autor: Rachel
Billovy ručky se roztřásly nervozitou a strachem a Billovo srdíčko se prudce rozbušilo jako o závod až si Bill myslel, že mu každou vteřinku vyletí z krku. Sotva se jeho prst dotknul zvonku a on uslyšel krátké zazvonění, rychle stáhnul ručku dolů a zabodl pohled do bílých dvěří. Kolínka se mu roztřásla, když uslyšel zarachocení klíčů v zámku a něčí tiché kroky.
Klika tiše cvakla a dveře odhalily osobu, skrytou za nimi, která je zvědavě otevřela aby zjistila, kdo k ní může kolem poledne jít. Jakmile však jen na zlomek vteřiny pohlédla před sebe, srdce se jí zastavilo a ona nebyla schopna jediného slůvka, či pohybu. S mírně pootevřenými ústy hleděla na chlapce před sebou, neustále v ruce svírajíc kliku od dveří. Ne, to nemůže být on. To není možné. Vždyť se tak dlouho dobu neukázal a teď najednou… Jak dlouho už ho neviděla? Dost dlouho na to, aby se stihl změnit k nepoznání. Třeba je to jen omyl, někdo, kdo jí na první pohled přišel tolik povědomý a podobný, někdo, jako byl ten, za nějž by položila i svůj život a někdo, u nějž nevěřila, že jej ještě někdy spatří. Někdo, jako byl její syn Billi.
Čím déle se však na chlapce před sebou dívala, čím déle její oči zkoumaly tu krásnou tvář, ve které se stále ještě ukrývalo dětské kouzlo, tím byly její prvotní pochybnosti menší a menší. Jako ve snách se dívala do hnědých čokoládových očí, které byly tolik podobné těm jejím. Denně v nich vídávala jiskřičky štěstí a radosti, stejně tak jako na mírně plných rtech vídávala zářivý úsměv. Ty teď byly pevně semknuty, zatímco ona dál pohledem putovala po tváři, která jí byla s každou další vteřinou povědomější a povědomější. S každou další vteřinou její srdce bilo stále rychleji a rychleji a ona po tak dlouhé době opět pocítila pocit lásky, mateřské lásky. Lásky, která patřila jen jemu a které měla plné srdíčko, když jej jako malého držela v náruči a uspávala. Ani si neuvědomovala, že se její oči teď začínají zalévat slzami.
A nejen její. Černovlasé stvořeníčko rychle zamrkalo, aby zahnalo těch pár slaných kapiček, které si neodbytně vydobyly cestu na povrch hned, jakmile se jeho očím naskytl pohled na, asi čtyřicetiletou ženu, stojící mezi dveřmi. Bill si skousnul rtíky a tiše se nadechl.
Jeho srdíčko se prudce rozbušilo, ne však tak, jako před chvílí. Tohle bylo zcela něco jiného, něco, co mohlo znamenat jen jediné. Byla to ona. Ty oči, ty krátké vlasy v obvyklém sestřihu a tvář, jen o něco málo starší než tehdy, když ji viděl naposled. Žádná žena, byť sebekrásnější, pro něj nebyla tolik krásná, jako právě jeho maminka. Bill to věděl. Nikdy si ničím nebyl tolik jistý jako právě tím, že tohle je ta osoba, kterou tolik toužil znova vidět. To je ta osoba, kvůli které tu teď stojí a do očí se mu znova hrnou slzy. Teď už si byl jistý, že je to ona. Podvědomě udělal krok vpřed a když zaznamenal na uplakané tváři před sebou mírný úsměv, i jeho koutky úst se zacukaly a on se konečně vrhnul do té náruče, na kterou tolik dlouho čekal.
„Maminko… maminečko moje,“ vzlyknul tiše a z jeho očí se vyhrnul další vodopád slz, když ucítil, jak jej dvě ruce objaly kolem zad a přitiskly si jej k sobě. Lehce nasál tu vůni, která mu byla tolik známá a připomínala mu osobu, kterou měl tolik rád. Za tu dobu se vůbec nezměnila, byla stále stejná a potvrzovala Billovi to, v co tolik doufal a co se mu během jedné vteřiny stalo skutečností. Tichounce vzlyknul, když uslyšel krásný uklidňující hlas své maminky.
