a spustil.
„Když jsem byl malej, jezdíval jsem k babičce v létě na prázdniny. Vždycky, když byla v noci bouřka, chodíval za mnou děda a místo toho, aby mě uklidnil, strašil mě. Asi mi to nějak zůstalo…“
Tom na to nic neodpověděl a místností se rozprostřelo ticho.
Když se znovu ozval hrom, Bill se zatřásl. „Tome?“
„Co?“ zeptal se Tom a snažil se neznít až příliš otráveně.
„Můžu se přisunout blíž.“ Určitě jistě to měla být otázka, ale kam se poděl otazník? Bill jej spolknul, tudíž se Tom nemohl divit, že Bill jednal tak rychle.
Tom nestačil zamrkat, nestačil říct ani fň a Bill svým kolenem narazil do jeho stehna.
„Promiň,“ omluvil se a uvelebil se těsně vedle něj. Než se vydal do říše snů, zašeptal ještě dobrou noc.
„Dobrou,“ odvětil mu Tom něžně. Po celou dobu, než mu klesla víčka a on usnul, sledoval svého mladšího brášku a nedokázal pochopit, proč to udělal. Zašeptal mu omluvu do vlasů, do
kterých mu vtiskl motýlí polibek, položil ruku na jeho bok a zavřel oči.
***
„Tome, vzbuď se, sakra!“ budil ho známý hlas. Tom otevřel prvně jedno oko, poté druhé. Spatřil Billa klečícího vedle něj.
„Co je?“ zeptal se ho Tom nevrle a setkal se jen s naštvaným pohledem v Billově tváři.
„Nemůžu spát!“ odvětil mu nepříjemně, ostatně tak jako po celý den.
„Chrápu, nebo takhle – Mám s tím něco společnýho?“
„To si piš, že to má co dočinění s tebou. Ten tvůj ztopořenej čůrák mě tlačí do prdele, to se děje.“
Tom se podíval dolů pod peřinu a zjistil, že Bill měl zase pravdu – Jeho penis stál v pozoru.
„Hodláš s tím něco dělat?“ zeptal se ho Bill opět svým naštvaným tónem.
„Můžeš si lehnout o kousek dál, nemyslíš, když ti to tak moc vadí.“
„Jenže já CHCI spát VEDLE tebe!“ zdůraznil mu Bill a odvrátil tvář. Chvilku pohyboval dolní čelistí zleva doprava a při tom se kousal do rtu. Nakonec vzpřímil hlavu a pověděl vážným hlasem: „Jestli ty s tím nehodláš nic dělat,“ sednul si obkročmo na jeho bříško, „pomůžu ti.“
„Ale Bi-“ zkoušel ho Tom zadržet.
„Ty – drž – hubu,“ řekl mu Bill a položil mu prst na rty. Tom jej vsál mezi své rty a olíznul jej svým horkým jazykem. Když jej chtěl Bill vyndat, kousnul ho.
„To že bys chtěl?“ zeptal se ho a povytáhnul jedno obočí. Tom si ho za tričko přitáhnul k sobě a chtěl ho políbit na souhlas.
„Ne, ne. Ty máš zakázaný mě líbat,“ zatrhnul mu to a vlepil mu malou facku.
„A to jako proč?“ zeptal se ho Tom a čekal, co mu bratříček udělá tentokrát, protože vždycky, když to došlo takhle daleko, to utnul. Teda ne, že by se to dělo běžně…
„Zlobíš; nezasloužíš si ani jednu malou pusinku a navíc se nepamatuju, že bych ti to už dovolil. Ještě pořád jsem na tebe pořádně naštvanej,“ odpověděl a přejel mu zuby po krku. Tom se pod tím dotykem zachvěl. Nikdo ho nikdy nerozpálil tak, jak to dokázal Bill. Žádná sebehezčí sebekozatější holka, ale kluk.
