Myslíš, že song vše napraví? 1.

autor: Kiki

„Ale no tak, Billy… lásko! Já už to nikdy neudělám!“ Prosil jeden z chlapců.

„Tome, něco jsme si řekli. Udělal jsi to zase! Až si rozmyslíš, co chceš, jestli holky nebo mě, dej mi vědět!“ Vykřiklo mladší dvojče a vyběhlo z domu.

‚On mě zase podvedl!‘ Pomyslel si a svým slzám nechal volný průběh. Běžel na jejich oblíbené místo, kde si poprvé vyznali city, které k sobě cítí. Tam si sedl pod strom, nohy přitáhl k tělu, na kolena si položil hlavu a pozoroval vodu pod ním… Přemýšlel, zdali to má ještě šanci. Vždyť to není poprvé, co Bill přišel domů a přistihl Toma v posteli… pokaždé s jinou holkou. Jenže kdyby to ukončil, utrápil by se a litoval by toho do smrti. On ho miluje. Dal by za něj i život. ‚Co mám dělat?‘ Položil si otázku, na kterou neznal odpověď.

Chlapce něco napadlo. Otřel si slzy, vstal a vydal se domů. Ihned zalezl do pokoje a začal si balit pár potřebných věcí. Tom se ho snažil přemluvit, prosil, div ne na kolenou, ale marně. „Tome, dej mi čas. Musím si to urovnat v hlavě… a ty bys měl taky.“ ‚Jestli mě miluje, tak si mě najde, protože bude vědět, kde jsem.‘

Bill se ubytoval v hotelu, do kterého měl namířeno,. a byl předem rozhodnut pro tento hotel. Byl to velmi luxusní hotel, kde už jednou byl a moc se mu tady líbilo. Nebyl tady sám, byl tady s Tomem, na jejich 18 narozeniny, kde je oslavili jen a jen spolu. ‚Ach bože, už zase ten Tom. Musím přepnout na něco jiného‘ povzdychl si. Na přespávání v hotelu už byl zvyklý, protože hodně cestuje se svou skupinou Tokio Hotel. Vždy, když spali na hotelech, Bill i Tom trvali na tom, že budou mít společný pokoj. Ostatní si jen řekli, že jsou přece bratři, ba ne, dvojčata, a tak spolu chtějí trávit co nejvíce času… Důvod byl ale jiný. Chtěli být sami, ale zároveň spolu.

Bill si věci ani nevybalil, jen hned zalezl do koupelny, kde na sebe nechal téct proudy teplé vody. Jako by si snad myslel, že ta voda odnese všechny vzpomínky a vše bude v pořádku. Byl tak naivní, když si myslel, že Toma změní… Bohužel, Toma Kaulitze, známého sukničkám, nikdo nezmění… ani jeho dvojče. Po zhruba hodině teplé proudy vody vypnul, voda mu také odlíčila řasenku, stíny, ale i tužku, po které jsou ještě známky, že tam byla. „Na to už kašlu,“ řekl si pro sebe, vytáhl si z batohu „noční“ boxerky, ve kterých spával, zalezl si do pořád ustlané postele, schoulil se do klubíčka a nadýchanou, bíle povlečenou peřinou, se přikryl až ke krku. Zavřel oči, snažil se usnout, ale nedařilo se mu to. Pořád musel myslet na jeho starší dvojče, Toma. ‚Copak asi dělá?‘ zeptal se, jak jinak, než sám sebe.

Stejně jako Bill, teď ležel v posteli a nemohl usnout. Přemýšlel nad tím, proč ho podvedl? Nedokáže být bez sexu? Vždyť má Billa! Ale s ním nemůže dělat, to, co s holkama. Bill vypadá jako rocker, tvrdě, ale i tak je velmi křehký. Když je nenalíčený, vypadá jako anděl. Tak sladce a nevinně. „Sakra. Neviděl jsem ho snad 2 hodiny a už šílím!“ vyčítal si sám sobě. Ačkoli si myslel, že si to jen myslí, mluvil nahlas. Což ale vůbec nevadí, protože je doma sám… bohužel… úplně sám… Konečně se alespoň trochu unavil, a tak s myšlenkami na toho druhého oba konečně usínají…

Jako 1. se vzbudí starší z chlapců. Okamžitě vyběhl z pokoje a běžel do vedlejšího pokoje, doufajíc, že to byl pouze a jen špatný sen. Jenže doufal špatně. Sen to nebyl. „Musím ho najít!“ vykřikl a ihned se začal oblékat do něčeho, v čem může vyjít mezi lidi. Začal obvolávat snad všechny hotely, ale jakmile řekl, že je Tom Kaulitz, jen se mu vysmáli a položili to. Zbýval poslední hotel, ale do toho si už raději zašel pěšky. Byl si jist, že tam určitě bude. Věděl to. Bill totiž říkal, že v tom hotelu se mu líbilo snad nejvíce ze všech. Vstal z gauče, popadl mobil, klíče a vydal se na už zmiňovaný hotel. Jakmile tam dorazil, zamířil si to ihned k recepci. Okamžitě se zeptal na Billa a pak už jen čekal na odpověď. „Pokoj 483, patro 7.“ Dostalo se mu odpovědi a hned běžel k výtahu, který jej dopravil na ono patro. Konečně to našel a začal na dveře bouchat jako o život. Inu, o život taky docela šlo… o život jeho srdce. Kdyby se třeba něco stalo jeho dvojčeti, jeho srdce by se rozbilo na miliony kousíčku. Po nekonečných 5-ti minutách se dveře pomalu začaly otevírat a také stejně pomalu z nich vykoukla černovlasá ospalá, ale také neskutečně roztomilá osůbka.

„Co to…Tome?“