autor: Rachel
Rozzářené paprsky odpoledního sluníčka ozařovaly celou zahradu a dosahovaly až k malé terase, kde však panoval stín. Billova maminka už dávno doobědvala stejně tak jako i oba chlapci a teď pozorně naslouchala Billovu vyprávění. V jejích očích se opět začaly třpytit slzy když slyšela, čím vším si její syn musel projít. Myslela, že je v domově šťastný a spokojený, když však před chvílí zjistila, že to všechno, co je od sebe dělilo byly intriky ředitelky a její pusté lži, píchlo ji u srdce. Se zatajeným dechem poslouchala Billův příběh od doby, kdy odešel z domu kvůli svému otci a který byl občas přerušen Billovými tichými vzlyky. Kapesníkem si otřela slzy, které se jí začaly kutálet po tváři a zadívala se na svého synka, který teď zavrtěl hlavinkou.
„Bylo to tam opravdu strašné, ale… jednoho dne, když jsem zrovna seděl v koutě a zkoušel jsem malovat, ke mně přišel jeden vysoký štíhlý a moc milý kluk,“ Billovu tvář vzápětí rozjasnil úsměv a Bill se zadíval do tváře svého prince, která k němu vzhlédla a následně na maminku, která si na křesle zvědavě poposedla. Moc ji zajímalo, jak se ti dva seznámili a proto se mírně pousmála, čímž vyzvala Billa k dalšímu pokračování.
„Posadil se vedle mě a začal si se mnou povídat. A příští den si pro mě on i jeho maminka přijeli a odvezli si mě k nim domů. Jenže…“ Bill se odmlčel a znova si vybavoval ten krásný pocit, když jedno ráno přistál v Tomově náruči a následně ten zvláštní šimrající pocit u bříška, který do té doby ještě nikdy nepocítil. Zasněně se pousmál. „Čím déle jsem u nich bydlel, čím více jsem s Tomem trávil času, tím více jsem cítil zvláštní pocit. Pocit, ze kterého jsem byl stále zmatenější a zmatenější, protože jsem jej neznal a on byl pro mě nový. Ale pak jsem si vzpomněl na to, o čem jsi mi vždycky vyprávěla, maminko. O tom, že až se mi srdíčko prudce rozbuší, až budu cítit u bříška zvláštní šimrání, až bude v mé blízkosti stát osoba, při jejímž pohledu se mi zatají dech, bude to ona. Pravá láska. A já ji našel, maminko.
V Tomovi. Jen díky němu jsem poznal, jak krásný je pocit milovat a být milován. Jen díky němu jsem poznal tu pravou lásku, o které jsi mi vyprávěla. A já ji také cítím. Od té doby, kdy jsem si uvědomil své city, které k Tomovi chovám, necítím nic jiného, než lásku. Lásku, po které jsem toužil a o které jsem snil. Jenže teď už to není jen sen,“ špitl s úsměvem a ucítil, jak mu Tom jemně stisknul tlapku. Byl dnes už podruhé dojatý. Zvědavě očekával, jak Bill jejich první setkání a jejich lásku, která začala pomalounku vzrůstat vylíčí, tohle mu však vyrazilo dech. Podvědomě však cítil, že Bill nechal mluvit své zaláskované srdíčko, které teď šťastně bilo v jeho hrudi. Billova maminka se usmála. Přesně takhle si to představovala. Na konci temného tunelu, plného smutku, strachu a ponížení čekalo na jejího syna Billiho světélko naděje. A tím byl Tom. Ann se rozzářila.
„To je opravdu moc pěkné,“ usmála se a pozorovala, jak Tom Billa něžně líbnul do uhlových vlásků, zatímco dlaní přejížděl po jeho zádech. Ten chlapec se jí líbil vteřinu od vteřiny víc a víc. Už teď cítila, že jej bude mít stejně ráda jako Billa. Od prvního okamžiku, co ty dva spatřila spolu a následně její pohled utkvěl na propletených prstech obou chlapců cítila, že cit mezi nimi není jen pouhá láska. Je to něco krásného, čistého a velmi silného, něco, co potká jen pár šťastlivců. A jedním z nich je i její syn Billi. Z jejích myšlenek ji vytrhl až Billův hlásek.
