autor: Majka
Jak Billa do této chvíle sžírala neskutečná žárlivost a cítil se zraněný a zklamaný, tak díky jedinému Tomovu pohledu najednou věděl, proč to jeho dvojče všechno dělá. Proč dovolí té cizí dívce to, co jemu zakázal.
Nešlo tu o Chantelle… a nešlo tu ani o Natálii. Jednalo se jen o ně dva.
To jejich vztah se Tom svým jednáním snažil vyřešit. Aniž by mu dal sebemenší šanci. A aniž by ho zajímalo, co chce Bill. To bolelo, zatraceně hodně to bolelo.
Samozřejmě… kdyby v Billových žilách nekolovalo takové množství alkoholu, možná by se snažil Toma pochopit. A pravděpodobně by nepodlehl tomu zničujícímu pocitu trpkosti a touze ublížit stejně, jako je ubližováno jemu…
Vše se odehrálo během okamžiku. Tom jen zahlédl divoký záblesk v očích svého dvojčete, než se od něj Bill prudce otočil, neomaleně přirazil Natálii na dveře a přitiskl se na její tělo. Začal ji dravě líbat, jazykem se dobýval do jejích úst, rukou drtil její prsa.
Nebyl v tom ani náznak jakékoliv něžnosti. Byly to jen automatické pohyby, při kterých nic necítil. Bylo to stejné, jako když při rozhovorech odříkával naučené fráze, jako falešné úsměvy při focení.
Aniž by opustil Natyna ústa a ňadra, zalovil druhou rukou v kapse kalhot, vyndal kartu od pokoje a projel s ní zámek u dveří.
Ještě než překvapenou blondýnku zatáhl do pokoje a zabouchl dveře, podíval se Bill naposledy Tomovi do očí. A ten pohled ho téměř donutil s celou komedií hned přestat…
Úkol byl splněn. Právě svému bratrovi ublížil tím nejhorším možným způsobem.
Tom už nemohl vidět, jak za zavřenými dveřmi od sebe Bill Natálii s odporem odstrčil a aniž by se o ni dál staral, svalil se bezmocně na postel, hlavu v dlaních.
Ne… Tom jen dál šokovaně zíral na teď už zavřené dveře, za kterými dvojice zmizela, a nezmohl se ani na slovo. Nezmohl se na nic. Potíže mu dělalo i dýchání…
Netušil, že to bude tak neuvěřitelně bolet…
„Waw! Nevěděla jsem, že oni dva jsou spolu! To bylo tááák sladký… viď, Tomi?“
Protivně pronikavý hlas ho konečně vrátil zpět do reality. Poraženě sklopil hlavu.
„Nejsou spolu…“ Slova, ve kterých zazněla kapička vzdoru, jen zašeptal. A i jemu samotnému zněla směšně.
„No… teď už nejspíš jo,“ zahihňala se Chantelle a spiklenecky na Toma mrkla. Její ruka, doteď majetnicky položená kolem Tomových ramen, se posunula níž, vjela pod dlouhé triko a drze zašátrala v zadní kapse jeho džín.
„Ale? Copak to tu máme?“ Zamávala mu před očima jeho vlastní kartou od pokoje. A hned ji i použila. Zámek cvakl a dveře se poslušně otevřely.
„Nepozveš mě dovnitř, Tomíšku?“
Tom ignoroval rádoby svádivý tón, který dívka použila, stejně jako oslovení, které ho jindy vytáčelo k nepříčetnosti. Vlastně ho ani nezajímalo, jakým způsobem byly dveře odemčeny. Apaticky vešel do místnosti, a aniž by to tušil, udělal přesně to, co před chvílí jeho bratr. S hlavou v dlaních se nešťastně zhroutil do bílých peřin.
Chantelle se na něj s úsměvem zahleděla. Připadal jí tááák sladký… ostatně jako většina věcí v jejím životě. I ona potichu vešla a zavřela za sebou dveře, v očích třpytivé jiskřičky plné očekávání…
Natáliiny oči ve vedlejším pokoji se také leskly… u ní to však způsoboval nahromaděný vztek a ponížení. Už podruhé za dnešní večer měla neodolatelnou chuť Billa uhodit.
