autor: Ivetka
— Bill —
,,Můžeš prosím přijít na ajsko?“ ráno, tedy spíše dopoledne, mě probudila stručná, jasná SMS zpráva. Chvilku jsem se ještě převaloval v posteli, ale nakonec jsem stejně vylezl, zapnul počítač a čekal, až se vše potřebné načte. Hned, jak to šlo, jsem se přihlásil a hned otevřel novou konverzaci s Tomem.
Tom: Nevím, jak mám začít, abych ti to řekl tak, aby ses nenaštval…
Chvilku jsem na tuhle zprávu koukal, zprvu jsem si myslel, že Tom ulítl zase s nějakým děvčetem, ale když mi napsal, že o tohle se nejedná, nechal jsem se radši podat…
Tom: Nevím, jak často budu na ajsku a jak často se teď uvidíme, protože jsem se přihlásil do jedné taneční skupiny, která vyžaduje trénink 4x týdně a to i o víkendech, když to tak vyjde.
Bill: Aha… nevím proč, ale ani mě to nepřekvapuje…
Tom: Bille… laskavě přestaň bejt protivnej. Taky bys pro sebe mohl začít něco dělat, najít si nějaký koníček, cokoli… co by tě bavilo…
Jak mu mám ale vysvětlit, že jediné, co mě doposud bavilo, bylo, trávit veškerý svůj volný čas s ním…? Jenomže tohle je jedna z věcí, které bych měl akceptovat.
Bill: Od začátku jsem věděl, že nám dvěma to nevyjde. Proto… ani asi nejsem teď tolik zklamaný, když to přišlo…
Tom: Ale já jsem neřekl, že se s tebou rozcházím, jenom, že teď bude mnohem míň času, jak se vidět, jak spolu komunikovat, nic víc.
Bill: A k čemu to sakra je, Tome? K čemu? Nepřijde ti to už nějak moc zbytečné? Jestli tobě ne, mně teda ano!
Tom: Fajn, takže kvůli tomu, že jsem ti napsal, že jsem začal dělat něco, co mě baví, jsi se se mnou rozešel, ano?
Bill: Já nevím, Tome. Nechci nad tím teď přemýšlet, potřebuju se uklidnit, nechat si to pořádně projít hlavou. Potom ti snad dám vědět…
,,Bille no to si děláš ale srandu. Jen co ráno vstaneš, jsi zase na počítači, neumytý, nenasnídaný, nepořádek v pokoji. Koukej začít něco dělat, okamžitě!“ řekne mamka, když projde okolo otevřených dveří mého pokoje…
Bill: Sorry, ale musím jít. Mamka nadává, nevím, jestli dnes přijdu.
Tom: No… Já mám stejně dneska první trénink…
Bill: Hmm… tak to jo no, tak si to užij, čus…
Hned si hodím offline a jdu si vyčistit zuby, udělat si ranní hygienu, potom se dolů nasnídat a nakonec si uklidit v pokoji, aby mamka byla spokojená.
,,Bille, můžeš ještě vykoupat Scooty?“ houkne mamka ze schodů. Jenom neochotně přikývnu a pustím se do nakázané práce… Takhle to jde vcelku celičký den, když mám konečně pocit, že jsem dopracoval, mamka přijde s nějakou novou prací a úkolem, který musím udělat.
Večer si konečně unaveně sednu k počítači, abych obhlédl novinky a tak. Dokonce se přihlásím i na ICQ, kde mi hned vyběhne zpráva od Toma, kterou mi odeslal ještě ráno: ,,Miluju tě!“
Je sice online, ale nějak nevím, co mu mám odepsat, nevím, jestli to, co cítím, je to samé, co mi napsal, nebo jestli je to už něco jiného, o několik stupňů nižšího. Nakonec mu neodepíšu a okno s jeho konverzací zavřu a začnu si psát s jinými kamarády, přitom zkoumám situaci na internetu.
Najednou mi naběhne zpráva, že si mě uložil jistý nový člověk do kontaktlistu. Taky si ho tedy uložím a zdvořile se zeptám, co potřebuje.
,,Nepotřebuji nic, jenom. Tom o tobě na dnešním tréninku pořád mluvil, tak jsem se chtěl přesvědčit, že jsi tak dokonalý, jak říkal. Abych se představil – jsem jeho kamarád, chodíme spolu do třídy a teď i do taneční skupiny…“
,,Hmm… aha a on ti na mě jako dal číslo?“ překvapeně odepíšu…
,,Ne… To máš na profilu na netu… a Tom tě má v přátelích…“ tak to má štěstí…
,,Aha… nejsem dokonalej. Nikdo není. Možná že Tom…“ odepíšu a na truc si dám offline, vypnu počítač a jdu si lehnout. Za dnešek toho mám dost. A hlavně Toma…
autor: Ivetka
betaread: Janule
to je vážně paličák
no…asi bych udělala to samý…x)))