autor: Deni
Ahojte!
Tak jsem zpátky s Éósem a Psyché xD Doufám, že jste na tuhle povídku ještě nezapomněli…? Po dlouhém rozhodování, jestli to dokážu, jsem se nakonec rozhodla, že napíšu i druhou řadu. Zápletku, která už nebude podle žádné báje ani podle historie, nýbrž jen z mé vlastní hlavy, mám, takže v tom nevidím problém! :o) Jen budu doufat, že se vám i tahle řada bude líbit stejně tak, jako řada první!
A ještě, než přijde na řadu samotný dílek, chtěla bych ještě jednu věc… Tuhle druhou řadu bych moc ráda věnovala Laydynce, která prostě „Jitřenku“ miluje stejně tak, jako já, a která mě více méně nakonec k pokračování v té poslední fázi rozhodování přesvědčila :o) Takže, Lady, tahle řada „Jitřenky“ je oficiálně tvoje! :-*
A vám ostatním přeji příjemné počteníčko a budu doufat, že se vám to bude líbit!
Deni
***
Uplynulo mnoho dní, měsíců, snad i let, ale kdo ví? Pro dva zamilované blázny čas nehrál žádnou roli. Měli pro sebe všechen čas světa, nač se jím zabývat, když existovaly mnohem lepší, zajímavější věci? Jako například dnes…
***
„Tomi? A mohu jít dnes s tebou?“ Bill, zachumlaný ve zlatavých přikrývkách, se rozespale usmíval na svého manžela. Jeho oči, zářící štěstím, a rozcuchané vlasy, nutily Toma k úsměvu. Miloval ho každým dnem víc a víc.
Udělal pár kroků zpět a dosedl vedle své lásky. Jemně jej pohladil po uhlově černých vláscích a vtiskl mu polibek na nos. Stvoření pod ním se roztomile zasmálo a věnovalo mu zářivý úsměv.
„A tebe to ještě baví? Chodit se mnou každé ráno?“ Bill ihned přikývnul a užuž se zvedal do sedu. Miloval, když mohl chodit s Tomem probouzet slunce. Byly to ty nejkrásnější chvíle, které s ním mohl strávit. Nebylo nic romantičtějšího, než sledovat úsvit slunce, oblohu zalitou červánky a mít po svém boku toho nejdokonalejšího muže, Boha, jakého si jen umíte představit.
„Samozřejmě, že můžeš jít se mnou,“ souhlasil nakonec Tom jako každé ráno a jemně svého prince políbil. Několik minut se něžně líbali, než se Tom od Billa s tichým zamručením odtáhl a za ruku jej tahal z postele. Billovi neunikl vášnivý pohled, který Tom věnoval jeho odhalenému tělu. Nepatrně mu zrudla líčka, zahalil se do světlounkého roucha a připojil se k Tomovi, který pomalu vycházel pryč z paláce.
Obloha měla ještě barvu inkoustu, byl nejvyšší čas, aby slunce započalo svou každodenní cestu a rozdávalo Bohům, ale i lidem, příjemné teplo. Bill vplul svou dlaní do té Tomovy a zavřel oči, když se jejich těla společně vznesla do vzduchu. Byla to rutina každého rána, a přesto si na ten šimravý pocit, kdy se vznáší v náruči větru, nezvykl.
Jako každý den se nechávali společně unášet větrem po obloze a za doprovodu Tomova tichého zpěvu pozorovali přicházející sluneční paprsky. Bill miloval Tomův zpěv, měl tak příjemný, jemný hlas. Nedivil se, že jeho jemná tónina slunce probouzí, on sám při něm usínal každičkou noc.
„Je to nádhera,“ zašeptal Bill a přitiskl se těsně ke svému milému. Usadili se na velkém kopci a společně pozorovali, jak se krajina kolem nich probouzí. Tom s něžným úsměvem proplétal prsty do Billových vlasů a užíval si jeho blízkost a jemnou vůni. Ještě stále si nemohl zvyknout na to, jaké má štěstí. Až do konce věků bude Diovi vděčný, že se za ně a jejich lásku tenkrát postavil. Nebýt jeho, kdo ví, kde by teď byl jeho princ. Při pomyšlení na to, že by snad mohl Billa opět ztratit, zesílil stisk svého objetí.