Bill pokračoval svými nenasytnými rty na hruď svého dvojčete. Jednu jeho bradavku drtil prsty, druhou sál tak moc, až Tom vykřiknul bolestí. Bill se pro sebe usmál a jazykem přejel až k jeho pupíku, odkud se nehodlal hnout.
„Ehm, Bille, nemohl by ses už konečně věnovat MNĚ?“
Bill se naštvaně zvednul a naklonil se nad Tomův obličej. „Jestli mi do toho budeš kecat, tak se na to vyseru a dělej si s ním co chceš.“
„Chceš vědět, co chci?“ zeptal se ho Tom a očička mu svítila jako žárovičky na vánočním stromku.
„Tak to vyklop,“ řekl Bill s úsměvem a zhoupl se mu na klíně. Tom přivřel slastně oči.
„Chci být v tobě. Teď hned. Prosím.“
Bill zakroutil hlavou a vrátil se zpátky dolů. „Nikdy nedostaneme všechno, co si přejeme,“ řekl mezi líbáním Tomova podbřišku.
„Ani když ti řeknu, že tě miluju?“ zeptal se ho Tom takticky svým rozklepaným hlasem. On ho přímo mučil!
Bill zvednul hlavu a udiveně se na dvojče podíval. „To je sice moc hezký, ale já na tom trvám,“ odpověděl mu místo připraveného ANO a chystal se sundat mu trenky.
„Slibuju, že budu něžný.“
Bill slib ignoroval a za pomoci svých zubů mu trenky stáhnul, přičemž mu Tomův penis skoro vypíchnul oko. Olíznul jej po celé jeho délce a poté vzhlédnul k Tomovu obličeji. Hlavu měl zvrácenou dozadu a oči pevně zavřené. Bill povytáhnul jedno obočí a vrátil se k Tomovu klínu.
***
„Tome. TOME! Vstávej! Slyšíš mě, ty koňský ucho?“ zařval Bill z plných plic do ucha ze sna sténajícímu dvojčeti. Když Tom nereagoval, silně s ním zatřásl.
„Tome, ty perverzní ignorante! Vzbuď se!“
Tom otevřel doširoka oči a Bill si oddechl. Založil ruce na prsou a spustil tak tiše, aby je nikdo jiný v domě neslyšel.
„Co je, kurva?! Hoří snad?“ zeptal se nevrle a zvrhle se na Billa podíval.
„Nehoří. A nečum tak na mě!“
Tom se ušklíbl. „Pardon teda! … A stejně by mě zajímalo, proč mě teda budíš, když nehoří.“
„Je TO všude!“ Rozhodil Bill rukama. „Je mi jedno, se kterou holkou si šukal, ale-„
„Proč myslíš, že to bylo s holkou?“
autor: Bajik
betaread: Janule
tak on jen sen….hm….tak má Tom zas co vysvětlovat…chudák…xD
Proboha, Bajiku chceš mě zabít? Prý ,,Ten tvůj ztopořenej čůrák mě tlačí do prdele, to se děje" asi umřu!!! xDDDD Ty vole!!! Táák, a ted bude usmíření :))) Jen tak dál
xD xD tak to byl nářes… potřebuju kyslík!! xD xD …. senzačníííí….!!! honéém dál…
Omg….ten Bill začal bejt nějak sprostej xDDD Bezva díl…
Trefa xDxD Popadám se smíchy za břicho z toho xDxD
Jho supééér honem dál x)
škoda že to byl jen sen…:-(
[5]: přesně! 😀
To byl nářez, tenhle dílek!!! Já měla takovou radost z Billova počínání xD a pak se dozvím, že to byl sen?! Autorka mě chce mít na svědomí, což? xD
Billeee, už ho netrap! Já chci sexuální scény a tímhle tempem teda… No nevim, nevim! Šup! 🙂
tak to byl dobrej díl xD
nooo..kkks..to bolo mile….hhh…