I can’t help myself 9.

autor: Ivetka

— o týden později —

Když jsem se už konečně uzdravil a Bill jak se patří se mnou, domluvili jsme si s klukama schůzku a jak jinak, než v naší klubovně. Bill byl už hrozně natěšený, jak klukům sdělí, že chce mít skupinu, ale já jsem z toho tak moc nadšený nebyl. Když jsem nad tím tak nějak přemýšlel hlouběji, uvědomil jsem si, že to nebude zase tak jednoduché, a i když skupinu založíme, dlouho nám nevydrží.
,,Ahoooj, kluci… prosím vás, hned ze začátku, mohl bych vás o chvilku poprosit?“ pousměje se Bill, když přijdeme, já na kluky jen tiše mávnu a sednu si do mého křesla. ,,Takže… s Tomem jsme se tak nějak bavili a napadlo nás, jestli byste si nechtěli založit skupinu. Samozřejmě na tohle nečekám odpověď hned z minuty na minutu a čekám, že se k tomu vyjádříte každý jednotlivě…“ usměje se.

Kluci na něj chvilku koukají s otevřenou pusou s výrazem, jestli to opravdu myslí vážně, ale potom se přihlásí Michal.

,,To není špatný nápad, ale bude to velmi, velmi těžké…“ podepře si profesionálně bradu a začne dělat, že přemýšlí. Nevydržím to a hodím po něm plyšáka.

,,Prosím tě, ty profesionále…“ začneme se všichni smát.

,,No tak… kluci, nechte si to prosím projít hlavou a za týden od vás budu očekávat odpověď…“ spráskne ruce Bill a jde ke mně… už se mi začne vybavovat, jak si mi chce sednout na klín. Tiše si tedy odkašlu, abych mu připomněl, že kluci to ještě nevědí.

,,Jo, mimochodem, vy dva to ještě nevíte, protože jste byli nechcípaní. Naši příští týden jedou pryč, a jelikož my máme jarní prázdniny, rozhodl jsem se, že v sobotu udělám zahradní párty, takže jste srdečně zvaní. Pozval jsem i pár pohodových lidí ze školy, nějaký holky, takže se nemusíte bát, že tam budeme sami..“ směje se Andy.

,,Wow.. To jsou mi novinky, týden tu nejsem a hned na nás vybalíte tohle…“ pousměju se ,,Ale dobře, rád přijdu…“ mrknu na ně.

,,Já taky, velmi rád…“ odpoví Bill.

,,Tyjo, kluci, nechtěli byste dneska zajet do Magdáče? Docela bych si dal něco k jídlu a mám chuť se nechutně přepapat,“ navrhne nám Robert.

,,Skvělý, tak jedeme, na autobus to máme tak tak,“ všichni se začneme zvedat a vyrazíme do vedlejšího města. Rozhodneme se, že půjdeme do Mekáče. Každý se rozdělíme do jiné fronty, a když přijde řada na mě, objednám si moje oblíbené menu. Potom za kluky jdu do druhého patra, kde máme náš oblíbený stůl, kam se s přehledem všichni vejdeme a posedáme si vedle sebe. Bill si sedne naproti mně, což mě docela překvapí, myslel jsem si totiž, že si sedne vedle mě.

Ale rychle mi dojde, proč si sednul naproti mně, když mi pod stolem začal špičkou boty sjíždět lýtko. Kouknu se na něj, abych se přesvědčil, že je to vážně on. Jen se na něj usměju, stejně jako on na mě, a radši se zapojím do debaty s kluky. Bill mi pomalu vyjede až na stehno. Přisunu se tedy blíž ke stolu, aby kluci nic nezpozorovali, a Billovi nohu jemně odstrčím, aby mu spadla na zem. Po chvíli ale začne znovu. Jemně do něj teda kopnu, ale jediné, čeho tím docílím je, že na mě hodí svůdný pohled. Po chvíli mi nohou rychle zajede do rozkroku a pěkně přitlačí, což už nevydržím a hlasitěji vypísknu.

,,Ježiš, co blbneš?“ řekne Andy…

,,Já… já nevím, něco mě štíplo do nohy a… já nevím, lekl jsem se,“ pousměju se a podrbu se na hlavě..

,,Aha… Tyjo, to se mi taky stalo, něco mě kouslo a taky jsem pěkně zařval… při přijímačkách na gympl. Do dneška si ze mě dělá stará Müllerová srandu, baba jedna…“ směje se Andy. Jen se nuceně usměju a kouknu se na Billa, na kterého hodím vražedný pohled a odsunu se od stolu dál, aby na mě nedosáhnul.