autor: Lady Kay
„Tome,“ zašeptal Bill, odsunujíc se od jeho rtů. „Musíme si promluvit.“
„Povídej.“ Tom stisknul Billovu dlaň ve své a něžně jej líbnul na ucho.
„Tomi, počkej…“ snažil se jej chlapec přimět k pozornosti, když kytaristovy rty zamířily od ucha k jemné kůži na jeho krku. „Tome…“ chlapec se ač nerad nakonec malinko odsunul od Billa a upřel na něj svá hnědá očka. Zpěvákův žaludek udělal kotrmelec, stačil jediný Tomův pohled a on najednou nevěděl jak pokračovat. Ten pohled, tak přímý a ostrý a přesto plný něhy a lásky, mu vzal veškerá slova. Snažil se nějak zformulovat, co se chystal říct, aby jej Tom správně pochopil a aby se jej obsah slov nějakým způsobem nedotknul.
„Tak copak se děje?“ usmál se Tom, zatímco pomalinku proplétal své prsty s těmi Billovými.
„Slib, že mě necháš mluvit a nebudeš mě přerušovat…“ Kytarista přikývnul a hrdlo se mu sevřelo strachem. Tón Billova hlasu se mu ani za mák nelíbil, začínal se i bát toho, co bude následovat. On, člověk, jenž se jen tak něčeho nezalekl, si nyní připadal neuvěřitelně malinký. Byl rád, že sedí. Kdyby stál, kolena by se mu třásla strachem a on by měl co dělat, aby se vůbec na nohou udržel. Co když si z něj Bill jen dělal srandu? Co když se stal obětí nějakého žertu nebo snad sázky? A ač to nikdy předtím nedělal, nyní se modlil, aby se spletl. Ať už promluví a zbaví ho všech pochyb, které teď zatěžovaly jeho mysl.
„Tome, nechci se tě nějak dotknout nebo ti ublížit…“ A je to tady, co jsem říkal?! Tom sklopil oči k jejich dlaním. Propletené prsty působily dokonale, perfektní symetrie, nejčistší harmonie. Se srdcem v krku vyčkával. Pokud mu Bill teď řekne, že všechno byla jen pouhopouhá hra nebo pitomá sázka, asi se tu před ním rozbrečí jako malej kluk a bude mu úplně jedno, že se tím shodí, že se to všichni dozví. Z jeho světa by zbyly jen trosky, znovu by prožíval to zklamání, tu bolest drásající jeho nitro, která by byla mnohem nesnesitelnější, protože by mu ublížil člověk, který se pro něj ze dne na den stal středem vesmíru – Bill. Až teď mu docházelo, že v tom byl až po uši.
„Možná ti to bude připadat jako prkotina, ale já…“ Bill netušil, jak pokračovat, jak najít vhodná slova, jimiž by vyjádřil, co chce říct. „Třeba ti budu připadat směšný, dětinský, ale mohlo by tohle zůstat zatím jen mezi námi?“ Tom sebou trhnul a zvedl hlavu. Ze srdce mu spadl kámen, spíše obrovský balvan. Pokud se jde jen o tohle, proč Bill mluví takovým tónem, jako by se právě chystal oznámit apokalypsu?
„Víš, ono je to všechno takové… čerstvé, nové. Asi by bylo lepší, kdybychom si to nechali zatím jen pro sebe… Není to tak, že bych se za tebe styděl nebo tak něco, vůbec ne. Jen…“
„To mě ani nenapadlo.“ Přitulil se k němu Tom, se zavřenýma očima nasával vůni Billova těla, vůni, ze které se mu točila hlava.
„Takže se nezlobíš?“ vyslovil chlapec opatrně otázku.
„Na tebe? Bille… Vždyť díky tobě jsem nejšťastnější na světě…“ Bill zíral do prázdna, hladíc dlaní po hlavě Toma, jenž se tisknul k jeho hrudníku. Ach Tomi, kdybys jen věděl…
O měsíc později
„Bille, pojď už…“ žadonil Tom, když se černovlasý klučina poněkolikáté vydal s rukama plnýma nejrůznějších kousků oblečení ke zkušebním kabinkám. Na rozdíl od Billa nákupy nesnášel. Jenže černovlasý ďáblík jej tak dlouho přemlouval, tak dlouho na něj naléhal, až nakonec podlehl a svolil. Kdo by dokázal odolat páru čokoládových očí, jež se na něj zpod dlouhých řas prosebně dívaly a jemnému hlásku, opakujícímu neustále tu samou prosbu? Možná blázen…
Jenže teď už měl Tom nakupování plné zuby, prolezli snad každý obchod, dokonce by si troufnul říct, že v některých byli i dvakrát. Nohy už pomalu necítil, o rukách ani nemluvě. Ty ho od neustálého držení tašek celé brněly. Copak ale mohl nechat to křehké stvoření, aby vláčelo takovou kopu tašek? Tomova byla sice jen jedna z nich, uvnitř níž se skrývaly džíny a tričko, které jej Bill přinutil koupit, protože ty prostě, Tomi, musíš mít. Zbylé tašky byly narvané Billovými skvělými úlovky, jak sám poznamenal. Tom stál a nevěřícně sledoval svého miláčka, jak si nadšeně zkouší jedno triko za druhým a jeho očka září štěstím.