„Maminko, jen díky Tomimu jsem teď tady s tebou. Nebýt Tomiho, asi bych se s tebou už nikdy nesetkal. Za všechno vděčím jen a jen jemu,“ špitl a vzhlédnul k Tomovi, který se zaculil, vrtíc přitom nesouhlasně hlavou.
„Vždyť já jsem to udělal rád. Stačilo si jen od mamky půjčit auto a bylo to,“ pousmál se a pohladil Billa po vláscích.
„A také jsem rád, že jsem tady. Je to tu moc hezké,“ přiznal a porozhlédnul se kolem sebe. Jeho očím se naskytlo snad dvacet záhonků, ve kterých rostlo plno pestrobarevných kytiček.
Zahradničení bylo jednou z dalších Anniných oblíbených činností. Na celém domku nebylo jediné okno bez truhlíku, nebo alespoň malého květináčku. Rostlinky nepřevládaly jen vevnitř, ale také venku. Bylo vidět, že Billova maminka je na celou zahradu a hlavně na záhonky velmi pečlivá a pilná. Když oba chlapce vyzvala, aby si šli prohlédnout její rozkvetlou zahradu, oba souhlasili, to však ještě netušili, jak dlouhá procházka je čeká. Vůbec jim to však nevadilo. S neskrývaným obdivem si prohlíželi vzorně upravené záhonky, plné kopretin, růží nebo macešek, které kvetly ve všech možných barvách a když asi po půlhodince svou prohlídku skončili, Tom byl přesvědčen, že Billova maminka by snad i z polozvadlého plevele dokázala vypěstovat květinu, na kterou by byla radost se podívat. Sama se usmívala, když viděla Billovo vrtění hlavinkou jen při pohledu na malou palmičku, kterou už druhým rokem opatrovala. Poodešla k terase a zatímco sklízela talíře od oběda, musela se smát Tomovu konstatování, že raději než zahradníkem bude uklízečem. Bill na Toma mile, sladce zamrkal a krásně se usmál.
„A myslíš, že by ses mi jako uklízeč líbil?“ pronesl naoko pochybovačně a byl velmi zvědavý, jak Tom zareaguje. Tom se však frajersky pousmál a pohodil hlavou.
„No, musel bych, ty ochránče králíčků. Nebo snad ještěrek?“ provokoval se smíchem a na Billovo otřesení se a ráznou odpověď, že to, co je ráno vyrušilo byl určitě had, se zasmál a přivinul si jej za pas blíž k sobě. Jejich polibek přerušilo Annino volání.
„Tak, kdo si dá horkou čokoládu?“ zvolala a odpovědí jí bylo Billovo zatleskání ručkama.
„Jé, mňam mňam,“ Bill se rozchichotal a utíkal se nedočkavě posadit ke stolu, zatímco jeho maminka už dávno zmizela v domku.
Zamířila do kuchyně, odložila špinavé nádobí a přichystala hrníčky. V tom se však za ní ozval Tomův hlas.
„Ukažte, pomůžu Vám,“ nabídl se pohotově a přešel k Ann, která se na něj zadívala. Souhlasně se pousmála a nechala Toma, aby čokoládu připravil. V hlavě jí pobíhaly myšlenky a ona cítila, že jen tomu vysokému dredatému chlapci patří dík za to všechno, co pro jejího syna udělal. Osvobodil jej od toho strašlivého prostředí, poskytl mu jejich dům, kde se o něj staral a také Billovi splnil jeho sen, setkat se se svou maminkou. A to nejdůležitější – dal mu lásku. Krásnou čistou lásku, o které Bill snil a o které mu Ann jako malému vyprávěla. Cítila, že jen Tomovi může vděčit za svého synka. Pomalu k němu přešla blíž.