„To ty jsi nádherný.“ Bill zvedl k Tomovi pohled, zvážněl, když viděl jiskření v jeho očích. Neptal se, jestli smí, prostě konal. Nahnul se a nepatrně se svými rty otřel o ty Tomovy. Miloval jejich chuť, byla tak sladká! Něžně se líbali snad celou věčnost, dokud jejich propletená těla neozářilo slunce. Pomalu se od sebe odtáhli a věnovali si další ze zamilovaných pohledů. Upřímně, jen těžko byste hledali někoho, ať mezi lidmi nebo Bohy, kdo by se miloval víc, než ti dva. Jeden by pro druhého dýchal, bylo-li by to nutné.
„Měli bychom se vrátit domů, jsi unavený.“ Tom Billa něžně pohladil po tváři a cvrnknul jej po nose, když si to rozčepýřené sluníčko hlasitě zívlo. Promilované noci a brzká rána, kdy spolu budili slunce, si vybíraly svou daň.
„A budeš u mě?“
Tom se opět sladce usmál a políbil Billa na čelo. „Rád bych, ale chce se mnou dnes mluvit matka. Víš, že ji nesmíme dráždit.“ Bill jen němě přikývnul a veškerá jeho radost se pomalinku vytrácela. Afrodita. Jeho noční můra. Ode dne, kdy pod Diovým nátlakem souhlasila s jejich svatbou, měla na Billa spadeno. Dodnes mu neodpustila jeho nevídanou krásu. Nenáviděla ho.
„Nebuď smutný, hm?“ Tom něžně nadzvedl Billovu tvář k té své a věnoval mu milý úsměv. Bill se také o jeden pokusil, ale nepovedlo se. Mrzelo jej, že ho Afrodita nemá ráda, vždyť jí nic neudělal. Ale ano, vzal jí syna. „Bude to v pořádku, ano? Zůstanu s tebou, dokud znovu neusneš, co ty na to?“ Tom se marně snažil vykouzlit na Billově tváři úsměv, pomalu litoval toho, že se vůbec o své matce zmiňoval.
„Dobře,“ souhlasil nakonec potichu Bill a nechal se obejmout, aby je lehký vánek opět mohl odnést k Tomovu paláci, kde jej jeho manžel s láskou uložil ke spánku.
„Spi, lásko.“ Tom jemně hladil Billa po vlasech a tiše mu zpíval. Bill nevnímal slova, jen ten nádherný hlas. Aniž by to mohl nějak ovlivnit, pomalu se mu zavírala víčka a on propadal spánku. Nechtěl spát, chtěl mít Toma u sebe! „Miluji tě, Bille.“
***
Zatímco Tom, okouzlen pohledem na spícího Billa, setrvával stále ve svém paláci, Afrodita se pouštěla do svého odporného plánu.
„Říkám ti, ten kluk může být jen tvůj. Jediné, co musíš udělat je, odvést ho od mého syna. Víš dobře, že Tom se ti nemůže rovnat.“
„Nikdo se mi nemůže rovnat.“ Hrubý smích se rozlehl prostornou místností, ozářenou raním sluníčkem. Zahoupal svou stříbrnou číší a sledoval, jak se rudé víno otírá o její stěny. „A co z toho budeš mít ty? Já dostanu toho kluka, ale ty…?“
Afrodita se zasmála a přešla od svého trůnu až ke zlatému stolu, kde seděl Áres, Bůh války. Zapřela se dlaněmi o opěradlo jeho křesla a ladně se usadila na jeho klín. Áres s úlisným úsměvem omotal ruce kolem jejího pasu a vyžádal si polibek.
„Já budu mít konečně klid. Nenávidím toho kluka! Vzal mi syna!“
„A je krásnější, nežli ty, že?“ Zasmál se Áres a silně stiskl její boky.
„Jak se opovažuješ…?!“ Afrodita se prudce postavila a dlaní se rozpřáhla proti jeho tváři. Áres silně uchopil její útlé zápěstí, svůj tvrdý pohled zabodl do toho jejího. „Už nikdy se neopovažuj říct, že je krásnější,“ zavrčela Afrodita a vytrhla se mu ze sevření.
„Prostě se ho zbav. Zabij ho, nech si ho, dělej si s ním, co jen chceš. Hlavně ho dostaň pryč od mého syna!“
„Jak je tvé ctěné přání.“ Áres se hraně poklonil, z mísy na stole si vzal jedno zelené jablko a s hlasitým smíchem odcházel. Nemohl si stěžovat. Po Billovi toužil od chvíle, kdy jej viděl na jeho a Éósově svatbě. Toužil jej vlastnit, dobývat jej. A nyní dostal svolení, vzít si jej.
***
„Tomi?“ Bill se přetočil na záda, zlatavá přikrývka z něj sklouzla a odhalila tak jeho křehké tělo. Zamžoural do šera kolem sebe, zmateně se posadil.