„Billi, synáčku můj,“ Billova maminka se usmála a vůbec nevnímala, že se jí z očí řinou slzy. Tiskla si k sobě svého synka a dlaní hladila černé vlasy, které pročesávala téměř každý den. Poznala ho. Už od začátku, co prvně spatřila jeho tvář věděla, že její srdce se nemýlí. Zpod řas se jí vykutálelo několik dalších slz a ona se podvědomě usmála. Ten, kterého už tak dlouho neviděla a o kom si myslela, že ji na dobro ztratil a zapomněl na ni, ji teď svírá v náručí a říká jí tím nejkrásnějším oslovením, jakým jen může syn své matce říkat. Maminko…
„Nevěřila jsem, že tě ještě kdy uvidím,“ zašeptala a nato se od ní Bill odtáhl. Hleděl do těch hnědých očí a cítil neskutečně krásný pocit u srdíčka. Cítil, že teď je konečně šťastné, cítil, že už v něm není to prázdné místečko, které jej tolik trápilo. Cítil, že i on je jeden z těch, kteří mají svou maminku. Hřbetem ručky si otřel slzičky a mírně se pousmál.
„Já jsem také nevěřil, maminko, nedoufal jsem v to, že se s tebou ještě někdy setkám, ale… teď jsem tady. A chci ti říct, že… že tě mám rád. Mám tě moc rád,“ špitl a mohl vidět, jak se osůbka před ním znova rozplakala a následně ucítil, jak si jej znova tiskne k sobě, plačíc mu na rameno.
„Billi, zlatíčko. Milovala jsem tě celý život,“ přiznala, zatímco jej hladila po vlasech. Stále tomu nemohla uvěřit. Přesto se však usmívala a když se od ní Bill odtáhl, konečně jej políbila na obě líce. Nemohla se na něj vynadívat. Byl tak jiný, přesto však stále stejný. Jeho tvář, rysy, oči – vůbec nic se na něm nezměnilo. Jen z něj vyrostl krásný, vysoký, štíhlý mladík se širokým úsměvem a rozzářenýma očima, které se teď na ni dívaly skrze slzy. Její syn Bill.
Bill se usmál a pohladil svou maminku po tváři, zatímco mu v hlavě blýskla jedna skutečnost. Skutečnost, že za ním už delší dobu stojí osůbka s milým úsměvem na rtech. Tom byl dojatý. Setkání Billa s jeho maminkou si představoval všelijak, tohle však předčilo veškerá jeho očekávání. Setřel si pár slz a zářivě se usmál na Billa, který stočil pohled k němu a pak znova ke své mamince, která si svého synka neustále pozorně prohlížela. Bill mile zamrkal a nato vyhledal maminčinu ruku, aby ji mohl stisknout v té své.
„Maminko, já… chtěl bych ti někoho představit,“ pípnul s mírným úsměvem a o pár krůčků popošel k usmívajícímu se dredáčkovi, kousek opodál, neustále držíc svou maminku za ruku.
„Tohle je Tom,“ špitl tichounce a upřel na Toma svůj pohled plný lásky. Pomalu pustil ruku své maminky a s milým úsměvem přešel až k Tomovi. Billova maminka nejdříve s výrazem plným očekávání hleděla z jednoho na druhého, když však její oči spatřily, jak zaláskovaně se na sebe oba chlapci usmáli a jejich prsty, které se vzájemně začaly dotýkat, na její tváři se rozlil zářivý úsměv. Stačil jen pohled na toho vysokého dredatého chlapce, který se na jejího synka tak krásně usmál a ona už věděla všechno. Vždyť sama toto zamilované uculování a nesmělé pohledy moc dobře znala. Bill se pousmál a pomalounku si proplétal své prsty s těmi Tomovými, zatímco spolu se svou láskou malinkými krůčky přešel ke své mamince, které už se oči znova začaly zalévat slzami. Jemně stisknul Tomovu dlaň.
„Maminko, já a Tomi… my se moc milujeme,“ špitl s lehkým začervenáním se a nato ucítil, jak mu Tom něžně stisknul packu. Bill věděl, co to znamená. Stačil jen jeden pohled do tváře svého prince a on málem omdlel, nad tím nádherným úsměvem, který mu Tom věnoval. Pootočil se na svou maminku, která nevěděla, jestli se má smát nebo plakat. Z očí jí tekly slzy dojetí a radosti, zatímco ona se na oba chlapce zářivě usmívala. Tom jí přišel už od pohledu velmi milý a hodný a to ji nutilo mu věnovat šťastný úsměv. Nemohla tomu uvěřit, že zrovna takový vysoký a hezký mladík je přítel jejího Billiho. Podvědomě však cítila lásku, která mezi oběma chlapci panovala a se kterou se na sebe oba dívali s úsměvy na tvářích. Otřela si slzy a přistoupila k nim blíž, aby mohla natáhnout ruku na pozdrav.
„Těší mě, Tome, já jsem Anna, Billova maminka,“ představila se s úsměvem a ucítila, jak jí Tom ruku jemně stisknul.
„Já jsem Tom, také mě moc těší, že Vás poznávám,“ pousmál se a aniž by to Anna očekávala, lehce jí políbil hřbet ruky jako pravý gentleman. Neunikl mu Billův zářivý úsměv, který k němu jeho sluníčko vyslalo hned, jakmile se od její ruky odtrhl a také Annin překvapený. Ann se pousmála a zadívala se na Billa, který zvědavě nakouknul někam za její záda.