„Tome, já… chtěla jsem ti poděkovat. Za všechno a… a hlavně za Billiho,“ šeptla tiše a viděla, jak se k ní Tom otočil čelem. Zavrtěl hlavou a pousmál se.
„Nemáte mi vůbec zač děkovat,“ zaprotestoval s úsměvem, tentokrát to však byla Ann, ktrá zavrtěla hlavou a ukončila tak příval jeho slov.
„Ale mám. Jako matka jsem úplně selhala. Je to všechno moje vina,“ dodala a znova se rozvzlykala. Cítila, že veškerou vinu za to, čím si musel její syn projít, nese ona. Najednou však ucítila dvě paže, které ji objaly kolem ramen a měkká dlaň ji pohladila po vlasech. Tom se usmál.
„Nic z toho není Vaše vina,“ zašeptal a když k němu vzhlédly dvě uplakané oči, tolik podobné očím jeho lásky, jeho úsměv se rozšířil ještě víc.
„Billi o Vás moc hezky mluvil. Má Vás rád,“ špitl povzbudivě a znova pohladil po vlasech Ann, která mu úsměv oplatila a pokývala hlavou. Zároveň však pocítil zvědavost, která jej trápila už od prvního okamžiku, kdy se Ann dozvěděla, že se s Billem milují a že on je přítel jejího synka. Neuvěřitelně moc jej to zajímalo a také chtěl vědět, jestli Billova maminka nebude proti. Sice se trošku bál, přeci jen si však dodal odvahu, aby vyslovil tu otázku, která jej tolik trápila.
„Bál jsem se, že s naší láskou nebudete souhlasit,“ začal pomalounku a očima vyhledal Anninu tvář, na které se po jeho tiché větě rozhostil zářivý úsměv. Ann se usmála a zadívala se do Tomových očí, které k ní tázavě vzhlížely.
„Proč bych neměla souhlasit? Proč, když vidím, jak je Billi veselý a šťastný? Jak se ze všeho umí radovat a pořád se něčemu směje?“ odpověděla s úsměvem a nato uslyšela Tomovo tiché špitnutí.
„Já ho moc miluju,“ přiznal, ani v nejmenším však neočekával odpověď Billovy maminky.
„Já vím,“ usmála se Ann a než by napočítala do tří, setkala se s Tomovýma očima, které zmateně, zároveň však nechápavě těkaly po její tváři. Tom se zamyslel. Nic takového jí přeci neříkal, nebo snad ano?
„J-Jak to víte?“ vykoktal překvapeně, co jej však překvapilo nejvíc byl následný Annin smích, který se rozlehl celou kuchyní. Ann se rozesmála a se smíchem pozorovala Toma, který na ni stále nechápavě civěl. Pomalu se přestávala smát a mile se na Toma usmála.
„Jen slepý by si mohl nevšimnout, jak po sobě s Billim pokukujete. Jak si pod stolem tisknete ruce k sobě, jak se na sebe každou vteřinku usmíváte, jak krásně se k sobě chováte. Opravdu si myslíš, že jsem si toho ještě nevšimla, Tome?“ optala se a odpovědí jí bylo Tomovo nesmělé pousmátí se. Tom se zaculil a pomalu sklopil hlavu. Byla to pravda. Nebylo minutky, aby si s Billem nevyměnili alespoň pár polibků nebo úsměvů. Ann k němu pomalu přešla a pohladila jej po tváři.
„Já ti věřím, Tome. Věřím, že Billiho opravdu miluješ a také věřím, že právě ty jsi pro něj ten pravý. Vím, že dokud bude Billi u tebe, bude v těch nejlepších rukou. A já mu to přeju. Oběma to přeju. Moc vám to spolu sluší,“ poznamenala s úsměvem a vděčně Toma pohladila po tváři. Tom jí úsměv oplatil a zadíval se na konvici, ve které se právě dovařila voda na čokoládu. Ann se už už chtěla pustit do práce, Tom ji však přerušil.