„Jsem tady, lásko.“ Otočil se po hlase. Tom seděl v malém křesle v rohu u balkónu a pozoroval západ slunce. Ano, seděl tam téměř celé odpoledne. Nejprve jen sledoval klidně spícího Billa, nakonec se však věnoval svým myšlenkám.
„To už je večer? Spal jsem tak dlouho.“ Bill se protáhl a pomalinku přešel k Tomovi. Vyhoupl se na jeho klín a stulil se k jeho tělu. Vnímal horkost, která z něj sálala, musel se usmát. „Proč jsi mě nevzbudil?“
„Spinkal jsi tak krásně.“ Tom se na něj usmál, dal mu pár neposedných pramínků za ucho a věnoval mu jeden polibek na nos. Bill se zasmál a opět se k němu těsně přitisknul. Zhluboka nasával Tomovu vůni a nechával se kolébat jeho jemnými doteky, které věnoval Tom jeho zádům a vlasům.
„Stalo se něco?“ Bill nepatrně pozvedl hlavu a zadíval se Tomovi do očí. I když se Tom usmíval a snažil se působit klidně a vyrovnaně, Bill na něm poznal, že něco není v pořádku. Byl až příliš zamlklý a i přesto, že se Billa dotýkal stejně něžně, jako vždy, jeho doteky byly mnohem naléhavější.
„Ne,“ zašeptal Tom a jemně se na něj usmál. Tentokrát už se od něj Bill odtáhl víc.
„Nelži mi, něco se stalo, poznám to.“
Tom si povzdechl a zavřel oči. Co mu má říct? Že jej bude muset zavřít v paláci a už nikdy nepustit ven, nechce-li o něj navždy přijít? A jak mu to má říct? Ne, to nejde, raději to před ním bude tajit. Musí.
„Jen jsem se pohádal s matkou, víš?“ Opět Billovi odhrnul pár vlásků z čela, na které jej následně políbil. Musel se pousmát, když viděl Billův lehce zamračený výraz.
„Určitě?“
„Ano, lásko.“ Tom si jej za týl stáhnul k sobě a něžně se vpil do jeho rtů. Hodlal v Billově náruči na všechno zapomenout, nechtěl myslet na nic jiného, než na svou lásku. „Milujme se, Billi.“ Tom zastřeným pohledem klouzal po Billově tváři a dech se mu zrychlil, když se na něm Bill neklidně zavrtěl a skousl si spodní ret.
„Tak si mě vezmi,“ zašeptal Bill a pomalu sklouzl rukama k malému uzlíku, který na jeho bocích držel tenké roucho. „Jsem jen tvůj.“
Tom tiše zakňučel, jak se před ním odhalovalo Billovo tělo. Miloval pohled na něj. Skousnul si ret a něžně uchopil Billa za boky. Posunul si ho na svém těle výš a rty se přitiskl k jeho bledému krku. Něžně jej pokrýval polibky, zatímco z jeho boků stahoval uvolněnou látku. Dlaněmi přejížděl délku jeho zad a ústy si jemně pohrával s jeho bradavkami.
Bill se rukama zapíral o opěrky na křesle a prohýbal se v zádech, aby měl Tom ještě lepší přístup k jeho tělu. Za dobu, co jsou spolu, se v milování celkem sehráli, oba věděli, co má ten druhý rád, snažili si navzájem ze sebe dát co nejvíc.
„Oh, jsi tak nádherný.“ Tom si silou přitáhl Billa zpět těsně k sobě a svými rty se momentálně otíral o jeho ucho, jemně stiskával mezi rty jeho ušní lalůček. „Tolik bych tě chtěl,“ šeptal dál Tom a svým horkým dechem dráždil Billa na zátylku, kterému se právě rozhodl věnovat svou pozornost.
„Jsem jen tvůj,“ zopakoval Bill šeptem a přitiskl se těsně k Tomovu tělu. Ten si jej přimhouřenýma očima prohlédl a poté jej uchopil do náruče. Bill nepatrně vypískl a pevně objal Toma kolem krku. Tom si jej přenesl na prostornou postel, kde jej uložil do měkkých, zlatých přikrývek. Billovi naskočila slabá husí kůže, jak se o jeho rozpálené tělo otřela chladná látka.
„Máš tak krásné tělo.“ Tom dlaní klouzal po křivkách Billova těla a pohledem hltal každý milimetr jeho bělostné pokožky. I když jej viděl nahého snad tisíckrát, nikdy jej nepřestal uchvacovat. Pomalu se k němu sklonil a drobnými polibky začal pokrývat jeho drobnou hruď. Jen se o ni lehce třel svými rty, pod kterými cítil husí kůži. Pousmál se. I po tak dlouhé době dokáže Billa rozpálit jen pár polibky.
