autor: Vanity
Bill ležel pohodlně na bříšku a v roztřesených rukách držel zarámovanou fotku. Nemohl tomu uvěřit. Stále však pochyboval. Dlouho neviděl fotku, kterou si Tomi vzal, a tahle mohla být klidně úplně odlišná. Možná jej zmátlo to, že na ní jsou dva malí kluci. Určitě je to tak. Přeci, kdyby Tom věděl, že je Bill jeho bráška, řekl by mu to. Určitě by si to nenechal pro sebe.
Posmutněle postavil fotku zpět na stolek a ve svém novém pyžamku – černých boxerkách s kachničkou, zalezl pod peřinu a snažil se zahřát.
Byla mu zima. Zapomněli zapnout topení, než odjeli do města.
Bill skoro spal, když Tom vyšel z koupelny. Okolo boků měl omotaný bílý huňatý ručník a v rukou měl špinavé oblečení, které nesl do proutěného koše vedle skříně v rohu místnosti.
Vzal ze skříně čisté trenky a odnesl ručník do koupelny na sušák. Poté se vrátil do ložnice. Nejprve došel zhasnout stolní lampičku. Když na stolku spatřil fotku, zalekl se. Ale když si uvědomil, že Bill už spokojeně spí, došlo mu, že fotku nejspíš nepoznal. Pro jistotu odnesl fotku do své skříně a zahrabal ji hluboko do jejích útrob k rozházenému oblečení.
Teprve pak si unaveně lehl vedle Billa a přikryl se až pod bradu.
°OoO°
Ráno bylo pro oba překvapením. Toma probudily něčí rty, bloudící po jeho odhalené hrudi. Nestěžoval si, líbilo se mu to, ale stejně nakonec otevřel ospalé oči, aby se ujistil o Billově jednání. Ovšem když zjistil, že Bill má zavřené oči a pravděpodobně spí, jen si hlasitě povzdechl a s velikou opatrností jej ze sebe skulil na postel a nechal jej v klidu dál spát. Bůhví, co se mu zdálo.
Přetočil se na bok, zády k Billovi a i přes sluneční paprsky, které šimraly Toma do nose, se pokusil alespoň na chvíli usnout.
Nevěděl, jak dlouho spal, ale když se probudil, ležel na zádech a na jeho hrudi se krčilo cosi, co připomínalo Billa.
„Bille, vstávej,“
Bill nespal. Byl vzhůru už od šesti hodin, nemohl spát. A tak se rozhodl, že Toma probudí. Proto jej začal líbat na hrudníku, ale bohužel docílil jen odsunutí na vedlejší stranu postele.
Předstírané probuzení se neobešlo bez dobře cílených doteků. Rty neuměle přejel přes Tomovu bradavku a rukou se omylem ocitl na Tomově rozkroku.
„Oh, bože…“ zaskuhral Tom a zavřel oči.
„Můžeš mi říkat Bille…“ zasmál se Bill a zvedl hlavu tak, aby viděl na Tomovu tvář. Po ránu se na Toma rád díval. Zvlášť pokud ještě spal. Protože jen ve spánku vypadal Tom jako naprosto obyčejný kluk. Billovi připadalo, že se přes den schovává za masku nepřístupnosti.
°OoO°
„Bille, “ křikl Tom do domu. „Přivezli zbytek toho nábytku, kam to mají odnést?“
Bill v rychlosti seběhl schody do přízemí k Tomovi. Celé dopoledne se s Tomovým svolením válel v posteli a brouzdal po internetu.
„Tak kam s tím?“ zeptal se usměvavý stěhovák. Bylo vidět, že je to táta od rodiny. Měl moc milý úsměv a bylo znát, že jej ta práce baví.
„Pojďte za mnou,“ usmál se Bill a vyhopkal zase schody do patra. Mířil ke svému pokoji. Konečně přivezli i ortopedickou matraci na Billovu postel a také prostornou skříň, do které by mohl dát všechno své nové oblečení.
„Kam přesně to máme dát?“ optal se tlouštík a usmál se.
„Nechte to tady, musím to ještě promyslet, děkuju moc,“
Stěhovák se a úsměvem otočil a odešel. Bill si v pokojíku poskočil a zatleskal. Konečně měl do svého pokoje úplně všechno. Už zbývalo jen aby si sem nanosil své nové věci a dokoupil pár maličkostí, aby pokojík dostal nádech domova a ne nějaké ubytovny.
Spolu s Tomem nastěhovali skříň ke stěně naproti oknu a na postel připevnili novou matraci. Bill si pak půjčil Tomův notebook a pustil si písničky, které dopoledne stahoval a začal se ve svém pokojíku zabydlovat.
Nanosil si do pokoje své veškeré oblečení a začal je skládat do veliké skříně. Tady se projevilo jeho puntičkářství. Zvlášť trička, zvlášť kalhoty, zvlášť mikiny a ještě ke všemu všechno podle barev. Trvalo to skoro tři hodiny, než byl Bill se vzhledem své skříně spokojený.
Vytáhl ještě nové povlečení a povlékl si postel do černého saténového povlečení s růžovýma srdíčkama.
Spokojeně se na postel posadil a zadíval se na prázdný noční stolek. Vzpomněl si na fotku, která v noci stála na stolku vedle Tomovy postele. Vlastně mu záviděl. On měl fotku, kterou by si mohl vystavit, ať už na ní byl kdokoliv.
Bill dostal nápad. Vlastně to bylo vcelku odvážné a nevěděl, jestli se mu podaří Toma přemluvit, ale za pokus to rozhodně stálo.
Radostně seběhl do přízemí a hledal Toma. Nikde v domě však nebyl. Bill se smutně opřel o kuchyňskou linku a zadíval se z okna na zahradu. Ani neslyšel, že by Tom odjížděl, ale nejspíš byl tak zabraný do zkulturňování svého pokoje, že by neslyšel ani výstřel z kanónu. V tom se mu ale do zorného pole vkradl pohled na letící červené cosi. Zaostřil a všiml si, že je to lítací talíř. Copak si Tom hraje s lítacím talířem?
Došel ke dveřím vedoucím na zahradu a otevřel je. Došel se podívat k bazénu a spatřil smějícího se Toma a velkého zlatého labradora.
„Jééé, Bille. Sem rád, že už jsi konečně venku. Počkej, představím vás,“ řekl a pískl. Labrador nechal talíř talířem a běžel ke svému páníčkovi.
„Lucky, tohle je Bill, Bille, tohle je Lucky, náš nový spolubydlící,“ usmál se Tom.
autor: Vanity
betaread: Janule
juuuu moc moc moc se mi to líbí
Klááášné a ploč už s e to k sakru Bill nedozvěděl 🙁
já jsem prostě magor. Ale já musim číst znovu. Zabte mě. Ale tohle je prostě dokonalost. Vanity máš můj obdiv.
tak oni mají doma už i psíka, jo? Nádhera…
Vypadá to na spokojenou "rodinku" 😀
Al ejo no, já nevím comám napsat rači nic F:_
jůůůů..hihi..moc pěkný