„Já to dodělám, běžte za Billim. Určitě si máte co povídat,“ dodal, nato však uslyšel tichounké capkání. Netrvalo dlouho a on spatřil malinko zvědavou a zároveň i trošku nasupenou tvář svého miláčka. Bill rychle docupital do kuchyně a zvědavě zamrkal.
„Copak si to tu vy dva šuškáte?“ optal se s mírně vyšpulenými rtíky, jakmile však uviděl úsměv své maminky, i on se usmál jako sluníčko. Jeho maminka jen mrkla na Toma a s potutelným úsměvem vyšla ven na terasu.
Bill jen nechápavě zavrtěl střapatou hlavinkou, posadil se na kuchyňský stůl a začal klátit nožkama, pozorujíc Toma před sebou, který právě dodělával čokoládu. Svýma zvědavýma očkama zkoumal látku Tomova XXL trička, pod kterou se rýsovalo dokonalé svalnaté tělo. Bill slabounce vydechnul a mírně pootevřel rtíky.
On je tak nádherný, tak krásný. Ach, Tomi…..
Tom odložil konvici na kuchyňskou linku a jen co se odtrhl od té vonící dobroty, pomalounku vzhlédl, nato se však na jeho rtech rozlil milý úsměv. Ten černovlasý rošťák jej, s tajemným úsměvem, prstíkem lákal k sobě a sladce nevinně mrkal víčky s dlouhými řasami, nepatrně si olizujíc rtíky. A Tom se nenechal dlouho pobízet. Za pár vteřinek už stál mezi jeho roztaženýma nožkama a nechal se těmi hubeňoučkými packami obejmout kolem pasu. Bill si jej majetnicky přitáhnul k sobě, zatímco jeho dlaň putovala po Tomových zádech a hladila je. Tom se pousmál. Vztáhnul ruku a odhrnul z Billova čela pár pramínků, aby je následně mohl zastrčit za jeho ouško, neustále se usmívajíc.
„Máš úžasnou maminku,“ přiznal a pohladil Billa po vláscích. Bill se zářivě usmál, nato však jeho úsměv malinko pohasl, takže se teď jen neznatelně uculoval. Vzhlédnul k Tomově tváři a něžně na ní spočinul svou packou.
„A také… úžasného přítele,“ špitl malinko stydlivě a sklopil hlavinku, aby se vyhnul Tomovu pohledu, který k němu okamžitě vyslal. Cítil jej. Moc dobře cítil ty dvě čokoládky, které se do něj zabodly, zároveň však ještě něco.
Tom si opatrně jeho tvářičku natočil k té své a palcem jemně přejel po těch naběhlých rtech, které jej tolik lákaly. Nechtěl už více odolávat. Měl pocit, že bez nich nedokáže být ani vteřinu. Netrvalo dlouho a on je spojil s těmi svými, v nádherném procítěném polibku. Nezůstalo však jen u polibku. Oba chlapci cítili a chtěli víc, mnohem víc než jeden polibek. Ani jeden se nebránil vášnivému líbání a žádostivému tanci jejich jazýčků, které se vzájemně proplétaly a nutily tak oba chlapce k tichounkým vzdychům.
Ann už stihla pozalévat celou zahradu a spokojeně se vrátila na terasu. Když však viděla, že stůl je stále prázdný a po čokoládě není ani dechu ani slechu, malinko zepřemýšlela. Napadlo ji něco, co by moohlo být pro oba chlapce mnohem příjemnější než ta nejsladší čokoláda na světě. S potutelným úsměvem tiše zamířila dovnitř, jakmile však uslyšela tichý hlásek svého synka, sama pro sebe se pousmála.
„Miláčku,“ Bill tichounce vzdychl do polibku a po chvilince něžných polibků se ruku v ruce s Tomem a s táckem, na kterém byla čokoláda, vydal na zahradu.