„Maminko… přijeli jsme tě na pár dní navštívit. Jestli ti to nebude vadit,“ dodal malinko nejistě, matčin úsměv jej však přesvědčil o opaku.
„Vůbec ne, to je báječné. Pojďte dál,“ vybídla je a sama jim přidržela dveře do malé předsíňky. Oba chlapci se zuli a zvědavě vešli dovnitř za Ann, která právě odběhla do kuchyně.
Po celém obýváku voněl právě uvařený oběd a Bill zvědavě spolu s Tomem popošel o pár krůčků dál. Kuchyně i obývák byly propojeny i s malou jídelnou, zatímco kousek opodál v temné chodbě se rýsovaly dveře dalších místností. Bill se porozhlédnul kolem a malinko svraštil čelíčko. Takovéhle uspořádání si nepamatoval, byla tady však spousta jiných věcí, které si vybavoval. Dveře, truhlíky s květinami za okny, gauč v obýváku, kuchyňská linka, stůl se židlemi. Všechno bylo tak podobné a oživilo Billovi všechny vzpomínky na ta léta, která tu strávil. Podle vybavení a stylu celého domku poznal, že tu jeho maminka nejspíš určitě bydlí sama. Z obýváku vedly dveře na zahradu s malou terasou, kde byl umístěn stůl s dřevěnými křesly. Bill se pootočil a pohledem vyhledal Ann, která právě uklízela nádobí v kuchyni.
„Vůbec se to tu nezměnilo,“ špitl a na maminčin souhlas se pousmál, v tom však ucítil na své ručce něžný dotyk. Dvě ruce se pomalounku ovinuly kolem jeho pasu a Bill za sebou ucítil tu známou přitažlivou vůni, která mu vykouzlila na tváři úsměv.
„Billí, ukážeš mi tvůj pokoj?“ Tom se zaculil a lehounce Billa líbnul na ouško. Bill mu věnoval pusinku na tvář a otočil se, na právě přicházející maminku, která je s úsměvem pozorovala. Ti dva se jí spolu líbili čím dál tím víc.
„Maminko, můžeme se jít podívat do mého pokoje?“ zeptal se a úsměv jeho maminky mu byl jasným souhlasem.
„Samozřejmě, pojďte,“ vybídla je a zamířila na ztemnělou chodbu k několika dveřím. Billův pokoj byl kousek od koupelny a za pár vteřinek už všichni tři stáli v prostorné místnosti s velkou postelí a ostatními nezbytnostmi přesně tak, jak je tu Bill kdysi měl. S mírně pootevřenou pusinkou popošel o pár krůčků vpřed a neustále se rozhlížel kolem. Tohle byl jeho pokoj, takhle si jej pamatoval. Zadíval se na svůj noční stolek a pousmál se.
„Tohle je ta kniha, kterou jsem četl naposledy. A tuhle kytičku jsem si kdysi opatroval. Všechno je to tu tolik stejné,“ vydechl a zadíval se z okna na zahradu plnou záhonků. Maminka se pousmála a dlaní přejela po bílém prostěradle na prostorné posteli.
„Ano, je to tu stejné. Chtěla jsem, aby to tu zůstalo přesně takhle. A vždycky, když jsem sem přišla, jsem měla pocit, jakoby jsi tu pořád byl, Billi,“ pohladila Billa po vláscích a nato se na oba chlapce zářivě usmála.
„No a až vám sem donesu peřiny a polštáře, můžete tu těch pár nocí klidně spát,“ povzbudivě na ně mrkla a oba chlapci jí úsměv vrátili.
Prohlédli si ještě celý dům, včetně koupelny, a za půlhodinky už se rozhlíželi po obýváku. Tom se pousmál a líbnul Billa na spánek, načež se otočil na Billovu maminku.
„Je to tu moc pěkné a také útulné,“ přiznal a usmál se na toho černovlasého smíška, který jej majitelsky objal kolem pasu, mile se uculujíc. Ann se usmála. Byla tu tolik dlouho sama a tak už jí to ani nepřišlo. Bill se od Toma pomalounku odtrhl a přešel blíž ke své mamince. V jeho hlavince jej trápila jedna skutečnost a on už ji déle nedokázal dusit v sobě. Musel to vědět. Musel vědět, v čem nastal ten zlom a proč se tolik dlouho neviděli. Proč, když on se přece tolik snažil? Proč, když se tolikrát pokoušel alespoň o jeden kontakt? Pohladil svou maminku po vlasech a malinko sklopil hlavinku.