Nebyla naivní, věděla, proč se na ní Bill venku na chodbě tak vrhnul… přesto se nedokázala ubránit slastným pocitům, které v ní jeho hrubé doteky a polibky vyvolávaly.
To bylo přesně to, po čem toužila.
Dávno poznala, že za tou jemnou tvářičkou a křehce vypadajícím tělem, se skrývá ohromná síla a vášeň a tenhle kontrast jí neuvěřitelně fascinoval a přitahoval.
Užívala si ten okamžik jeho blízkosti, nevadilo jí, že z jeho strany jde jen o to pomstít se Tomovi. Naopak doufala, že svou pomstu dotáhne až do konce…
Proto jí jeho rázné odmítnutí a odstrčení, jakmile se ocitli za zavřenými dveřmi jeho pokoje, opravdu rozzlobilo. K Natálii se nikdo takhle chovat nebude! Ani tohle sotva odrostlé štěně!
Dostane ho… a to dnes v noci!
Natálie si znovu přivřenýma očima přeměřila Billovu nehybnou postavu na posteli. A musela si přiznat, že i teď, přes všechny události dnešního večera, jí jeho dokonalé tělo neuvěřitelně vzrušuje.
Ležel na zádech, zavřené oči, černé vlasy rozhozené na polštáři. Úzké kalhoty ještě zvýrazňovaly jeho dlouhé nohy a štíhlé boky. Tmavé triko se vyhrnulo kousek nad okraj pásku a pod jeho lemem prosvítalo několik centimetrů alabastrově bílé kůže. Právě z toho místa nemohla Naty spustit zrak.
Neslyšně přešla k posteli a klekla si. Oči stále přišpendlené na kousíčku odhalené pokožky. Na okamžik zaváhala… a pak se toho místa dotkla svými prsty. Velmi opatrně, jemně.
Ucítila, jak se Bill nepatrně zachvěl. To jí dodalo odvahu a její štíhlé prsty, hrnouc před sebou černou látku, zvolna zamířily přes břicho k téměř dětsky nevyspělému hrudníku. Druhá ruka se ocitla na Billově koleni a i ta se pomalu sunula výš…
„Naty, nech toho, prosím…“
Jeho tichý unavený hlas jí vyvolal jen nepřítomný úsměv na rtech. Obsah slov nebyla schopná vnímat, dostávala závrať z pocitu, že se ho dotýká, že může pod svou rukou cítit jeho hladkou rozpálenou kůži… Zastřeným pohledem zabloudila do míst, kam mířila druhá dlaň… byla už tak blízko…
„Natálie!“
Neslyšela Billův výhružný tón. Neviděla, jak se nadzvedl na loktech a s opovržením na ni zírá. Konečně byla u cíle. Své třesoucí se prsty pevně přitiskla na jeho rozkrok a hlasitě vydechla vzrušením. Rty se hladově přisála na hrot černé hvězdy vykukující mu zpod kalhot… jazykem ochutnala slanou kůži… už teď byla jako v extázi…
Probral ji až prudký náraz. Z ničeho nic se ocitla na zemi, Billova vysoká postava se hrozivě tyčila nad ní.
„Do prdele, říkal jsem ti, ať mě necháš na pokoji!“
Natálie se pomalu vzpamatovávala. „Bille… no tak…“
„Vypadni!“ Zlostné zasyčení ji ostře bodlo do uší.
„Sakra, proč? Mohli jsme si to oba skvěle užít!“ Zvedla se ze země a provokativně zabodla svůj zrak do jeho tváře. „Mohl sis konečně pořádně zašukat!“
„Natálie,“ Billovi bylo zle už jen z toho jména, „prostě se seber a táhni! Nebo tě mám vyrazit sám?!“
V blondýnce vzkypěla krev, nebyla zvyklá na odmítnutí.
„Ty zasranej buzerante! Radši bys šukal svýho sladkýho brášku, co?“ Posměšně se zašklebila. „Jenže na to jsou zákony a to tě sere! Seš fakt ubohej!“
Natálie hned věděla, že přestřelila. Bill celý ztuhl, ztvrdly mu rysy, zíral na ni očima zúženýma nenávistí. Ruce sevřené v pěst se mu viditelně třásly.