Bylo už asi osm hodin večer, když unavené sluníčko začalo klesat z obzoru a zanechávalo tak za sebou zlatavou zář. Příjemná hudba prolomila noční ticho na terase a vykouzlila tak na Annině a na Billově tváři úsměv. Bill se usmál a naslouchal posledním tónům písničky, která se mu právě zalíbila. Jediné, co jej mrzelo, bylo to, že právě končí. Zadíval se na západ slunce a potom na místečko vedle sebe. Jaké však bylo jeho překvapení když zjistil, že je prázdné. Ještě před pár vteřinami tu Tom přeci seděl. Kam teď zmizel? Bill se malinko polekaně rozhlédnul kolem, jeho činnost však přerušil ten nádherný medový hlas.
„Smím poprosit mou lásku o tanec?“ Tom tiše klečel před Billem a vzhlížel k němu svýma čokoládovýma očima. Leckdo by se na jeho místě cítil trapně, Tom to takhle však vůbec neviděl. Jediné, co mu právě teď chybělo ke štěstí, byl pocit, že je Bill u něj a patří jen jemu. Ještě nikdy s Billem netančil, ani jej nikdy nepožádal o tanec, teď však cítil, že jediné, po čem teď touží je Billova blízkost. Trpělivě před ním klečel a očekával Billovu odpověď, která jej však ani moc nepřekvapila.
„Když… když já moc tančit neumím,“ pípl Bill tichounce a sklopil hlavinku, v tom však ucítil drcnutí do zad.
„No tak, Billí,“ Ann se usmála nejdříve na Billa a potom na Toma, který stále oddaně klečel před Billem, očekávajíc jeho odpověď. Bill se na maminku pootočil, zatímco mu v hlavě vířilo milion myšlenek. Rád by si s Tomem zatančil, zároveň se však obával, že se před ním ztrapní. Ještě nikdy jej nikdo nepožádal o tanec. Z jeho přemýšlení jej však vytrhl Tomův hlas.
„Smím?“ optal se s nadějí v hlase a zadíval se do Billových, stále překvapených očí. Bill se nesměle pousmál, sklopil hlavinku, nato však vložil svou hubenou ručku do té Tomovy. Tom se usmál a vstal, aby mohl s Billem popojít kousek opodál.
K jejich uším se za pár vteřinek dolinula krásná romantická hudba, přímo stvořená pro tanec dvou zamilovaných blázínků. Bill se stydlivě pousmál. Nějak nevěděl, co dál, když však ucítil na svém pasu Tomovy teplé dlaně, které si jej přivinuly blíž, dodal si trošku odvahy. Obmotal své ruce kolem Tomova krku a tak, jak mu to tichá melodie napovídala, se začal pohybovat. Roztomile se zachichotal když ucítil, že místo na zem stoupl Tomovi na nohu.
„Promiň,“ pípl se smíchem a sklopil pohled. Tomovi to však vůbec nevadilo. Byl až příliš šťastný na to, aby teď řešil takové hlouposti. Sám pro sebe se usmál.
„Ty bys mi opravdu dal košem?“ vyzvídal s úsměvem a očima spočinul na Billově tvářičce, která k němu vzhlédla. Bill se rošťácky zaculil.
„To by byla sranda, co?“ odvětil mu a znova se rozchichotal jen při pomyšlení na skutečnost, že by Toma opravdu odmítnul. Tom jej se smíchem dloubl do žeber a pohladil jej dlaní po zádech. Jejich kroky už přestávaly být neobratnými, ba právě naopak. Oba si najednou připadali, jakoby tančili snad každý den.
Bill se zaculil, v tom však jeho pozornost upoutalo něco jiného, než Tomovy rozzářené oči. Něco neuvěřitelně měkkého a hebkého, něco, co znal a co se najednou ocitlo na jeho zadečku. Bill malinko nechápavě zamrkal očkama a shlédl dolů, nato se však celý rozzářil. Tomovy dlaně teď spočívaly na jeho zadečku a lehounce po něm přejížděly. Bill malinko vycenil přední zoubky a užíval si toho krásného laskání. Na tom místě se jej Tom ještě nikdy nedotýkal, přesto se mu to hned napoprvé velmi zalíbilo. Miloval Tomovy doteky na svém těle a jeho citlivé dlaně. S naoko přísným pohledem upřel oči na Toma a se smíchem pozoroval svého miláčka, který okamžitě přesunul své ruce znova na jeho pas. Jaké však bylo jeho překvapení, když se Bill nahnul k jeho oušku a zlehka po něm přejel svým jazykem.