„Tomi,“ zavzdychal Bill a prsty zajel do Tomových vlasů. Zlehka zatáhl za jeden silný pramen, až se Tomova hlava zvrátila dozadu. „Miluj se už se mnou,“ zašeptal Bill a tahal si k sobě Tomovu hlavu.
„Nespěchej tak.“ Tom zlehounka pokrýval jeho tvář polibky, rtům se však stále vyhýbal. „Máme na sebe celou noc,“ dodal potichu, když odhrnoval Billovi zpocené vlasy z čela, a něžně se na něj usmál.
Bill si špičkou jazyka navlhčil rty a konečně se mu povedlo lapit Tomovy rty. Něžně se do nich vpíjel těmi svými a ve chvíli, kdy se Tom do polibku pousmál, vklouzl svým jazykem dovnitř. Zlehka se líbali, zatímco Tom dráždivě klouzal dlaněmi přes Billovy boky až na zadeček a zpět. Bill sklouzl rukama z Tomových ramen na jeho hruď a nepatrně do něj zatlačil. Když se od něj Tom zmateně poodtáhnul, se sladkým úsměvem rozepnul sponu, která ještě stále zadržovala na Tomovi bleděmodré roucho. Tom pomohl Billovi vyplést své tělo z kusu látky a opět se přitiskl na to jeho. Oba tlumeně zasténali, když se o sebe otřela jejich horká, roztoužená těla. I kdyby chtěl Tom sebevíc, o moc déle už by nevydržel Billa něžně dráždit. Už si jej chtěl vzít.
Dlaněmi silně stiskl Billovy boky, a zatímco jej líbal na krku, třel se svým tělem o to jeho. Cítil, jak se pod ním Bill chvěje. Než si to stihl uvědomit, Bill jej obratně přetočil pod sebe a spokojeně se usadil na jeho bříšku. Nehty přejížděl po Tomově hrudi a zadečkem se otíral o Tomův probouzející se klín. Líbilo se mu sledovat, jak Tom přivírá víčka a cítit, jak Tom v dlaních tiskne jeho zadeček.
Sklonil se trochu níž a rty se otřel o Tomovo ucho. „Moc tě miluju,“ zašeptal a vtiskl mu lehký polibek. „Jsem tak šťastný, že tu s tebou můžu být,“ pokračoval Bill tichounkým, vábivým šepotem a polibky se pomalu přesouval po délce Tomovy čelisti. Tomův dech jej šimral na tvářích až do chvíle, než sklouzl svými rty na krk. Nejprve jej zlehka pokrýval polibky stejně tak, jako celou dobu, než jej nakonec kousnul.
„Ty potvůrko,“ zasmál se Tom a přitáhl si k sobě Billovu usměvavou tvář. Rty opět spojil s těmi jeho a jejich doposud jemné polibky, se pomalu měnily ve vášnivější.
„Vezmi už si mě, Tomi.“ Bill se zadečkem opět otřel o Tomův klín a skousl si spodní ret. Tom si jej nenasytně prohlížel a sám si skousával rty, jak se na něm Bill lehce pohupoval. Otočil hlavu k malému stolku vedle postele. Vonný olej. Od jejich prvního milování, kdy Bill téměř křičel bolestí, jej používali vždy.
Jednou rukou objal Billa kolem pasu, aby mu nespadl, a natáhl se po mističce. Roztřesenou rukou ji podal Billovi, který v ní smočil téměř celou dlaň. Tom odložil misku zpět na stůl a sám si v ní smočil prsty. Bill se nad ním trochu nadzvedl a kluzkými dlaněmi začal klouzat po Tomově vzrušení. Tom se neubránil tichým stenům. Sám kluzkými prsty přejížděl po Billově zadečku a sem tam proklouzl jedním i dovnitř. Silně k sobě stisknul víčka, když se Bill otřel o jeho vzrušenou špičku.
„Můžu?“ Bill s nepatrným úsměvem přikývnul a sám se umístil těsně nad Tomův vzrušený klín. Nepatrně usykl bolestí, když Tom pronikal do jeho těla. Kluzkýma rukama se zapřel o Tomovu hruď, tvář mu zkřivila slastná křeč, jak se Tom dostával stále hlouběji. Tom silně přejížděl dlaněmi po jeho bocích a rozmazával po něm tak vonný olejíček. Bill se sklonil k Tomově tváři a žádostivě jej políbil. Tom se začal uvnitř jeho těla nepatrně pohybovat.
