autor: Tenshi88
Tom si nadával do blbců, když vyběhl z pokoje, aby zachránil tu zkázu. Že je pozdě, mu došlo vzápětí, když uviděl své dvojče hltat slova z papíru, který si chtěl nepovšimnut vytisknout. Riskoval, jelikož tiskárna stála na chodbě přesně mezi jejich pokoji. Když mačkal „ano“ na dotaz, zda chce text opravdu vytisknout, upaloval na chodbu. Byla hříčka osudu, že se tam přesně v tu chvíli nacházelo jeho dvojče, které když zaslechlo charakteristický zvuk za sebou, okamžitě zkoumalo, co že to z tiskárny leze. Teď mohl Tom zcela nezpozorován sledovat jeho měnící se výraz. Po pár řádcích viděl v jeho tváři překvapení, o chvíli později ho nahradila našpulená ústa značící úžas. S posledním řádkem slyšel, jak zřetelně vydechl. Tom se sebevědomě pousmál.
„Copak to tu máš, bráško?“ Vystoupil ze svého úkrytu a pozoroval, jak Bill malinko nadskočil v úleku. Jako by si nebyl vědom toho, že tu je jediná osoba, která mohla být příčinou jeho červenající se tváře, Bill dětinsky schoval papír za záda.
„Nic.“ Tom si ho prohlížel se značným zaujetím.
„Vždycky jsi byl zvědavý…“ Zašeptal Tom a Billovy dlaně zvlhly, jak mačkaly ten prokletý papír. Maličko víc se namáčkl na kopírku.
„To sis tisknul ty?“ Zeptal se, naivně si myslíc, že to jen tak přejdou.
„Jo.“ Kývl Tom na souhlas a vědomí, že mezi nimi nastalo hmatatelné napětí, se mu zamlouvalo. Rozhodně víc než jeho bratrovi. „Četl jsi to?“ Propaloval Billa očima, a když se ozvalo jeho tiché „ne“, ušklíbl se. „Tak to bys to měl napravit.“ Bill překvapeně vykulil oči.
„Možná později?“ Zkusil Bill napůl otázkou vycouvat.
„Hned teď.“ Řekl Tom klidně a tak, jak stál, neměl Bill šanci ho obejít. Věděli to oba. Bill tedy sklonil tvář k papíru a snažil se nevnímat znovu ta hříšná slova. Cítil přesně, co s ním dělají. „Přečti to nahlas…“ Zašeptal měkce a pohladil Billa po ruce. Setkal se s jeho vykuleným pohledem. Představa toho, že mu do očí říká takové věci, ho nutila panikařit.
„Ne. Tome, zbláznil ses? Nech mě být.“ A pokusil se o dětinský a naivní útěk. Tom ho pevně chytil za zápěstí a nedovolil mu se hnout. Najednou si byli až moc blízko. „Tome… dobře, četl jsem to. Spokojený? A teď mě pusť.“ Zoufale se pokoušel se z jeho sevření vykroutit. Tom se jen lehce pousmál.
„Pustím tě. Nejdřív si ale uděláme takové malé předčítání. Přečti mi to.“ Bill věděl, že by takhle mohli stát věky, protože jeho bratr byl ještě víc paličatý než on sám. Zahleděl se do papírů a zavřel oči. „Umíš číst se zavřenýma očima?“ Tom se mu vysmíval a Bill mu to oplatil tvrdým pohledem. Nadechl se a třesoucím se hlasem potichu předříkával vytisknuté řádky.
„Bill se na svého bratra koketně usmál a přitiskl se k němu blíž. -Smím tě políbit?- Zašeptal mu Tom měkce do ucha… Tome, já nemůžu!“ Vydechl zoufale a zvedl k němu prosebný pohled. Cítil, jak jeho tvář hoří a poslední slova sotva zvládl překoktat.
„Snad by ses nečervenal? Hezky pokračuj.“ Billovi se zdálo, že se k němu Tom cíleně natiskl ještě víc.
„Jejich rty se pomalu přibližovaly a…“ Bill zřetelně cítil, jak se začíná chvět.
„A?“ Tom se pousmál. Sledoval, jak jeho bratr sklápí hlavu a ruku s papírem nechává volně klesnout. Billa jeho vlastní slova neuvěřitelně rozpalovala a měl pocit, že se rozplyne. Nebo hůř. Tom se k němu přiblížil blíž.
„Byl to Tom, kdo je spojil v jedny…“ zašeptal mu do ucha a omotal mu ruce kolem boků. Jejich rty se o sebe jemně otřely, a když Bill vydechl, Tomův jazyk si našel cestu do hlubin vášně. Bill se cítil bezmocný z Tomových polibků. Oplácel mu je se stejnou vášní a nechtěl, aby to kdy skončilo.