„Maminko, psal jsem ti z domova dopisy… moc dopisů,“ pípl tichounce, maminčina odpověď mu však vyrazila dech. Ann se na svého synka překvapeně zadívala a svraštila čelo tak, až v ní Tom poznal naprosto přesné Billovy rysy. Takhle krčil čelíčko i Bill, když se mu něco nelíbilo, nebo si s něčím nevěděl rady. Sám pro sebe se pousmál nad tou podobností a naslouchal hlasu Billovy maminky.
„Mě nikdy nic nedošlo, Billi. Párkrát jsem za tebou jela a prosila, abych s tebou mohla jen na pár minut mluvit, ale vyhodili mě. Říkali, že už mě nikdy nechceš vidět,“ zašeptala a při vzpomínce na ředitelku, která jí při její poslední návštěvě tuto ošklivou větu vkřičela do obličeje, se jí z očí vyhrnulo několik dalších slz. Bill si skousnul ret. Teď už mu to bylo jasné, všechna ta zloba a zášť, kterou k němu ředitelka chovala. Zatímco jeho mamince nedovolila jej ani na okamžik spatřit a vymýšlela si tuhle pustou lež, jemu namlouvala, že o něj jeho matka vůbec nemá zájem. Vzájemně je od sebe odtrhovala a vůbec si neuvědomovala, jak moc jim oběma ubližuje. Bill tichounce vzlykl.
„Mě říkali, že jsi tam ani jednou nebyla a ani prý se ti po mě nestýská. To znamená, že… lhali. Byly to jen lži. Bylo to tam strašný,“ špitl se slzičkami ve svých nádherných mandlových očích, nato však ucítil, jak jej maminka lehce pohladila po vláscích, zatímco se znova rozplakala. Podvědomě cítila, že veškerou vinu za to, co se stalo, nese ona. Její vinou je to, že se její synek ocitl v domově, ve kterém jej tolik trápili a tolik mu lhali. Cítila vinu za to, co všechno se stalo. Zadívala se na Billa svým uslzenýma očima a znova se rozplakala.
„Kdybys jen věděl, jak moc mě to mrzí, Billi. Nikdy si to všechno nepřestanu vyčítat. Je to všechno moje vina a…“ nedořekla, protože ucítila Billovo pevné, zároveň však vděčné objetí. Bill nesouhlasně zavrtěl hlavinkou a navzdory svým uplakaným očkám se na Toma, usmívajícího se za nimi, pousmál. Nemá přeci teď důvod plakat. Je znova se svou maminkou a to jen díky svému miláčkovi, kterého by teď nejraději upusinkoval. Pomalounku se odtáhnul od maminky a zářivě se na ni pousmál, zatímco jemně stíral ty slané kapičky z jejího obličeje.
„Už neplakej, maminko. Teď jsem tady a to je teď přeci nejdůležitější. Musím ti toho tolik říct,“ vykníkl s úsměvem a nato ucítil na své tváři jemné pohlazení. Takhle jej uměla pohladit pouze jeho maminka, která teď s úsměvem pokývala hlavou.
„Také ti toho musím tolik říct, Billi. A víte co?“ optala se a mrkla na oba chlapce, dívajíc se na mísu s ještě horkým uvařeným obědem. Vítězoslavně se usmála.
„Pěkně se běžte posadit na zahradu, já donesu ten svůj výtvor a společně poobědváme, co vy na to?“ zadívala se na oba chlapce a když jí byly odpovědí zářivé úsměvy, rychle se vydala do kuchyně, zatímco oba zamilovaní blázínci vyšli ruku v ruce na, sluníčkem ozářenou, zahradu.
autor: Rachel
betaread: Sajü
jůůůů Billova maminka je tak hodná mě by rodiča vyhodili z baráku kdybych byla lesba.no sem ráda že nejsme samo nic proti nim nemám.Ale Ten Tomi já bych ho taky upusinkovala
[1]: Že by jsme měli stejný rodiče?:(
Jinak Rachelko je to zase nádehrný! Konečně jsem se dočkala jejich setkání a nádherně mě překvapilo. Billovia maminka je tak hodná.. Ale ta ředitelka je taková s prominutím kurva!! Fuj!
ale tak setkání měli krásný….
To jsem ráda, že se vám setkání líbilo. Billova maminka je prostě anděl. Jako její syn:-D
Děkuju za komenty a pište dál xD
nj, romantika 4ever 😀
Že by se z Ádi pomalounku díky mému přičinění stávala romantička??? xD
Rach, tohle byl naprosto kouzelný dílek ^^ Asi nejvíce se mi líbilo to setkání s Billovou maminkou. Nechápu, čím to je, ale vždycky se u téhle povídky uculuju x) U každého dílu, bez výjimky…
Neskutočne som si vydýchla, keď sa vysvetlilo ako to s Billovou maminkou bolo v skutočnosti. Bála som sa, že ho nehľadala.