V jednu chvíli se Bill skláněl nad ním, oddechoval mu do tváře a prsty zatínal do ramen. V další chvíli se prohnul v zádech, rukama se zapřel někde za Tomovýma nohama a zadečkem klouzal po Tomově vzrušení. Oba sténali, užívali si tuhle chvilku. Nic jiného pro ně v tu chvíli neexistovalo, byli jen oni dva. Tom silně tiskl Billovy boky a sám zakláněl hlavu pod náporem slastných pocitů, jež mu způsobovalo princovo tělo.
Bill se opět předklonil, hlavu sklonil mezi Tomovo rameno a krk a silně se třel o Tomovo bříško svým vlastním vzrušením. Slastně oddechoval, jak Tom pustil jednou rukou jeho bok a přesunul ji mezi jejich propletená těla.
„To-Tomi.“ Bill se opět celý prohnul a silně stiskl Tomovo stehno. „Oh, Tomi!“ Prudce oddechoval a stále klouzal po Tomově těle. Blížil se jeho vrchol. S každým dalším pohybem Toma uvnitř něj a jeho ruky, byl stále blíž.
„Vydrž, lásko. Ještě chvíli… vydrž.“ Tom plynule pronikal do Billova těla, stále zrychloval, chtěl dosáhnout vrcholu společně se svou láskou. Tak, jako téměř pokaždé.
„Už… nemůžu,“ vydechl Bill a v tu chvíli zkropil Tomovo břicho. To byla pro Toma poslední kapka. Naposledy se pohnul v Billově těle a i on ztuhnul ve slastné křeči. Bill se mu vyčerpaně schoulil do náruče a prudce oddechoval někam za jeho krk. Tom jej silně tiskl ke svému tělu, dlaní klouzal po jeho zpocených zádech a prsty druhé ruky se probíral Billovými vlhkými vlasy.
„Miluju tě,“ zašeptal Bill vyčerpaně a vtiskl Tomovi polibek na bradu.
Tom se pousmál, nepatrně zaklonil hlavu a zavřel oči. Dále se probíral Billovými vlasy a naprosto podvědomě začal tichounce zpívat melodii, kterou každičkou noc Billa uspával. Cítil, jak se mu černovlasé klubíčko chvěje v náručí, nejspíš zimou. Přehodil přes ně zlatavou přikrývku a vtiskl již spícímu Billovi poslední polibek na čelo.
„I já tě miluji, lásko.“
autor: Deni
betaread: Janule
Druhá řada? Wuuuaaa! Jsem šťastná!! Ta Afrodita je dvině, ženský jsou hold podlá rasa xDDD
Jééé…druhá řada! To je super! Ale mám, strach o Billa…Afrodita je strašná svině…:(
nádhera…jen to malinko kazí Áres…a Afrodita…
já tady další díly už nečekala ale líbí se mi to..
Jsem nadšená! Vůbec jsem nečekala… Mám pocit, že vybuchnu radostí. Vždycky jsem měla tendence vychvalovat tuhle povídku až do nebe… No, u druhé řady mi zatím nezbývá než zaměřit se na první část.
Něžný, předlouhý dílek. Už dlouho jsem nečetla tak krásný milování. A jejich společné buzení slunce je nádherný. Sice mám nutkání ptát se, kam se poděl můj milovaný bůh slunce Hélios, ale přece nemusím být pokaždý tak všetečná… 🙂
Zápletka je vymyšlená perfektně. Spojení Afrodity a Árese mi není neznámý, ale pro tenhle plán… Mrchy jedny, to jim neprojde. Afrodita celkem plní pořekadlo-krásná žena=potvora. Místo toho, aby opatrovala jejich lásku, ji chce rozprášit. Sice se ve mně při představách, co asi s Billem bude Áres provádět, probouzí perverzní choutky, ale jdu je potlačit, protože tohle není povídka, kde bych je vítala. Oni dva prostě mají být spolu a nic se mezi ně nesmí postavit!
Tak tedy Deni… Jsem nesmírně ráda, že sis kromě překládáání "Catharsis" našla čas i na rozvedení tohoto dílka. Spravuješ teď dvě moje velké lásky. 🙂 Děkuju.
jů
užasny…. to byl krasněj díl…
Hezka kapitolka.
Afrodita je poriadna mrcha:( Veľmi sa o Billa bojím, Ares vyzerá na surovca. Snáď sa Billimu nič zlé nestane:)