Když se jejich ústa odpojila, Tom mu intenzivně hleděl do očí.
„Znáš to nazpaměť?“ Vydechl překvapeně a Tom se usmál.
„Úplně celé…“ Na své kůži zřetelně cítil, jak se jeho bratr zachvěl. „Tomovy ruce se sunuly přes bratrovy boky, až narazily na střed svého zájmu.“ Tom mu šeptal do ucha, a když položil ruce do jeho klína a maličko stiskl, Bill poprvé zasténal. Potištěné papíry se tiše svezly na zem, jak je Billova třesoucí se ruka nemohla déle držet. Z Billa se pomalu stávala hadrová panenka zcela v Tomových rukou. Tom ho nadzvedl a Bill stihl jenom vypísknout překvapením předtím, než jeho zadeček přistál na kopírce.
„Co to děláš?“ Vydechl přerývaně a už se ani nesnažil zklidnit svůj trhaný dech. Tom se naklonil těsně k němu tak, že Bill mohl cítit jeho horký dech na svém uchu.
„Bill cítil, jak se jeho tělem šíří silné vzrušení. Nemohl to vydržet. Chtěl to. -Udělej mi to…- vydechl a…“
„To bych nikdy neřekl!“ Vyhrkl Bill dřív, než se stihl zastavit. Tom se ironicky ušklíbl. „Vážně? A napsat jsi to mohl?“ Jejich pohledy se setkaly a Bill se snažil zakrýt zděšení nad tím, že to ví. Teď byl nahraný. Sklopil hlavu a čekal výčitky, nadávky, cokoli… Tomovy prsty mu jemně nadzvedly bradu a donutily ho podívat se mu do tváře. „Myslel jsi to vážně? Opravdu bys to všechno chtěl?“ Bill omámeně kývl hlavou a sledoval, jak se jeho rty znovu přibližují. Otřel se o ně tak jemně, že si Bill ani neuvědomil, kdy se Tomovy dlaně posunuly mnohem níž. Vyjekl ve chvíli, kdy mu kalhoty sjely z úzkých boků. Uvědomil si, že ještě pořád spočívá opřený na kopírce, ale jeho myšlenky se ztratily kdesi v dálce, když ho Tom konečně stiskl na nahé kůži.
„Tom nikdy neviděl nic tak krásného, jak byl právě v tuhle chvíli jeho malý bráška. Dotýkal se ho a cítil, jak se jeho křehké tělo chvěje. Netoužil po ničem jiném, než se ho dotýkat…“ Bill vyjekl, když ho jeho ruka stiskla o poznání pevněji. Jeho boky sebou poplašeně škubaly a on věděl, že už to nejde zastavit. Tom zvedl hlavu a usmál se na něj jedním ze svých okouzlujících úsměvů. Díval se na něj celou dobu, co Billovým tělem procházela jedna slastná vlna za druhou. V uklidňujících dotycích hladil jeho boky a cítil, jak se chvěje. Potom si ho něžně přitáhl do náruče.
„Tomi? Na konci bylo ještě něco…“ zašeptal Bill a mazlivě se k bratrovi ještě více přitulil v očekávání.
„Vážně?“ Zeptal se Tom hraně a potutelně se usmál. „A copak to bylo?“ Bill ho jemně pohladil po tváři a v duchu obdivoval jeho krásu. Tom na tom byl stejně. Nikdy neviděl nic tak dokonalého, jako je jeho bratr.
„Miluju tě, Bille.“ Konec
autor: Tenshi88
betaread: Janule
Krásný 🙂
kouzelné ^^
<3…krásný…
wow. Tak Bill taky píše jo? By se mohl podělit o svá dílka 😀 😀
Bylo to supr
kéžby se to stalo…
To bylo roztomilý… no musím přiznat, že já si občas v práci tisknu nějaké ty twincestní povídky… velice opatrně, pouze výjimečně a pochopitelně tajně. Ale naštěstí mám tiskárnu hned za sebou, tisknout na chodbu bych se skutečně neodvážila :))))))
jj naprosto dokonalé!
wow…úplně jsem čuměla, když jsem zjistila, že to napsal Bill…třeba taky tajně po nocích něco takovýho píše…xD
ale tahle povídka byla fakt skvělej nápad…x)
Oh,…. nááááááááádhera!!!!!!!!!
ha… to je povedený… a pěkně napsany
Tak to je božské 🙂 Do slova a do písmene naprosto fenomenální ^^
[8]: Souhlas hej 😀