„Udělej to ještě jednou,“ zašeptal mu do něj a s potěšením zaznamenal, jak se Tomovy dlaně znova přesunuly na jeho prdelku. Zářivě se usmál a položil si hlavinku na Tomovu hruď, naslouchajíc tak tlukotu jeho srdíčka. Cítil, že patří jen a jen jemu, stejně tak jako láska, kterou cítil všude kolem. Tom si jej láskyplně tulil k sobě a naslouchal jeho spokojenému předení. Cítil se neuvěřitelně šťastný a také cítil, že je šťastný i Bill. Nemohl se na něj vynadívat. Pomalounku se sehnul k té vonící nádheře v podobě Billových vlásků a něžně ji políbil.
„Víš, že ti to dnes neuvěřitelně moc sluší?“ zašeptal polohlasně a za pár vteřinek už se setkal s Billovýma očima. Zářily jako ty nejjasnější hvězdy na nebi, jako dvě rozzářená sluníčka, která nikdy nezapadnou. Napověděly Tomovi vše, čím si potřeboval být jistý. Jejich rty se k sobě po milimetrech přibližovaly, až splynuly v dokonalém polibku obou chlapců. Ani jeden z nich nevnímal, že jejich pohyby jsou stále pomalejší a pomalejší. Z jednoho polibku se stávaly další a další, které rozpoutaly vášnivé líbání, plné touhy po tom druhém. Jejich rty se znova a znova nořily do rtů toho druhého, jakoby se jich už nikdy nechtěly vzdát.
„Miluji tě,“ Tom se od Billa na pár milimetrů odpojil, aby nabral kyslík a zároveň zašeptal ta dvě krásná slova vyznání.
Bill se do polibku usmál a objal Toma ještě pevněji. Podvědomě cítil něco, co v něm rostlo každou vteřinku víc a víc a dávalo mu tak najevo jednu skutečnost. Skutečnost, že možná právě teď přišla ta pravá chvíle, ten pravý okamžik, ke kterému se už několik dní odhodlával. Tiše naslouchal posledním tónům té krásné písničky a jakmile skončila, sám pro sebe se pousmál. Cítil, že dnešní večer nechce jen tak nechat skončit. Nechce jej ukončit jen polibkem na dobrou noc, ale něčím úplně jiným. Proto se teď nahnul k Tomovu oušku, zatímco romantická melodie pomalounku utichala a jejich kroky se stávaly pomalejšími a pomalejšími.
„Přijď za mnou do pokoje,“ zašeptal tichounce do Tomova ouška a vtisknul na něj lehounký polibek. Tomovi přeběhl mráz po zádech. Jen ta jedna věta, kterou právě teď slyšel způsobila prudké bušení jeho srdíčka a zvláštní pocit v bříšku. Bill ji řekl tak jinak, tak zvláštně tajemně, až z toho Toma zamrazilo. Omámeně sledoval, jak se mu vytrhnul z náručí a šel ke své mamince.
„Maminko, já už asi půjdu spát,“ Bill se slabě pousmál a zatímco se díval na svou maminku, podvědomě na sobě cítil Tomův pohled. Věděl, že je teď možná trošku překvapený a vyvedený z míry, přesto se však sám pro sebe pousmál. Teď už si byl jistý. Skoro ani nevnímal Ann, která se na něj souhlasně usmála.
„Tak dobře, Billi. Pěkně se vyspinkej,“ dodala a začala ze stolu sklízet použité nádobí. Bill pomalounku přešel ke dveřím, u kterých se však otočil, aby se mohl naposled podívat na Toma za sebou. Věnoval mu poslední malý úsměv a nato tiše vešel do domu.