„Billi…“
„Hned, hned…“ tuhle odpověď slyšel už před dvěma hodinami, ale co se dalo dělat. Dobelhal se tedy ke kabince, uvnitř níž před chvíli zmizel Bill. Malinko naklonil hlavu na stranu a mezerou sledoval chlapce, jak si zkouší černé džíny. Při pohledu na Billův malinký zadeček skrytý pouze pod tenkou látkou boxerek, mu po rtech přeběhl úsměv.
„Noo, to je moc hezký! Takhle ti to sluší ze všeho nejvíc,“ pronesl Tom se zasněným výrazem a nepřestával se culit. Netrvalo dlouho a zpoza závěsu vykoukla černovlasá hlava.
„Teda… Tomane, že se nestydíš! Takhle mě šmírovat! Čelem vzad!“ Billův hlas ani trochu neodpovídal obsahu slov, stejně jako Tom se smál. Neuměl se na něj zlobit.
Od jejich rozhovoru uplynul víc než měsíc a on měl pocit, že jeho život snad nemůže být lepší. Teprve s Tomem dostal jeho život smysl, bez něj pouze přežíval, nyní skutečně žil. Zpočátku byl přesvědčený, že kytaristova prvotní zamilovanost vyprchá, ale byl na omylu. Tom se k němu choval stále stejně krásně, možná ještě krásněji a pozorněji, neustále mu šeptal zamilovaná slůvka. Možná by jej i nosil na rukou nebo mu snesl modré z nebe, kdyby jej Bill požádal. Když byli spolu, všechny starosti, problémy všedního dne mizely jako mávnutím kouzelného proutku. Billův vztah k němu se změnil, zbožňoval okamžiky, kdy se schoulil v Tomově náručí a nechával se zasypávat tisíci polibky. Poprvé v životě cítil, jaké to je být milován a také co to je někoho milovat.
Ačkoliv nikomu dosud neřekli, co mezi nimi je, jenom slepý by si nevšimnul letmých doteků, zamilovaných pohledů, úsměvů, které si neustále vyměňovali nebo zářících očí obou ve chvílích, kdy ten druhý vstoupil do místnosti. Zpočátku to všechny zarazilo, především Géčka, ale neřešili to. Jak Bill, tak Tom, jsou šťastní, nehádají se, kapele to taky nijak neškodí, tak proč se tím zaobírat?
„Hotovo… Můžem jít…“ věnoval Bill jeden ze svých okouzlujících úsměvů Tomovi. Ten by, kdyby nebyl polomrtvý, začal skákat radostí, takhle se pouze ploužil vedle Billa k autu. Se zafuněním dosedl na sedačku, hlavu opřel o opěradlo a v duchu se už viděl v posteli. Takhle ho zničit… Bill se usadil vedle něj a tiše si pobrukoval melodii písničky, ozývající se z rádia. Tom se přisunul více k němu, vzal jeho ruku do své a naslouchajíc jeho pobrukování, zavřel oči…
„Konečně…“ odhodil Tom tašky a dopadl na postel.
„Copak?“ položil se Bill kousínek od něj. „Snad není Tomi unavený?“ bloudil prsty po jeho hrudi.
„Je, Tomi je úplně mrtvej…“ prohlásil Tom s trpitelským výrazem.
„To je škoda… A to jsem se chtěl pomazlit…“ S posledním slovem kytaristovým tělem projela vlna energie, rázem se jeho oči rozzářily, rty se roztáhly do širokého úsměvu a on ožil. Během chvilky se skláněl nad Billem, rty laskal porcelánovou kůži na jeho krku, dlaněmi bloudíc po jeho těle. Zpěvák si jej přitáhnul blíž k sobě, sice mu před měsícem připadlo divné, že jej líbá, nyní se ale sám polibků domáhal a Tom mu vždy rád vyhověl, stejně jako teď. Jejich polibky se z něžných postupně stávaly vášnivějšími, Bill tisknul víčka k sobě, naplno se oddávajíc Tomovým dotekům, jež mu způsobovaly chvění v oblasti bříška, na kterém se právě teď ocitla i kytaristova horká dlaň. Tom malinko zaváhal, dál než k polibkům a hlazení se zatím nedostali a on ho nechtěl nějak vylekat, ani na něj naléhat. I když by rád zašel o kousínek dál, čekal, dokud nebude připravený i Bill. Jaké překvapení na něj čekalo, když se zadíval do čokoládových očí. Kromě nervozity se v nich odráželo ještě něco jiného – vášeň, touha…
autor: Lady Kay
betaread: Janule
Uuu! Ja tu povídku táááák lovuju!!
no možná už nebudete muset čekat…
dokonalý, naprosto perfektnííí!!!!
Bezva povídka, v pochvalách bych se mohla pořád jen opakovat 🙂 Už se nemůžu dočkat jak se to bude vyvíjet dál jestli mu to Bill řekne…:)
Další šoustárna 😀
Pokračuje to skvěle! Jenom mi vrtá hlavou, co mohl Bill mít v tý kabele tehdy…
mno to by mi taky zajímalo že by nějaké doklady?wšak jeho přímení newijou Billove jako
Tahle povídka je přímo dokonalá. Četla jsem ji už i u LadyKay na blogu, ale nedočetla jsem ji celou, tak si to tady vynahrazuju x) Některé části mě naprosto uchvátily… Ty bys mohla být úplně v pohodě spisovatelka.
Tak tenhle díl byl opravdu moc krásný 🙂 Strašně moc jsem si jej užila 🙂