„Ty zatracená děvko…“ procedil skrz zaťaté zuby. V tuhle chvíli by byl opravdu schopný jí uhodit…
Tom ležel zničeně na posteli a nemohl nemyslet na to, co se asi právě děje za zdí ve vedlejším pokoji. Měl před očima dvě nahá propletená těla lesknoucí se potem a vášní. Viděl Billovy štíhlé ruce toužebně bloudící po křivkách jejich vizážistky, Billův jazyk ponořený v jejích ústech. Viděl její prsty svírající Billovo vzrušené mužství.
Nenáviděl Natálii. A záviděl jí… tak moc jí záviděl.
To on toužil poznat Billovy doteky a jeho laskání. Toužil po jeho polibcích a jeho vášni. Stačilo si jen představit jeho dlaň na svém těle a přeběhl mu mráz po zádech. Cítil Billovy dlouhé nehty dráždící ho pod tričkem jako by tam skutečně byl… Billův horký jazyk ho jemně hladil po krku a zanechával za sebou vlhkou stopu při své cestě k Tomově klíční kosti…
Tom se trhaně nadechl, ztrácel se ve svých představách, byly tak živé… nedalo se to vydržet… „Ach bože… Bille!“
Zničehonic všechno zmizelo. Tom prudce otevřel oči a setkal se se zmateným pohledem blonďaté dívky sklánějící se nad jeho tělem.
„Ty jsi mi řekl… Bille?“ Její zorničky byly rozšířené téměř dětsky naivním úžasem. „Ty při… tom… myslíš na svého bratra?“
Sakra, sakra, sakra! Tom hlasitě polkl. „Chantelle, promiň, já…“
„No to je vážně tááák sladký!“ Tom se zarazil a šokovaně pohlédl na dívčin jemný rozzářený obličej.
„Ty ho miluješ, viď? Prosím, Tome, řekni, že ano! Miluješ ho?“
Tom se musel pousmát. A po krátkém zaváhání trochu stydlivě přikývl. „Ano.“
Najednou se cítil neuvěřitelně šťastný. Jakoby mu z hrudi spadl ohromný kámen, který ho už tak dlouho tížil, konečně se mohl volně nadechnout.
„Tome? A proč teď nejsi s ním?“
Pocit euforie se ztratil stejně rychle, jak přišel.
„Sakra!“ Jeho tvář se opět zachmuřila obavami, nerozhodně se zadíval na zavřené dveře.
„Ty myslíš, že…“
„Ano. Myslím, že bys měl jít za ním.“ Chantelle se na něj povzbudivě usmála.
Tom na ni vděčně pohlédl a přikývl. Měla pravdu, musí za Billem.
Ve dveřích se ještě ohlédl: „Chantelle… děkuju! A někdy zajdem na večeři, jo? Slibuju! Nebo kdybys ode mě někdy něco potřebovala… ozvi se. Rád tě uvidím.“
Dívka se jen rozverně zasmála: „Dobře. Možná někdy vážně zavolám… třeba až se nám konečně povede vydat cédéčko. Pomůžeš nám s reklamou, co ty na to?“ Místností znovu zazněl její chichotavý smích. Kdo ví, co přinese budoucnost… život je přece tááák sladký!
autor: Majka
betaread: Janule
Klikni na anketu, dík J. :o)
Och bože, měním názor na Chantell-má pravdu, to je táák sladký xDDDD LOL Ale ta Natálie mě sere, já bych ju zabila, jsem zvědavá jak to dopadne
Chantelle překvapila..a to sem ju neměla tak ráda…=D Tak ať se Toman co nejdřív sebere a upaluje za Billem!!! Rychle dál, je to dokonalý =)
tááááák sladký…..no já padnu…xD
Uh ta blondýna je táááááák blbá:)
Twl ta Chantelle 😀 kéž by byla taková :D:D
ten konec nemá chybu… Chantalle…. užasná holka… natalie :-/ *skalp*
myslím, že Chantelle jsi vystihla dokonale, ona je prostě tááák sladká, hi hi hi;)
To její "táááák" xD mě dostávááá xDDDDDDDDDDDDDDD super dílek xD