Tisíce kapiček horké vody dopadaly na křehoučké tělíčko a jeho majitel se sám pro sebe usmíval. Toužil být dnes dokonalý a také nejkrásnější. Pečlivě zbavil své tělo všech nečistot a špíny a za chvilinku už huňatou osuškou stíral ze svého těla kapičky vody. Převléknul se do čistého pyžámka a otočil se k velkému zrcadlu, aby mohl upravit své malování. Nepřeháněl to, ba právě naopak. Na své dlouhé řasy nanesl jen černou řasenku a trošku si přepudroval obličej. Vlásky si rozčesal z dikobrazího účesu a teď je nechal volně splývat podél své tváře. Ručky se mu třásly, když do nich vzal svůj oblíbený parfém a několikrát si převoněl krk. Moc dobře věděl, že právě tahle jeho vůně je Tomova oblíbená. Tuhle na něm miluje.
A o to Billovi také šlo. Šlo mu o to, aby dnešní noc byla tou nejkrásnější a nejdokonalejší v jeho životě. Aby na ni nezapomněl ani on, ani Tom. Proto pomalými krůčky přešel do svého pokoje a jen co odložil své oblečení někam na zem, rozsvítil u postele malou lampičku a položil se do čistě povlečených bílých peřin. Cítil, že dnešní noc nebude taková, jako ty před ní. Bude něčím vyjímečná. Něčím, po čem Bill toužil a o čem snil už několik dní.
S bříškem, malinko sevřeným strachem si přitáhnul bílou peřinku blíž k tělu a s pohledem, upřeným na dveře na svého prince trpělivě vyčkával.
autor: Rachel
betaread: Sajü
Já nestačím valit oči!! Tento dílek se mi nehorázně líbil!! On byl..tak slaadký..jak spolu tančili prostě..nádhera..tak Bill by chtěl na to skočit?? xDDDD
a do sebe klucí, do sebeeee 🙂
že by že by že by už konečněě!!!!!?????
aaa,dokonalostní:D^^
Díky za komenty:-D Nebudu nic prozrazovat, uvidíte samy:-D Díky za komenty a pište dál:-D
no jako počkej, jestli to dopadne tak, že ta noc bude jinačí než ty jiné tím, že Bill na stropě potká komára a dostane z něj celoživotní trauma, tak nehraju!!!
no to sem zvědavá jak moc jiné to bude
Áďo, co máš furt s těma komárama:-D Přece nenechám chlapce poštípat, ne???:-D Ty děláš, jako kdybych byla nějaká sadistka:-D Zvířátkům dáme na chvilku pokoj:-D
no právě, že jeden u tebe nikdy neví, když mu chudákovi nedovolíš ani rozpoznat ještěrku od hada 😛
To bylo ale dobrý oživení s tou ještěrkou a napadlo mě to až těsně před tím, než jsem to napsala xD Ale neboj, ujišťuju tě, že neproklouzne ani jedna komáří nožička nebo křidýlko:-D
Ach jo, Rachel. Nechci být nějak zlá nebo urážet, ale s tímhle dílem jsi mě opravdu docela zklamala. Myslím, že by vůbec nebylo špatné místo některých "také" dát "taky." Záleží to na tobě, ale je to přímá řeč. Když já mluvím s mamkou, taky nejsem tak spisovná. Nejenže to vyzní blbě, ale když Bill mluvil jako nějaká encyklopedie, tak jsem se i za něho cítila docela trapně.
Asi jsem divná, že jsem pořád s něčím nespokojená, ale myslím, že k povídkám nepatří jenom pochvaly, ale taky kritizování. Je oničem, když ti někdo maže kolem huby med a třeba to nemyslí upřímně. Já radši vždycky řeknu svůj pravý názor, aby i autor měl možnost zlepšit své chyby.
Ale jsem opravdu napjatá a těším se na další díl. Možná už se Bill s Tomem konečně k něčemu víc rozhoupou.